ECLI:CZ:NSS:2010:8.ANS.4.2010:145
sp. zn. 8 Ans 4/2010 - 145
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajské státní
zastupitelství v Praze, se sídlem Praha 1, Husova 1, o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 3. 2010, čj. 8 Ca 197/2008 – 132,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, čj. 8 Ca 197/2008 - 87, Městský soud v Praze zamítl
žalobu, jíž se stěžovatel domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost umožnit stěžovateli
studium spisu sp. zn. 1 KZT 1067/2003. [Pro úplnost je třeba poznamenat, že se jednalo
v pořadí již o druhý rozsudek ve věci (první byl zrušen kasačním soudem a věc vrácena k dalšímu
řízení).]
Proti rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž pouze požádal o osvobození
od soudního poplatku a o ustanovení advokáta.
Městský soud stěžovatele vyzval k doložení jeho majetkových poměrů. Poté, co mu
stěžovatel předložil vyplněný formulář „potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“, rozhodl soud tak, že stěžovateli osvobození nepřiznal, neboť zjistil, že stěžovatel byl
vlastníkem, popř. spoluvlastníkem, několika nemovitostí, ačkoliv se v prohlášení o svých
majetkových poměrech o těchto nemovitostech vůbec nezmínil a tvrdil, že nemá žádný majetek.
Závěry městského soudu potvrdil také Nejvyšší správní soud v rozsudku z 30. 11. 2009,
čj. 8 Ans 4/2009 - 119. Zdůraznil, že nelze zneužívat institut osvobození od soudních poplatků,
jehož účelem je umožnit osobám nemajetným rovný přístup k soudům. Zejména je nutno
netolerovat neuvedení úplných a pravdivých informací ohledně majetku, jak učinil stěžovatel
v příslušném formuláři. Žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku nebylo tedy
vyhověno nejen s ohledem na tyto nemovitosti, ale především z důvodu zamlčování skutečností
relevantních pro rozhodnutí soudu.
Po právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu vyzval městský soud stěžovatele
usnesením z 1. 2. 2010, čj. 8 Ca 197/2008 - 128, k zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost proti rozsudku a stanovil mu k tomu lhůtu 10 dní od doručení usnesení.
Stěžovatel ve stanovené lhůtě výzvě nevyhověl. V záhlaví označeným usnesením městský
soud proto podle §9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení
o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku.
Na usnesení o zastavení řízení stěžovatel reagoval podáním, které označil jako kasační
stížnost. Uvedl v něm, že vedení Městského soudu v Praze spolu s Obvodním soudem
pro Prahu 1 jmenovalo bez výběrového řízení k posledně uvedenému soudu asistentem p. Š.,
jemuž je 80 let a jenž se podílel na zinscenování represe vůči stěžovateli. Jmenovaný asistent se
dle stěžovatele „poflakuje“ v pracovní době a stěžovatele poškozuje tím, že mu upírá jeho práva.
Městský soud usneseními z 19. 4. 2010, čj. 8 Ca 197/2008 - 139, a 8 Ca 197/2008 - 140,
vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost proti usnesení o zastavení
řízení, k předložení plné moci advokáta a k odstranění vad kasační stížnosti: aby uvedl, v jakém
rozsahu a z jakých skutkových a právních důvodů napadá rozhodnutí městského soudu, kdy mu
bylo rozhodnutí doručeno, a stanovil mu k tomu lhůtu (pro zaplacení soudního poplatku 10 dní,
pro ostatní jeden měsíc od doručení usnesení). Po marném uplynutí stanovených lhůt předložil
spis kasačnímu soudu.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost i přesto, že stěžovatel za její podání
nezaplatil soudní poplatek a nebyl zastoupen advokátem. Trvání na splnění těchto dvou
podmínek by znamenalo pouze řetězení řešeného problému: městský soud zastavil řízení právě
pro nezaplacení soudního poplatku, neboť bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, že stěžovatel
nemá na osvobození právo. Osvobození od soudního poplatku je rovněž jednou z podmínek
pro ustanovení zástupce účastníkovi (§35 odst. 8 s. ř. s.). Jelikož stěžovatel nereagoval na výzvy
soudu a setrval na tom, aby byl od poplatku osvobozen (podání z 9. 5. 2010), ovšem aniž tvrdil
jakékoli důvody, zejm. např. změnu jeho majetkových poměrů, popíralo by nové zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku (popř. odmítnutí stížnosti pro nezastoupení advokátem) smysl tohoto
řízení.
Z těchto důvodů se kasační soud zabýval obsahem podání označeného jako kasační
stížnost.
Podle §9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Proti rozhodnutí
o zastavení řízení lze brojit kasační stížností dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítat
v ní nezákonnost tohoto rozhodnutí. Dle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě
obecných náležitostí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo doručeno. Mezi obecné
náležitosti podání (§37 s. ř. s.) patří, že je z něj zřejmé, čeho se týká a co v něm účastník
navrhuje.
Ze stěžovatelova podání (kasační stížnosti) lze zjistit, že jím brojil proti usnesení
o zastavení řízení, neboť v záhlaví uvedl spisovou značku a v textu: „do tendenčního usnesení
z 2. tm.“ Obdobně lze dovodit z věty „morálka MS-Praha + NSS je pragmatická, a proto dané
rozhodnutí bude zrušeno“, že se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného usnesení a vrácení věci
městskému soudu k dalšímu řízení. Nelze však naprosto vyčíst důvody, ze kterých stěžovatel
s napadeným usnesením nesouhlasil. Názory stěžovatele na osobu p. Š., na způsob výběru
asistentů obvodního soudu či domněnky o inscenaci represí vůči stěžovateli, nemají žádný vztah
k předmětu řízení a ani vzdáleně z nich nelze dovodit, zda a z jakých důvodů stěžovatel namítal
nezákonnost napadeného usnesení. Zcela tedy chybí jakékoli tvrzení, z něhož by bylo možno,
byť i jen v nejhrubších rysech, dovodit, že a proč stěžovatel považoval předmětné rozhodnutí
za nezákonné.
Tuto vadu (absenci stížních bodů) stěžovatel neodstranil ani na výzvu městského soudu,
přestože byl poučen o následcích nesplnění výzvy; reagoval pouze podáním z 9. 5. 2010, v němž
znovu atakoval p. Š., jehož označil za senilního.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud usnesením odmítne
návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Absence stížních bodů je vada,
pro kterou nelze v řízení pokračovat, neboť tak zcela chybí rámec soudního přezkumu. Proto
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §120 ve spojení s §60 odst. 3
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. září 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu