ECLI:CZ:NSS:2010:8.AS.16.2009:31
sp. zn. 8 As 16/2009 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného
Mgr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem, Kadláčkova 894, Kopřivnice, proti žalovanému:
Obecní úřad Kozlovice, se sídlem Kozlovice 923, proti rozhodnutím žalovaného ze dne
3. 5. 2007, čj. OÚ-407/2007, a ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-408/2007, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, čj. 22 Ca 339/2008 - 6,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, čj. 22 Ca 339/2008 - 6,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutími (opatřeními) ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-407/2007, a ze dne 3. 5. 2007,
čj. OÚ-408/2007, Obecní úřad Kozlovice, stavební komise, zrušil opatření ze dne 19. 4. 2004,
čj. 403/2004-výst./Pu, a ze dne 12. 12. 2005, čj. 1046/2005-výst./Pu, jimiž podle §57 odst. 2
zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů
(stavební zákon), sdělil k podanému ohlášení žalobci, že nemá námitek proti provedení drobných
staveb.
II.
Žalobce napadl obě rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji usnesením ze dne 11. 12. 2008, čj. 22 Ca 339/2008 - 6, odmítl [§46 odst. 1 písm. b) a d)
s. ř. s.].
Krajský soud shledal žalobu nepřípustnou ve smyslu §68 písm. c) s. ř. s. Jejím jediným
důvodem totiž byla tvrzená nicotnost napadených rozhodnutí. Žalobce podal dne 27. 11. 2008,
tj. v den předcházející podání žaloby, podnět k vyslovení nicotnosti napadených rozhodnutí
u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Podle krajského soudu nebyla splněna podmínka
přípustnosti žaloby, spočívající v předchozím domáhání se vyslovení nicotnosti napadených
rozhodnutí ve správním řízení, neboť toto správní řízení nebylo při podání žaloby ještě
ukončeno. Žaloba tak byla nepřípustná a zároveň předčasná.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Její důvody
nepodřadil žádnému z ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., z podstaty věci však přichází v úvahu
pouze důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
Stěžovatel namítl, že splnil podmínku přípustnosti žaloby podle §68 písm. c) s. ř. s.
Jediným důvodem jeho žaloby sice byla tvrzená nicotnost napadených rozhodnutí, ale stěžovatel
dal podáním ze dne 27. 11. 2008 podnět Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje k prohlášení
předmětných opatření za nicotná.
Dále stěžovatel tvrdil, že s ohledem na lhůtu k podání žaloby proti rozhodnutí správního
orgánu nelze vyčkávat na konečné rozhodnutí správního orgánu o jeho podnětu. Nemusel
by totiž být schopen dostát dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby proti rozhodnutí. Napadená
rozhodnutí navíc byla vydána bez jednání a stěžovatel neměl možnost brojit proti nim opravným
prostředkem. Neměl tedy ani příležitost namítnout nicotnost. Stěžovatel mohl podat pouze
podnět k prohlášení nicotnosti, což učinil. Uvedené řízení je zahajováno z moci úřední, proto
se stěžovatel nemůže domáhat vyslovení nicotnosti před správním orgánem. Správní řád
mu nedává nárok na to, aby řízení bylo vůbec zahájeno. Podle stěžovatele nelze považovat
podnět k prohlášení nicotnosti za právní prostředek, jímž by bylo možné domáhat se něčeho
před správním orgánem. Samotné podání podnětu k prohlášení nicotnosti předmětných opatření
podle stěžovatele stačí k možnosti napadnout nicotnost rozhodnutí žalobou.
Stěžovatel také uvedl, že se i v jiném správním řízení (v řízení o odstranění stavby)
domáhal nicotnosti předmětných rozhodnutí (opatření). Krajský úřad Moravskoslezského kraje
však v rozhodnutí o odvolání (rozhodnutí ze dne 4. 7. 2008, čj. MSK 24754/2008) setrval
na závěrech o pravomoci obce Kozlovice vydat předmětná opatření. Domáhal-li se proto
stěžovatel nicotnosti již ve zmíněném řízení, splnil podmínku §68 písm. c) s. ř. s.
IV.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Posouzení kasační stížnosti vycházelo z toho, zda lze řízením ve smyslu §68 písm. c)
s. ř. s. rozumět i úvahu správního orgánu, zda zahájí řízení o prohlášení nicotnosti, vyvolanou
podnětem ve smyslu §78 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů. Jinými slovy, soud zvažoval, zda je uplatnění podnětu podle §78 odst. 1 správního řádu
předpokladem přístupu k soudní ochraně.
Doktrinální náhled na tuto otázku není jednotný (srov. J. Staša, Poznámky k úpravě
nicotných rozhodnutí v novém správním řádu v Nový správní řád, zákon č. 500/2004 Sb., ASPI,
2005, str. 201 a 203; nebo J. Vedral, Správní řád, Komentář, Bova Polygon, 2006, str. 459 – 460).
Nejvyšší správní soud se přiklonil k názoru, že uplatnění podnětu podle §78 odst. 1
správního řádu nepodmiňuje přístup k soudu. Tento přístup je podle §68 písm. c) s. ř. s.
vyloučen tehdy, pokud se žalobce nedomáhal vyslovení nicotnosti v řízení před správním
orgánem. Naplnění dispozice zmíněné normy předpokládá, že žalobce má možnost domáhat
se vyslovení nicotnosti v řízení před správním orgánem, resp. takové řízení vyvolat.
Ustanovení §78 odst. 1 správního řádu umožňuje vyjmenované skupině osob dát podnět
k prohlášení nicotnosti. Tento podnět sám o sobě nevede k zahájení řízení. Správní orgán na jeho
základě v rámci postupu před zahájením řízení (srov. systematickým výkladem §42, příp. §137
správního řádu) pouze zvažuje, zda zahájí řízení o prohlášení nicotnosti (srov. §78 správního
řádu). Neučiní-li tak, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů ve stanovené lhůtě podateli. Nelze
přitom dovodit, že by toto sdělení bylo rozhodnutím ve smyslu §67 a násl. správního řádu,
resp. zejm. §65 odst. 1 s. ř. s. Ostatně, ani podnět ve smyslu §78 odst. 1 správního řádu není
žádostí ve smyslu §44 a §45 správního řádu a nevede nutně k zahájení řízení.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že možnost stěžovatele dát podnět k prohlášení
nicotnosti nepředstavuje jeho právo domáhat se vyslovení nicotnosti v řízení před správním
orgánem ve smyslu §68 písm. c) s. ř. s.
Výklad krajského soudu by mohl vést k problematickým důsledkům i z hlediska běhu lhůt
pro napadení tvrzeně nicotného správního rozhodnutí, jak správně upozornil stěžovatel. Není-li
přitom sdělení ve smyslu §78 odst. 1, část druhé věty za středníkem, zároveň rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., mohla by být osoba dotčená nicotným rozhodnutím v některých
případech zbavena práva na soudní ochranu.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že zákonodárce zvažoval možnost úpravy
umožňující domáhat se vyslovení nicotnosti ve správním řízení (srov. §100 a násl. a §105
a násl. návrhu správního řádu, vedeného Poslaneckou sněmovnou 1998 – 2002 jako Sněmovní
tisk č. 1070, dostupný na www.psp.cz). Současný správní řád však takovou možnost nezakotvuje.
Stěžovatel navíc uvedl v kasační stížnosti, že napadená rozhodnutí byla vydána
bez jednání a není proti nim přípustný opravný prostředek. V tomto směru tedy bylo vyloučeno
i to, aby stěžovatel namítal nicotnost, resp. vady řízení k ní vedoucí, již v řízení, z něhož napadená
rozhodnutí vzešla.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu
zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm krajský soud
rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. července 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu