ECLI:CZ:NSS:2010:9.APS.1.2010:78
sp. zn. 9 Aps 1/2010 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
L.T.B.C., spol. s r.o., se sídlem Limuzská 2110/8, Praha 10, zastoupeného
JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti
žalovanému: Celní úřad Svitavy, se sídlem Milady Horákové 375, Svitavy, ve věci
ochrany před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 11. 2009,
č. j. 52 Ca 14/2009 - 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
18. 11. 2009, č. j. 52 Ca 14/2009 - 45, se zrušuje a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem.
Krajský soud v úvodu svého rozsudku odkázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, dle které je ochrana podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), důvodná pouze tehdy,
jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být
přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka)
zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu)
správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti
němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž
„zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování
„zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze
ochranu podle §82 a násl. s. ř. s. poskytnout.
Krajský soud konstatoval, že jak z žaloby, tak z repliky stěžovatele vyplývá,
že se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by krajský soud v řízení o žalobě na
ochranu před nezákonným zásahem uložil žalovanému zákaz pokračovat v údajném
porušování jeho práv prováděním místních šetření u stěžovatele bez konkrétní návaznosti
na konkrétní daňové řízení či daňovou kontrolu. Dle soudu má tedy stěžovatel obavu,
že uvedené místní šetření, jež bylo dle jeho názoru nezákonné, bude zopakováno.
Je přitom nesporné, že jednání, jež považoval stěžovatel za nezákonný zásah , již netrvá
(skončeno před podáním žaloby dne 7. 11. 2008 v 14:25 hod). Dle závěru soudu nehrozí
ani jeho opakování. V této souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 11. 2005, č.j. 8 Aps 1/2005 - 82 (všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), dle kterého musí hrozba
opakování nezákonného zásahu splňovat alespoň minimální kritéria určitosti, přičemž
by se nemohlo jednat o zásah, který nelze s dostatečnou mírou určitosti ztotožnit
se zásahem původním, a který proto nemůže být chápán jako opakování zásahu
původního. Minimální kritéria určitosti v projednávané věci nejsou dána, neboť budoucí
zásah, tj. někdy v budoucnu konaná místní šetření, nelze dostatečně určitě ztotožnit
se zásahem minulým. S jistotou lze totiž vyloučit, že případné budoucí místní šetření bude
zaměřeno na tentýž odběr vzorků, tj. odběr vzorků č. 116400 -08-11-002 a č. 116400-08-
11-003 topných olejů z dodávky, která byla stáčena v provozovně stěžovatele na adrese
Řídký 22, Litomyšl, dne 7. 11. 2008 mezi 8:00 a 9:00 hod., když dle sdělení žalovaného
ze dne 3. 7. 2009 byl na základě tohoto místního šetření shledán nárok stěžovatele
na vrácení daně za zdaňovací období listopad 2008 v souladu s ustanovením §56 zákona
č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném za posuzované období (dále jen
„zákon o spotřebních daních“), oprávněným.
Pokud nejsou splněna kritéria určitosti ve vztahu ke ztotožnění se minulého
a hrozícího zásahu, nelze obecně do budoucna zakázat žalovanému provádět uvedená
místní šetření. Zákon totiž nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy,
zejména zásahy, k nimž došlo v minulosti, ale ani před zásahy, které mohou teprve
v budoucnosti nastat, pokud nejde o hrozbu již učiněného zásahu, tj. v daném případě
místního šetření ze dne 7. 11. 2008. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou dle
ustanovení §87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační námitku ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť má zato, že předmětný rozsudek spočívá
na nesprávném posouzení právní otázky soudem, a je proto nezákonný. Předně je nutno
uvést, že pokud krajský soud žalobu zamítl, neshledal žalobou napadené jednání
nezákonným, ale naopak souladným s právem. Stěžovatel je však přesvědčen, že jednání
žalovaného bylo nezákonné (nesmyslné označení stěžovatele za plátce spotřební daně
ve vztahu k předmětnému zboží, u kterého ještě nebyl stěžovatelem uplatněn nárok
na vrácení daně, netransparentnost postupu při odběru vzorků, nezákonnost získávání
důkazních prostředků, kdy stěžovatel nebyl oproti svému požadavku seznámen
s normativy odběru vzorku). Krajský soud jednání žalovaného označil formou svého
rozhodnutí sice za zákonné, žalobní námitky směřující do nezákonnosti jednání však
žádným způsobem nevypořádal. Důvod zamítnutí prezentovaný soudem svědčí zastavení
řízení ve smyslu ustanovení §86 s. ř. s.
Není sporu o tom, že místní šetření započaté a provedené ve shora uvedené
provozovně stěžovatele dne 7. 11. 2008 bylo v okamžiku rozhodování krajského soudu
ukončeno. Sdělení žalovaného ze dne 3. 7. 2009, že provedené místní šetření bylo
podkladem pro uznání nároku stěžovatele na vrácení spotřební daně za období listopad
2008, je zcela irelevantní, neboť z podstaty ustanovení §56 zákona o spotřebních daních
je patrné, že nelze žádat o vrácení daně dříve, než dojde ke spotřebě předmětu daně
zákonem stanoveným způsobem. Ze skutkových okolností je zřejmé, že v okamžiku
provádění místního šetření dne 7. 11. 2008 daňové řízení nemohlo logicky být zahájené,
neboť odběr vzorku z autocisterny byl žalovaným prováděn ještě před spotřebou
předmětu daně. Kromě toho je uplatnění nároku na vrácení spotřební daně fakultativní
a v době prováděného místního šetření o něm mohlo být hovořeno pouze o jako
možném budoucím úkonu. Dále je na místě uvést, že v ostatních zdaňovacích obdobích
roku 2008 byla stěžovateli daň vrácena bez předchozího odběru vzorků.
Stěžovatel je přesvědčen, že termín z dikce ustanovení §82 s. ř. s. „hrozí -li jeho
opakování“ je třeba pojímat v širším smyslu než jak formalisticky učinil krajský soud.
Stěžovatel byl nucen strpět přítomnost žalovaného ve své provozovně, plnit jím uložené
povinnosti a poskytovat mu vyžádanou součinnost a to pouze na podkladě žalovaným
tvrzeného institutu ustanovení §15 zákona o správě daní a poplatků, a to za situace, kdy
žádné legitimní daňové řízení neexistovalo. Žalovaný jednal v rozporu s právními
předpisy, když místní šetření ve vztahu k dodávce olejů, kterou stěžovatel obdržel dne
7. 11. 2008 (odběr vzorků z autocisterny), bylo provedeno mimo řádný proces,
který by stěžovateli umožňoval konzumaci procesních práv. To je podstatné zejména
v situaci, kdy si žalovaný tímto postupem obstarával důkazní prostředky. Na nezákonném
postupu žalovaného nic nemění skutečnost, že byl stěžovatelem následně nárok
na vrácení daně vznesen a celními orgány uznán. Je třeba si uvědomit rozsah a intenzitu
mocenských oprávnění, jimiž žalovaný při provádění místního šetření disponuje.
S ohledem na neměnící se charakter a mechanismus postupu celních orgánů při aplikaci
ustanovení §56 zákona o spotřebních daních nemá stěžovatel žádnou jinou objektivní
možnost obrany proti provádění nezákonných místních šetření.
Závěru krajského soudu, že lze s jistotou vyloučit opakování odběrů vzorků
č. 116400-08-11-002 a č. 116400-08-11-003 topných olejů z dodávky, která byla stáčena
v provozovně stěžovatele dne 7. 11. 2008, nelze nikterak oponovat; ukončené místní
šetření nelze v toku času zopakovat. Minimální kritéria určitosti ve vztahu ke ztotožnění
se s hrozícím zásahem však spočívají v reálné hrozbě provádění místních šetření
bez jakékoliv vazby na daňová řízení při vědomí absence jakékoliv kontroly těchto
postupů ze strany nezávislé soudní moci. Tím je otevřen prostor pro případnou svévoli
při uplatňování státní moci. Na základě charakteru a průběhu místního šetření,
jeho typových znaků a způsobu jeho provedení ve spojitosti s argumentací žalovaného
lze pojem „ztotožnění“ minulého a v budoucnu hrozícího zásahu vyložit tak, že hrozba
opakování u stěžovatele stále trvá. Podstatné jsou typové znaky postupů a jednání
žalovaného vůči stěžovateli. Žalovaný sice mohl svým jednáním směřovat k legitimnímu
cíli, avšak v projednávané věci tak činil nelegálními prostředky, když zneužil institut
místního šetření namísto, aby postupoval ve smyslu ustanovení §134p zákona
o spotřebních daních. Výklad provedený krajským soudem ústavně nekonformním
způsobem zužuje práva stěžovatele na soudní ochranu.
Na základě shora uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že podstatou sporu je toliko
jedno místní šetření, které bylo u stěžovatele provedeno dne 7. 11. 2008 na základě
dožádání věcně a místně příslušného správce daně Celního úřadu Praha 2. Z protokolu
o průběhu místního šetření č. j. 7754-2/08-116400-031 je zřejmé, že žalovaný provedl
pouze úkony, ke kterým byl dožádán. Argumentace stěžovatele, že místní šetření byla
prováděna bez právní kontinuity, nemá oporu ve spisovém materiálu a je proto
irelevantní. Žalovaný je přesvědčen, že soudy nemohou akceptovat požadavek stěžovatele
a do budoucna omezit, případně zakázat provádění místních šetření, neboť by tím
popřely zákonná oprávnění správců daně. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a zkoumal při tom, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu kasační soud ověřil, že dne 7. 11. 2008 provedl Celní úřad
Svitavy u stěžovatele místní šetření. V protokolu o průběhu místního šetření je uvedeno,
že Celní úřad Svitavy provedl u stěžovatele místní šetření, a to jako místně příslušný úřad
podle ustanovení §1 odst. 3 zákona o spotřebních daní a §5 odst. 3 písmeno g) zákona
č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů , a dle
ustanovení §4 odst. 13 a §5 zákona o správě daní a poplatků, a to za účelem dodržování
podmínek pro vrácení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu
tepla dle ustanovení §56 zákona o spotřebních daních, včetně odběru vzorků dle
ustanovení §41 odst. 6 uvedeného zákona (protokol č. j. 7754-2/08-116400-031).
Již v průběhu místního šetření stěžovatel namítal nezákonnost provedeného
odběru vzorků, resp. neexistenci právního titulu k takovému postupu, žádal o vymezení
svého postavení a specifikaci řízení, jehož je účastníkem, dále žádal, aby před samotným
odběrem vzorků byl seznámen s veškerými normativy, dle kterých bude žalovaný při
odběru vzorků postupovat, tj. s technologií odběru vzorků.
Pracovníci žalovaného do protokolu uvedli, že stěžovatel má postavení daňového
subjektu ve smyslu ustanovení §6 odst. 3 zákona o s právě daní a poplatků, předmětem
šetření jsou minerální oleje, které jsou využívány k vytápění objektu v sídle provozovny
stěžovatele a mají být dodány mezi 8:00 a 9:00 hodinou dne 7. 11. 2008. Odebrané
vzorky budou využity ke zjištění, zda lze v budoucnu žádat o vrácení spotřební daně
a jedná se proto o budoucí daňové řízení. Oprávnění k odběru vzorků zakládá ustanovení
§41 zákona o spotřebních daních, odběry budou provedeny podle interních předpisů,
se kterými nebude stěžovatel seznámen, právě proto, že se jedná o interní předpisy.
V 9:30 hod. byl stěžovatel vyzván k umožnění odběru vzorků; odběr byl umožněn,
stěžovatel však odmítl podepsat protokoly o odběru vzorků a namítal, že nemůže potvrdit
svým podpisem správnost provedeného odběru, včetně technologie postupu
při samotném odběru (zejména údaje pod č. 18 Protokolu), pokud jej žalovaný odmítl
s postupem odběru blíže seznámit.
Stěžovatel podáním do protokolu ze dne 1. 12. 2008 požadoval transparentní
vypořádání svých námitek. Požádal také o nahlédnutí do spisu, který dožádaný celní úřad
vede.
Ve věci nahlédnutí do spisu bylo stěžovateli sděleno, že kompletní daňový spis
nemá Celní úřad Svitavy k dispozici, neboť se stěžovatelem daňové řízení nevede;
jednotlivé dokumenty jsou řazeny dle čísel jednacích a jsou založeny u referentů, kteří
jednotlivé případy zpracovávali. Zástupcům stěžovatele bylo předloženo rozhodnutí
o zajištění podle ustanovení §42 odst. 2 zákona o spotřebních daních, protokol o místním
šetření ze dne 19. 1. 2006, protokol o ústním jednání ze dne 25. 1. 2006. Jednatel
stěžovatele do předložených dokumentů nahlédl a vzhledem k tomu, že ve všech třech
případech, kdy došlo k zajištění zboží v provozovně na adrese Řídký 22, Litomyšl, podal
stěžovatel proti způsobu zajištění odvolání, žádal o předložení předkládacích zpráv
a následně požádal o pořízení jejich fotokopií (netýká se nyní projednávané věci -
poznámka NSS). K vypořádání vznesené námitky týkající se průběhu místního šetření
ze dne 7. 11. 2008 bylo pracovníky správce daně sděleno, že místní šetření prováděla
kontrolní skupina, a proto stěžovateli nemohou nic bližšího sdělit.
Ve spisu je dále založena žádost Celního úřadu Svitavy ze dne 4. 12. 2008 Celnímu
úřadu pro Prahu 2 o zaslání podkladů k provedení místního šetření dne 7. 11. 2008,
tj. záznamní povinnosti ze dne 28. 8. 2007 a informace stěžovatele o dodávce LTO ze dne
5. 11. 2008.
Podáním ze dne 18. 12. 2008 bylo stěžovateli k jeho námitce sděleno, že místní
šetření bylo provedeno na základě dožádání Celního úřadu pro Prahu 2 ze dne
5. 11. 2008. Na základě stěžovateli uložené záznamní povinnosti ze dne 4. 12. 2007
stěžovatel Celnímu úřadu pro Prahu 2 oznámil, že dne 7. 11. 2008 mezi 8:00 a 9:00
hodinou proběhne v místě provozovny stěžovatele na adrese Řídký 22, Litomyšl, stáčení
dodávky LTO. V souvislosti s tímto oznámením požádal Celní úřad pro Prahu 2
o odebrání vzorku topného oleje v místě spotřeby, a to za účelem zjištění, zda je topný
olej barven a značkován v souladu s platnými předpisy, a zjištění sazebního zařazení
minerálního oleje, používaného pro výrobu tepla; zjištění, z jaké dodávky LTO byl vzorek
topného oleje odebrán, a prověření odpovídajícího daňového dokladu, zjištění skutečného
aktuálního stavu topného oleje v místě spotřeby; kontrolu vedení evidence o nákupu
a spotřebě topného oleje včetně zůstatků a nákupů. K namítané nezákonnosti respektive
absenci právního titulu pro provedení místního šetření a odběr vzorků LTO bylo
konstatováno, že „místní šetření bylo provedeno v souladu s ustanovením §3 odst. 1 zákona o správě
daní a poplatků v souvislosti s daňovým řízením jinak řečeno ve věcech daní. Zákonem předpokládaná
souvislost s daňovým řízením představuje možnost správce daně provádět místní šetření, a to nejen tehdy,
pokud vede daňové řízení. Místní šetření tedy může provádět i ten správce daně, který daňové řízení
nevede, protože je není příslušný vést. Samozřejmě provádět místní šetření lze tehdy, jde-li o určitou
souvislost s daňovým řízením. Oprávnění k odběru vzorků mají celní úřady a celní ředitelství na základě
ustanovení §41 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních , ve znění pozdějších předpisů“.
Ze shora uvedené rekapitulace správního spisu je zřejmé, že se místní šetření
provedené dne 7. 11. 2008 sestávalo z několika různých úkonů žalovaného, o jejichž
provedení jej dožádal místně a věcně příslušný Celní úřad pro Prahu 2. Dále je zřejmé,
že záznamní povinnost a informace o dodávce LTO byly žalovaným vyžádány
až po provedeném místním šetření a že stěžovateli byl odepřeny jakékoli informace
týkající se způsobu, jakým bude žalovaným odběr vzorků prováděn. V průběhu místního
šetření stěžovatel napadal postup žalovaného, své nejasné postavení v daňovém řízení,
jakož i absenci právního titulu pro provedení místního šetření a s ním souvisejícího
odběru vzorků.
S krajským soudem lze jistě souhlasit v tom smyslu, že řízení o ochraně před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§82 až §87 s. ř. s.)
je postaveno na koncepci ochrany před „zásahem“ (zásahem, pokynem nebo donucením),
který trvá, jehož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (viz §82 in fine s. ř. s.).
Z uvedeného vyplývá, že jde o ochranu před zásahem, který bezprostředně a přímo trvá
nebo hrozí a kterému je nutno v případě, že je nezákonný, nutno zabránit, tj. jej zakázat
vydáním konstitutivního rozhodnutí (§87 odst. 2 věta první s. ř. s.) a tím jej právně pro
futuro znemožnit. Současná právní úprava nepočítá s ochranou před aktuálně
neexistujícími zásahy, tj. zejména zásahy, ke kterým došlo v minulosti, ale ani před zásahy,
které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného
zásahu. Proto také nepočítá s ve své podstatě deklaratorními rozhodnutími, kterými
by byla vyslovována nezákonnost (minulých či budoucích) zásahů ve smyslu §82 s. ř. s.
Je nesporné, že v dané věci žaloba nesměřovala proti trvajícímu zásahu či jeho
důsledkům; místní šetření započaté a provedené dne 7. 11. 2008 bylo k témuž dni
ukončeno. Spornou otázkou bylo, zda opakování zásahu v budoucnu hrozí.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že zamítnutím žaloby krajský soud
aproboval napadené jednání žalovaného. V obecné rovině lze jistě připustit, že žaloba
může být uznána nedůvodnou, aniž by se musel soud nutně vyslovovat k povaze určitého
jednání z hlediska naplnění pojmu zásah v širším slova smyslu, případně aniž by prošel
všechny kroky shora zmíněného algoritmu soudního přezkumu nezákonného zásahu.
Žalobní řízení je totiž založeno na zásadách koncentrace a dispozitivnosti. To především
znamená, že soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů
(§75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit; rozšířit
žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může
jen ve lhůtě pro podání žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud by např. hrozba opakování
zásahu byla tvrzena zcela neurčitě či byla spatřována pouze ve skutečnosti, že obdobná
místní šetření mohou být prováděna u jiných subjektů, nemusel by krajský soud zkoumat
povahu vytýkaného jednání a byl by oprávněn žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem jako nedůvodnou zamítnout. Tímto postupem by ovšem neaproboval zákonnost
vytýkaného jednání žalovaného. Žaloba by byla zamítnuta jako nedůvodná nikoli
z důvodu zákonného jednání správního orgánu, ale proto, že opakování hrozby již
ukončeného zásahu nebylo dostatečně určitě tvrzeno či nebylo důvodné. V nyní
projednávané věci krajský soud povahu stěžovatelem vytýkaného jednání vůbec
nezkoumal a dospěl k závěru, že nezákonný zásah již netrvá a vzhledem k tomu,
že v budoucnu již nemůže dojít k odběru totožných vzorků topného oleje, nehrozí ani
jeho opakování. Důvod tohoto rozhodnutí krajského soudu (ztotožnění případné hrozby
opakování zásahu s odběrem konkrétního vzorku) neshledal kasační soud zákonným.
Minimální kritéria určitosti, na základě kterých lze ztotožnit povahu původního
a v budoucnu hrozícího zásahu, jde-li o místní šetření zaměřené na odběr vzorků, nelze
omezit pouze konkrétním zbožím, resp. odběrem vzorku z konkrétní dodávky LTO.
Takový výklad by ve svém důsledku skutečně znamenal, že místní šetření opakovaně
prováděná za tímto účelem u jednoho a téhož subjektu nebudou s ohledem na jejich
časovou dimenzi (zpravidla jen několik hodin) nikdy podrobena soudní ochraně. To platí
tím spíše, že po provedeném místním šetření nemusí následovat žádné rozhodnutí
ve věci, proti kterému by se mohl daňový subjekt bránit a v rámci této obrany napadnout
i předcházející postup žalovaného při místním šetření. Z koncepce ustanovení §15
zákona o správě daní a poplatků vyplývá, že místní šetření je časově omezený úkon,
a to příchodem a odchodem pracovníka správce daně z místa, ve kterém je místní šetření
prováděno. Teoreticky by tak opakování odběru téhož vzorku mohlo nastat pouze
za situace, že by se původní odběr nezdařil či došlo ke ztrátě vzorku, a to ještě
za předpokladu, že by LTO již nebylo uživatelem spotřebováno. V drtivé většině případů
by ovšem subjekt, který je při místním šetření povinen podrobit se stát ní moci, při přijetí
krajským soudem provedeného výkladu zůstal bez jakékoliv ochrany.
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 Aps 1/2008 (všechna zde uvedená
rozhodnutí NSS jsou dostupná na www. nssoud.cz) uvedl, že místní šetření je způsobilé
zasahovat do práv osob, u nichž je prováděno (podle §15 zákona o správě daní
a poplatků má správce daně celou řadu oprávnění vůči subjektu, u kterého je místní
šetření prováděno - např. může vstupovat do jeho provozních prostor, vyžadovat účetní
doklady, zajišťovat věci apod., přičemž příslušný subjekt je povinen tyto úkony správce
daně strpět), a současně nejde o rozhodnutí, proti němuž by byla možná obrana
samostatnou žalobou. V případě místního šetření se při překročení zákonných mezí
(např. provádění místního šetření bez souvislosti s konkrétním daňovým řízením apod.)
tedy může jednat o nezákonný zásah ve smyslu §82 s. ř. s., neboť obecně nelze vyloučit
ani splnění podmínky trvalosti zásahu. Naopak z povahy věci vyplývá, že institut místního
šetření může představovat pro příslušný subjekt zásah, avšak zda se v konkrétním případě
o zásah jedná, či nejedná, a zda jde o zásah nezákonný, je už otázka meritorního
posouzení.
Tvrdí-li stěžovatel, že místní šetření bylo provedeno zcela mimo zákonný rámec,
že byl nucen strpět přítomnost žalovaného ve své provozovně, plnit j ím uložené
povinnosti a poskytovat mu součinnost bez zákonného podkladu a že hrozbu opakování
tohoto jednání spatřuje v účelu, na které bylo místní šetření zaměřeno, přičemž
je nanejvýš pravděpodobné, že o vrácení spotřební daně bude stěžovatel žádat
i v budoucnu, toto lze označit za dostatečně určité tvrzení hrozby opakování. Krajský
soud se v dalším řízení tedy musí vyrovnat s tím, zda tato hrozba je i důvodná. Dle názoru
Nejvyššího správního soudu tento závěr nelze učinit bez určení, zda pochybení,
jež stěžovatel při provádění jednotlivých úkonů v rámci místního šetření žalovanému
vytýká, mají či nemají povahu nezákonného zásahu. Dospěje-li soud k závěru, že některé
úkony žalovaného tuto povahu mají, pak byť se jedná o zásah již ukončený, bude dále
nutno zodpovědět otázku, zda pochybení při těchto úkonech jsou takové povahy,
že hrozba jejich opakování přetrvá. Ochrana by pak směřovala nikoli k deklaratornímu
rozhodnutí, či snad zákazu místních šetření v obecné rovině (což by byl jistě absurdní
výklad), ale k odstranění těch negativních důsledků nezákonného jednání, které
na stěžovatele mohou opakovaně působit. Pro nyní projednávanou věc je nutné
zdůraznit, že úsudek o tom, zda opakování zásahu hrozí, se může odvíjet teprve
od posouzení, zda dne 7. 11. 2008 při místním šetření k nezákonnému zásahu ze strany
žalovaného došlo, resp. v čem konkrétně tento zásah spočíval, a teprve poté lze učinit
závěr, že další místní šetření, prováděná v totožné provozovně stěžovatele, shodně
zaměřená na odběr vzorků topného oleje, a prováděná stejným způsobem, mohou
či nemohou splňovat stěžovatelem tvrzenou trvalou hrozbu nezákonného jednání státní
moci.
Nejvyšší správní soud proto ze shora uvedených důvodů napad ený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský
soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu