ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.18.2009:86
sp. zn. 9 As 18/2009 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka, v právní věci
žalobce: V. S., proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem
Wonkova 1142, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2007,
č. j. 10570/VZ/2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2008, č. j. 51 Ca 16/2007 - 51, ve věci zastavení řízení,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 23. 12. 2008 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“)
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 7. 2007, č. j. 10570/VZ/2007. Předmětným rozhodnutím bylo
pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec
Králové ze dne 23. 5. 2007, zn. P/2578/06/0S1/Ca, ve věci přestupku proti majetku
dle ustanovení §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit dne 7. 12. 2006 odcizením testeru parfému
zn. Gabriela Sabatini Private Edition OD v Interspar v Hradci Králové.
Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel podal dne 17. 9. 2007
žalobu, ve které současně požádal o osvobození od soudních poplatků, přičemž předložil
neúplně vyplněný formulář o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech
Krajský soud usnesením ze dne 20. 11. 2007, č. j. 51 Ca 16/2007 - 18, žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků pro zjevnou neúspěšnost v žalobním řízení zamítl.
Zjevnou neúspěšnost krajský soud spatřoval v opožděnosti podaného odvolání
ve správním řízení. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2008, č. j. 9 As 97/2007 - 29, Nejvyšší
správní soud předmětné usnesení krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení,
neboť posouzení včasnosti odvolání v dané věci bylo posouzením ve věci samé.
Krajský soud v novém řízení vyzval stěžovatele usnesením ze dne 6. 10. 2008,
č. j. 51 Ca 16/2007 - 35 k aktualizaci a úplnosti dříve podaného prohlášení o jeho
osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel tak učinil podáním ze dne
13. 10. 2008, doručeném krajskému soud dne 16. 10. 2008. Krajský soud důvody
pro osvobození neshledal a usnesením ze dne 4. 11. 2008, č. j. 51 Ca 16/2007 – 46, žádost
o osvobození od soudního poplatku zamítl. Současně vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě
dvou týdnů od doručení předmětného usnesení uhradil soudní poplatek ve výši 2000 Kč.
Usnesení bylo stěžovateli doručeno ve čtvrtek dne 13. 11. 2008. Stěžovatel měl svoji
poplatkovou povinnost splnit nejpozději ve lhůtě do čtvrtka dne 27. 11. 2008. S ohledem
na skutečnost, že stěžovatel soudní poplatek v uvedené lhůtě ani později neuhradil, soud
dne 3. 12. 2008 napadeným usnesením žalobní řízení zastavil. Napadené usnesení bylo
stěžovateli doručeno dne 13. 12. 2008.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že krajský soud použil zákon, který je nelidský,
protože uvádět pro těžce zdravotně nemocného, že mu stačí životní minimum 3 126 Kč nepotřebuje
komentáře. Nepřiznání osvobození od soudního poplatku je v podstatě výzva – donucování k půjčce,
která je vzhledem k nízkému důchodu stěžovatele nesplatitelná. Stěžovatel, ačkoliv těžce nemocný,
má dokud žije, povinnost nesouhlasit s bezprávím, sadismem, fašistoidním jednáním. Hrůzovláda tyranů
používá vždy své mocenské represivní prostředky a osoby k umlčení nepohodlných lidí. Dějiny však
prokázaly, že věcný boj dobra se zlem má i své výsledky a to i za cenu moře krve, miliony obětí, kterou
např. stála II. světová válka. V doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 2009, doručené krajskému soud
dne 30. 1. 2009 stěžovatel opakovaně zdůrazňuje, že postupem krajského soud mu bylo zabráněno
účinně hájit jeho práva“. Stěžovatel ke svému podání přiložil kopii oznámení o podvodu,
zneužití pravomoci veřejného činitele, zločinného spolčení, křivých výpovědí ve věci
zlodějství, organizované krádeže jeho soukromého vlastnictví, adresované Krajskému
státnímu zastupitelství. V oznámení je mimo jiné uvedeno, že stěžovatel měl být dle svého
názoru osvobozen od soudních poplatků, neboť jeho nízký invalidní důchod těžce
zdravotně postiženého nepostačuje ani na základní životní potřeby, natož na obrovské
sumy advokátům (pozn. NSS: kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne
4. 11. 2008, č. j. 51 Ca 16/2007 – 46, ve věci osvobození stěžovatele od soudního
poplatku byla usnesením Nejvyššího správního soudu pro opožděnost dne 4. 2. 2010
odmítnuta).
Usnesením ze dne 12. 2. 2009, č. j. 51 Ca 16/2007 - 65, doručeným stěžovateli dne
16. 2. 2009, vyzval krajský soud stěžovatele k doplnění důvodů kasační stížnosti dle
ustanovení §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud v usnesení uvedl plné znění ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s. a konstatoval, že ze všech dosavadních podání stěžovatele není
zřejmé, v čem konkrétně spatřuje ve smyslu uvedených ustanovení nezákonnost ve vztahu
k rozhodnutí soudu. Současně soud stěžovatele poučil v tom smyslu, že nebude-li kasační
stížnost ve lhůtě jednoho měsíce od doručení předmětného usnesení doplněna, bude
Nejvyšším správním soudem odmítnuta.
Podáním ze dne 15. 3. 2009, doručeným krajskému soudu dne 17. 3. 2009
stěžovatel mimo jiné uvedl, že neustálé rozšiřování písemností k případu ze dne
7. 12. 2006 jej vede k podezření, že má třeba uvést věci, které by proti strana mohla uvést proti jeho
osobě. Stěžovatel odkazuje na obsah žaloby a zdůrazňuje nezákonnost postupu správních
orgánů ve věci včasnosti jím podaného odvolání. „Mimo jiné jde o faktický stav přednosti
doručení a platnosti doručení termínu účastníku řízení a ne jeho zástupci. Toto je podtrženo jurisdikcí.
Navíc v případě, kdy účastník opakovaně oznámil, že již není a nemůže být zastupován“. Dále uvádí,
že na „praktiky zavedené a prorostlé totality ve společnosti“ upozornil mimo jiné
i tehdejšího ministra Ivana Langera, který se ani neobtěžoval odpovědět. Jeho
dostatečnou faktickou odpovědí jsou postoje jím řízených osob.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek řízení je mimo jiné i projednatelný návrh. Soudní řád správní stanoví
pro každé podání účastníka vůči soudu určité náležitosti, které toto podání musí splňovat.
Pokud je nesplňuje, definuje zákon postup soudu při doplňování náležitostí podání
a odstraňování jeho vad. Rovněž definuje další postup soudu a právní následky toho,
není-li podání doplněno a vady odstraněny.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví
zákon poměrně přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační
stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí
soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní
důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené
v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel
v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, jakými vadami
trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení
právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak Nejvyšší
správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížností je v daném případě napadeno usnesení o zastavení řízení,
z povahy věci jsou tedy stěžovatelova tvrzení podřaditelná pouze pod kasační důvod
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti
napadeného rozhodnutí o zastavení řízení. Nerozhodl-li krajský soud ve věci samé,
ale řízení zastavil, nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu zabývat se v řízení
o kasační stížnosti případnými jinými důvody uvedenými stěžovatelem (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, dostupný
na www.nssoud.cz).
V daném případě však stěžovatel brojí nikoli proti rozhodnutí soudu o zastavení
žalobního řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ale spíše proti poměrům
ve společnosti, jakož i proti nezákonnému postupu správního orgánu, které stěžovatel
napadl žalobou. Tyto námitky se nikterak nevěnují zákonnosti napadaného rozhodnutí
o zastavení řízení. Jiné důvody nezákonnosti napadeného rozsudku v kasační stížnosti
nejsou uvedeny. Kasační stížnost tak trpí nemožností věcného přezkoumání kasačním
soudem, neboť vady rozhodnutí soudu I. stupně nemůže Nejvyšší správní soud namísto
stěžovatele sám aktivně vyhledávat. Vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace
jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení
o kasační stížnosti. Z doplnění provedených stěžovatelem nelze žádné námitky směřující
do nezákonnosti zastavení žalobního řízení dovodit. Za uvedených okolností nutno
konstatovat, že kasační stížnost vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení z důvodu
nezaplacení poplatku, zejména pak neuvádí, v čem měla spočívat nezákonnost tohoto
rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Za těchto okolností nelze podřadit
stěžovatelem tvrzené stížnostní důvody, s ohledem na jejich obsah, pod přípustný důvod
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tato skutečnost představuje
nedostatek, pro který není možné v řízení o této kasační stížnosti dále pokračovat a věcně
ji projednat.
Nad rámec výše uvedeného považuje kasační soud v souvislosti se zastavením
řízení pro nezaplacení soudního poplatku za vhodné alespoň v obecné rovině uvést
následující: Zaplacení soudního poplatku je právní skutečností, která se svými důsledky
přibližuje podmínkám řízení, a může tak v některých konkrétních případech omezit právo
na přístup k soudu. Poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti
[ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích] a splnění této povinnosti
není nutně vázáno až na výzvu soudu . Zákon o soudních poplatcích umožňuje předejít
následkům nezaplacení soudního poplatku tím, že dává navrhovateli možnost zaplatit
poplatek až na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené podle ustanovení §9
odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, případně zaplatit jej ještě předtím, než usnesení
o zastavení řízení nabude právní moci (ustanovení §9 odst. 7 téhož zákona). Zákon zde
jednoznačně stanoví, že: „Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší
soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k
odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost“. Nejzazším termínem pro úhradu
soudního poplatku je tak den nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.
Protože se podaná kasační stížnost opírá jen o jiné důvody než předpokládá zákon,
nezbylo soudu než ji podle §104 odst. 4 ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3,
větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu