ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.24.2010:121
sp. zn. 9 As 24/2010 - 121
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Ing. T. J., zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem
Šumavská 519/35, Brno, proti žalovanému: Vysoké učení technické v Brně, se sídlem
Antonínská 548/1, Brno, zastoupenému JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se
sídlem Pekařská 389/21, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2007, č. j.
1083/90201/2007, o rozhodnutí o ukončení studia, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, č. j. 29 Ca 225/2007 - 79, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Jím tento soud zamítl žalobu
stěžovatele proti rozhodnutí Vysokého učení technického v Brně (jeho rektora) ze dne
16. 10. 2007, č. j. 1083/90201/2007, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele
o přezkoumání rozhodnutí Vysokého učení technického (děkana Fakulty informačních
technologií) ze dne 7. 9. 2007, č. j. 344/14904/2007/So. Tímto posledně zmíněným
rozhodnutím bylo podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukončeno studium
stěžovatele v navazujícím magisterském studijním programu Informační technologie
na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně.
Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti žádá o přiznání odkladného účinku rozsudku
krajského soudu. Svůj návrh odůvodňuje tvrzením, že v současné době nemá finanční
prostředky pro úhradu nákladů soudního řízení, k jejichž úhradě byl krajským soudem
zavázán. Výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti blíže nevyjádřil k návrhu
na přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení
§73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku
jako ne zcela dostatečně odůvodněný a usnesením ze dne 20. 4. 2010 stěžovatele vyzval,
aby svůj návrh doplnil, zejména specifikací, jakým způsobem by se mohlo splnění
rozsudkem krajského soudu uložené povinnosti náhrady nákladů řízení v jeho poměrech
promítnout jako nenahraditelná újma. K tomu doplnil, že tvrzené skutečnosti je třeba
doložit důkazy, případně jinak prokázat hodnověrnost a pravděpodobnost poskytnutých
tvrzení. Stěžovatel v reakci na tuto výzvu zaslal zdejšímu soudu podání, v němž uvádí,
že jakožto student nemá stálý příjem, a tudíž ani prostředky na úhradu náhrady nákladů
řízení před krajským soudem, které by mohly být vymáhány v exekučním řízení. Právě
toto exekuční řízení by pro stěžovatele podle jeho tvrzení znamenalo nenahraditelnou
újmu, neboť v exekuci by mohly být postiženy jeho osobní věci, které potřebuje k životu,
stejně jako movité věci jeho rodičů, u kterých má trvalý pobyt.
Nejvyšší správní soud po zhodnocení shora uvedených skutečností dospěl
k závěru, že stěžovatel ani na výzvu v doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku
neosvědčil, že by mu výkonem napadeného rozsudku vznikla nenahraditelná újma.
Tento neurčitý právní pojem je třeba vždy vykládat v souvislosti s projednávanou věcí,
obecně však lze konstatovat, že se jedná o výjimečný a závažný stav, který v budoucnosti
buď nelze odčinit vůbec, případně pouze s vynaložením nepřiměřených prostředků či sil.
Takový náhled soudu byl přitom popsán také stěžovateli ve výzvě k doplnění návrhu
na přiznání odkladného účinku.
Výše citovaná tvrzení stěžovatele však sama o sobě neosvědčují možnost vzniku
nenahraditelné újmy. Exekuce totiž vždy negativně zasáhne do poměrů dlužníka, avšak
exekuční řízení jako takové nemůže být bez dalšího považováno za příčinu nenahraditelné
újmy. Je-li exekuce nařízena v souladu se zákonem a jsou-li jí například postiženy movité
věci, pak je dlužník (povinný) v důsledku provedení exekuce nucen se bez těchto věcí
obejít, případně si opatřit nové. Bez dalších specifických okolností nelze tento stav sám
o sobě označit za nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. V projednávané věci
však stěžovatel žádné takové okolnosti netvrdí, a to ani na výzvu k doplnění jeho návrhu,
v níž mu bylo srozumitelně sděleno, jak je pojem „nenahraditelná újma“ vykládán a jakým
způsobem ji lze doložit.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku rozsudku krajského soudu proto nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu