ECLI:CZ:NSS:2010:8.AFS.60.2009:78
sp. zn. 8 Afs 60/2009 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Město Pec pod Sněžkou,
se sídlem Pec pod Sněžkou 230, zastoupeného Mgr. Ladislavem Beránkem, advokátem se sídlem
Palackého 508, Trutnov, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem
tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 3. 2008,
čj. R213/2007/02-05035/2008/310-KK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 18. 6. 2009, čj. 62 Ca 33/2008 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutím ze dne 4. 3. 2008, čj. R213/2007/02-05035/2008/310-KK, předseda
žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2007,
čj. S199/2007-18164/2007/540-AS, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč
a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč za správní delikt podle §102 odst. 1 písm. b)
zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách“). Podle žalovaného se žalobce dopustil správního deliktu tím,
že uzavřením kupní smlouvy ze dne 22. 3. 2006 zadal veřejnou zakázku na úpravu a přístavbu
budovy základní školy, aniž by splnil povinnost stanovenou v §25 odst. 1 zákona o veřejných
zakázkách. Veřejnou zakázku totiž nezadal v některém ze zadávacích řízení uvedených
v §25 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, přestože se jednalo o veřejnou zakázku na stavební
práce podle §9 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
II.
Žalobce brojil proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, čj. 62 Ca 33/2008 - 57, zamítl.
Krajský soud uvedl, že podle §6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách je základním
znakem veřejné zakázky úplatný smluvní vztah, jehož smluvními stranami jsou na jedné straně
zadavatel a na druhé straně dodavatel vybraný způsobem stanoveným v §25 odst. 2 téhož
zákona, který také upravuje postup zadavatelů směřující ke vzniku úplatného smluvního vztahu.
Plnění zadavatele spočívá nejčastěji v platbě za protiplnění druhé smluvní strany, představované
dodávkou zboží nebo prováděním určitých činností, včetně stavebních prací. Existence veřejné
zakázky však není podmíněna pouze závazkem zadavatele spočívajícím v přímém peněžitém
plnění. Úplatným smluvním vztahem ve smyslu §6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách
je i takový smluvní vztah, podle kterého zadavatel nemá přímo platit určitou částku v penězích,
ale poskytuje jiné plnění, vyjádřitelné v penězích. Formální označení právního úkonu, jímž dojde
k založení závazkového vztahu, ani jeho obsah z pohledu právních norem soukromého práva
nejsou rozhodující. Úplatný charakter „celkového“ smluvního vztahu mezi zadavatelem a jinou
osobou ve smyslu §6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách může být založen i kombinací
několika soukromoprávních úkonů, pokud z nich vyplyne povinnost zadavatele poskytnout
plnění, třebas v naturální formě, vyjádřitelné v penězích, které je svou povahou výdajem
zadavatele, se zohledněním kontextu práv a povinností zadavatele vyplývajících ze všech
souvisejících a na sebe navazujících soukromoprávních úkonů.
Podle krajského soudu byla ve prospěch žalobce realizována přístavba a oprava budovy
základní školy. Toto plnění představuje plnění dodavatele, jemuž měl žalobce poskytnout
protiplnění. Z kontextu obou smluv však vyplývá, že plnění žalobce nespočívalo v převedení
příslušné peněžité částky ve prospěch dodavatele, ale v převedení vlastnického práva
k nemovitostem (k budově mateřské školy a k dalším nemovitostem) za cenu 16 065 000 Kč.
Tato částka byla využita na úhradu úprav a přístavby budovy základní školy. Není rozhodné,
zda zájem žalobce na této úpravě (rekonstrukci) a přístavbě základní školy předcházel jeho zájmu
na prodeji jiných nemovitostí nebo naopak. Není rozhodné ani to, zda má být na celkový smluvní
vztah mezi žalobcem, společností BAU-INVEST Pec pod Sněžkou, s. r. o. (dále jen
„BAU-INVEST“) a společností A&K s. r. o. nahlíženo tak, že kupní cena podle kupní smlouvy
měla být hrazena plněním spočívajícím v úpravě (rekonstrukci) a přístavbě nemovitostí odlišných
od prodávaných nemovitostí, a které zůstávaly nadále ve vlastnictví žalobce, nebo naopak,
tj. že cena díla podle smlouvy o dílo měla být hrazena převodem vlastnického práva
k nemovitostem podle kupní smlouvy. V obou případech platí, že žalobce poskytl protiplnění
za úpravy (rekonstrukci) a přístavbu svých nemovitostí převodem vlastnického práva k jiným
nemovitostem.
Krajský soud uzavřel, že celkový smluvní vztah byl úplatný. Výdaj žalobce nespočíval
v peněžitém plnění (ve výši 16 065 000 Kč), ale v převedení vlastnického práva k nemovitostem,
které se původního protiplnění netýkaly (za cenu 16 065 000 Kč). Žalobce tvrdil, že existoval
jediný zájemce o nemovitost. Toto tvrzení podle krajského soudu neprokazuje, že kdyby
zhotovení prací odpovídajících předmětu smlouvy o dílo (uzavřené mezi společnostmi
BAU-INVEST a A&K s. r. o.) nebylo vázáno na převod nemovitostí podle kupní smlouvy
(uzavřené mezi žalobcem a společností BAU-INVEST), existoval by stále jen jeden zájemce
o zhotovení prací odpovídajících předmětu smlouvy o dílo. Krajský soud považoval za spekulaci
argument žalobce o výhodnosti takto nastaveného smluvního vztahu, stejně jako opačnou úvahu
žalovaného. Podle té by žalobce prodejem nemovitosti získal prostředky, z nichž mohl následně
zaplatit úpravu (rekonstrukci) a přístavbu jiných nemovitostí, což pro něj mohlo být při soutěži
mezi dodavateli o stavební práce výhodnější. Výhodnost celkového kontraktu, která mohla být
polehčující okolností při úvahách o výši sankce, žalobce nijak neprokazoval.
Dále krajský soud podotkl, že celkový smluvní vztah byl založen dvěma samostatnými,
ale souvisejícími a na sebe navazujícími soukromoprávními vztahy. Naturální plnění žalobce
(převod vlastnického práva k nemovitostem) přímo souviselo a bylo poskytováno proti plnění
ze smlouvy o dílo. Právu na plnění žalobce ve prospěch společnosti BAU-INVEST (převod
vlastnického práva k nemovitostem) odpovídala povinnost společnosti BAU-INVEST zajistit
provedení stavebních prací ve prospěch žalobce (stavební práce na jiných nemovitostech žalobce)
prostřednictvím třetí osoby (A&K s. r. o.) a povinnost společnosti A&K s. r. o. provést
tyto práce podle smlouvy se společností BAU-INVEST, za podmínek dojednaných v kupní
smlouvě uzavřené mezi žalobcem a společností BAU-INVEST. Žalobce tak uzavřel smlouvu
splňující podmínku úplatného charakteru podle §6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách.
Na jejím základě došlo k realizaci plnění spočívajícího ve výkonu stavebních prací. Tyto práce
neprováděla osoba, vůči níž plnění žalobce směřovalo (tedy společnost BAU-INVEST), ale třetí
osoba, s níž společnost BAU-INVEST uzavřela smlouvu o dílo. Plnění ve prospěch této třetí
osoby proběhlo z prostředků, které by jinak byly protiplněním za plnění žalobce ve prospěch
společnosti BAU-INVEST (tj. odpovídaly by kupní ceně za nemovitosti prodané žalobcem),
ale na základě dispozičního práva žalobce. Pouze ten disponoval s finančními prostředky
pocházejícími od společnosti BAU-INVEST. Pokud by nebyl splněn předmět smlouvy o dílo
uzavřené mezi společnostmi BAU-INVEST a A&K s. r. o., jejíž plnění bylo fakticky plněním
ve prospěch žalobce, neboť stavební práce byly realizovány na jeho majetku a podle jeho zadání,
nebylo by ze strany žalobce plněno ve prospěch společnosti BAU-INVEST prodejem
nemovitostí. Pokud by nebyl splněn předmět smlouvy o dílo, nedošlo by podle krajského soudu
k zaplacení ceny díla žalobcem, který výlučně disponoval prostředky pocházejícími
původně od společnosti BAU-INVEST. Přestože nebyla uzavřena smlouva,
která by ze soukromoprávního pohledu byla smlouvou o zprostředkování [§642 a násl. zákona
č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“)]
a touto smlouvou nebyla ani podle svého obsahu, vznikl smluvní vztah, v němž
lze charakterizovat závazek společnosti BAU-INVEST jako závazek podobný závazku
ze smlouvy o zprostředkování. Spočíval totiž ve vyvíjení činnosti směřující k tomu, aby třetí
osoba provedla určité stavební práce ve prospěch žalobce a na základě podmínek stanovených
žalobcem. Jde tedy o jakési „kvazizprostředkování“. Proto bylo podle krajského soudu zákonné
i podřazení smluvního vztahu pod §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách.
Krajský soud uvedl, že tvorba smluvního rámce plnění, které bylo veřejnou zakázkou
na stavební práce, měla probíhat v souladu s pravidly podle §25 zákona o veřejných zakázkách.
Žalobce byl totiž zadavatelem, plnění obsahovalo prvky podle §6 odst. 1 zákona o veřejných
zakázkách a šlo o veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu §9 odst. 1 písm. e) téhož
zákona. Žalobce se pak nerespektováním zákonného postupu dopustil správního deliktu.
Výše pokuty byla podle krajského soudu výsledkem správního uvážení žalovaného.
Je-li přitom rozhodnutí vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece správního orgánu, musí
se tento orgán zabývat všemi zákonnými hledisky pro posouzení konkrétní výše pokuty a musí
zohlednit i další skutečnosti, které mohou mít vliv na konkrétní výši pokuty. Z rozhodnutí musí
být seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, výše
pokuty musí být přiměřená zvažovaným kritériím a zákonným limitům a nesmí být ve vztahu
k delikventovi likvidační. Krajský soud shledal jednání žalobce, který vůbec nepostupoval
podle zákona o veřejných zakázkách, jako typologicky nejzávažnější možné porušení tohoto
zákona. Žalovaný podle krajského soudu správně zohlednil i skutečnost, že se zakázka již
uskutečnila. Krajský soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným a při dodržení rozsahu
soudního přezkumu i zákonným. Úvahy žalovaného podle něj byly logické a v napadeném
rozhodnutí transparentně podané. Pokuta nedosahující ani 15 % možné maximální výše nebyla
nepřiměřená ani nespravedlivá a naplňuje represivní i preventivní funkci. Krajský soud
proto neshledal důvodným návrh žalobce na moderaci pokuty.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel zpochybnil správnost a zákonnost závěru krajského soudu, podle nějž mělo být
postupováno v režimu zákona o veřejných zakázkách. Brojil přitom zejména proti části,
v níž krajský soud podřadil smluvní vztah mezi stěžovatelem a společností BAU-INVEST
pod určitou formu zprostředkování, předvídanou v §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných
zakázkách.
Závazek provést úpravu a přístavbu základní školy jako naturální plnění na kupní cenu
za jiné nemovitosti byl podle stěžovatele závazkem společnosti BAU-INVEST.
Šlo o soukromoprávní vztah založený mezi jmenovanými obchodními společnostmi a stěžovatel
nebyl oprávněn zasahovat do jeho splnění.
Závěr, že smluvní vztah mezi stěžovatelem a společností BAU-INVEST
lze charakterizovat jako závazek podobný tomu ze smlouvy o zprostředkování, je podle
stěžovatele nezákonným nepřípustně extenzivním výkladem legálního pojmu. Stěžovatel tvrdil,
že kvůli absenci jiné legální definice je nutné vyjít ze soukromoprávní úpravy smlouvy
o zprostředkování podle §642 a násl. obchodního zákoníku. Žádný ze znaků smlouvy
o zprostředkování není použitelný na práva a povinnosti smluvních stran podle kupní smlouvy
ze dne 22. 3. 2006. Společnosti BAU-INVEST ze smlouvy nevyplýval žádný závazek,
který by svým charakterem připomínal jednání zprostředkovatele nebo obdobnou činnost. Pouze
společnost BAU-INVEST byla povinna plnit na kupní cenu a jen ona odpovídala za splnění
závazku. A contrario k právům a povinnostem zprostředkovatele byla přímo zainteresována
na řádném a včasném dosažení výsledku podle předmětné smlouvy. Tato společnost
nezajišťovala (nezprostředkovala) pro stěžovatele uzavření jakékoliv smlouvy se třetí osobou
a závazek plnit na kupní cenu vznikl výlučně kupujícímu. Stěžovatel nebyl účastníkem
soukromoprávního vztahu mezi společnostmi BAU-INVEST a A&K s. r. o. Z pohledu
stěžovatele vždy odpovídala za splnění závazku ze smlouvy společnost BAU-INVEST.
Taková odpovědnost jde přitom nad rámec odpovědnosti zprostředkovatele nebo subjektu,
který by se zavázal k plnění připomínajícímu činnost zprostředkovatele.
Ke „kvazizprostředkování“ stavebních prací ve prospěch stěžovatele proto nemohlo dojít. Právní
úkon je třeba vykládat podle projevené vůle účastníků. Aby se mohlo jednat o případ podobnosti
předmětnému smluvnímu typu, musely by být zachovány základní rysy příslušné smlouvy,
což se nestalo.
Stěžovatel uzavřel, že smluvní vztah nelze podřadit §9 odst. 1 písm. e) zákona
o veřejných zakázkách ani jiné z možností upravených §9 zákona, proto se nejedná o veřejnou
zakázku. Stěžovateli tedy nemohla vzniknout povinnost postupovat podle uvedeného zákona.
IV.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel především namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku aplikace
§9 odst. 1 písm. e) zákona, protože v posuzované věci nešlo o veřejnou zakázku na stavební
práce podle tohoto ustanovení, resp. se vůbec nejednalo o veřejnou zakázku podle zákona
o veřejných zakázkách.
Ze spisů vyplynulo, že dne 22. 3. 2006 uzavřel stěžovatel se společností BAU-INVEST
smlouvu, jejímž předmětem byl prodej budovy mateřské školy a dvou přilehlých pozemků
[tj. budovy č. p. 285, objekt bydlení na st. p. č. 366 (mateřská škola s příslušenstvím), pozemku
st. p. č. 366, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku p. č. 104/12 TTP, vše zapsáno
na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Pec pod Sněžkou u Katastrálního úřadu Královéhradeckého
kraje, katastrálního pracoviště Trutnov] s tím, že kupní cena ve výši 16 065 000 Kč bude
kupujícím uhrazena
takto:společnost BAU-INVEST provede v hodnotě 16 065 000 Kč úpravu
a přístavbu budovy základní školy prostřednictvím společnosti A&K s. r. o., a to podle
projektové dokumentace, s níž stěžovatel projevil souhlas, přičemž po předání zkolaudovaného
díla stěžovateli se stěžovatel stane jeho výlučným vlastníkem. Dne 8. 3. 2006 byla mezi
společnostmi BAU-INVEST a A&K s. r. o. uzavřena smlouva o dílo č. 3/06. Jejím předmětem
byla rekonstrukce školy a přístavba mateřské školy za cenu ve výši 16 065 000 Kč.
Nejvyšší správní soud připomíná, že účelem právní regulace veřejných zakázek
je mj. zajištění transparentnosti, efektivnosti, účelnosti a hospodárnosti při vynakládání veřejných
prostředků. Musejí být vytvářeny předpoklady, aby smluvní vztahy, při nichž dochází k plnění
z veřejných prostředků, zadavatelé uzavírali při zajištění řádně fungujícího soutěžního prostředí
a při dodržení principů rovného zacházení, zákazu diskriminace a zásady transparentního
nakládání s veřejnými prostředky (srov. §25 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách). Regulace
zadávání veřejných zakázek představuje jeden z případů legitimního veřejnoprávního omezení
subjektů, které přes svou veřejnoprávní povahu vystupují v konkrétním vztahu jako subjekty
soukromého práva, nakládající s vlastním nebo svěřeným majetkem. Porušení povinností
stanovených předmětnou právní úpravou přitom není podstatné pouze z hlediska související
úpravy přezkumu úkonů zadavatelů a správního trestání, ale může mít vliv i na platnost
uzavřených smluv.
Namítl-li stěžovatel, že smluvní vztah založený popsanými smlouvami, nelze považovat
za veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných
zakázkách, a že nebyl povinen postupovat podle tohoto zákona, nelze mu přisvědčit.
Nejvyšší správní soud vyšel z věcné působnosti zákona o veřejných zakázkách,
podle jehož §6 zákona je veřejnou zakázkou mj. zakázka na stavební práce realizovaná za úplatu
na základě písemné smlouvy s jedním nebo více vybranými uchazeči nebo zájemci,
jejímž zadavatelem je osoba uvedená v §2 zákona a u níž předpokládaná cena předmětu veřejné
zakázky přesáhne 2 000 000 Kč. Podle §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách
je pak veřejnou zakázkou na stavební práce veřejná zakázka na provedení jakýchkoli stavebních
prací, které odpovídají požadavkům určeným zadavatelem, včetně stavebních prací pořizovaných
s využitím zprostředkovatelských nebo podobných služeb poskytovaných zadavateli jinou
osobou.
Dále Nejvyšší správní soud plně přisvědčil závěrům krajského soudu, podle kterých
je třeba posuzovat povahu daného smluvního vztahu bez ohledu na formální podřazení uzavřené
smlouvy konkrétnímu smluvnímu typu. Pro podřazení daného smluvního vztahu pod §6
resp. §9 zákona o veřejných zakázkách je rozhodné, zda byly pro stěžovatele na základě písemné
smlouvy za úplatu realizovány stavební práce odpovídající jím určeným požadavkům,
a to v hodnotě vyšší než 2 000 000 Kč. O naplnění těchto předpokladů přitom nemohlo být
v posuzované věci pochyb. Pro stěžovatele (jeho povaha je se zřetelem k §2 zákona o veřejných
zakázkách zřejmá) byly v důsledku smluvního vztahu se společností BAU-INVEST realizovány
stavební práce v hodnotě 16 065 000 Kč, konkrétně práce související s úpravou a rekonstrukcí
budovy základní školy, podle projektové dokumentace, kterou stěžovatel schválil.
Úplatný charakter smluvního vztahu byl dán tím, jak správně uzavřeli žalovaný i krajský
soud, že stěžovatel namísto úhrady ceny stavebních prací v penězích převedl na společnost
BAU-INVEST nemovitosti za cenu odpovídající hodnotě realizovaných stavebních prací.
Jakkoliv budou nepochybně četnější situace, kdy je úplata poskytována v penězích, nelze
úplatnost v souladu s obecným významem tohoto pojmu omezovat striktně na tyto případy.
Takový postup by byl ve zřejmém rozporu s výše vyloženým smyslem předmětné právní úpravy.
Skutečnost, že smluvní vztah mezi stěžovatelem a společností BAU-INVEST, doplněný
o smluvní vztah mezi společnostmi BAU-INVEST a A&K s. r. o., kombinoval smlouvu
o prodeji nemovitostí a smlouvu o dílo, týkající se úprav a rekonstrukce jiných nemovitostí,
nemohl vyústit v rozumné pochybnosti o povinnosti stěžovatele postupovat podle zákona
o veřejných zakázkách. Stěžovatel poskytl úplatu ve formě převodu vlastnického práva
k nemovitostem v přímé souvislosti s realizací stavebních prací na jeho jiných nemovitostech.
Jednalo se o synallagmatický právní vztah, v němž smluvní povinnosti společnosti BAU-INVEST
zajistit prostřednictvím společnosti A&K s. r. o. stavební práce na nemovitostech stěžovatele
odpovídala smluvní povinnost stěžovatele převést na společnost BAU-INVEST vlastnické právo
k jiným nemovitostem. Jakkoliv společnost BAU-INVEST realizovala tyto stavební práce
prostřednictvím jiného subjektu - společnosti A&K s. r. o., byla cena díla realizovaného
společností A&K s. r. o. hrazena z prostředků odpovídajících majetkovému obohacení
společnosti BAU-INVEST po nabytí vlastnického práva k nemovitostem v hodnotě
16 065 000 Kč, tedy fakticky z veřejných prostředků. Nejvyšší správní soud nepochyboval o tom,
že předmětný smluvní vztah byl veřejnou zakázkou na stavební práce, při jejímž zadání byl
stěžovatel povinen postupovat podle zákona, tedy zadat ji v některém z typů zadávacích řízení
podle §25 zákona o veřejných zakázkách. Nejvyšší správní soud neshledal, že by se jednal
o nepřípustně extenzivní výklad dotčených zákonných ustanovení. Ostatně, již jen jejich
gramatický výklad dává z hlediska odpovědnosti stěžovatele za správní delikt podle §102 odst. 1
písm. b) zákona o veřejných zakázkách zřejmou odpověď.
Namítl-li stěžovatel, že závazek provést úpravu a přístavbu základní školy jako naturální
plnění na kupní cenu byl výhradně závazkem společnosti BAU-INVEST, přičemž do způsobu
splnění tohoto závazku nebyl stěžovatel oprávněn nijak zasahovat, je jeho tvrzení v rozporu
s obsahem správního spisu. Předmětné stavební práce byly totiž podle smlouvy realizovány
na základě projektové dokumentace, kterou stěžovatel schválil.
Spatřoval-li stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v tom,
že odlišnost daného smluvního vztahu od vztahu založeného smlouvou o zprostředkování podle
§642 a násl. obchodního zákoníku odůvodňuje jeho vynětí z věcné působnosti zákona, není jeho
námitka přiléhavá. Nejvyšší správní soud především připomíná, že se o zakázku na stavební práce
podle §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách jedná bez ohledu na to, zda předmětné
stavební práce byly či nebyly pořizovány s využitím zprostředkovatelských nebo podobných
služeb poskytovaných zadavateli jinou osobou (srov. použitý obrat „včetně“). Pro posouzení věci
je podstatné, že se ve smyslu daného zákonného ustanovení jednalo o provádění jakýchkoliv
stavebních prací, odpovídajících požadavkům určeným stěžovatelem. Tento výklad navíc
odpovídá znění čl. 1 písm. a) směrnice Rady 93/37/EHS, o koordinaci postupů při zadávání
veřejných zakázek na stavební práce. Subdodavatelské plnění smluvního závazku společnosti
BAU-INVEST prostřednictvím společnosti A&K s. r. o. nemůže ovlivnit závěr o povaze daného
smluvního vztahu jako veřejné zakázky na stavební práce.
Učinil-li krajský soud nad rámec výše uvedeného závěr o podobnosti předmětného
smluvního vztahu s určitou formou zprostředkování, Nejvyšší správní soud připomíná, že otázka
zprostředkování nebyla z hlediska aplikace §9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách
v posuzované věci podstatná. Výtka stěžovatele, směřující proti názoru krajského soudu,
podle nějž závazek společnosti BAU-INVEST vykazoval cum grano salis určité znaky
zprostředkování (stavební práce pro stěžovatele byly provedeny společností A&K s. r. o.
na základě smluvního vztahu mezi touto společností a společností BAU-INVEST),
proto nemohla mít vliv na hodnocení odpovědnosti stěžovatele.
Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že vynětí smluvních vztahů podobným
těm v nyní posuzované věci z působnosti zákona o veřejných zakázkách by bylo v rozporu
se zněním i účelem tohoto předpisu. Odlišnost vynakládání veřejných prostředků zvolenou
formou kombinace několika smluvních vztahů oproti klasickému způsobu zadání zakázky
na stavební práce nemůže vést k možnosti zadat takovou zakázku „z volné ruky“. Takový přístup
by umožnil zadavatelům obcházet právní úpravu, jejímž účelem je zajištění transparentního
a řádného nakládání s veřejnými prostředky a vytváření předpokladů pro řádné soutěžní
prostředí.
Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu