ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.13.2010:7
sp. zn. Konf 13/2010 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Krajského úřadu kraje Vysočina na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi ním a Krajským soudem v Brně, pobočka Jihlava, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 311/99, o zaplacení 24 525 Kč, 75 201 Kč,
42 773 Kč, 125 063 Kč, 13 831 Kč s příslušenstvím: žalobci a) obec Slavičky, se sídlem
ve Slavičkách č. 29, IČ 00378607, b) obec Dukovany, se sídlem v Dukovanech č. 57,
IČ 00289329, c) obec Kožichovice, se sídlem v Kožichovicích č. 36 IČ 48527416, d) obec
Rouchovany, se sídlem v Rouchovanech č. 35, IČ 00290378, a e) obec Odunec, se sídlem
v Odunci č. 6, IČ 00378275, všichni zastoupeni JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem
v Třebíči, Karlovo nám. 16/22 a žalovaného V. N., zastoupeného JUDr. Věrou Krčmovou,
advokátkou se sídlem v Třebíči, Kpt. Jaroše č. 2,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 24 525 Kč s příslušenstvím,
o 75 201 Kč s příslušenstvím, o 42 773 Kč s příslušenstvím, o 125 063 Kč
s příslušenstvím, o 13 831 Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 5 C 311/99, je soud.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava ze dne 15. září 2009,
čj. 54 Co 274/2009 - 124, se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným zvláštnímu senátu dne 4. 3. 2010 navrhl Krajský úřad Vysočina
(dále též „navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl o kompetenčním sporu ve smyslu §1 odst. 1
písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Brně, pobočka
Jihlava, ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 311/99.
Ze spisu vyplynuly následující skutečnosti.
Žalobci uzavřeli s žalovaným (jako provozovatelem linkové veřejné osobní dopravy) dne
4. prosince 1995 smlouvu o vzniku závazku veřejné služby, podle ustanovení §19 odst. 2 zákona
č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění. Součástí této smlouvy bylo ujednání
o poskytnutí bezúročné půjčky ze strany žalobců žalovanému ve výši 700 000 Kč za podmínek
tam stanovených /článek III. odst. 2 písm. c) bod 1) smlouvy/. Dodatkem č. 1/97 ze dne
18. 8. 1997 se obě strany dohodly, že bezúročnou půjčku splatí žalovaný jednorázově
do 31. ledna 1998.
Protože žalovaný půjčku ve stanovené lhůtě nevrátil, podali žalobci u Okresního soudu
v Třebíči žalobu na zaplacení dlužných částek. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2001,
čj. 5 C 311/99 - 68 (správě 69), Okresní soud v Třebíči částečně žalobcům vyhověl, částečně
jejich žalobu zamítl, rozhodl o vzájemném návrhu žalovaného, vůči obci Slavičky řízení zastavil
a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu.
V odůvodnění uvedl, že smlouva mezi účastníky o vzniku závazku veřejné služby není
platnou smlouvou o závazku veřejné služby ani platnou smlouvou o půjčce. Došel k závěru,
že žalovanému vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 odst. 1. 2 o. z.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne
15. září 2009, čj. 54 Co 274/2009 - 124, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.,
VII., VIII., IX. a v části výroků II., III., IV., V. o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného zrušil
a řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Krajskému úřadu kraje Vysočina a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v označené věci došel k závěru, že není dána pravomoc soudů k projednání
a rozhodnutí tohoto sporu z právních vztahů založených závazkem veřejné služby podle
ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů.
Odkázal i na soudní praxi, kterou byl v minulosti vysloven závěr, že výše uvedená smlouva
o vzniku závazku veřejné služby je smlouvou veřejnoprávní, neboť zakládá práva a povinnosti
v oblasti práva veřejného, spory z této smlouvy pak přísluší rozhodovat správním orgánům
(viz. usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007 - 82). Upozornil
i na obdobný závěr Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 29. 8. 2008,
sp. zn. 33 Odo 926/2006.
Navrhovatel s tímto závěrem nesouhlasí, a proto předložil věc zvláštnímu senátu.
Odkazuje na zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle §19 zákona ve znění k 31. 3. 1998
se závazky veřejné služby pro účely tohoto zákona rozumí závazky provozní, přepravní a tarifní
v linkové osobní dopravě ve prospěch státu nebo samosprávné územní jednotky,
které je dopravce v linkové osobní dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém
obchodním zájmu nepřijal nebo by je přijal pouze zčásti. Závazek veřejné služby v linkové osobní
dopravě vzniká na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, obcí,
nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvem dopravy a dopravcem.
V případě naléhavé potřeby ve veřejném zájmu může závazek veřejné služby vzniknout
na základě rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní
dopravu, Ministerstva dopravy, ještě před uzavřením písemné smlouvy o závazku veřejné služby.
Dopravci (žalovanému) byla uložena povinnost provozovat linkovou dopravu na linkách
č. 790040 a 790060 udělením licencí příslušným dopravním úřadem, který byl podle
§2 odst. 8 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném k 31. 3. 2008 okresní
úřad, nikoliv úřad obce ani obec v samostatné působnosti. Okresní úřad tak rozhodl o udělení
licencí, které byly uděleny na základě žádosti dopravce a to za účelem realizace podnikatelského
záměru dopravce. Předmětný smluvní vztah, resp. závazek z něj vyplývající, vznikl na základě
soukromoprávního úkonu – smlouvy uzavřené mezi obcemi a dopravcem. Z uvedeného vyplývá,
že se nejednalo o závazek veřejné služby vzniklý z důvodu naléhavé potřeby ve veřejném zájmu
na základě rozhodnutí dopravního úřadu ve smyslu §19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. Obecní
úřad ani obec, nebyly tak v té době ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě nadány
jakoukoliv rozhodovací pravomocí ve vztahu ke vzniku závazku veřejné služby z důvodu
naléhavé potřeby ve veřejném zájmu, nemohly rozhodovat o udělení licence ani jakkoliv
zasahovat do schválení jízdních řádů. Předmětná smlouva mezi žalobci a žalovaným
tedy není veřejnoprávní smlouvou podle obecného vymezení §159 odst. 1 správního řádu.
Smlouva podle tohoto vymezení správního řádu zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti
v oblasti veřejného práva. Smlouva o závazku veřejné služby uzavřená obcí s dopravcem
nezakládá oprávnění obce zasahovat do práv a povinností dopravce, kterých nabyl udělenou
licencí a následným schválením jízdního řádu, právo i povinnost dopravce provozovat linku
dle udělené licence trvá bez ohledu na uzavřený smluvní vztah. Tato smlouva musí být
posuzována podle obsahu, přičemž spornou otázkou předmětné smlouvy je otázka bezúročné
půjčky. Krajský úřad kraje Vysočina proto navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že v dané věci je
příslušný vydat rozhodnutí soud a aby v tomto rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně,
pobočka Jihlava ze dne 15. 9. 2009, čj. 54 Co 274/2009 - 124.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Podstatou sporu je posouzení části smlouvy, týkající se ujednání o půjčce, kterou poskytly
žalující obce žalovanému. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl bez dalšího
bližšího vysvětlení, že poskytnutí půjčky bylo součástí smlouvy o vzniku závazku veřejné služby
uzavřené podle ustanovení §19 odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb. Vycházel ze soudní praxe,
že u tohoto typu smlouvy jde o smlouvu veřejnoprávní a spory z této smlouvy přísluší
rozhodovat správním orgánům.
Podle názoru zvláštního senátu je třeba zkoumat smlouvu v celém jejím rozsahu
a současně i v jednotlivých částech. Přičemž je zřejmé, že smlouva v sobě může obsahovat prvky
soukromoprávní i veřejnoprávní. Podle §41 odst. 2 o.z. posuzuje soud každý úkon podle jeho
obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V daném případě účastníci jasně vyjádřili vůli
poskytnout a přijmout bezúročnou půjčku. Obě strany tak činily v rovném postavení, ani jedna
nebyla nadřízena druhé. Zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá
uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní
smlouvy. Ujednání o půjčce je proto třeba podřadit pod příslušná ustanovení občanského
zákoníku. Podle §657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle
druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného
druhu. Jde tedy o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu, který zásadně náleží rozhodovat
soudům (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Současně podle odst. 3 téhož ustanovení zvláštní senát zrušil
rozhodnutí krajského soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým soud svou
pravomoc k jednání popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava,
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Brně 19. října 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu