ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.12.2010:124
sp. zn. 9 As 12/2010 - 124
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobců: a) V. S. b) J. D., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se
sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2007,
č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební
společenstvo Vraňany, se sídlem Legionářů 59, Praha 8, ve věci uznání honitby,
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2009,
č. j. 8 Ca 324/2007 - 102,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2009, č. j. 8 Ca 324/2007 - 102,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2009, č. j. 8 Ca 324/2007 - 102,
bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného (dále jen „stěžovatel“) ze dne 13. 8. 2007,
č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského
úřadu Mělník ze dne 23. 5. 2007, č. j. 2451/ZP/06/LISV, a věc byla stěžovateli vrácena
k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ze správního spisu vzal
za prokázané, že Ing. A. Š. (celková výměra pozemků 108,5355 ha) podal přihlášku za
řádného člena honebního společenstva Spomyšl, resp. Spomyšl - Daminěves dne 7. 9.
2001, že přihláška Ing. V. S. – žalobce a) (celková výměra pozemků 1,1571 ha) za řádného
člena honebního společenstva LOVĚNA Spomyšl - Jeviněves není ani datována, ani
podepsána, že JUDr. K. Š. (celková výměra pozemků 48,5114 ha) podal přihlášku za
řádného člena honebního společenstva LOVĚNA Spomyšl - Jeviněves dne 24. 6. 2002 a
že obec Spomyšl (celková výměra pozemků 7,3918 ha) podala přihlášku za řádného člena
honebního společenstva LOVĚNA Spomyšl - Jeviněves dne 1. 7. 2002. Městský soud
dále uvedl, že ze žalobci předloženého seznamu pozemků sdružených do honebního
společenstva Jeviněves a jejich vlastníků zjistil, že jako člen společenstva jsou rovněž
evidovány Lesy České republiky Litoměřice (celková výměra pozemků 52,2189 ha) a
Pozemkový fond České republiky Mělník (celková výměra pozemků 35,6537 ha). Městský
soud následně odcitoval ustanovení §20 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), a uvedl, že orgány státní správy
myslivosti nejsou zákonem o myslivosti legitimovány k vedení řízení o registraci
honebního společenstva ve smyslu §20 tohoto zákona, pokud se jedná o honební
společenstvo vzniklé podle dosavadních právních předpisů. Jsou pouze oprávněny
požadovat po dotčeném honebním společenstvu doklady uvedené v §69 odst. 2
citovaného zákona a ověřovat skutečnost, zda honitba dosahovala v souladu s §69 odst. 1
zákona o myslivosti ke dni 31. 3. 2003 minimální výměry 500 ha. Zjistí-li přitom, že
podmínky podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti nebyly v rozhodné době splněny,
nevydávají rozhodnutí konstitutivní povahy, ale zjištěné skutečnosti mohou pouze
deklarovat. Městský soud konstatoval, že pokud jde o přihlášku pana A. Š., kterou
neakceptoval již správní orgán prvního stupně, neboť pan Š. se nejdříve přihlásil
do jiného honebního společenstva, musel soud na základě listinných důkazů uvedených
ve správním spisu přisvědčit stěžovateli. Pokud jde o dvě přihlášky JUDr. K. Š., zůstává
tvrzení účastníků řízení sporným. Ze spisu bylo prokázáno, že se nejdříve přihlásil do
honebního společenstva Vraňany a rovněž i do honebního společenstva LOVĚNA
Spomyšl – Jeviněves, zda však posléze svůj souhlas se vstupem do Honebního
společenstva Vraňany odvolal, resp. odvolal platně, nelze zcela přesně zjistit z listin
založených ve správním spise. V inkriminovaném případě je nesporné, že podle platných
právních předpisů nejmenší výměra honitby musí být 500 ha. Návrhu na uznání honitby
lze vyhovět jen tehdy, pokud je k návrhu přiložen seznam vlastníků honebních pozemků,
kteří jsou členy honebního společenstva, tedy těch osob, které se zúčastnily ustavující
valné hromady. Přihlášky podané po datu konání ustavující valné hromady nelze
akceptovat, neboť nejde o projevy vůle osob, jež by byly členy honebního společenstva.
Rozdílná argumentace správních orgánů obou stupňů je možná, s ohledem na koncepci
dvoustupňového řízení předvídatelná. Podstatná je argumentace obsažená v konečném
žalobou napadeném rozhodnutí. Městský soud uvedl, že podle platných právních
předpisů obce nemohly být členy honebního společenstva, neboť podmínka ručení člena
za závazky honebního společenstva to vylučuje. Městský soud dále konstatoval,
že správními orgány bylo kromě nedostatečné výměry honitby vytýkáno, že stanovy
honebního společenstva Jeviněves jsou v rozporu se zákonem, a to bez bližšího
zdůvodnění. Rozpor stanov honebního společenstva Jeviněves se zákonem byla jednou
z odvolacích námitek, ale v žalobou napadeném rozhodnutí je pouze odkaz na právní
závěry vyjádřené v dřívějších rozhodnutích. Takovéto vypořádání se s odvolací námitkou
je nekonkrétní a pro soud nepřezkoumatelné, byť podle stěžovatele bylo rovněž jedním
z důvodů pro odmítnutí registrace. Městský soud následně uzavřel, že z uvedených
důvodů postupoval podle §76 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a napadené rozhodnutí
zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uplatnil důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že mu soud
dal za pravdu v tom, že žalobci nezajistili ke dni konání ustavující valné hromady souhlasy
vlastníků honebních pozemků se vstupem do honebního společenstva a s vytvořením
honitby Jeviněves tak, aby jimi vlastněné pozemky dosahovaly minimální výměry 500 ha,
potřebné pro vytvoření a uznání společenstevní honitby. Dále namítl, že důkazy, které
navrhoval, se soud nazabýval, aniž by je odmítl. Mezi návrhy důkazů stěžovatel uváděl
i pravomocná rozhodnutí o uznání honiteb s popisem jejich hranic a mapový zákres
těchto honiteb v soutisku s žalobci navrhovanou hranicí honitby Jeviněves.
Z důkazů je zřejmé, že navrhovaná honitba leží na území honiteb pravomocně
uznaných dříve, než bylo skončeno řízení o uznání honitby Jeviněves. Jedná se o honitby
Ledčice - Jeviněves I, rozhodnutí o jejím uznání nabylo právní moci již dne 26. 5. 2004,
a o honitbu Vraňany, rozhodnutí o jejím uznání nabylo právní moci dne 13. 4. 2007.
Stěžovatel dále namítal, že nezákonnost stanov přijatých na ustavující valné hromadě
nebyla jediným důvodem pro odmítnutí registrace Honebního společenstva Jeviněves.
Stěžovatel konstatoval, že soud zrušil jeho rozhodnutí z toho důvodu, že v něm nebylo
dostatečně odůvodněno, v čem stěžovatel spatřuje nezákonnost stanov. To, v čem
je spatřován rozpor stanov se zákonem o myslivosti, je odůvodněno v prvoinstančním
rozhodnutí citací závěrů předchozího rozhodnutí stěžovatele ze dne 12. 5. 2004, na které
se také odvolává rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel namítl, že pouhé odůvodnění
nezákonnosti stanov nemůže přivodit pro žalobce příznivější výsledek řízení, neboť
nezákonnost stanov a její odůvodnění je ve srovnání s dalšími důvody, pro které nebylo
honební společenstvo registrováno a pro které nebyla honitba uznána, důvodem
okrajovým, honitba by nebyla uznána a honební společenstvo by nebylo registrováno
ani v případě, že by stanovy v rozporu se zákonem nebyly, nebo by jejich nezákonnost
byla odůvodněna podrobně. I po novém řízení by nebylo možné rozhodnout jinak, než
registraci honebního společenstva odmítnout a navrženou honitbu Jeviněves neuznat.
Stěžovatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 8 As 31/2006 - 78, s tím, že Nejvyšší správní soud stabilně judikuje, že o vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, se nejedná, pokud lze dovodit, že výrok
rozhodnutí by byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo. V závěru kasační
stížnosti stěžovatel namítl, že nesrozumitelná je argumentace soudu ustanovením
§60 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti, neboť ve správním řízení se nejednalo o uvedení
honitby a stanov do souladu se zákonem o myslivosti, ale o návrh na uznání nové honitby
a registraci nového honebního společenstva.
Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že při jednání u stěžovatele dne
2. 3. 2004 byla provedena kontrola dokladů a bylo konstatováno, že ke dni ustavující
valné hromady přípravný výbor nepochybně disponoval 548,8 ha. Chyba ve stanovách
byla opravena. Žalobci konstatovali, že k poznámce soudu, že přihláška pana Ing. V. S.
[žalobce a)] není podepsaná ani datovaná, předkládají ofocenou svoji fotokopii. Přihláška
pana Ing. A. Š. byla podána do honebního společenstva Jeviněves dne 1. 4. 2002
s pozemky v k.ú. Daminěves (87,7261 ha), k. ú. Spomyšl 12,3825 ha a k. ú. Horní
Beřkovice 8,4270 ha. Vzhledem k tomu, že přihláška za řádného člena do honebního
společenstva Spomyšl – Daminěves je datována 7. 9. 2001 podle zákona č. 23/1962 Sb.,
který byl zrušen zákonem č. 449/2001 Sb., je proto neplatná. Ve spise byla tato přihláška
ponechána jen kvůli seznamu pozemků. K této přihlášce též patří potvrzení podepsané
vedoucím ovocnářské výroby panem Ing. B. ze dne 14. 5. 2002, který na pozemcích
hospodaří, v něm je uvedeno také další vysvětlení. Pan JUDr. K. Š. nepodal přihlášku do
honebního společenství Vraňany, podepsal pouze prohlášení, že v k. ú. Spomyšl vlastní
pozemky. Prohlášení je neurčité a neplatné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v podané
kasační stížnosti, a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 3, k níž musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Městský soud napadené rozhodnutí zrušil podle §76 odst. 1 písm. a), ve spojení
s odst. 3 s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti. Podle zmíněných
ustanovení soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí i v případě, vyjde-li tato vada najevo
při jednání. Ač městský soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nesrozumitelnost,
v odůvodnění rozsudku se otázkou nesrozumitelnosti vůbec nezabýval. Městský soud
stěžovateli toliko vytýkal, že se nekonkrétně vypořádal s námitkou žalobců o rozporu
stanov honebního společenstva se zákonem, pročež je napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné. Z odůvodnění rozsudku tudíž vyplývá, že ve skutečnosti bylo
napadené rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu o tom,
že napadené rozhodnutí bylo v rozsahu deklarovaného rozporu stanov honebního
společenstva se zákonem nepřezkoumatelné. Podle §20 odst. 4 písm. b) zákona
o myslivosti orgán státní správy myslivosti odmítne zapsat honební společenstvo
do rejstříku a uznat společenstevní honitbu, jestliže předložené stanovy nesplňují
podmínky podle §19 odst. 6 písm. a) tohoto zákona. Ve stanovách musí být uveden
název a sídlo honebního společenstva, zásady hospodaření a další náležitosti, stanoví-li tak
zákon o myslivosti. Stěžovatel k námitce žalobců, že prvoinstanční správní rozhodnutí
neuvádí žádné konkrétní důvody rozporu stanov se zákonem, v odůvodnění napadeného
rozhodnutí pouze uvedl, že „ke stanovám honebního společenstva podal stanovisko již v rozhodnutí
ze dne 12. 5. 2004 s tím, že toto stanovisko je neměnné, přičemž schválené stanovy nesplňují podmínky
zákona o myslivosti.“ Prvoinstanční správní orgán k vytýkanému rozporu stanov uvedl,
že „v odstavci 3.8. rozhodnutí stěžovatele ze dne 12. 5. 2004 je uvedeno, že stanovy honebního
společenstva jsou v několika bodech v rozporu s ustanoveními zákona a že v závěru tohoto rozhodnutí je
uvedeno, že schválené stanovy nesplňují podmínky zákona nejméně ve čtyřech bodech a jsou neopravitelné.“
Podle §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, který byl v dané věci
aplikovatelný v souladu s ustanovením §179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, neboť návrh na zapsání honebního společenstva do rejstříku a uznání
společenstevní honitby byl podán již dne 30. 12. 2002, je správní orgán v odůvodnění
rozhodnutí povinen uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami
byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých
rozhodoval. Byl-li jedním z důvodů nevyhovění návrhu tvrzený nesoulad stanov
s podmínkami podle §19 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti, bylo povinností správních
orgánů v odůvodnění svých rozhodnutí uvést, v čem konkrétně a s jakými konkrétními
ustanoveními zákona jsou stanovy honebního společenstva v rozporu. Vzhledem k tomu,
že tak správní orgány neučinily, neobsahují správní rozhodnutí závěry, které by bylo
možné v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí přezkoumat. Napadené
rozhodnutí je proto v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
skýtajících oporu závěru stěžovatele, že stanovy honebního společenstva nesplňují
podmínky stanovené zákonem o myslivosti.
Nejvyšší správní soud se přes shora uvedené neztotožňuje s městským soudem
v tom, že tato dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí mohla být sama o sobě
důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Návrhu na zapsání honebního
společenstva do rejstříku a uznání společenstevní honitby totiž nebylo vyhověno pouze
z důvodu podle §20 odst. 4 písm. b) zákona o myslivosti, nýbrž také z důvodu podle
písm. a) téhož ustanovení. Bylo totiž shledáno, že celková výměra honebních pozemků
ve vlastnictví osob uvedených v seznamu členů nedosahuje výměry stanovené zákonem
o myslivosti pro vznik společenstevní honitby. K tomu, aby bylo možné návrhu vyhovět,
je podle §20 odst. 4 zákona o myslivosti nezbytné, aby byly současně splněny obě
podmínky zde uvedené. Celková výměra honebních pozemků ve vlastnictví osob
uvedených v seznamu členů musí dosahovat výměry stanovené zákonem o myslivosti pro
vznik společenstevní honitby a současně předložené stanovy musí splňovat podmínky
podle §19 odst. 6 písm. a) téhož zákona. Není-li splněna byť jedna z uvedených
podmínek, není možné návrhu vyhovět. Z toho také vyplývá, že prokázání nenaplnění
byť jedné z těchto podmínek skýtá dostatečnou oporu zákonnosti výroku správního
rozhodnutí vydaného podle §20 odst. 4 zákona o myslivosti. Dílčí nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí tudíž nemohla být důvodem jeho zrušení, pokud městský soud
neshledal nezákonným závěr stěžovatele o nenaplnění podmínky uvedené v §20 odst. 4
písm. a) zákona o myslivosti.
Posouzení otázky, zda v dané věci byla či nebyla splněna podmínka uvedená v §20
odst. 4 písm. a) zákona o myslivosti je otázkou, bez jejíhož vyřešení není možné dospět
k závěru, zda napadené rozhodnutí bylo či nebylo vydáno v rozporu se zákonem.
Odůvodnění:
rozsudku však neskýtá oporu závěru městského soudu o tom, že v dané věci
nebyla splněna podmínka uvedená v §20 odst. 4 písm. a) zákona o myslivosti. Nejvyšší
správní soud v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. dospěl k závěru, že rozsudek městského
soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť ohledně této otázky
se městský soud nevypořádal se žalobními body žalobců. Podle §157 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s §64 s. ř. s., je soud povinen
v odůvodnění rozsudku krom jiného stručně a jasně vyložit, které skutečnosti
má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami
se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr
o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Napadené výroky rozhodnutí je
soud povinen přezkoumat v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.). Žalobci v žalobě
vznesli řadu konkrétně formulovaných žalobních bodů. Namítali především, že by bylo
v rozporu s účelem zákona o myslivosti, aby seznam členů podle §19 odst. 5 písm. a)
zákona o myslivosti obsahoval pouze údaje o zakládajících členech honebního
společenstva, pokud se ke dni podání návrhu seznam členů rozšířil, a že správní
orgány nijak neodůvodnily, proč do celkové výměry honebních pozemků nezahrnuly
pozemky Ing. A. Š., JUDr. K. Š., Ing. V. S., J. K. a J. K., R. M. a J. C. Žalobci taktéž
podrobnou právní argumentací podpořili svoji námitku, že ustanovení §38 odst. 3 zákona
č. 128/2000 Sb., o obcích, nebránilo tomu, aby obec byla společníkem právnických osob.
Žalobci dále namítali, že řádně doložili, že honební společenstvo bylo založeno
na ustavující valné hromadě dne 1. 7. 2002 s výměrou 602,2855 ha souvislých honebních
pozemků ve vlastnictví jeho zakládajících členů, přičemž seznam členů zpracovaný podle
§19 odst. 5 písm. a) zákona o myslivosti byl prvoinstančnímu správnímu orgánu
předložen a je součástí správních spisů. Žalobci také namítali, že správními orgány byl
pominut rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, č. j. 9 Ca 170/2004 - 57,
a že žalobcům nemůže jít k tíži přerušení správního řízení.
Městský soud v odůvodnění rozsudku nejprve uvedl, jaké skutečnosti zjistil
z obsahu správního spisu, aniž by uvedl, jaký význam tyto skutečnosti mají ve vztahu k
naplnění podmínky ustanovení §24 odst. 4 písm. a) zákona o myslivosti. Dále odcitoval
ustanovení §20 odst. 4 zákona o myslivosti. Následně provedl výklad ustanovení §69
odst. 1 a 2 zákona o myslivosti, tj. přechodných ustanovení. Tato ustanovení se však
na daný případ nevztahují, neboť honební společenstvo nevzniklo a honitba nebyla
uznána před nabytím účinnosti zákona o myslivosti. Městský soud dále uvedl,
že přisvědčil stěžovateli, pokud jde o přihlášku pana Š., který se nejdříve přihlásil
do jiného honebního společenstva. Městský soud neuvedl, jaký má tato skutečnost
význam ve vztahu k naplnění podmínky ustanovení §24 odst. 4 písm. a) zákona
o myslivosti, a zároveň neuvedl, na základě jakých ustanovení zákona nelze tuto přihlášku
akceptovat. Ohledně přihlášky JUDr. K. Š. soud uzavřel, že tvrzení účastníků řízení
zůstává sporným. Městský soud konstatoval, že „návrhu na uznání honitby lze vyhovět jen tehdy,
pokud je k návrhu přiložen seznam vlastníků honebních pozemků, kteří jsou členy honebního
společenstva, tedy těch osob, které se zúčastnily ustavující valné hromady. Přihlášky podané po datu
konání ustavující valné hromady nelze akceptovat, neboť nejde o projevy vůle osob, jež by byly členy
honebního společenstva.“ Městský soud vůbec neuvedl, na základě jakých ustanovení zákona
k tomuto svému závěru dospěl, odůvodnění ukončil větou, že „podle platných právních
předpisů obce nemohly být členy honebního společenstva, neboť podmínka ručení člena za závazky
honebního společenstva to vylučuje.“ Městský soud se v této souvislosti nijak nevypořádal
s podrobnou právní argumentací žalobců, ve které rozporovali správnost tohoto závěru
správních orgánů, svůj závěr soud neopřel o žádná ustanovení právních předpisů.
Na základě odůvodnění rozsudku městského soudu je nutné konstatovat, že se městský
soud přezkoumatelným způsobem nevypořádal se žádným ze žalobních bodů. Většinu
zcela pominul, ve zbytku neuvedl, jak věc posoudil po právní stránce, resp. na základě
jakých ustanovení právních předpisů považoval jednotlivé žalobní body žalobců za liché,
mylné nebo vyvrácené.
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou také námitku stěžovatele o tom, že soud
zcela pominul jeho důkazní návrh. Stěžovatel v podání ze dne 30. 7. 2009 navrhl
k prokázání svého tvrzení o tom, že návrh honitby se překrývá s již pravomocně
uznanými honitbami, důkaz rozhodnutími Městského úřadu Kralupy nad Vltavou ze dne
24. 3. 2003, č. j. 56/02/ŽP, a ze dne 17. 3. 2003, č. j. 66/02/ŽP, a rozhodnutím
stěžovatele ze dne 19. 3. 2007, č. j. 18724/2007/KUSK-OŽP/Mag. Ústavní soud
již v rozhodnutí ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94 (dostupném
na http://nalus.usoud.cz), uvedl, že „takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení
nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle §132 o. s. ř. (podle zásad
volného hodnocení důkazů) nezabýval, téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí
[§221 lit. c), §243b odst. 1 al. 2 o. s. ř.], ale současně též jeho protiústavnost (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, čl. 95 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).“ Městský soud neprovedl
důkaz stěžovatelem navrženými listinami, ani v rozsudku nevyložil, z jakých důvodů
navržené důkazy neprovedl, ač byly tyto listiny navrženy k prokázání nemožnosti vyhovět
návrhu na uznání společenstevní honitby.
Městský soud pochybil také ve stanovení okruhu osob zúčastněných na řízení.
V záhlaví rozsudku městský soud za osoby zúčastněné na řízení označil Lesy České
republiky s.p. a Pozemkový fond České republiky, a to aniž by předseda senátu tyto osoby
podle §34 odst. 2 s. ř. s. vyrozuměl o probíhajícím řízení a vyzval je, aby ve stanovené
lhůtě oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Zmíněné
osoby se postavení osob zúčastněných na řízení v průběhu soudního řízení nedomáhaly.
Městský soud tudíž pochybil, pokud tyto osoby označil za osoby za zúčastněné na řízení.
Nejvyšší správní soud neprovedl důkaz listinami navrženými ve vyjádření
ke kasační stížnosti, tj. fotokopiemi zápisu z jednání u stěžovatele ze dne 2. 3. 2004,
sdělením Ing. K. a fotokopií přihlášky Ing. S. – žalobce a), neboť provedení těchto
důkazů nebylo třeba k posouzení důvodnosti kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek
městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1, věta první
před středníkem, s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2010
Mgr. Daniela Zemanová.
předsedkyně senátu
.