ECLI:CZ:NSS:2010:8.AZS.1.2010:97
sp. zn. 8 Azs 1/2010 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera, JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: M. R., zastoupeného JUDr. Janem Konečným, advokátem
se sídlem Oldřichova 273/13, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2007,
čj. OAM-1-484/VL-20-12-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, čj. 1 Az 49/2007 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu stěžovatele JUDr. Janu Konečnému se nepřiznává
odměna za zastupování.
Odůvodnění:
I.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 10. 2007, čj. OAM-1-484/VL-20-12-2007, neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších p ředpisů.
II.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, čj. 1 Az 49/2007 - 51, zamítl.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že v jeho případě „došlo ze strany
Městského soudu v Praze k pochybením, která jsou podřaditelná pod us tanovení §103 odst. 1 písm. a). b), c), d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní v platném znění. Z toho důvodu se obracím na Nejvyšší správní
soud a žádám o přezkoumání napadeného rozsudku a postupu soudu předcházejícímu jeho vydání“ .
IV.
Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí
pro nedůvodnost. Konstatoval, že k otázce včasnosti kasační stížnosti se nemůže vyjádřit,
neboť nemá k dispozici informaci o datu doručení napadeného rozsudku stěžovateli. V kas ační
stížnosti uvedené datum doručení je dle žalovaného zjevně nesprávné. Uvedl, že kasační stížnost
postrádá bližší právní i skutkovou argumentaci proti napadenému rozhodnutí. Doplnění kasační
stížnosti pak obsahuje pouze kopie zpráv o zdravotním stavu stěžovatele. V tomto směru
žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, kde jsou zachyceny úvahy, proč v daném
případě neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu. K otázce humanitárního azylu
žalovaný odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost
dle žalovaného taktéž neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit její přijatelnost
dle §104a s. ř. s.
V.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, tzn. z hlediska splnění podmínek řízení. Uzavřel přitom, že kasační stížnost nelze
projednat, jelikož stěžovatel přes výzvu neodstranil její vady spočívající v absenci náležitostí
podle §106 odst. 1 s. ř. s.
Podle citovaného ustanovení musí stěžovatel v kasační stížn osti uvést, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá.
Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal dne 3. 6. 2009 blanketní kasační stížnost,
současně požádal o ustanovení advokáta. Ten mu byl ustanoven usnesením městského soudu
ze dne 23. 7. 2009, čj. 1 Az 49/2007 - 68, které bylo advokátovi doručeno dne 28. 7. 2009. Dne
30. 7. 2009 nahlédl advokát do spisu, následně pak podáním ze dne 4. 8. 2009, doručeným
městskému soudu dne 5. 8. 2009, požádal o stanovení lhůty k doplnění kasační stížnosti
do poloviny měsíce září roku 2009.
Přípisem ze dne 3. 9. 2009, čj. 1 Az 49/2007 - 73, městský soud v rámci postupu
dle §108 odst. 1 s. ř. s. stěžovateli uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy uvedl,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno. Zároveň stěžovatele poučil,
že nevyhoví-li této výzvě, bude kasační stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovateli doručena dn e
8. 9. 2009, jak plyne z doručenky založené ve spisu (§50 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5
s. ř. s.).
Stěžovatel v reakci na tuto výzvu podáním ze dne 24. 10. 2009, doručeným městskému
soudu dne 26. 10. 2009, k podané kasační stížnosti pouze doložil zprávy o svém zdravotním
stavu, aniž by jakkoliv konkretizoval rozsah, v němž rozsudek městského soudu napadá,
či označil skutkové a právní důvody, pro které považuje napadený rozsudek za nezákonný.
Nejvyšší správní soud podotýká, že městský soud v rozporu se zněním §106 odst. 3
s. ř. s. nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti usnesením. Nedostatek formy výzvy
k odstranění vad kasační stížnosti však v daném případě nepředstavuje vadu řízení, jež by byla
nepřípustným zásahem do právní sféry stěžovatele. Je třeba zdůraznit, že obsah předmětné výzvy
plně vyhovuje požadavkům daným §106 odst. 3 s. ř. s., resp. §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s., a to zejména pokud jde o poučení stěžovatele o následcích nevyhověn í
dané výzvě. Trvání na vydání výzvy ve formě usnesení by proto v posuzované věci bylo
nepřípustným formalismem. Ke shodnému závěru ostatně Nejvyšší správní soud dospěl
v rozsudku ze dne 14. 4. 2005, čj. 6 Ads 13/2004 - 20, č. 616/2005 Sb. NSS, na jehož
odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
Stěžovatel tedy přes výzvu městského soudu neodstranil vady podané kasační stížnosti,
která zcela postrádá náležitosti předvídané v §106 odst. 1 s. ř. s. Tato vada přitom s ohledem
na dispoziční zásadu ovládající soudní řízení správní brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta. Ustanovenému advokátu stěžo vatele soud odměnu
za zastupování nepřiznal, protože jím poskytnuté úkony právní služby neměly žádné procesní
vyústění. Odměna ustanoveného advokáta tak v tomto řízení nemohla představovat důvodně
vynaložený náklad.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. dubna 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu