ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.17.2009:81
sp. zn. 9 As 17/2009 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: V.
S., proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Wonkova
1142, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2007, č. j.
10570/VZ/2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2008, č. j. 51Ca 16/2007 - 46, ve věci osvobození od
soudního poplatku pro žalobní řízení,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 23. 12. 2008 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“)
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i žádost o ustanovení
zástupce ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2007,
č. j. 10570/VZ/2007. Předmětným rozhodnutím bylo pro opožděnost zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 23. 5. 2007,
zn. P/2578/06/OS1/Ca.
Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel podal dne 17. 9. 2007
žalobu, ve které současně požádal o osvobození od soudních poplatků, přičemž předložil
neúplně vyplněný formulář o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Krajský soud usnesením ze dne 20. 11. 2007, č. j. 51 Ca 16/2007 - 18, žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků pro zjevnou neúspěšnost v žalobním řízení zamítl.
Zjevnou neúspěšnost krajský soud spatřoval v opožděnosti podaného odvolání.
Rozsudkem ze dne 10. 9. 2008, č. j. 9 As 97/2007 - 29, Nejvyšší správní soud předmětné
usnesení krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť posouzení
včasnosti odvolání v dané věci bylo posouzením ve věci samé.
Krajský soud v novém řízení vyzval stěžovatele usnesením ze dne 6. 10. 2008,
č. j. 51 Ca 16/2007 - 35, k aktualizaci a úplnosti dříve podaného prohlášení o jeho
osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel tak učinil podáním
ze dne 13. 10. 2008, doručeným krajskému soudu dne 16. 10. 2008. Krajský soud důvody
pro osvobození neshledal a svůj závěr v napadeném usnesení řádně odůvodnil.
V kasační stížnosti stěžovatel mimo jiné uvedl, že krajský soud použil zákon,
který je nelidský, protože uvádět pro těžce zdravotně nemocného, že mu stačí životní
minimum 3126 Kč, nepotřebuje komentáře. Nepřiznání osvobození od soudního
poplatku je v podstatě výzva – donucování k půjčce, která je vzhledem k nízkému
důchodu stěžovatele nesplatitelná. Stěžovatel, ačkoliv těžce nemocný, má, dokud žije,
povinnost nesouhlasit s bezprávím, sadismem, fašistoidním jednáním. Hrůzovláda tyranů
používá vždy své mocenské represivní prostředky a osoby k umlčení nepohodlných lidí.
Dějiny však prokázaly, že věčný boj dobra se zlem má i své výsledky, a to i za cenu moře
krve, milionů obětí, které např. stála II. světová válka.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti v zákonem stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 odst. 1 s. ř. s.,
které stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadené
usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno ve čtvrtek dne 13. 11. 2008
(doručenka založena na č. listu 50 soudního spisu). Napadené usnesení obsahovalo
poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou týdnů od doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím krajského soudu.
Okamžikem doručení stěžovateli ve čtvrtek 13. 11. 2008 nastala zákonem
předpokládaná skutečnost pro určení počátku lhůty ve smyslu ustanovení §40 odst. 1
s. ř. s. Konec lhůty počítané podle týdnů je dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. určen
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
Posledním dnem lhůty k podání včasné kasační stížnosti byl tedy s ohledem na výše
uvedené čtvrtek 27. 11. 2008. Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě
až dne 23. 12. 2008, tj. téměř měsíc po uplynutí zákonem stanovené lhůty (obálka
s razítkem podání k poštovní přepravě založena na listu č. 56 soudního spisu) .
V souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti prominout. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon
jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
Kasační soud tak nemůže kasační stížnost věcně projednat.
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než kasační stížnost proti napadenému
usnesení krajského soudu z výše uvedených důvodů podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., pro opožděnost odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu
první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. února 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu