ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.24.2010:16
sp. zn. Aprk 24/2010 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce P. Č., proti
žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2010, č. j. 1632/10, vedeném u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 5 A 186/2010, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 20. 8. 2010, doručeným městskému soudu dne 23. 8. 2010, se žalobce
(dále též navrhovatel) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), konkrétně navrhl, aby městský soud rozhodl o žádosti
o přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 18. 7. 2010 ve vztahu k napadenému rozhodnutí
žalované. Uvedl, že předmětná žádost je přednostní v projednání, tak aby vzhledem k hrozbě
újmy byl procesní prostředek účinný. Právní zájem byl projeven. Domoci se včasného vydání
rozhodnutí nelze jinak, než tímto návrhem Nejvyššímu správnímu soudu.
[2] Městský soud v Praze ve vyjádření k návrhu popsal dosavadní průběh řízení
a zejména zdůraznil, že žalobce v rámci podané žaloby nepožádal o osvobození od soudních
poplatků, pročež byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a současně byl poučen o možnosti
a způsobu osvobození. Teprve po 23. 8. 2010, kdy žalobce soudu předložil požadované
prohlášení o majetkových poměrech, mohl soud konat další úkony v řízení, tedy rozhodnout
o osvobození žalobce od soudních poplatků a vyzvat žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu
na přiznání odkladného účinku a též k žalobě samotné, a předložila správní spis. Takto soud
žalovanou vyzval dne 30. 8. 2010. Soud tak dosud nemá vyjádření žalované k návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě, bez něj přitom nemůže o návrhu rozhodnout a učinit tak úkon,
který je předmětem návrhu na určení lhůty. Po obdržení požadovaného vyjádření městskému
soudu již nic nebude bránit ve vydání rozhodnutí o odkladném účinku. To, že soud
toto vyjádření zatím nezískal, má přitom příčinu především v jednání žalobce samotného,
který nezaplatil soudní poplatek a zároveň nepožádal o osvobození od soudních poplatků
a nedoložil své majetkové poměry. Otázku soudního poplatku je přitom třeba řešit přednostně,
a to ještě před tím, než se soud začne zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku. Návrh
na určení lhůty proto městský soud považuje za nedůvodný a navrhl, aby byl zamítnut.
[3] Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel
se žalobou ze dne 18. 7. 2010, doručenou městskému soudu dne 21. 7. 2010, domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zrušila určení advokátky k poskytnutí bezplatné
právní služby žalobci podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Současně žalobce
navrhl přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce však nezaplatil soudní poplatek,
ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud proto žalobce vyzval usnesením
ze dne 12. 8. 2010 (č. l. 6), aby ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek
za žalobu ve výši 2 000 Kč. Zároveň žalobce přípisem z téhož dne (č. l. 5) poučil, že ve věci
nepožádal o osvobození od soudních poplatků, přičemž pokud tak učiní, postačí ohledně
prokázání majetkových poměrů odkázat na aktuální listiny u soudu již uložené. V reakci
na tyto úkony soudu, jež obdržel dne 19. 8. 2010, žalobce soudu dne 23. 8. 2010 jednak předložil
prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v jehož rámci též výslovně
požádal o osvobození od soudních poplatků, jednak podal předmětný návrh na určení lhůty.
Městský soud poté dne 30. 8. 2010 usnesením (č. l. 10) žalobci přiznal osvobození od soudních
poplatků, a dále vyzval (č. l. 11) žalovanou, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy
zaslala stanovisko k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a ve lhůtě dvou
měsíců předložila správní spis a vyjádření k žalobě. Téhož dne městský soud předmětný návrh
na určení lhůty se svým vyjádřením a spisem postoupil Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž byl
doručen dne 6. 9. 2010.
[4] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.¨
[5] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Podle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích se soud při posuzování
oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení
dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
[6] Pro posouzení postupu městského soudu z uvedených hledisek je v daném případě
podstatné, že městský soud věc nepochybně a v souladu s §56 odst. 1 s. ř. s. předřadil
před ostatní věci a bezprostředně po podání žaloby se jí zabýval. Jeho postup byl přitom v prvé
fázi zásadně ovlivněn skutečností, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu a současně
však ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Problematiku splnění této podmínky
řízení přitom městský soud řešil bez významné časové prodlevy po zahájení řízení.
Poté, co žalobce dne 23. 8. 2010 předložil prohlášení o majetkových poměrech a požádal
o osvobození od soudních poplatků, učinil soud dne 30. 8. 2010, tedy opět bez prodlení, další
procesní úkony, tj. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a současně vyzval
žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě (neboť podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud rozhoduje o přiznání odkladného účinku po vyjádření žalovaného) a k žalobě
samotné a též aby předložila spisový materiál. Z uvedeného je zřejmé, že všechny shora uvedené
nezbytné procesní úkony činil městský soud bez zbytečných průtahů a v přiměřených lhůtách.
Městskému soudu tak nelze přičítat k tíži dosavadní délku řízení, k jeho nežádoucímu
prodlužování naopak v daném případě dochází spíše podáním předmětného návrhu na určení
lhůty k provedení procesního úkonu.
[7] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení
před městským soudem k průtahům nedochází a proto žalobcův návrh na určení lhůty zamítl
podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého stát hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že žalobce nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu