ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.7.2010:42
sp. zn. Aprk 7/2010 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: Gold
Man Sax, a.s., se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, právně zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse,
Ph.D. LL.M., advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 40, Praha 7, proti žalovan ým: 1) Česká
republika, jednající Městským soudem v Praze, 2) Městský soud v Praze, 3) předseda
Městského soudu v Praze, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 118/2009, o návrhu navrhovatele na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
takto:
I. Krajský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj
pod sp. zn. 44 Ca 118/2009 nařídit ústní jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději
ve lhůtě do 10. 4. 2010.
II. Navrhovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Navrhovatel (dále také „žalobce“) se svým podáním ze dne 18. 12. 2009, označeným
jako „návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. §174a zákona
č. 6/2002 Sb.“, které bylo doručeno Krajskému soudu v Praze (dále i jen „krajský soud“) dne
22. 12. 2009 a tímto soudem předloženo Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 2. 2010, domáhá
určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 118/2009. Svůj návrh odůvodnil tím, že po téměř 10 měsících
od podání žaloby nebylo vydáno rozhodnutí, a to i přes skutečnost, že navrhovatel soudu
nesdělil, že požaduje, aby v uvedené věci bylo nařízeno ústní jednání. Krajský soud tak může
vydat rozhodnutí pouze na základě jemu předložených písemných důkazů.
Předsedkyně senátu 44 Ca Krajského soudu v Praze ve svém vyjádření uvedla, že dne
15. 10. 2009 byla uvedenému soudu postoupena k projednání a rozhodnutí žaloba podaná
žalobcem, o které tento soud dosud nerozhodl, aniž by jakkoliv specifikovala důvody, proč soud
nerozhodl.
Z obsahu předloženého spisu krajského soudu sp. zn. 44 Ca 118/2009 Nejvyšší
správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne
12. 3. 2009 domáhal vydání rozsudku, že žalovaný je povinen promítnout provedení zápis u
žalobce do obchodního rejstříku a uhradit žalobci náklady řízení, a to do 3 dnů ode d ne právní
moci tohoto rozsudku.
Městský soud v Praze po zahájení řízení návrhem na vydání rozhodnutí o vyloučení
soudců tohoto soudu z rozhodování ve věci podle §8 odst. 3, věty druhé, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a na postup podle §9 tohoto
zákona ze dne 3. 6. 2009 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu, který usnesením ze dne
20. 8. 2009, č. j. Nao 42/2009 – 21, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2009, rozhodl, že soudci
specializovaných senátů správního soudnictví Městského soudu v Praze jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci a věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze. Předmětný spis byl
doručen Krajskému soudu v Praze dne 15. 10. 2009, uvedený soud neučinil od tohoto dne
až do podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu žádný procesní úkon.
Až teprve po obdržení uvedeného návrhu dne 12. 1. 2010 zaslal stejnopis návrhu na určení lhůty
Městskému soudu v Praze a předsedovi tohoto soudu, a poté dne 29. 1. 2010 zaslal stejnopis
žaloby stejným adresátům.
Podle §174a odst. 1, věty první, zákona o soudech a soudcích, v platném znění
(dále jen „zákon o soudech a soudcích“), má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to,
že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení
procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh
na určení lhůty“).
Podle odstavce 8 citovaného ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh
na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení
procesního úkonu a dospěl k závěru, že je důvodný.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že ode dne 15. 10. 2009, kdy byl
krajskému soudu doručen spis zaslaný Nejvyšším správním soudem, do dne 22. 12. 2009,
kdy tento soud obdržel návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, tedy po dobu delší 2 měsíců,
neučinil tento soud vůbec žádný procesní úkon bezprostředně směřující k projednání
a rozhodnutí této věci. Tento nežádoucí procesní postup zvýrazňuje dále také i skutečnost,
že krajský soud po obdržení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nepostupoval
dle §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích a věc nepostoupil do 5 pracovních dnů ode dne
doručení tohoto návrhu se svým vyjádřením Nejvyššímu správnímu soudu a neinformoval
o tomto postupu navrhovatele, ani neprovedl do 30 dnů od doručení uvedeného návrhu procesní
úkon, u kterého podle navrhovatele dochází k prodlení. Místo tohoto zákonem stanoveného
postupu zaslal stejnopis návrhu na určení lhůty a stejnopis žaloby žalovaným; tímto zmatečným
postupem způsobil další neodůvodněné průtahy v řízení.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup
soudu, jak je uvedeno shora, dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil
lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, tak, aby soud
obeslal účastníky řízení a dodržel zákonem stanovenou lhůtu pro jejich přípravu k nařízenému
jednání (§49 odst. 1 s. ř. s.), pokud dříve nerozhodne ve věci samé bez jednání ve smyslu
§51 odst. 1 s. ř. s. Touto lhůtou, ve které byla stanovena povinnost krajského soudu ve věci
nařídit jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději do 10. 4. 2010, je krajský soud vázán.
Nejvyšší správní soud při posouzení průtahů v dané věci vycházel také z četné judikatury
Ústavního soudu, který opakovaně judikoval, že ochranu právům je třeba poskytnout
v přiměřené době (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01).
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty ust. §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem k tomu, že vznik
takovýchto nákladů však z obsahu spisu nevyplývá, soud rozhodl tak, že navrhovateli se náhrada
nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 19. února 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu