ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.127.2009:66
sp. zn. Konf 127/2009 - 66
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu ministryně spravedlnosti na rozhodnutí tvrzeného kompetenčního sporu
mezi Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem na straně jedné
a Obvodním soudem pro Prahu 2 na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 208/2007, o žalobě proti rozhodnutí ministra
spravedlnosti, a dále sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 17 C 182/2008, o zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 11. 5. 2007
o odvolání z funkce státního zástupce, žalobce: JUDr. P. K., žalovaní: 1) Česká republika –
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2) ministr spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 31. 12. 2009 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se ministryně spravedlnosti
JUDr. Daniela Kovářová domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi Městským soudem v Praze
a Nejvyšším správním soudem na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 2 na straně druhé
ve shora označených věcech.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí
ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila ze dne 11. 5. 2007, čj. 77/2007-PERS-SZ/2, jímž
byl žalobce odvolán z funkce okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2008, čj. 5 Ca 208/2007 - 51, tuto žalobu
odmítl.
Proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce k Nejvyššímu
správnímu soudu kasační stížnost. Ten rozsudkem ze dne 27. 10. 2009, čj. 9 As 94/2009 - 76,
napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že odvolání vedoucího státního zástupce ministrem spravedlnosti
není pracovněprávním úkonem. Vyslovil právní názor, publikovaný pod č. 1981/2010 ve Sbírce
NSS, že „rozhodnutí ministra spravedlnosti, kterým dle §10 zákona č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, odvolá z funkce vedoucího státního zástupce, je rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy a podléhá
přezkumu ve správním soudnictví“.
Dne 25. 9. 2008, ještě před vydáním shora cit. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
podal žalobce proti v záhlaví označeným žalovaným u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu,
kterou se domáhal, aby tento soud rozhodl, že „Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 11. 5. 2007,
čj. 77/2007-PERS-SZ/2, je neplatné.“
Po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu vzal však žalobce civilní žalobu zpět
a v důsledku takto učiněného dispozitivního úkonu Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne
22. 12. 2009, čj. 17 C 182/2008 - 49, řízení zastavil. Proti tomuto usnesení obvodního soudu
nepodal žádný z účastníků odvolání.
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za nichž vůbec
může věc projednat a rozhodnout o ní a dospěl přitom k závěru, že v daném případě nejsou
splněny podmínky pro věcné projednání.
Z §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. vyplývá, že se podle tohoto zákona postupuje
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále
jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné územní,
zájmové nebo procesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním
soudnictví. Kompetenčním sporem, a to kladným, je podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v totožné věci
individuálně určených účastníků se obě jeho strany věcí nechtějí zabývat a nechtějí vydat
rozhodnutí, tedy popírají svoji pravomoc nebo věcnou příslušnost.
Z obsahu návrhu a učiněných tvrzení vyplývá, že navrhovatelka předložila zvláštnímu
senátu k rozhodnutí tzv. kladný kompetenční spor s odůvodněním, že „ve dvou současně probíhajících
řízeních o téže věci si soudy osobují pravomoc věc rozhodnout jak v občanském soudním řízení, tak ve správním
soudnictví. Jedná se tedy o pozitivní (kladný) kompetenční spor mezi soudem v občanském soudním řízení
a soudem ve správním soudnictví.“ S tímto názorem navrhovatelky zvláštní senát vzhledem k novým
skutečnostem nesouhlasí.
Žalobce reagoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tím, že vzal žalobu
u Obvodního soudu pro Prahu 2 zpět. Obvodní soud proto z důvodu zpětvzetí žaloby
usnesením řízení zastavil. Žádný z účastníků řízení před obvodním soudem nepodal ve věci
odvolání. Řízení před civilním soudem bylo zastaveno pouze z procesních důvodů, Obvodní
soud pro Prahu 2 se věcí nezabýval věcně, ani nevyslovil právní názor, zda je či není ve věci
příslušný; usnesení proto nelze považovat za pravomocné rozhodnutí ve smyslu §1 odst. 2
zákona č. 131/2002 Sb. V současné době tedy probíhá pouze jedno řízení před Městským
soudem v Praze, který - vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu - svou příslušnost
nepopírá a ve věci samé rozhodne.
Zvláštní senát proto uzavřel, že je nyní vedeno pouze řízení před správními soudy
a kompetenční spor tu není.
Ze shora uvedených důvodů proto zvláštní senát návrh ministryně spravedlnosti podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. října 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu