ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.12.2010:90
sp. zn. Aprk 12/2010 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: PhDr. H.
P., proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1973/2008, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 5 Ca 54/2008, o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „navrhovatelka“) se svým podáním ze dne 1 7. 4. 2010, které bylo
doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 4. 2010, domáhá určení lhůty k provedení
procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“),
a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 54/2008
ve lhůtě 7 dnů od doručení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu navrhovatelky.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatelka se dne 9. 1. 2008
obrátila na Národní památkový ústav se žádostí o poskytnutí informace dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Požadovaná
informace byla Národním památkovým ústavem zpracována a připravena k jejímu fyzickému
převzetí či k odeslání. Národní památkový ústav zároveň vyzval navrhovatelku
podle §17 informačního zákona k úhradě nákladů, které mu při vyřizování žádosti vznikly
(jednalo se o částku 11 880 Kč). Vůči této výzvě podala navrhovatelka stížnost podle §16a
odst. 1 písm. d) informačního zákona. Žalovaný svým v záhlaví specifikovaným rozhodnutím
ze dne 6. 2. 2008 potvrdil výši stanovené úhrady.
Proti rozhodnutí žalovaného podala navrhovatelka dne 7. 2. 2008 žalobu k Městskému
soudu v Praze. Zároveň požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce
z řad advokátů. Přípisem ze dne 22. 5. 2008 soud sdělil navrhovatelce, že její podání
v elektronické podobě obsahující text žaloby nebylo opatřeno platným elektronickým podpisem,
tato skutečnost nebyla přes upozornění podatelny soudu ve lhůtě 3 dnů zhojena, a proto nelze
k uvedenému podání přihlížet. Navrhovatelka s tímto přípisem nesouhlasila a obrátila
se na Ústavní soud, který nálezem ze dne 6. 10. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1882/08 přikázal Městskému
soudu v Praze, aby se shora uvedenou žalobou navrhovatelky ze dne 7. 2. 2008 řádně zabýval.
Protože navrhovatelka také vznesla námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. E. P., městský soud
předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu, který usnesením ze dne 22. 1. 2009 rozhodl, že
uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí dané věci. Poté usnesením ze dne
20. 2. 2009, č. j. 5 Ca 54/2008 – 54, městský soud osvobodil navrhovatelku od soudního
poplatku za žalobu a nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, dále poučil
účastníky řízení o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat, a vyžádal předložení úplného
spisového materiálu od žalovaného. Dne 17. 4. 2010 podala navrhovatelka shora uvedený návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, v němž uvedla, že již od srpna 2009, tj. 8 měsíců,
jsou vytvořeny podmínky pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání, což však soud dosud
neučinil, přičemž tuto dobu nelze považovat za dobu přiměřenou k „vlastnímu rozhodování“.
Předsedkyně senátu městského soudu v předkládací zprávě uvedla, že ve věci nebylo
dosud rozhodnuto s ohledem na to, že posouzení otázky, zda žalobou napadené rozhodnutí
podléhá soudnímu přezkumu podle soudního řádu správního či zda jde o věc soukromoprávní,
je předmětem návrhu, který byl podán k rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Věc
je před rozšířeným senátem vedena pod sp. zn. RS 15/2009.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat n ávrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení .
Podle §174a odst. 7 téhož zákona pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje,
již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh
zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Na základě výše zrekapitulovaného obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že městský soud v předmětném řízení postupně vykonal všechny procesní
úkony, jejichž vykonání bylo s ohledem na povahu věci zapotřebí. V tom, aby o žalobě meritorně
rozhodl, mu dle jeho sdělení brání skutečnost, že v řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího
správního soudu je nyní posuzována otázka, zda je rozhodnutí, proti němuž navrhovatelka brojí
žalobou, vůbec předmětem soudního přezkumu podle soudního řádu správního.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že předmětem řízení vedeného před rozšířeným
senátem Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. RS 15/2009 je skutečně otázka,
která je pro posouzení žaloby podané navrhovatelkou zásadní. Za dané situace považuje postup
městského soudu za zcela správný a souladný se zásadou ekonomie řízení. Dosavadní judikatura
Nejvyššího správního soudu totiž stanoví, že žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
o stížnosti podle §16a odst. 1 písm. d) informačního zákona je nutno odmítnout pro nedostatek
podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; viz rozsudek zdejšího soudu ze dne
13. 12. 2007, č. j. 6 As 12/2006 - 64 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Právní názor vyslovený v citovaném rozsudku však byl
zpochybněn druhým senátem Nejvyššího správního soudu, o jehož návrhu momentálně
rozhoduje rozšířený senát zdejšího soudu. Pokud se rozšířený senát přikloní k právnímu názoru
druhého senátu, pak by případné odmítavé usnesení městského soudu mohlo být úspěšně
napadeno kasační stížností u Nejvyššího správního soudu a věc by se vrátila k novému
projednání městskému soudu. Tím by se však délka celého řízení neúměrně prodloužila. Postup
městského soudu je tedy možno považovat za vhodnější i z hlediska samotných účastníků řízení.
Městskému soudu je sice možno vytknout, že v případě, že se rozhodl vyčkat rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, měl přerušit řízení podle §48 odst. 2 písm. f)
s. ř. s. Tímto by zároveň informoval účastníky řízení o tom, z jakých důvodů nebylo dosud
ve věci rozhodnuto, avšak absenci rozhodnutí o přerušení řízení nelze v tomto případě samu
o sobě považovat za průtah v řízení.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném řízení
před městským soudem k průtahům nedochází a návrh navrhovatelky proto podle §174a odst. 7
zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§174a odst. 9,
věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 11. května 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu