ECLI:CZ:NSS:2010:7.AZS.17.2010:112
sp. zn. 7 Azs 17/2010 - 112
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Bohuslava Hnízdila
a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: L. K., zastoupena Mgr. Dagmar
Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2009, č. j. 4 Az 24/2008 – 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se odměna nepřiznává .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2009, č. j. 4 Az 24/2008 – 56, kterým bylo
zastaveno řízení o její žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 9. 2008,
č. j. OAM-1-756/VL-10-PA03-2007, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelce podle
ust. §§12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska, zda byla
podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být soudem meritorně projednána.
Ze soudního spisu vyplynulo, že během řízení o žalobě se stěžovatelce nedařilo doručovat
rozhodnutí na adresu hlášeného místa pobytu (Ž. 648/36, P. 10 – V.), přičemž její pobyt se
městskému soudu nepodařilo zjistit ani z evidence Ministerstva vnitra ani dotazem u příslušných
orgánů Policie České republiky. Proto jí v souladu s ust. §29 odst. 3 o. s. ř. a §64 s. ř. s. městský
soud usnesením ze dne 6. 4. 2009, č. j. 4 Az 24/2008 – 49, ustanovil opatrovníka. Tomuto
opatrovníkovi pak bylo dne 19. 6. 2009 v souladu s ust. §42 odst. 2 věta první s. ř. s. doručeno
napadené usnesení o zastavení řízení.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů,
měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den.
Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti,
byl pátek 19. 6. 2009, je posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti pátek 3. 7. 2009.
Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 8. 2009.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ust. §46 odst. 1 písm. b)
ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupcem advokátka
a podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových výdajů
stát. V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatelky odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by učinila nějaký úkon, za který náleží
odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu