ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.6.2010:61
sp. zn. Aprk 6/2010 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Odborová
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památ kovém ústavu,
IČ: 26991934, se sídlem Bouzov 8 [dříve Základní organizace evid. č. 20- 0135-3805 Odborového
svazu státních orgánů a organizací, IČ: 71197176, se sídlem Bouzov 8 (v registru ekonomických
subjektů vedena pod názvem Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov
a Šternberk)], proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1,
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ve věci neposkytnutí informace, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2008 ,
č. j. 6 Ca 279/2007 - 23, o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesních úkonů,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 25. 1. 2010 se žalobkyně (dále též navrhovatelka) domáhala určení lhůty
k provedení procesních úkonů dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, konkrétně
navrhla, aby městský soud ve lhůtě 3 dnů rozhodl: a) o jejím návrhu „ze dne 13. 4. 2009 na vydání
rozhodnutí o procesním nástupnictví“, a b) o žádostech původní žalobkyně [Základní organizace
evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací] ze dne 15. 1. 2009
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta, a to na základě podkladů
osvědčujících majetkové poměry procesní nástupkyně [Odborové organizace pracovníků správ
památkových objektů při Národním památkovém ústavu]. V návrhu krátce popsala chronologii
soudního řízení a konstatovala, že o zmíněných návrzích doposud nebylo rozhodnuto,
čímž dochází ke zcela nedůvodným průtahům v řízení o kasační stížnosti proti výše označenému
rozsudku městského soudu.
[2] Městský soud ve vyjádření k návrhu uvedl, že k zániku původní žalobkyně došlo
po podání kasační stížnosti, pročež městský soud nemůže rozhodovat o návrhu na vydání
rozhodnutí podle §107 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. O ostatních žádostech žalobkyně soud
rozhodl usnesením ze dne 28. 1. 2010 (č. l. 46). Toto usnesení bylo doručeno právní nástupkyni
původní žalobkyně dne 30. 1. 2010.
[3] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že v záhlaví označeným rozsudkem
městský soud zamítl žalobu, jíž se původní žalobkyně domáhala zrušení fiktivního rozhodnutí
ministra kultury o jejím rozkladu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2004,
č. j. 19362/2004. Proti tomuto rozsudku podala dne 15. 1. 2009 původní žalobkyně kasační
stížnost a současně požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta.
Dne 13. 4. 2009 pak právní nástupkyně původní žalobkyně soudu oznámila a doložila zánik
původní žalobkyně sloučením, a navrhla, aby městský soud rozhodl o procesním nástupnictví
podle §107 odst. 3 o. s. ř.
[4] Dne 28. 1. 2010 právní nástupkyně původní žalobkyně podala výše citovaný návrh
na určení lhůty k provedení předmětných procesních úkonů. Téhož dne městský soud vydal
usnesení (č. l. 46), jímž žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta zamítl. Jako žalobkyni přitom označil právní nástup kyni původní žalobkyně.
Proti tomuto usnesení podala tato osoba dne 30. 1. 2010 kasační stížnost, v níž mimo jiné
namítla, že dosud nebylo rozhodnuto o procesním nástupnictví v řízení.
[5] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[6] Podle §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích „[s]oud, vůči němuž jsou namítány průtahy
v řízení, postoupí do 5 pracovních dnů ode dne doručení návrh na určení lhůty se svým vyjádřením soudu
příslušnému o návrhu rozhodnout; o svém postupu soud navrhovatele informuje. To neplatí, pokud soud provede
do 30 dnů ode dne doručení návrhu všechny procesní úkony, u nichž podle navr hovatele dochází k prodlení;
v takovém případě se k návrhu dále nepřihlíží, ledaže navrhovatel výslovně v e lhůtě 3 dnů ode dne,
kdy se o provedení úkonů dozví, prohlásí, že na návrhu trvá.“
[7] Procesní nástupkyně původní žalobkyně se ve svém návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu domáhala jak vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví, tak vydání
rozhodnutí o žádostech původní žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta. Městský soud ještě v den podání tohoto návrhu o posléze uvedených žádostech
výslovně rozhodl. Současně de facto vyřešil i otázku procesního nástupnictví, neboť v předmětném
usnesení ze dne 28. 1. 2010 jako ža lobkyni označil procesní nástupkyni původní žalobkyně
(byť o tom nevydal usnesení ve smyslu §107 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64, §120 s. ř. s.).
Z tohoto důvodu též Nejvyšší správní soud v řízení o návrhu na určení lhůty považuje procesní
nástupkyni původní žalobkyně za oprávněnou navrhovatelku a označuje ji jako žalobkyni.
[8] Z hlediska účelu řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
tak městský soud všechny žalobkyní požadované procesní úk ony provedl ve lhůtě 30 dnů
ode dne doručení návrhu. Žalobkyně však ve svém podání ze dne 30. 1. 2010, tedy ve lhůtě 3 dnů
ode dne, kdy se o provedení úkonů dozvěděla, prohlásila, že o procesním nástupnictví dosud
nebylo rozhodnuto. Z toho nutno dovodit, že na návrhu trvala. Městský soud tak postupoval
správně, pokud návrh na určení lhůty dne 1. 2. 2010 postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
Proto se též zdejší soud předloženým návrhem zabýval (i když žalobkyně v podání ze dne
19. 2. 2010 takový postup městského soudu zpětně označila jako nesprávný a navrhla,
aby Nejvyšší správní soud k návrhu nepřihlížel; takové podání přitom nelze podle obsahu
považovat ani za zpětvzetí návrhu) a ze shora uvedených důvodů jej zamítl podle §174a
odst. 7 zákona o soudech a soudcích, neboť městský soud již učinil procesní úkony,
u kterých byly v návrhu namítány průtahy v řízení.
[9] V této souvislosti je třeba uvést, že smyslem rozhodování soudu o návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu je zabránit zbytečným průtahům v soudním řízení. Návrh není
opravným prostředkem proti soudnímu rozhodnutí a úkolem soudu rozhodujícího o takovém
návrhu není odstraňovat vady předchozího řízení nebo deklarovat nesprávnost či nezákonnost
postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje.
[10] Senát Nejvyššího správního soudu příslušný k rozhodování o návrhu žalobkyně na určení
lhůty tak věc posuzoval pouze v intencích návrhu samotného a nezabýval se správností
či procesní dokonalostí postupu městského soudu (posouzení těchto otázek totiž náleží senátu
zdejšího soudu příslušnému k rozhodování o předmětné kasační stížnosti), ani délkou období
a důvody, pro něž městský soud dosud kasačnímu soudu nepředložil kasační stížnost
proti uvedenému rozsudku.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého stát hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že žalobkyně
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu