ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.52.2009:124
sp. zn. 9 As 52/2009 - 124
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
BESKYDČAN-sdružení pro obnovu a udržení kvality životního prostředí
Moravskoslezských Beskyd, občanské sdružení, se sídlem Muchovice 393, Ostravice,
zastoupený Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2006, č. j. 580/470/ENV/006, sp. zn. 000372/A-10,
ve věci souhlasu ke stavební činnosti v ochranném pásmu přírodní památky, za účasti
osob zúčastněných na řízení: a) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská
12, Praha 4, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. (C.J.), advokátem se sídlem
Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, b) Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu,
se sídlem Cejl 48/50, Brno, c) Ekologický právní servis, občanské sdružení, se sídlem
Převrátilská 330, Tábor, a d) Statutární město Frýdek - Místek, se sídlem Radniční
1148, Frýdek – Místek, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení ad a) proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2009, č. j. 8 Ca 273/2006 - 76,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2009, č. j. 8 Ca 273/2006 - 76,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastně ná na řízení ad a) (dále jen
„stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), kterým tento soud zrušil rozhodnutí žalovaného Ministerstva
životního prostředí (dále jen „žalovaný“) ze dne 28. 7. 2006, č. j. 580/470/ENV/006,
sp. zn. 000372/A-10, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl
odvolání žalobce a osob zúčastněných na řízení ad b) a c) a potvrdil rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostř edí a zemědělství
(dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 17. 5. 2006, č. j. MSK 79937/2006, kterým byl
udělen stěžovateli souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu přírodní památky
Profil Morávky na k. ú. Staré Město, obec Staré Město, a přírodní památky Kamenec
na k. ú. Panské Nové Dvory, město Frýdek – Místek, podle §37 odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o ochraně přírody a krajiny“), a předchozí souhlas k činnosti vjezd vozidel,
vymezené v bližších ochranných podmínkách přírodní památky Profil Morávky
na k. ú. Staré Město, obec Staré Město, podle §44 odst. 2 téhož zákona, při stavbě
„Silnice I/48 Frýdek – Místek, obchvat“ za splnění podmínek uvedených v předmětném
rozhodnutí.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody podle §103 odst. 1
písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) , a namítá věcnou nesprávnost napadeného rozsudku, jeho
nezákonnost a nepřezkoumatelnost.
Stěžovatel brojí proti rozhodnutí městského soudu, který zrušil rozhodnutí
žalovaného z důvodů nevypořádání se se všemi námitkami žalobce. Stěžovatel nesouhlasí
s názorem městského soudu, že by se žalovaný řádně nevypořád al s námitkami
uvedenými v odvolání žalobce ze dne 6. 6. 2006. Konkrétně se jedná o námitku týkající
se tvrzených nedostatků hodnocení zpracovaného Mgr. Janem Losíkem, neboť jeho
hodnocení se nezabývalo vlivy na navazující ekosystémy a ani vlivy hluku, znečištěného
ovzduší a znečištěné vody v důsledku užívání stavby po jejím dokončení. Nesouhlasí
ani s tím, že by nebyla řádně vypořádána námitka o údajném rozporu postupu krajského
úřadu s právním názorem žalovaného obsaženým v jeho odvolacím rozhodnutí ze dne
1. 8. 2005. Poslední nevypořádanou námitkou pak měla být námitka, že požadavek
na zpracování biologického hodnocení je obsažen rovněž v posouzení zpracovaném
RNDr. Věrou Kouteckou a stanovisku Agentury pro ochranu přírody a krajiny ze dne
16. 12. 2005.
Stěžovatel má za to, že se žalovaný první údajně nevypořádanou námitkou zabýval
dostatečně a řádně, když ve svém rozhodnutí uvedl, že projektem bude zasažena pouze
zcela minimální část dotčené evropsky významné lokality (dále jen „EVL“),
a to jak z pohledu celistvosti lokality a vlivů na navazující ekosystémy, tak i z pohledu
předpokládaných negativních vlivů projektu do budoucna po jeho dokončení (str. 5
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2006).
Stěžovatel se rovněž domnívá, že i druhá námitka byla ze strany žalovaného
vypořádána řádně. Podle stěžovatele žalovaný v rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005 v obecném
smyslu konstatoval, že účastníku řízení je nezbytné ve smyslu §45i odst. 3 zákona
o ochraně přírody a krajiny uložit zpracování hodnocení podle §67 té hož zákona.
Stěžovatel trvá na tom, že k žádnému rozporu nedošlo, neboť předmětné hodnocení bylo
zpracováno. Pro vyloučení pochybností pak žalovaný výslovně uvedl (str. 4 výše
uvedeného rozhodnutí), že tímto biologickým hodnocením je hodnocení zpracované
Mgr. Janem Losíkem.
Ani posledně zmiňovanou údajně nevypořádanou námitku za takovou stěžovatel
nepovažuje. Domnívá se, že vzhledem k výše uvedenému, tj. že žalovaný v rozhodnutí
uvedl, že požadované hodnocení bylo provedeno v rámci hodnocení Mgr. Jana Losíka,
nebyl povinen se více specielně vyjadřovat k námitce, že požadavek na provedení
předmětného hodnocení obsahovalo také posouzení RNDr. Věry Koutecké a stanovisko
Agentury pro ochranu přírody a krajiny.
Ve světle výše uvedeného lze podle stěžovatele konstatovat, že se žalovaný
ve svém rozhodnutí ze dne 28. 7. 2006, č. j. 580/470/ENV/006, se všemi vytýkanými
námitkami vypořádal řádně.
Stěžovatel dále dodává, že i kdyby tomu tak nebylo, nemohla by taková skutečnost
být dostatečným důvodem pro vydání napadeného rozsudku. Kdyby se totiž jednalo
o procesní pochybení, čemuž tak nebylo, nemělo by takové pochybení vliv na správnost
rozhodnutí žalovaného. Námitky žalobce totiž nesměřovaly k vadám řízení,
které by mohly mít vliv na soulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně s právními
předpisy nebo na jeho věcnou správnost.
Dále stěžovatel upozorňuje na to, že právní úprava evropsky významných lokalit
v §45i odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, se kterou má být rozhodnutí
žalovaného podle žalobce v rozporu, na rozhodnutí nelze aplikovat vzhledem
k přechodným ustanovením zákona č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Pokračuje, že i kdyby
se na předmětný případ aplikovala, ani potom by žádný rozpor neexist oval vzhledem
k dikci předmětného ustanovení, které se z hlediska své působnosti vztahuje pouze
na záměry uvedené v §45h zákona o ochraně přírody a krajiny. Takovým záměrem
je pak jen takový záměr, „který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně
ovlivnit území evropsky významné lokality“. Ve správním řízení bylo totiž prokázáno,
že záměr (stavba obchvatu) nebude mít významný (negativní) vliv na předmětnou lokalitu.
Podle stěžovatele je napadený rozsudek městského soudu navíc nepřezkoumatelný.
Nepřezkoumatelnost spatřuje ve skutečnosti, že se městský soud žádným způsobem
nevypořádal s argumenty a námitkami stěžovatele uvedenými v jeho vyjádření k žalobě
ze dne 11. 9. 2008. V tomto vyjádření upozorňoval na skutečnost, že vyhláška Okresního
národního výboru ve Frýdku – Místku ze dne 27. 2. 1990, určující chráněný přírodní
výtvor „Profil Morávky“ a bližší podmínky jeho ochrany (dále jen „vyhláška“),
je nezákonná z důvodu jejího vydání věcně nepříslušným orgánem, a proto rozhodnutí
žalovaného nemůže být ani teoreticky s touto vyhláškou v rozporu. Navíc však není
rozhodnutí žalovaného ani s touto vyhláškou v rozporu.
V poslední stížní námitce stěžovatel uvádí, že žalobce mohl, jakožto ekologické
občanské sdružení, svou aktivní žalobní legitimaci ke správní žalobě opírat pouze o §65
odst. 2 s. ř. s., to znamená, že mohl v žalobě namítat pouze porušení svých procesních
práv. Stěžovatel má však za to, že žádné porušení takových práv žalobce nenamítal,
a ani k takovému porušení nedošlo. Žalobce totiž v žalobě namítal jen údajnou věcnou
nesprávnost rozhodnutí žalovaného, resp. vady týkající se hmotného práva. Stěžovatel
proto tvrdí, že žalobce neměl aktivní žalobní legitimaci, a proto měl městský soud žalobu
žalobce odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Pro vydání napadeného rozsudku
tak chyběly podmínky řízení podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Ve světle výše uvedeného stěžovatel navrhuje, aby byl rozsudek městského soudu
zrušen a zároveň, aby byla žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného odmítnuta.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že hodnocení vlivu stavby
na lokality Natura 2000 podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny zpracované
Mgr. Janem Losíkem a RNDr. Věrou Kouteckou, postupem podle §67 téhož zákona
a s věcným obsahem podle požadavků §45i citovaného zákona, včetně stanoviska
Agentury pro ochranu přírody a krajiny, byly pro potřeby správního řízení dostatečné
a neprokázaly, že v případě stavby „Silnice I/48 Frýdek – Místek, obchvat“ se jedná
o významný negativní vliv na soustavu Natura 2000. Dále uvedl, že vzhledem k tomu,
že plošná ztráta jasanovo-olšově lužních lesů je v porovnání s jeho celkovou rozlohou
v rámci evropské významné lokality zanedbatelná, lze konstatovat, že hodnocený záměr
nebude mít významný vliv na předměty ochrany této evropsky významné lokality. Navíc
stavba bude mít estakádový charakter a po ukončení stavby a realizaci podmínek
rozhodnutí správního orgánu I. stupně bude zajištěna dostatečná prostupnost
pro všechny druhy volně žijících živočichů. Vlivy na zvláště chráněné druhy rostlin
a živočichů nejsou součástí hodnocení z toho důvodu, že nejsou předmětem ochrany této
lokality, tj. nejsou předmětem hodnocení podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny.
Dále rovněž podotkl, že v hodnocení Mgr. Jana Losíka bylo uvedeno, že vliv
hodnoceného záměru bude spočívat v eventuálních zásazích do koryta řeky během
budování mostu, které však nebudou mít trvalý charakter. Provoz stavby bude ovlivňovat
tuto evropsky významnou lokalitu tím, že do řeky bude svedena srážková voda
z odvodnění mostu a komunikace, v zimním období se budou dostávat do vody zbytky
rozpuštěného posypového materiálu, což by ovšem nemělo mít významný negativní vliv.
Z posudku RNDr. Věry Koutecké pak vyplývá, že významnější vliv bude mít chemický
posyp v zimním období na okraje porostů. Dále z něj vyplývá, že hluk nemůže ovlivnit
stanoviště ve smyslu pojetí Natura 2000. Vyjma vranky obecné není v konkrétním případě
žádný živočich předmětem ochrany. Ve fázi provozu – výfukové plyny - zřejmě ovlivní
prostředí lesa, ale tento vliv nelze označit za významně negativní. Podmínka č. 14
v rozhodnutí správního orgánu I. stupně se zabývá protihlukovým opatřením. Žalovaný
nesouhlasí s názorem, že by řádně nevypořádal námitky žalobce. V této souvislosti
upozorňuje na to, že RNDr. Věra Koutecká a Agentura pro ochranu přírody a krajiny
byly požádány, aby se ve svých hodnoceních vyjádřily k námitkám odvolatelů
(tedy i žalobce), což také udělaly. Agentura pro ochranu přírody a krajiny ve svém
hodnocení uvedla, že z hlediska samotného vlivu stavby na obě evropsky významné
lokality lze dle jejího názoru udělit souhlas se stavbou v obou evropsky významných
lokalitách podle §45g zákona o ochraně přírody a krajiny za předpokladu, že tato
rozhodnutí budou obsahovat podrobně specifikované podmínky zmírňující negativní
dopad stavby na předměty ochrany. Tyto podmínky jsou uvedeny v posouzení
RNDr. Věry Koutecké zpracovaném podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny.
Žalovaný závěrem konstatoval, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje
15 podmínek, které vychází z kompenzačních opatření navržených RNDr. Věrou
Kouteckou. Ve vztahu k hodnocení zpracovanému Mgr. Stanislavem Mudrou
konstatoval, že Mgr. Stanislav Mudra pouze změnil pojem „negativní vliv“ na „významný
negativní vliv“, aniž by uvedl, na základě jakých doplňujících šetření či odborné literatury
k tomuto závěru dospěl.
Ke kasační stížnosti zaslal své vyjádření rovněž žalobce. Ve svém vyjádření
podotkl, že se soud nevypořádal se všemi ná mitkami, které rovněž nebyly žalovaným
vypořádány a mohly způsobit nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Konkrétně namítá,
že rovněž námitka týkající se podle jeho názoru chybného procesního postupu
při posuzování vlivů záměru na území evropsky významné loka lity nebyla žalovaným
řádně vypořádána. Má za to, že by bylo z hlediska procesní ekonomie vhodnější
se vyjádřit i k dalším nevypořádaným námitkám, aby nebyly předmětem dalšího řízení.
Dále podotýká, že závěr městského soudu ve vztahu k námitkám, které shledal
nevypořádanými, a z toho důvodu shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným,
považuje žalobce za správný. V této souvislosti uvádí, že podklady použité
při rozhodování žalovaného neprokazují naplnění podmínek, z nichž lze podle §45i
odst. 8, 9 a případně 10 zákona o ochraně přírody a krajiny povolit předmětný stavební
záměr, u něhož nelze podle stanoviska orgánu ochrany přírody podle §45i odst. 1 téhož
zákona vyloučit jeho významný vliv. Podle žalobce žalovaný vycházel především
z hodnocení zpracovaného Mgr. Janem Losíkem, které však vykazuje podstatné
nedostatky a neřeší posouzení vlivů zcela komplexně (nezabývá se vlivem záměru
na navazující ekosystémy, skutečností, že plošná ztráta biotopu způsobí výrazný negativní
zásah do celistvosti lokality, žalobce nesouhlasí s tím, že lokalita bude poškozována pouze
v průběhu stavby a poté se ekosystém lehce zacelí – takový závěr nezohledňuje vliv hluku,
znečištěného ovzduší a vody v důsledku užívání stavby). Žalobce dále poukazuje
na nesprávné a nedostatečné hodnocení dalších podkladů žalovaným, především studie
zpracované Mgr. Stanislavem Mudrou, kterou žalovaný bezdůvodně označil
za „spornou“. Pokud stěžovatel ve své kasační stížnosti odkazuje na citaci na str. 5
rozhodnutí žalovaného, žalobce tuto cita ci neshledává dostatečným vypořádáním výše
uvedené námitky, neboť se v této citaci žalovaný vyrovnal pouze s plošným zásahem
do chráněné lokality a zcela pomíjí další výše uvedené vlivy. Žalobce má
za to, že se žalovaný s těmito námitkami nevypořádal ve smyslu rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001 - 47.
K nevypořádané námitce týkající se požadavku zpracování biologického hodnocení
žalobce konstatuje, že žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005 vyjádřil ve smyslu
§59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), závazný právní názor, že před vydáním nového
rozhodnutí je nezbytné provést důkaz formou zpracování biologického hodnocení podle
§67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tento požadavek obsahovaly rovněž další
podklady rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že toto biologické hodnocení bylo provedeno,
což vyplývá z rozhodnutí žalovaného, ve kterém je uvedeno, že tímto biologickým
hodnocením je hodnocení zpracované Mgr. Janem Losíkem. S takovým závěrem
se žalobce neztotožňuje, neboť hodnocení Mgr. Janem Losíkem je označeno
jako hodnocení zpracované podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce
má za to, že požadované hodnocení mělo být provedeno procesním postupem podle
zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Skutečnost,
že se tak nestalo, považuje za závažnou vadu napadeného rozhodnutí, nicméně touto
námitkou se soud více nezabýval. Dále žalobce rozvádí, že předmětné hodnocení
Mgr. Jana Losíka podle §45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny (hodnocení vlivů
na lokality soustavy Natura 2000) nelze ztotožňovat s biologickým hodnocením podle
§67 téhož zákona. Obě tato hodnocení mají jiný smysl, procesní postup jejich provádění,
metodiky atd. Pokud stěžovatel ve své kasační stížnosti odkázal na citaci věty ze str. 4
rozhodnutí žalovaného, v níž se žalovaný vyjádřil, že hodnocení vlivu stavby na lokality
soustavy Natura 2000 podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny zpracované
postupem podle §67 téhož zákona a s věcným obsahem dle požadavků §45i citovaného
zákona, potom s ohledem na výše uvedené nelze tento závěr považovat za správný, nýbrž
nesmyslný. Žalobce tedy trvá na tom, že se žalovaný řádně nevypořádal s námitkou
neprovedení požadovaného biologického hodnocení.
Žalobce dále nesouhlasí ani s názorem stěžovatele, že by skutečnost, že se městský
soud nevypořádal s jeho argumenty uvedenými ve vyjádření, mohla vyvolat
nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu.
Závěrem se žalobce vyjádřil ke stěžovatelově námitce směřující do nesplnění
podmínek žalobní legitimace žalobce podle §65 odst. 2 s. ř. s. Žalobce je přesvědčen,
že lze v judikatuře označit za převažující názor, podle nějž jsou správní soudy oprávněny
a povinny přezkoumat rovněž žalobní námitky občanských sdružení, týkající se rozporů
napadeného rozhodnutí s hmotným právem, jsou-li zároveň splněny podmínky aktivní
žalobní legitimace podle §65 odst. 2 s. ř. s. Tento názor žalobce podpořil výčtem
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (jednalo se o rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 1 As 35/2005, ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 6 As 37/2006,
ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 6 As 48/2006). Navíc má žalobce za to, že povinnost tvrzení
o zkrácení svých práv postupem správních orgánů v žalobě splnil, přičemž podotýká,
že k právům žalobce jako účastníka správního řízení patří rovněž právo na řádné
vypořádání jeho námitek, přičemž je z napadeného rozsudku zcela patrno, že byl právě na
tomto právu shledán být zkrácen. Toto své právo navíc doklád á zněním čl. 9 Aarhuské
úmluvy.
Na základě výše uvedených skutečností žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
Ke kasační stížnosti zaslala své vyjádření rovněž osoba zúčastněná na řízení ad d),
tj. statutární město Frýdek – Místek. V daném vyjádření uvedla, že se ztotožňuje
s názorem vyjádřeným v kasační stížnosti stěžovatele.
Stěžovatel následně zaslal repliku k vyjádření žalobce ke kasační stížnosti, ve které
uvádí, že se žalovaný řádně vypořádal s námitkou žalobce týkající se celistvosti lokality,
resp. hodnocení vlivů záměru na lokalitu po jeho dokončení. Žalovaný totiž ve svém
rozhodnutí ze dne 28. 7. 2006 uvedl, že realizací stavby bude dotčen trvale 0,9 ha
a dočasně 0,6 ha, přičemž zásahem do porostu dřevin dojde k plošnému úbytku údolního
luhu cca o 1 % z celé evropsky významné lokality, což nelze hodnotit jako významný
negativní vliv. Stěžovatel má za to, že toto tvrzení, že projektem bude trvale,
tj. i do budoucna, zasažena pouze zcela minimální část dotčené evropsky významné
lokality, je dostatečným řádným vypořádáním námitky žalobce týkající se celistvosti
lokality, vlivů na navazující ekosystémy a negativních vlivů projektu do budoucna po jeho
dokončení. Ve vztahu k biologickému hodnocení podle §67 zákona o ochraně přírody
a krajiny stěžovatel poznamenává, že se žalovaný ve svém rozhodnutí vyjádřil jasně
a srozumitelně. Dále zopakoval, že má za to, že námitky a argumenty stěžovatele
podrobně vypracované ve vyjádření stěžovatele k žalobě měly být městským soudem
v napadeném rozsudku vypořádány a na tom nic nemění skutečnost, že se městský soud
nemusí vypořádávat se všemi námitkami, shledá-li, že je nutno rozhodnutí odvolacího
správního orgánu zrušit. V daném případě totiž námitky stěžovatele byly způsobilé
vyvrátit přípustnost, resp. důvodnost podané žaloby. Závěrem se vyjádřil k aktivní žalobní
legitimaci žalobce, přičemž zdůrazňuje, že žalobce nenamítal žádné porušení procesních
práv, což jediné by mohlo představovat způsobilý žalobní bod žalobcovy žaloby. Podle
stěžovatele neměl žalobce vůbec aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Na podporu
tohoto tvrzení poukazuje na nedávné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 3. 2009, č. j. 8 As 10/2009 - 58, a ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 52/2008 - 92,
ze kterých nedostatek oprávnění ekologických občanských sdružení uplatňovat
hmotněprávní námitky, a to i když mají legitimaci podle §65 odst. 2 s. ř. s., což není
předmětný případ, jednoznačně vyplývá.
Ze správního a soudního spisu je patrno, že dne 29. 7. 2003 podal stěžovatel
prostřednictvím společnosti Transconsult s. r. o. žádost o udělení souhlasu ke stavební
činnosti v ochranném pásmu přírodní památky „Profil Morávky“ a přírodní památky
„Kamenec“, a o udělení výjimky z ochranných podmínek přírodní památky „Profil
Morávky“ pro zamýšlenou stavbu „Silnice I/48 Frýdek – Místek, obchvat“, která má
předmětná území křížit.
Dne 17. 5. 2006 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, č. j. MSK 79937/2006,
kterým stěžovateli udělil souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu přírodní
památky Profil Morávky na k. ú. Staré Město, obec Staré Město, a přírodní památky
Kamenec na k. ú. Panské Dvory, město Frýdek – Místek, podle §37 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny a předchozí souhlas k činnosti vjezd vozidel, vymezené
v bližších ochranných podmínkách přírodní památky Profil Morávky na k. ú. Staré Město,
obec Staré Město, podle §44 odst. 2 téhož zákona, při stavbě „Silnice I/48 Frýdek
- Místek, obchvat“ za splnění 15 podmínek uvedených v předmětném rozhodnutí.
Předmětným rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl po té, kdy byla jeho
rozhodnutí již třikrát zrušena a vrácena žalovaným v rámci odvolacích řízení. První
rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 8. 2004, č. j. ŽPZ/2464/04/PA, bylo
žalovaným zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu projednání
rozhodnutím ze dne 14. 1. 2005, č. j. 580/730/008/A-20/2005, neboť citované
rozhodnutí obsahovalo pouze souhlas se stavbou v ochranném pásmu podle §37 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny, přestože správní řízení bylo zahájeno rovněž ve věci
souhlasu se zásahem v přírodní památce Profil Morávky podle §44 odst. 2 téhož zákona.
Nové rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 3 0. 3. 2005, č. j. ŽPZ/1346/05/PA,
bylo zrušeno a věc opět vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání
rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 8. 2005, č. j. 580/300/008/A-20/2005, z důvodů
absence provedení posouzení vlivů na evropsky významnou lokalitu Niva Morávky
a Řeka Ostravice ve smyslu §45i zákona o ochraně př írody a krajiny. Třetí rozhodnutí
správního orgánu ze dne 12. 10. 2005, č. j. 16545/2005/ŽPZ/Pál/0007, zrušil žalovaný
rozhodnutím ze dne 17. 2. 2006, č. j. 580/707/ENV/06, neboť bylo porušeno procesní
právo žalobce, když rozhodnutí bylo vydáno dříve, než uběhla lhůta stanovená správním
orgánem I. stupně pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí.
Proti poslednímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 17. 5. 2006 podal
žalobce spolu s osobami zúčastněnými na řízení ad b) a c) odvolání. Žalobce namítl
nezákonnost rozhodnutí žalovaného, kterou spatřoval v rozporu výroku rozhodnutí
správního orgánu I. stupně s obsahem žádosti se zákonnými podmínkami přípustnosti
zásahů do přírodní památky, neboť podle žalobce absentovalo rozhodnutí ve smyslu §44
odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, o jiných zamýšlených činnostech a zásazích
žadatele – stěžovatele, vymezených v bližších ochranných podmínkách přírodní památky,
než je „vjezd vozidel“. Dále v rozhodnutí spatřoval rozpor zamýšleného zásahu s bližšími
ochrannými podmínkami přírodní památky Profil Morávky obsaženými v čl. 2 vyhlášky.
Podle žalobce totiž tyto podmínky zcela vylučují uskutečnění zásahů a činností, k nimž
vlastně ani ve smyslu výše uvedeného správní orgán I. stupně nedal souhlas. Rovněž
spatřoval rozpor zamýšleného zásahu s §36 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny
a v souvislosti s tím namítl chybějící výjimku podle §43 zák ona o ochraně přírody
a krajiny. Shledal také rozpor zamýšleného zásahu s právní úpravou ochrany evropsky
významných lokalit. Dále žalobce brojil proti chybějícímu posouzení vlivů záměru na
území evropsky významné lokality zákonem stanoveným postupem a chybějící mu
podkladu rozhodnutí podle §45i odst. 8 zákona o ochra ně přírody a krajiny. Navíc tvrdil,
že z podkladů rozhodnutí nevyplývá naplnění podmínek pro povolení záměru, neboť
podle stanoviska vydaného orgánem ochrany přírody vydaného podle §45i odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny nelze vyloučit významný vl iv na evropsky významnou lokalitu,
přičemž neexistuje podklad, který je za takové situace podle §45i odst. 8 citovaného
zákona nutno pořídit. Podotkl, že z podkladů rozhodnutí a skutečného stavu věci
nevyplývalo ani naplnění podmínek pro povolení záměru podle §45i odst. 9 a 10
citovaného zákona. Závěrem namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neboť ten si neopatřil potřebné podklady
pro rozhodnutí, nepořídil-li si důkaz zpracováním biologického hodnocení podle §67
zákona o ochraně přírody a krajiny, což mu bylo uloženo rozhodnutím žalovaného ze dne
1. 8. 2005. Posledními námitkami upozorňoval na rozpor zamýšleného zásahu
se závaznými limity využití území, obsaženými v platném znění územního plánu VÚC
Beskydy, a nepřípustné zneužití účelově vytvořeného podkladu sdělení Krajské hygienické
stanice Ostrava.
Žalovaný námitkám odvolatelů nevyhověl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně
potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, ve které uplatnil většinu výše
uvedených námitek, v nichž navíc reagoval na odůvodnění žalovaného o jejich zamítnutí.
Žalobce namítl, že se žalovaný řádně a věcně správně nevypořádal s jeho námitkami.
Městský soud dospěl k názoru, že žalovaný skutečně řádně nevypořádal námitku žalobce,
která se týkala nedostatku podkladů rozhodnutí, konkrétně tvrzeného nedostatku
„Hodnocení“ zpracovaného Mgr. Janem Losíkem, který se ve svém hodnocení vůbec
nezabýval vlivy záměru na navazující ekosystémy, nezohlednil skutečnost, že samotné
přerušení lesního porostu představuje výrazný negativní zásah do celistvosti předmětné
lokality a rovněž neposoudil vliv hluku, znečištěného ovzduší a vody v důsledku užívání
stavby po jejím dokončení, neboť na ni vůbec nereagoval. Stejně tak dospěl k závěru,
že se žalovaný nevypořádal s námitkou žalobce o rozporu postupu správního orgánu
I. stupně s právním názorem žalovaného jako odvolacího orgánu vyjádřeným v jeho
rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005 o nezbytnosti provedení biologického hodnocení podle §67
zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný navíc nijak nereagoval na námitku žalobce,
že požadavek zpracování biologického hodnocení je obsažen také v Posouzení
zpracovaném RNDr. Věrou Kouteckou a ve stanovisku Agentury pro ochranu přírody
a krajiny. Na základě těchto závěrů shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal stěžovatel
kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí městského soudu uplatněnou stěžovatelem v kasační stížnosti
a to z toho důvodu, že pokud by zdejší soud dospěl k názoru, že je předmětné rozhodnutí
městského soudu nepřezkoumatelné, musel by k takové skutečnosti přihlédnout rovněž
z moci úřední, jak je stanoveno v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. , ze kterých vyplývá, že Nejvyšší
správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku
závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Vázanost zdejšího soudu rozsahem kasační stížnosti neplatí ani pro případ, že bylo řízení
před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo zatížen o vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Zdejší soud při přezkumu napadeného
rozhodnutí shledal, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný z níže uvedených
důvodů, a proto shledal kasační stížnost důvodnou.
Zdejší soud totiž zjistil, že městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu,
že se žalovaný řádně nevypořádal se dvěmi, resp. třemi dílčími námitkami uplatněnými
žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K ostatním námitkám
žalobce se ovšem vůbec nevyjádřil, ač tak podle zdejšího soudu učinit měl. Podle
judikatury zdejšího soudu totiž platí, že obsahuje-li napadené rozhodnutí správního
orgánu více oddělitelných námitek, může správní soud vyslovit nepřezkoumatelnost podle
§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pouze ve vztahu k některým z nich, přičemž jsou-li ostatní
otázky (námitky) skutkově či právně oddělitelné, správní soud je vždy přezkoumá, má-li
jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci. Zdejší soud poznamenává,
že k výše uvedenému názoru dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v
usnesení ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74. Do té doby se judikatura
Nejvyššího správního soudu rozcházela v názoru, zda nepřezkoumatelnost rozhodnutí,
týká-li se jen části rozhodnutí, a priori vylučuje, aby se orgán, jenž takto vadné rozhodnutí
přezkoumává, zabýval i podstatou věci či alespoň některými otázkami týkajícími
se podstaty věci. Nicméně výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu postavilo
na jisto, že přestože „nepřezkoumatelnost žalobou napadeného správního rozhodnutí je nutnou
a dostatečnou podmínkou jeho zrušení krajským soudem, nezbavuje to krajský soud vedle konstatování
této nezákonnosti též povinnosti vypořádat se s (dalšími) žalobními námitkami či případně zabývat
se jinými důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, k nimž je povinen přihlédnout z úřední
povinnosti, či jeho nicotností, a to v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje.
V soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu se totiž může stát, že toto rozhodnutí
bude ve vztahu k určitým skutkovým či právním otázkám nepřezkoumatelné, ať již pro nesrozumitelnost
či pro nedostatek důvodů, avšak ve vztahu k jiným, na prvních z nich relativně nezávislým, požadavkům
přezkoumatelnosti vyhoví. Může tomu být nejen tehdy, vztahuje-li se nepřezkoumatelnost žalobou
napadeného rozhodnutí toliko k některému z vícero jeho výroků, ale například i tehdy, je-li odůvodnění
jednoho výroku nepřezkoumatelné toliko ve vztahu k určitým skutkovým či právním otázkám, výsledek
jejichž posouzení sám o sobě neovlivňuje posouzení dalších skutkových či právních otázek, které byly
rovněž pro rozhodnutí správního orgánu o věci podstatné“.
Zdejší soud je přesvědčen, že postup městského soudu, který se evidentně
zaměřil pouze na dvě, resp. tři nevypořádané námitky a ke zbylým se vůbec nevyjádřil,
a to ani ve smyslu jejich případné bezpředmětnosti, by mohl ve vztahu k budoucímu
správnímu a soudnímu řízení způsobit situaci, kdy sice žalovaný ve svém novém
rozhodnutí vytýkané nevypořádané námitky řádně vypořádá, nicméně ve vztahu k oněm
zbylým námitkám zopakuje svůj předchozí názor, neboť městský soud se k nim vůbec
nevyjádřil, a tak nepotvrdil ani nevyvrátil jejich opodstatněnost. V takovém případě lze
očekávat, že žalobce či jiná osoba zúčastněná na řízení opětovně podá žalobu obsahující
tyto zbylé námitky již dříve v žalobě uplatněné, neboť tyto nebyly de facto nikdy soudně
přezkoumány, když se k nim městský soud vůbec nevyjádřil, ač tak učinit mohl. Lze tedy
konstatovat, že taková situace je z pohledu procesní ekonomie zcela nežádoucí. A právě
k takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve výše citovaném usnesení rozšířeného
senátu, když uvedl, že v rámci správního a soudního řízení má být zajištěno „konečné a dále
již nezměnitelné rozhodnutí o věci v přiměřeném čase, bez neúnosně komplikovaného vícenásobného
‚putování‘ věci mezi jednotlivými správními orgány či soudy.“ V předmětném usnesení dále uvedl,
že „každý z orgánů, které se otázkou přezkoumatelnosti zabývají, proto má povinnost postupovat tak,
aby, je-li to byť i jen ve vztahu k části důvodů přezkoumávaného rozhodnutí možné, se v co největší
možné míře zabýval podstatou těchto důvodů. Argumentace, že správní soud ve vztahu ke správnímu
orgánu či soud ve vztahu k instanci nižší zde nahrazuje činnost prvního z uvedených, je lichá potud,
pokud přezkumný orgán svoji roli plní ve vztahu ke skutkovým a právním otázkám, kterými se již
v potřebné míře zabýval orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává. Jinak řečeno, krajský soud v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační
stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi
orgán či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem
přezkumu být mohou, poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám,
od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.“ Ve světle uvedeného
má zdejší soud za to, že městský soud měl při přezkumu rozhodnutí žalovaného
postupovat v intencích citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu a měl zvážit, zda žalobní námitky jsou od sebe oddělitelné či nikoli a podle svého
závěru pak zbylé námitky posoudit. Městský soud se však ke zbylým námitkám vůbec
nevyjádřil.
V této souvislosti zdejší soud zdůrazňuje, že zabývat se těmito oddělitelnými
otázkami je nutno především tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení
a rozhodnutí ve věci, lze-li vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že takový
význam mít bude. V případě, že se s ohledem na dosavadní výsledky řízení, povahu věci
či z jiných důvodů stávají v důsledku zrušovacího rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost
některé skutkové a právní otázky, navíc v žalobě namítané, zcela bezpředmětnými, pak
není nutno se jimi výslovně zabývat. V takovém případě postačí zdůvodnit, proč je má
soud v daném řízení nadále za bezpředmětné. Zdejší soud má ve světle právě uvedeného
za to, že m ěstský soud však své povinnosti vyjádřit se ke zbylým námitkám žalobce
nedostál, neboť se k nim nevyjádřil ani ve smyslu jejich bezpředmětnosti. Žalovanému ani
žalobci či osobám zúčastněným na řízení tak neposkytl žádné vodítko, jak s těmito
ostatními námitkami v dalším řízení naložit, což však učinit měl.
Zdejší soud podotýká, že absence jakékoliv vysvětlení městského soudu, z jakého
důvodu se ke zbylým námitkám nevyjádřil, způsobuje nepřezkoumatelnost jeho
rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Takový závěr je ostatně v souladu s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, v němž bylo
uvedeno, že opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamí tl,
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Právě
k takové situaci došlo i v nyní projednávané věci, kdy městský soud nevypořádal všechny
námitky žalobce, resp. se k nim vůbec nevyjádřil, a pouze se zaměřil na dvě z nich,
které považoval za nevypořádané, na základě čehož rozhodnutí žalovaného zrušil
pro jeho nepřezkoumatelnost. Ve smyslu právě předestřeného je tedy nutno, aby městský
soud rozhodnutí žalovaného znovu přezkoumal a při svém rozhodování vycházel
ze závěrů zdejšího soudu.
Navíc Nejvyšší správní soud dodává, že je nutno se v novém řízení vyjádřit rovněž
k argumentaci stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení, kterou uplatnil ve vyjádření
k žalobě a která směřuje do samé podstaty námitek žalobce, neboť tato argumentace
by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů.
Ve smyslu výše uvedeného se Nejvyšší správní soud dále v rámci tohoto
rozhodnutí vyjádřil pouze k těm stížním námitkám stěžovatele, které jsou oddělitelné
a způsobilé být, při respektovaní kasačního principu rozhodování zdejšího soudu,
přezkoumány.
Ve smyslu právě předestřeného se zdejší soud zabýval druhou námitkou
uplatněnou stěžovatelem, která směřovala do nevypořádání se s námitkou o údajném
rozporu postupu správního orgánu I. stupně s právním názorem žalovaného obsaženým
v jeho rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005. Nejvyšší správní soud má v souladu s názorem
stěžovatele za to, že není pravdou, že by se s touto námitkou uplatněnou žalobcem
v odvolání žalovaný vůbec nevypořádal. Zdejší soud při přezkumu rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 8. 2005 (správní spis č. l. 38) zjistil, že toto rozhodnutí bylo vydáno na základě
námitky žalobce, že zamýšlený zásah stavby je v rozporu s právní úpravou ochrany
evropsky významných lokalit. Žalovaný proto požádal legislativní odbor Ministerstva
životního prostředí (dále jen „MŽP“) o výklad, zda záměr stavby má být posuzován také
v souvislosti s Naturou 2000, když již existuje zpracovaná Dokumentace o hodnocení
vlivu ve smyslu zákona č. 244/1992 Sb. a vydané stanovisko MŽP, odboru posuzování
vlivů na životní prostředí, a IPPC ze dne 7. 6. 2004. Legislativní odbor jako svou
odpověď zaslal, že „je nutné provést dodatečné posouzení vlivů na dotčené území ve smyslu §45i “,
tj. v souladu s Naturou 2000. Následně žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005
uvedl, že předmětný záměr stavby silnice I/48 „si vyžádá kácení lesního porostu v průseku
širokém 50m a výstavbu pěti mostních podpěr (…) nelze vyloučit jeho vliv na evropsky významnou
lokalitu ‚Niva Morávky‘. V návaznosti na výše uvedené (…) je nezbytné ve smyslu §45i odst. 3
zákona uložit účastníku řízení zpracovat hodnocení podle §67 zákona.“ (zákon o ochraně přírody
a krajiny). Na základě tohoto rozhodnutí bylo stěžovatelem jako osobou zúčastněnou
na řízení dodáno „Hodnocení vlivu stavby na lokality soustavy Natura 2000 dle §45i
zákona 114/1992 Sb.“
Ve vztahu k předestřenému žalobce v žalobě upozornil, že žalovaný v rozhodnutí
ze dne 1. 8. 2005 uvedl, že „vzhledem ke skutečnosti, že není vyloučen vliv na přírodní stanoviště
v zájmu Evropských společenství, je nezbytné ve smyslu §45i odst. 3 zákona uložit účastníku řízení
zpracovat hodnocení podle §67 zákona“ (zákon o ochraně přírody a krajiny) . Na základě této
věty pak namítal, že žalovaný vyjádřil závazný právní názor, že v dalším řízení je nezbytné
provést důkaz formou zpracování biologického hodnocení podle §67 zákona o ochraně
přírody a krajiny, který byl správní orgán I. stupně povinen respektovat, nicméně toto
biologické hodnocení učiněno nebylo. Tato námitka byla žalobcem uplatněna
již v odvolacím řízení. Žalovaný ve vztahu k předmětnému rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005
reagoval, když uvedl, že „hodnocení vlivu stavby Silnice I/48 Frýdek – Místek, obchvat na lokality
soustavy Natura 2000 podle §45i zákona, zpracované postupem podle §67 zákona a s věcným
obsahem dle požadavků §45i zákona zpracoval Mgr. Jan Losík“ (zákon o ochraně přírody
a krajiny).
Nejvyšší správní soud přezkoumal výše uvedenou námitku stěžovatele s ohledem
na předchozí řízení a dospěl k názoru, že z obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 8. 2005 vyplývá, že žalovaný tímto rozhodnutím požadoval vypracování hodnocení
o posouzení vlivů předmětného záměru na evropsky významné lokality v rámci Natury
2000 podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny, nikoli biologické hodnocení podle
§67 téhož zákona. Je však nutno podotknout, že věta z předmětného rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 8. 2005 - „vzhledem ke skutečnosti, že není vyloučen vliv na přírodní stanoviště
v zájmu Evropských společenství, je nezbytné ve smyslu §45i odst. 3 zákona uložit účastníku řízení
zpracovat hodnocení podle §67 zákona“, je skutečně nepřesná a vytržena z kontextu de facto
nesmyslná. Ustanovení §45i odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny se totiž zabývá
pouze tím, že posouzení podle odstavce druhého téhož ustanovení, tj. posouzení Natura
2000, nebo hodnocení podle §67 téhož zákona, mohou provádět pouze fyzické osoby,
které jsou držiteli zvláštní autorizace. Ustanovení §45i odst. 3 zákona o ochraně přírod y
a krajiny nestanoví žádnou povinnost zpracování hodnocení podle §67 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud má proto za to, že zde pravděpodobně došlo k pochybení
žalovaného ve formulaci, nicméně z celého obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 8. 2005 je seznatelné, které hodnocení bylo v dalším řízení požadováno, tj. hodnocení
vlivů záměru na evropsky významné lokality podle §45i zákona o ochraně přírody
a krajiny. Ze spisu je dále patrno, že toto hodnocení zpracované Mgr. Janem Losíkem
s názvem „Hodnocení vlivu stavby na lokality soustavy Natura 2000 dle §45i zákona
114/1992 Sb.“ bylo stěžovatelem v dalším řízení dodáno. Zdejší soud má proto
za to, že námitka žalobce uplatněná v odvolání, že nebylo provedeno biologické
hodnocení dle §67 zákona o ochraně přírody a krajiny, jak bylo požadováno rozhodnutím
žalovaného ze dne 1. 8. 2005, byla žalovaným vypořádána, když uvedl, že „hodnocení vlivu
stavby ‚Silnice I/48 Frýdek – Místek, obchvat’na lokality soustavy Natura 2000 podle §45i zákona,
zpracované postupem podle §67 zákona a s věcným obsahem dle požadavků §45i zákona zpracoval
Mgr. Jan Losík“ (zákon o ochraně přírody a krajiny). Nelze tedy souhlasit s tvrzením
městského soudu, že se žalovaný vůbec ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkou
žalobce o rozporu postupu správního orgánu I. stupně s právním názorem žalovaného
vyjádřeným v jeho rozhodnutí ze dne 1. 8. 2005, přestože si je zdejší soud vědom jisté
nepřesnosti předmětné věty. Ve smyslu shora uvedeného nesouhlasí se závěrem
městského soudu, že by se žalovaný k dané námitce zcela opomněl vyjádřit.
Na tomto místě zdejší soud pro doplnění uvádí, že je nutno striktně rozlišovat
mezi hodnocením vlivu záměru podle §45i a podle §67 zákona o ochraně přírody
a krajiny, které nelze zaměňovat. Biologické hodnocení podle §67 citovaného zákona
nemá nic společného s posuzováním vlivů na ptačí oblasti ani evropsky významné lokality
(tj. na Naturu 2000). Zařazení §67 zákona o ochraně přírody a krajiny v §45i téhož
zákona je zcela nesystémové, a je zde, jak vyplývá z výše uvedeného, pouze pro zavedení
institutu zvláštní autorizace pro provádění posouzení podle obou zmiňovaných
ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (k tomu srovnej Miko L. a kol. Zákon
o ochraně přírody a krajiny, komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 221).
Na rozdíl od uvedeného lze s městským soudem souhlasit, že se žalovaný řádně
nevypořádal se žalobcovou námitkou týkající se tvrzených nedostatků „Hodnocení vlivu
stavby na lokality soustavy Natura 2000 dle §45i zákona 114/1992 Sb.“ zpracovaného
Mgr. Janem Losíkem.
Poslední stížní námitka, se kterou se zdejší soud vypořádal ve vztahu k výše
uvedenému, je námitka brojící proti aktivní legitimaci žalobce v řízení před městským
soudem. Soud s touto námitkou nesouhlasí a konstatuje, že aktivní legitimace občanských
sdružení, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, se zpravidla
odvíjí od §65 odst. 2 s. ř. s., podle kterého žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat
i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li,
že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem,
že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. K předmětné otázce se již vyjadřoval
i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ve svém usnesení ze dne 23. 3. 2005,
č. j. 6 A 25/2002 - 42, uvedl, že „podmínka, podle níž žalobce není k žalobě oprávněn podle §65
odst. 1 s. ř. s., vystihuje to, proč se tomuto typu žalobců říká zájemníci: ve správním řízení nemohli být
dotčeni na své vlastní právní sféře, a nemohou tedy žalovat podle odstavce prvého. Tyto osoby se účastnily
správního řízení z toho důvodu, že v něm uplatňovaly určitý zájem, např. zájem na ochraně přírody;
nejčastějšími zájemníky jsou právě ekologické spolky. Žalobce, jakožto účastník správního řízení, mohl
být zkrácen na svých procesních právech. Jeho žalobní legitimaci zakládá právě tvrzení o zkrácení
na procesních právech (č. 291/2004 Sb. NSS).“
Zdejší soud má v souladu se stěžovatelem za to, že žalobce byl povinen tvrdit
zkrácení na svých procesních právech. Nejvyšší správní soud dodává, že tvrzené zkrácení
na právech musí být zároveň takového charakteru, že v jeho důsledku mohlo dojít
k vydání nezákonného rozhodnutí. Aktivní žalobní leg itimace občanských sdružení navíc
není dána ve vztahu k jakýmkoli žalobním námitkám, ale pouze k námitkám relevantním
z hlediska zájmů hájených daným občanským sdružením (k tomu srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2009, č. j. 1 As 40/2009 - 251). Na rozdíl
od stěžovatele má však zdejší soud za to, že této povinnosti žalobce dostál. Zkrácením
na svých procesních právech je totiž nutno rozumět také situaci, kdy se správní orgány
řádně nevypořádají s námitkami občanského sdružení v rámci správního řízení. Daný
závěr potvrdil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 9 As 88/2008 - 301. Zde konstatoval, že „procesní práva žalobce v sobě zahrnují i právo
na to, aby se správní orgány s jejich námitkami i odvolacími důvody řádně vypořádaly; jinak by procesní
právo účasti v řízení bylo zcela ‚holé‘ a čistě formální, a bylo by tak okleštěno do té míry, že by se stalo
vyprázdněným pojmem. Městský soud proto správně posuzoval, zda a jak se s námitkami uplatněnými
žalobcem v průběhu řízení správní orgány obou stupňů vypořádaly (…)“.
V právě projednávané věci žalobce podal žalobu k městskému soudu a svou
argumentaci založil především na tom, že byl zkrácen na svém právu, aby se správní orgán
řádně vypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání proti rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, přičemž tyto námitky podrobně specifikoval. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu proto bylo zcela na místě, že městský soud přistoupil k věcnému
projednání žaloby. Zdejší soud zároveň neshledal, že by některý ze žalobních bodů,
na jejichž základě městský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, neměl žádnou
relevanci z hlediska zájmů hájených žalobcem. Všechny jeho námitky v zásadě směřovaly
k ochraně životního prostředí, resp. ochraně přírodní památky Profil Morávka
a Kamenec, tj. k ochraně předmětu náplně jeho činnosti jako občanského ekologického
sdružení. Proto je nutno námitky žalobce považovat za relevantní. Nejvyšší správní soud
stížní námitku brojící proti aktivní žalobní legitimaci žalobce shledal nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí soudu přezkoumal
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí
městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a vady řízení
mající vliv na zákonnost rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a věc mu současně
vrátil k dalšímu řízení. Zdejší soud upozorňuje, že podle §110 od st. 3 s. ř. s. je městský
soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci přitom
rozhodl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
V novém řízení městský soud v souladu s §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne rovněž
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu