ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.35.2010:73
sp. zn. Aprk 35/2010 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2010, č. j. 1198/10, vedeném u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 A 49/2010, o návrhu žalobce ze dne 7. 11. 2010 na určení lhůty k provedení
procesního úkonu,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 7. 11. 2010, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 10. 11. 2010,
se žalobce (dále též navrhovatel) mimo jiné domáhal též určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), konkrétně navrhl, aby krajský
soud rozhodl o žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 17. 5. 2010. Uvedl,
že předmětná žádost je přednostní v projednání, přitom od jejího podání uplynulo skoro
půl roku. Žaloba byla podána u místně příslušného soudu. Nejvyšší správní soud ve věci
sp. zn. Aprk 17/2010 nevyřkl, že se žádosti nevyhovuje, nýbrž že adresovaný soud nemá
pravomoc o něm rozhodnout. Zároveň však Nejvyšší správní soud nerozhodl, který soud
má o přednostním návrhu rozhodnout, aby tento procesní prostředek nepozbyl na účinnosti.
Krajský soud protahuje řízení o věci samé a nahradil ho řízením o kasační stížnosti,
přičemž předtím oddělil přezkum dvou souvisejících rozhodnutí předsedy žalované.
Soud též žalobci ustanovuje advokáta, ačkoli ten o něj nežádal (a to ani podáními ze dne
17. 5. a 5. 6. 2010). Činí tak opakovaně, a to i přes žalobcovy námitky. Přednostní návrh i věc
sama tak upadly v zapomnění. Krajský soud též doručuje písemnosti nezákonným způsobem
(obálka kvazitypu III) a špatně je označuje na obálce. Činí též kvazilegitimní úkony
(např. usnesení ze dne 21. 10. 2010) a protahuje tak řízení o kasační stížnosti. Žalobce dále
poukázal na rozporný přístup krajského soudu k jeho podání ze dne 9. 9. 2010. Dodal, že soud
zaměňuje adresu trvalého pobytu s adresou bytu (bydliště) a i tuto uvádí nepřesně.
[2] Krajský soud v Brně ve vyjádření k návrhu popsal průběh dosavadního
řízení a zejména jeho souvislost s řízením týkajícím se shodných účastníků, vedeným
u něj pod sp. zn. 30 A 28/2010. Konstatoval též, že předchozí obdobný žalobcův návrh
na určení lhůty Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 1. 7. 2010, č. j. Aprk 17/2010 - 21.
Dále uvedl, že v nyní souzené věci rozhodl usnesením ze dne 24. 5. 2010 (č. l. 7) o postoupení
žaloby proti výše označenému rozhodnutí žalované místně příslušnému Městskému soudu
v Praze. Toto usnesení žalobce napadl kasační stížností. Krajský soud v Brně je povinen
ve smyslu §108 s. ř. s. provést potřebné úkony týkající se odstranění vad kasační stížnosti. Jednou
z těchto podmínek je přitom povinné zastoupení advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. Podání
žalobce ze dne 17. 5. 2010 (č. l. 2a) soud vyhodnotil jako žádost o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. V řízení proto rozhodl o osvobození žalobce od soudních
poplatků a pokusil se žalobci ustanovit advokáta, tato ustanovení však musel jak v případě
JUDr. Petra Vaňka, tak v případě JUDr. Ing. Tomáše Bouzka na jejich žádost zrušit. Usnesením
ze dne 10. 11. 2010 (č. l. 63) pak žalobce vyzval k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Závěrem krajský soud zdůraznil, že jako soud místně
nepříslušný nemůže o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodovat,
pročež z jeho strany nemůže docházet k průtahům v řízení. Podle krajského soudu je tedy návrh
nedůvodný.
[3] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobou ze dne 17. 5. 2010 se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 5. 5. 2010, č. j. 1198/10, jímž žalovaná zrušila své dřívější
rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010, č. j. 445/10, o určení advokátky JUDr. Jany Borské k poskytování
právní služby žalobci podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Součástí žaloby byla
i žádost o přiznání odkladného účinku. Krajský soud usnesením ze dne 24. 5. 2010 (č. l. 7) věc
postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní
moci dne 14. 6. 2010. Podáním ze dne 4. 6. 2010 se žalobce domáhal určení lhůty k vydání
rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě, tento návrh však Nejvyšší správní
soud zamítl usnesením ze dne 1. 7. 2010, č. j. Aprk 17/2010 - 21.
[4] Podáním ze dne 21. 6. 2010 (č. l. 17) žalobce podal kasační stížnost proti usnesení
o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Usnesením ze dne 15. 7. 2010 (č. l. 36) krajský soud
žalobce osvobodil od soudních poplatků a ustanovil mu advokáta JUDr. Petra Vaňka. Podáním
ze dne 21. 7. 2010 ustanovený advokát poukázal na důvody, pro něž nemůže být zástupcem
žalobce a požádal o zrušení jeho ustanovení. Žalobce pak podáním ze dne 9. 8. 2010 soudu sdělil,
že nežádal o ustanovení zástupce, přičemž dodal, že v JUDr. Vaňka nemá důvěru. Krajský soud
následně usnesením ze dne 20. 8. 2010 (č. l. 48) zrušil ustanovení advokáta JUDr. Petra Vaňka
a žalobci ustanovil advokáta JUDr. Ing. Tomáše Bouzka. V reakci na toto usnesení žalobce
podáním ze dne 9. 9. 2010 navrhl, aby byl výrok o ustanovení zástupce doplněn o odůvodnění,
neboť sám o ustanovení advokáta nežádal a výrok o jeho ustanovení nijak odůvodněn není.
Krajský soud poté usnesením ze dne 14. 9. 2010 (č. l. 51) žalobce vyzval, aby ve lhůtě tří týdnů
soudu sdělil, čeho se podáním ze dne 9. 9. 2010 domáhá, tedy jde-li o kasační stížnost či o jiný
návrh. Usnesení bylo v prvé řadě dne 24. 9. 2010 doručeno ustanovenému advokátovi,
ten však v odpovědi uvedl, že již dříve požádal o zrušení svého ustanovení. Krajský soud
následně usnesením ze dne 11. 10. 2010 (č. l. 58) ustanovení advokáta JUDr. Ing. Bouzka zrušil.
[5] Poté krajský soud usnesením ze dne 21. 10. 2010 (č. l. 60), doručeným přímo žalobci dne
29. 10. 2010, žalobce opětovně v třítýdenní lhůtě vyzval ke sdělení, čeho se podáním ze dne
9. 9. 2010 domáhá, tedy jde-li o kasační stížnost či o jiný návrh. V reakci na tuto výzvu žalobce
podal předmětný návrh na určení lhůty ze dne 7. 11. 2010, doručený krajskému soudu dne
10. 11. 2010. Téhož dne krajský soud žalobce usnesením (č. l. 63) vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů
doložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Dne
11. 11. 2010 krajský soud postoupil návrh na určení lhůty spolu se spisem a svým vyjádřením
Nejvyššímu správní soudu, jemuž byl doručen dne 15. 11. 2010.
[6] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 7. 11. 2010 není důvodný.
[7] Žalobce se předmětným návrhem domáhá určení lhůty k vydání rozhodnutí o jeho žádosti
o přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 17. 5. 2010. Nutno zde připomenout, že obdobným
návrhem, byť podaným v ranější fázi řízení vedeného ve věci krajským soudem, se Nejvyšší
správní soud již zabýval. Usnesením ze dne 1. 7. 2010, č. j. Aprk 17/2010 - 21, jej přitom zamítl
s tím, že za daného procesního stavu (tedy vázán svým pravomocným usnesením o postoupení
věci místně příslušnému Městskému soudu v Praze) není Krajský soud v Brně oprávněn
rozhodovat o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. K bližším důvodům,
pro něž zdejší soud zaujal tento právní názor, se poukazuje na odůvodnění citovaného usnesení.
[8] I ohledně nyní podaného návrhu na určení lhůty ze dne 7. 11. 2010 tak Nejvyšší správní
soud shledal, že není-li krajský soud oprávněn požadovaný procesní úkon (zde vydání
rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě) provést, nelze dospět k závěru, že v řízení
před ním dochází k průtahům. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud i tento žalobcův návrh
na určení lhůty zamítl podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích.
[9] V této souvislosti je třeba zdůraznit, že senát Nejvyššího správního soudu příslušný
k rozhodování o žalobcově návrhu na určení lhůty věc posuzoval pouze v intencích návrhu
samotného a nijak se nezabýval (a ani se zabývat nemohl) správností procesního postupu
krajského soudu po podání kasační stížnosti podle §108 s. ř. s.
[10] Pouze nad rámec věci tak lze uvést, že v případě podání kasační stížnosti ukládá citované
ustanovení soudního řádu správního krajskému soudu, vůči jehož rozhodnutí tento opravný
prostředek směřuje, učinit nezbytné procesní úkony, jež vyvrcholí předložením kasační stížnosti
se spisy Nejvyššímu správnímu soudu. Nutno zdůraznit, že teprve po vykonání všech nutných
úkonů může krajský soud věc předložit kasačnímu soudu. Z povahy věci a též s ohledem na délku
některých zákonných lhůt (viz např. §106 odst. 3 s. ř. s.) je zřejmé, že tyto přípravné kroky
by měly být učiněny bez zbytečných odkladů tak, aby kasačnímu soudu bylo umožněno o kasační
stížnosti rozhodnout v přiměřené době po jejím podání (to tím spíše, je-li ve věci podána žádost
o přiznání odkladného účinku). Délka této přípravné fáze je logicky ovlivněna kvalitou
součinnosti účastníků řízení se soudem. Zajisté tedy ze strany krajského soudu nebude třeba
vynakládat nadměrné administrativní a časové prostředky v případě perfektní kasační stížnosti
opatřené kolkovými známkami v hodnotě příslušného soudního poplatku, podané advokátem,
jenž své oprávnění zastupovat stěžovatele prokazuje řádnou plnou mocí, a k níž se v krátké lhůtě
vyjádří další účastník či účastníci řízení a případně doloží potřebné spisy a podklady. Naopak
za situace, kdy se musí krajský soud postarat o odstranění vad kasační stížnosti nebo nedostatků
podmínek řízení, může přípravná fáze oprávněně trvat i několik měsíců.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o návrhu na určení lhůty se opírá o ustanovení §174a
odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích, dle kterého stát hradí náklady řízení jen tehdy,
je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak,
že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu