ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.62.2010:67
sp. zn. 9 As 62/2010 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: M.
E., zastoupený Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem Velké náměstí 148, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65,
Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2007, č. j. 580/497/ENV/06, sp. zn.
000372/A-10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 10. 3. 2010, č. j. 5 Ca 72/2007 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 30. 3. 2010 napadá žalobce
(dále jen „stěžovatel“) rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
ze dne 10. 3. 2010, č. j. 5 Ca 72/2007 - 36, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 1. 2007, č. j. 580/497/ENV/06,
sp. zn. 000372/A-10.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s.,
které v odst. 1 stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený
rozsudek byl stěžovateli doručen dne 15. 3. 2010. Součástí doručeného rozsudku bylo
poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou týdnů po doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím městského soudu.
Okamžikem doručení rozsudku stěžovateli v pondělí 15. 3. 2010 tak nastala
zákonem předpokládaná skutečnost pro určení počátku lhůty ve smyslu ustanovení
§40 odst. 1 s. ř. s. Konec lhůty počítané podle týdnů je dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
určen uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti bylo s ohledem na výše
uvedené pondělí 29. 3. 2010. Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě
až dne 30. 3. 2010, tj. jeden den po zákonem stanovené lhůtě. Dle ustanovení §106
odst. 2, věty třetí, s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti prominout.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti napadenému rozsudku městského
soudu z výše uvedených důvodů podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., odmítl, neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3,
větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu