ECLI:CZ:NSS:2010:7.AZS.4.2010:48
sp. zn. 7 Azs 4/2010 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupená JUDr. Helenou Kubecovou, advokátkou se
sídlem Masarykovo nám. 35, Brandýs n. Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 26. 2. 2009, č. j. 46 Az 5/2009 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Heleny Kubecové se u r č u je částkou 5712 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2009, č. j. 46 Az 5/2009 - 15, zamítl žalobu
podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 9. 1. 2009,
č. j. OAM-7/LE-BE02-BE03-2009, kterým byla podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky , ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka blanketní kasační stížnost, požádala
o ustanovení právního zástupce a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu
ust. §107 s. ř. s..
Podle ust. §106 odst. 1 s.ř.s. musí kromě obecných náležitostí podání kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud se nejprve muse l zabývat tím, zda kasační stížnost nemá vady,
které by bránily jejímu věcnému projednání.
Protože stěžovatelka podala blanketní kasační stížnost, v níž neuvedla žádný důvod,
pro který ji podává a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud nejprve
rozhodl o této žádosti a poté, co stěžovatelce ustanovil zástupkyni z řad advokátů, tuto vyzval
usnesením ze dne 2. 6. 2009, č. j. 46 Az 5/2009 – 29, aby ve lhůtě 1 měsíce od dne doručení
tohoto usnesení doplnila důvody kasační stížnosti tak, aby obsahovala důvody ve smyslu
ust. §103 odst. 1 s. ř. s. Zástupkyně stěžovatelky v doplnění kasační stížnosti uvedla, že důvody
jejího podání spatřuje v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, ve vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž ministerstvo
v napadeném rozhodnutí vycházelo, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při
jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost a dále
v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezáko nné
rozhodnutí o věci samé.
Takto formulované doplnění kasační stížnosti však obsahuje pouze citaci ust. §103
odst. 1 s. ř. s., v němž je uveden výčet a popis typových důvodů nezákonnosti rozhodnutí.
Doplnění kasační stížnosti tedy neobsahuje, a to ani v nejhrubších rysech, popis konkrétních
skutkových a právních důvodů, pro než se stěžovatelka domnívá, že napadené rozhodnutí
je nezákonné. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 95/2005 – 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS a dost upném
na www.nssoud.cz, již dříve uvedl, že „líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu
může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných
konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.“ Vzhledem
k uvedenému lze konstatovat, že stěžovatelka na výzvu soudu ne doplnila důvody kasační stížnosti
a není z ní tak zřejmé, jaké konkrétní nedostatky na padeného rozhodnutí má Nejvyšší správní
soud v řízení přezkoumávat, a proto nelze za těchto podmínek v řízení pokračovat. Stěžovatelka
sice reagovala na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti, ovšem nikoliv takovým způsobem,
který by umožnil kasační stížnost věcně projednat.
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatel ky odmítl
(§37 odst. 5 za použití §120 s. ř. s.).
K žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud uvádí, že o ní není třeba rozhodovat, protože odkladný účinek kasační stížnosti vyplývá
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka a p odle ust. §35
odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových výdajů stát. Podle
ust. §7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů,
náleží advokátce za dva úkony právní služby (doplnění kasační stížnosti a písemné vyjádření
ze dne 15. 10. 2009) odměna ve výši 4 200 Kč a podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada
hotových výdajů ve výši 600 Kč. Protože advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se její odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinna odvést p odle zákona
č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. o 912 Kč. Celková částka odměny tedy
činí 5712 Kč.
Vedle odměny za uvedené dva úkony právní služby požadovala advokátka odměnu
za převzetí věci a přípravu zastoupení. Podle ust. §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky náleží
odměna za převzetí a přípravu zastoupení, je-li právní služba poskytována na základě smlouvy,
zatímco je-li klientovi zástupce ustanoven, jak tomu bylo v daném případě, náleží podle písm. b)
citovaného ustanovení odměna jen tehdy, byla-li uskutečněna první porada s klientem. Není-li
tomu tak, není úkonem právní služby pouhé převzetí usnesení soudu o ustanovení zástupcem.
Ostatně i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 7. 6. 2002, č. j. 6 A 722/2000 - 35,
publikovaném pod č. 1024/2002 Soudní judikatury, vyslovil, že „advokátovi, ustanovenému
účastníku řízení soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm . b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení
zástupcem se uskutečnila první porada s klientem“. Pokud však není z obsahu spisu zřejmé,
že by se porada s klientem uskutečnila, tj. není zřejmé, že ustanovená zástupkyně učinila úkon
právní služby, za který náleží odměna podle ust. §11 citované vyhlášky, soud jí odměnu nepřizná
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2005, č. j. 7 Azs 125/2005-37, dostupný
na www.nssoud.cz).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu