ECLI:CZ:NSS:2010:8.AZS.4.2010:82
sp. zn. 8 Azs 4/2010 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Elišky Cihlářové, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: T. D. T., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Pleskalem, advokátem
se sídlem Mendlovo nám. 18, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2008,
čj. OAM-708/VL-11-K02-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2010, čj. 28 Az 1/2009 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2008, čj. OAM-708/VL-11-K02-2008, neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
II.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji rozsudkem ze dne 29. 1. 2010, čj. 28 Az 1/2009 - 53, jako nedůvodnou zamítl.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, aniž by její
obsah podřadil některému z důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s. Uvedl, že napadenému rozhodnutí
vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav, na jehož základě došlo k chybnému právnímu posouzení
celé záležitosti. Domníval se, že žaloba byla podána po právu a měl za to, že v jeho případě
přichází do úvahy aplikace příslušných zákonných ustanovení, na základě kterých by stěžovateli
byla poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu. Stěžovatel také zdůraznil, že mu hrozí
nebezpečí při návratu do země původu, kde nejsou dodržována lidská práva a svobody.
Stěžovatel současně požádal, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
IV.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti, tzn. z hlediska splnění podmínek řízení. Uzavřel přitom, že kasační stížnost nelze
projednat, protože stěžovatel přes výzvu neodstranil její vady spočívající v nedostatku náležitostí
podle §106 odst. 1 s. ř. s.
Ze soudního spisu vyplynulo, že krajský soud v rámci postupu podle §108 odst. 1 s. ř. s.
usnesením ze dne 17. 3. 2010, čj. 28 Az 1/2009 - 68, uložil stěžovateli, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení usnesení doplnil kasační stížnost v souladu s §106 odst. 1 a 3 a označil
důvody kasační stížnosti v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. Zároveň stěžovatele poučil,
že nebudou-li doplněny důvody kasační stížnosti a rozsah napadení rozsudku ve stanovené lhůtě,
bude kasační stížnost odmítnuta. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 19. 3. 2010, jak plyne
z doručenky založené ve spisu (§50 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.).
Stěžovatel v reakci na tuto výzvu podáním ze dne 22. 3. 2010, doručeným krajskému
soudu dne 23. 3. 2010, pouze uvedl, že podanou kasační stížnost doplňuje ve smyslu
§106 odst. 1 a 3 s. ř. s., a to tak, že kasační stížností napadá rozsudek krajského soudu v plném
rozsahu. Zástupce stěžovatele podotkl, že mu stěžovatel předal pouze část předmětného
rozsudku, ze které není patrno, kdy byl vydán a kdy byl doručen stěžovateli. Konečně stěžovatel
uzavřel, že kasační stížnost považuje za důvodnou, a to s odkazem na §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatel v rozporu s §106 odst. 1 s. ř. s. řádným
způsobem neoznačil konkrétní skutkové a právní důvody, pro které považuje napadený rozsudek
krajského soudu za nezákonný, ač k tomu byl krajským soudem vyzván. Několik zcela obecných
vět, z nichž nelze nijak seznat, jaká pochybení jsou krajskému soudu vytýkána, nemůže naplnit
požadavek kladený na obsah stížních námitek. Stěžovatel tedy přes výzvu krajského soudu
neodstranil vady podané kasační stížnosti, která postrádá náležitosti předvídané v §106 odst. 1
s. ř. s. Tato vada přitom brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Nelze než podotknout, že účelem povinného zastoupení advokátem při podání kasační
stížnosti je právě zajištění kvalifikované obrany veřejných subjektivních práv stěžovatele.
V této souvislosti je při vědomí dispoziční zásady přísně ovládající řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu, a to včetně řízení o kasační stížnosti, obzvláště významné vymezit
předmět řízení řádným označením skutkových a právních důvodů, pro které je rozsudek
krajského soudu napadán. Pokud tak stěžovatel zastoupený advokátem přes výzvu krajského
soudu neučinil, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost pro nedostatek
podmínek řízení odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
K žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud pro úplnost odkazuje na §32 odst. 5 zákona o azylu, dle něhož má podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní
ochrany odkladný účinek.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. května 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu