ECLI:CZ:NSS:2010:9.AFS.24.2010:171
sp. zn. 9 Afs 24/2010 - 171
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: ˝DAS Etwas ANDERE˝ ˝Das Beste˝ Privat, s.r.o., se sídlem Fráni Šrámka
1303/10, České Budějovice, zastoupený Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem
Bořetín 73, Kamenice nad Lipou, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 11. 2007, č. j. 6590/07-1500, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 10 Af 4/2010 - 139, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá
v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 11. 2007, č. j. 6590/07-1500. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích (dále jen
„správce daně“), ze dne 17. 5. 2007, č. j. 157874/07/077940/5491, kterým správce daně
podle §76 odst. 6 písm. a) a §73 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc, vydal exekuční příkaz na přikázání
pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech vedených u bank a spořitelních
a úvěrních družstev. Stěžovatelka v podané kasační stížnosti požádala o přiznání
odkladného účinku, přičemž uvedla, že výkon rozhodnutí žalovaného by pro ni měl
důsledky vedoucí k ekonomické likvidaci a nemožnosti dále podnikat. Toto tvrzení dále
nekonkretizovala.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nepřiměřeným způsobem nedotkne nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud z návrhu stěžovatelky ověřil, že zde nejsou tvrzeny ani
doloženy žádné konkrétní skutečnosti, které by prokazovaly možnost vzniku
nenahraditelné újmy (§73 odst. 2 s. ř. s.). Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším
správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59
(publikováno na www.nssoud.cz), a dle tohoto výkladu se jedná o situaci, kdy navrhovatel
osvědčí, že je velmi pravděpodobný vznik následků případného výkonu rozhodnutí, které
by pro něho znamenaly výjimečný a závažný stav, který by v budoucnu nebylo možno
odčinit, případně pouze s vynaložením takových nákladů a úsilí, které po navrhovateli
nelze spravedlivě požadovat.
Samotné tvrzení stěžovatelky o likvidačních důsledcích výkonu rozhodnutí nelze
považovat za osvědčení nenahraditelné újmy ve výše uvedeném smyslu. Stěžovatelka
svá tvrzení ničím nepodložila, neuvedla, na základě jakých konkrétních skutečností
dospěla k závěru, že nebude moci pokračovat ve své podnikatelské činnosti, tedy
neuvedla žádné skutečnosti způsobilé prokázat aktuální hrozbu nenahraditelné újmy.
Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na
osobě a situaci navrhovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku
nese břemeno tvrzení navrhovatel, nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle §73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto
skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat, ani za stěžovatele vyhledávat. Je též
nutno podotknout, že stěžovatelce je tento názor Nejvyššího správního soudu znám,
neboť zcela totožně formulovala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 9 Afs 74/2008 a návrh jí byl
zamítnut ze stejných důvodů, které jsou uvedeny shora.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107
s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní
soud návrhu stěžovatelky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu