ECLI:CZ:NSS:2010:9.AFS.86.2010:140
sp. zn. 9 Afs 86/2010 - 140
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
ATC holding a.s., se sídlem ul. Gen. Štefánika 40, Přerov, zastoupené JUDr. Alfrédem
Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti žalovanému: Celní
ředitelství Olomouc, se sídlem Blanická 19, Olomouc, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 25. 2. 2009, č. j. 7725/09-1301-21-5, č. j. 7725/09-1301-21-6,
č. j. 7725/09-1301-21-7, č. j. 7725/09-1301-21-8 a č. j. 7725/09-1301-21-9, o dodatečných
platebních výměrech na clo a antidumpingové clo, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, č. j. 22 Ca 154/2009 - 118,
o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zrušena a vrácena k dalšímu řízení jeho rozhodnutí ze dne
25. 2. 2009, č. j. 7725/09-1301-21-5, č. j. 7725/09-1301-21-6, č. j. 7725/09-1301-21-7,
č. j. 7725/09-1301-21-8 a č. j. 7725/09-1301-21-9. Těmito rozhodnutími stěžovatel
zamítl odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu Přerov
ze dne 22. 7. 2008, č. j. 5237-02/08-136300-021, č. j. 5237-03/08-136300-021,
č. j. 5237-04/08-136300-021, č. j. 5237-05/08-136300-021, č. j. 5237-06/08-136300-021,
kterými citovaný úřad na základě celní kontroly provedené stěžovatelem doměřil clo
a antidumpingové clo v celkové výši 9 698 234 Kč.
Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu,
přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Z citovaného ustanovení soudního řádu správního vyplývá, že přiznat odkladný
účinek kasační stížnosti lze pouze za kumulativního splnění třech podmínek, přičemž
nesplnění jedné z nich vylučuje vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. První
podmínkou je, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí znamenat
pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Nutno podotknout, že tuto skutečnost
je stěžovatel (navrhovatel) povinen prokázat. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal tuto
první podmínku, přičemž vycházel z tvrzení stěžovatele, který v návrhu uvedl,
že „s ohledem na to, že předmětná právní věc bude mít v oblasti provádění následných
kontrol celostátní dopad, žádáme, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti dle
ust. §107 s. ř. s. odkladný účinek“. Nejvyšší správní soud však v takovém tvrzení
nespatřuje vyjádření, v jakém smyslu by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
krajského soudu v daném případě znamenaly právě pro stěžovatele nenahraditelnou újmu.
Navíc co se týče tvrzené újmy, stěžovatel ani neuvádí žádné skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem
byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004,
č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz, a to tak, že „nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat
výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Jelikož důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele, je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Tyto důvody
jsou také závislé na skutkových okolnostech posuzovaného případu, přičemž Nejvyšší
správní soud je povinen podle ustanovení §73 s. ř. s. tyto okolnosti v těchto intencích
také zkoumat. Zdejší soud však není povinen ani oprávněn jakékoli skutečnosti sám
dovozovat (shodně viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované pod č. 87/2004 Sb. NSS). V nyní posuzovaném
návrhu však zdejší soud postrádá jakoukoli specifikaci újmy, která by měla být výkonem
nebo jiným právním důsledkem rozhodnutí krajského soudu způsobena.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena
ze zákona, a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh, je nutno, aby byl
návrh na přiznání odkladného účinku řádně odůvodněn. Měl-li by být návrh stěžovatele
úspěšný, musel by svými dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově
naplnit právní pojem nenahraditelné újmy, která má být vůči němu způsobena. Stěžovatel
však ve svém návrhu nepředestřel, jakým způsobem se v jeho případě konkrétně projeví
výkon rozhodnutí krajského soudu a jaké konkrétní neodčinitelné důsledky
mu to způsobí. Absence těchto důvodů a vysvětlení, proč by měl zdejší soud jejich návrhu
vyhovět, způsobuje nesplnění podmínky pro přiznání odkladného účinku a zabraňuje
Nejvyššímu správnímu soudu návrh ve prospěch stěžovatele posoudit. Nejvyšší správní
soud znovu zdůrazňuje, že není povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli
způsobem sám vyvozovat z celkového obsahu kasační stížnosti či snad z předloženého
správního spisu.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu