ECLI:CZ:NSS:2010:8.AS.41.2010:103
sp. zn. 8 As 41/2010 - 103
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: R. K., zastoupeného
Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem Ryšánkova 8, Brno, proti žalovanému:
Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Beethovenova 650/2, Brno, proti rozhodnutí
rektora žalovaného ze dne 8. 2. 2008, čj. R-ŽPř-1/2008-34, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, čj. 30 Ca 73/2008 - 62,
o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně rozhodnutím ze dne 8. 2. 2008,
čj. R-ŽPř-1/2008-34, zamítl jako nedůvodnou žádost žalobce o přezkum a potvrdil rozhodnutí
děkana Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění ze dne 13. 12. 2007,
čj. R-DPř-3/2007-11, kterým byla žalobci uložena sankce vyloučení ze studia za spáchání
disciplinárního přestupku podle §64 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žalobce
se přestupku dopustil tím, že mezi půl druhou a druhou hodinou ranní dne 13. 11. 2007
pomaloval zdi v 7. nadzemním podlaží kolejí Astorka na Novobranské 3, Brno kresbou postavy
s komiksovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“, kresbou hákového kříže, kresbou postavy
ukřižované na kříži s nápisem INRI, antropomorfním naivistickým ztvárněním zevního ženského
genitálu, u kterého je v komiksové bublině uveden text „Kvapil? Vyhazov? Já ho mám ráda.“,
vedle nějž bylo naivisticky ztvárněno scrotum a penis, u kterého byl v komiksové bublině uveden
text „Já ne“, kresbou hákového kříže s nápisem „Tom“, kresbou hákového kříže s nápisem
„Viki“ a kresbou hákové kříže.
Krajský soud v Brně rozhodnutí rektora Janáčkovy akademie múzických umění i děkana
Divadelní akademie Janáčkovy akademie múzických umění rozsudkem ze dne 18. 1. 2010,
čj. 30 Ca 73/2008 - 62, zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně
k návrhu žalobce nepřiznal žalobě odkladný účinek, a to z důvodu, že nemožnost dokončení
studia nepředstavuje podle soudu nenahraditelnou újmu. Pokud by bylo napadené rozhodnutí
na základě žaloby zrušeno, žalobce by mohl studium dokončit, čímž by byla tato újma odčiněna.
Svá tvrzení o osobním a profesním poznamenání a o zmínkách v denním tisku pak žalobce
dle krajského soudu nedoložil žádnými důkazy, ze kterých by bylo možno tuto újmu, její rozsah
a nenahraditelnost dovodit.
Proti rozhodnutí krajského soudu brojil žalovaný kasační stížností, v níž taktéž navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek, a to z týchž důvodů,
pro které krajský soud nepřiznal odkladný účinek žalobě a které stěžovatel podrobně uvedl
ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. S ohledem na to, že důvody
obsažené v uvedeném vyjádření a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2008,
čj. 30 Ca 73/2008 - 35 se nezměnily, stěžovatel odkázal na uvedené dokumenty.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby kasační soud návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl, jelikož v něm nejsou řádně uvedeny důvody, pro které
by mu mělo být vyhověno. Pouhý odkaz na podání učiněné v předchozím řízení není relevantním
zdůvodněním. Stěžovatel měl možnost postupovat jiným způsobem, aby žalobci zabránil
pokračování ve studiu. Žalobce byl v předchozím řízení úspěšný především pro závažné chyby
stěžovatele v předchozích jím vydaných rozhodnutích. Při předpokládaném vývoji celé věci by
stěžovatel mohl udržovat žalobce mimo studium prakticky donekonečna. Žalobce již byl de facto
potrestán dvěma a půl roky přerušení studia, byl vyloučen prakticky před absolvováním a přichází
o možnost uplatnit profesně vysokoškolské vzdělání, což vede v konečném důsledku
i k finančním ztrátám.
Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věta
před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. S odkazem na §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele (zde žalovaného) nenahraditelnou újmu,
a to současně za podmínky, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy podmíněna kumulativním
naplněním tří výše vymezených objektivních podmínek uvedených v §73 odst. 2 s. ř. s. Důkazní
břemeno stran prokázání hrozby nenahraditelné újmy, tj. negativních právních důsledků
rozhodnutí krajského soudu, nese navrhovatel. Správní soud nemá povinnost zjišťovat
či dokazovat hrozící nenahraditelnou újmu z úřední povinnosti. Stěžovatel přitom musí hrozbu
nenahraditelné újmy tvrdit dostatečně podrobně a určitě, přičemž svá tvrzení musí i náležitě
doložit.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007,
čj. 2 Ans 3/2006 - 49, www.nssoud.cz, uvedl, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného
účinku jsou pro všechny stěžovatele (žalobce, osobu zúčastněnou na řízení, žalovaného)
stanoveny shodně, avšak budou zjevně opřeny o jiné skutkové okolnosti spojené s negativními
důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, a to podle toho, která z procesních stran je uplatní.
S ohledem na postavení žalovaného v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje
slovy o nenahraditelné újmě.
Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel musí ve svém návrhu nejenom tvrdit, ale i důkazně
podložit, že mu nepřiznáním odkladného účinku hrozí nenahraditelná újma. Tak se ovšem v dané
věci nestalo. Z toho, že se stěžovatel vyjadřoval k otázce tvrzeného vzniku nenahraditelné újmy
žalobci v řízení o přiznání odkladného účinku žaloby, nelze analogicky dovodit povinnost
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného. Tuto důvodnost nelze rovněž vyvodit
ani z toho, že žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, jelikož zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku žaloby nelze chápat jako procesní úspěch žalovaného. Jednotlivé důvody,
pro které žalovaný navrhoval nepřiznání odkladného účinku žaloby k návrhu žalobce, nelze
vztáhnout ke vzniku nenahraditelné újmy v jeho vlastním případě. Žádost o odkladný účinek
musí být vždy individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy vztahujícími se přímo
k navrhovateli, nikoliv ke druhé straně v řízení. Z návrhu žalovaného obsaženého v kasační
stížnosti a nadto ani z jeho vyjádření k přiznání odkladného účinku žaloby neplyne,
v čem pro něj spočívá onen výjimečný a závažný stav, který by nebylo možné nikterak odčinit.
Stěžovatel tedy neunesl své důkazní břemeno ohledně hrozící nenahraditelné újmy,
a proto Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti do doby rozhodnutí
o ní nepřiznal. Vzhledem k tomu, že tento soud neshledal v posuzované věci hrozbu
nenahraditelné újmy pro žalovaného, nebylo již nutné posuzovat jeho žádost z hlediska
zbývajících dvou podmínek stanovených §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále
připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou
rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. června 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu