ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.14.2010:8
sp. zn. Konf 14/2010 - 8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Pavla
Vrchy, rozhodl o návrhu Finančního úřadu v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem,
Dlouhá 3359, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Hradci
Králové, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Semilech pod
sp. zn. 10 C 93/2007, o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím: žalobce Statutární město
Ústní nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 8, IČ 00081531, a žalovaného
O. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Turnově, Husova 602,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech
pod sp. zn. 10 C 93/2007, je soud.
II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2009,
čj. 24 Co 331/2009 - 240, se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 10. 3. 2010 se Finanční úřad v Ústí nad Labem
(dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Krajským soudem v Hradci Králové
ve věci žaloby vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 93/2007 týkající
se zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Statutární město Ústí nad Labem uzavřelo s žalovaným dne 30. 11. 1999 „smlouvu
o poskytnutí investiční dotace“, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 800 000 Kč
za účelem realizace stavby „Komunikace, chodníky a infrastruktura pro 24 rodinných domů v Krásném
Březně“. V důsledku neplnění smlouvy žalovaným, žalobce dne 13. 9. 2004 od smlouvy (v souladu
s článkem VII.) odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení částky 800 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes výzvu žalobce částku 800 000 Kč neuhradil, podal
žalobce dne 26. 11. 2004 návrh na vydání platebního rozkazu u Krajského soudu v Hradci
Králové. Krajský soud platebním rozkazem ze dne 25. 7. 2006, čj. 1 Ro 605/2004 - 42, uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 800 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů
řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalovaný dne 22. 8. 2006 odpor, v němž namítal,
že svoje povinnosti podle smlouvy o poskytnutí investiční dotace plnil, nicméně že kolaudace
stavby nemohla být provedena, protože předmětný areál byl prodán v rámci konkursu. Následně
byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, neboť krajský
soud se domníval, že žalobce není podnikatelem a o věci by tak měl rozhodovat místně příslušný
okresní soud. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2007, čj. Ncp 907/2007 - 53, věc
přikázal k projednání Okresnímu soudu v Semilech jako soudu věcně a místně příslušnému. Ten
rozsudkem ze dne 20. 3. 2009, čj. 10 C 93/2007 - 213, podané žalobě vyhověl a uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci 800 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 10. 2009,
čj. 24 Co 331/2009-240, zrušil rozsudek okresního soudu a řízení o žalobě zastavil
(bod I. výroku); současně rozhodl, že se věc postupuje k dalšímu řízení Finančnímu úřadu
v Semilech (bod II. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení
(bod III. výroku). Krajský soud konstatoval, že mezi účastníky došlo v souladu s §5 odst. 2
a odst. 3 písm. a) zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky
České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), k uzavření smlouvy
o poskytnutí dotace ze státních prostředků. Dojde-li v souvislosti s poskytnutím dotace
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu §30 zákona, rozhodne územní finanční orgán o odvodu
neoprávněně použitých dotací. Z tohoto důvodu je podle krajského soudu rozhodování o vrácení
poskytnuté dotace ze státních prostředků výlučně v pravomoci příslušného finančního úřadu,
nikoliv v pravomoci soudu.
Finanční úřad v Semilech zjistil, že příjemcem dotace nebyl žalovaný,
nýbrž žalobce - statutární město Ústí nad Labem, proto věc postoupil Finančnímu úřadu v Ústí
nad Labem jako finančnímu úřadu místně příslušnému.
Finanční úřad v Ústí nad Labem poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí
záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že předmětem žaloby bylo plnění
povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi statutárním městem Ústí nad Labem a O. D.;
tato smlouva však nebyla smlouvou o poskytnutí dotace ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb.,
přestože byla nazvána jako „smlouva o poskytnutí investiční dotace“. Účastníkem předmětné smlouvy
nebyl stát a případné porušení této smlouvy nemůže být porušením rozpočtové kázně. Žalovaný
nezískal peněžní prostředky ze státního rozpočtu, proto mu nelze uložit jejich odvod zpět do
tohoto rozpočtu. Předmětem žaloby bylo plnění z občanskoprávní smlouvy, proto musí být spor
z této smlouvy vyplývající projednán soudem v občanském soudním řízení.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se nejprve musel zabývat skutečnou povahou „smlouvy o poskytnutí investiční
dotace“ uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, neboť pro určení orgánu pravomocného
rozhodovat spory z této smlouvy vyplývající není relevantní, jak byla předmětná smlouva
formálně označena, nýbrž její skutečný obsah. Zvláštní senát tedy zkoumal, zda se jednalo
o smlouvu o poskytnutí dotace ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb.
Podle ustanovení §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 576/1990 Sb. se ze státního rozpočtu
republiky hradí mj. dotace obcím a okresním úřadům. Ze státního rozpočtu se však mohou
poskytovat dotace rovněž fyzickým osobám vyvíjejícím podnikatelskou činnost [§5 odst. 3
písm. a) zákona]. Kontrolu používání dotací ze státního rozpočtu provádějí územní finanční
orgány za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (§20 zákona). Rozhodné
v posuzovaném případě je, komu byla dotace ze státního rozpočtu poskytnuta, zda příjemcem
dotace byla obec, nebo žalovaný jako fyzická osoba vyvíjející podnikatelskou činnost.
Z předloženého spisového materiálu okresního soudu lze dovodit, že Ministerstvo
pro místní rozvoj dne 13. 10. 1999, ev. č. 317420 0852, rozhodlo o účelovém určení prostředků
státního rozpočtu na investiční akci „TI 24 Ústí nad Labem – Krásné Březno“ (č. l. 67), kde jako
investor bylo označeno město Ústí nad Labem. Celkové náklady investiční akce byly vyčísleny
na 1 600 000 Kč, přičemž vlastní zdroje investora činily 800 000 Kč a systémová dotace
ze státního rozpočtu 800 000 Kč. Nedílnou součástí citovaného rozhodnutí byly podmínky
čerpání prostředků státního rozpočtu obsažené na č. l. 65, z nichž vyplývá, že příjemce
dotace - investor – mj. zabezpečí hospodárné nakládání s prostředky určenými na realizaci stavby
a při jejím zadávání bude dodržovat zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek,
ve znění pozdějších předpisů. Nesplnění podmínek a závazků vyplývajících pro investora
z uvedeného rozhodnutí je porušením rozpočtové kázně ve smyslu §30 zákona č. 576/1990 Sb.
Dále je ve spise na č. l. 100 založeno oznámení rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky
ze dne 2. 11. 1998, podle něhož byla jako nejvýhodnější nabídka v souladu se stanovenými kritérii
vybrána nabídka uchazeče STAVOMAT Ústí nad Labem (firma žalovaného jako podnikající
fyzické osoby).
V předloženém sporu o pravomoc bylo na zvláštním senátu, aby posoudil, zda předmětná
smlouva uzavřená 30. 11. 1999 mezi žalobcem a žalovaným byla smlouvou o poskytnutí dotace
podle zákona č. 576/1990 Sb., nebo smlouvou uzavřenou za účelem využití peněžních
prostředků získaných formou dotace v souladu s cílem investiční akce, na niž byla dotace
poskytnuta. Ze spisového materiálu je zřejmé, že předmětem uvedené smlouvy ze dne
30. 11. 1999 nebylo poskytnutí dotace žalovanému jako podnikající fyzické osobě podle
§5 odst. 3 písm. a) zákona jak konstatoval Krajský soud v Hradci Králové, nýbrž zhotovení
investiční akce, jež byla předmětem dotace poskytnuté ze státního rozpočtu městu Ústí
nad Labem. Krajský soud ve shora uvedeném usnesení opomněl význam rozhodnutí Ministerstva
místního rozvoje o poskytnutí dotace statutárnímu městu Ústí nad Labem, které bylo
pro posouzení pravomoci stěžejní. Smlouva uzavřená následně mezi žalobcem a žalovaným,
byť nazvaná jako „smlouva o poskytnutí investiční dotace“, nebyla dotací ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb., ale toliko smlouvou obchodněprávní, jak správně uvedl okresní soud.
Nelze směšovat pojmy poskytnutí dotace a následné použití, resp. využití, peněžních
prostředků z poskytnuté dotace investorem. Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace, tj. v tomto
případě právní vztah mezi Českou republikou a statutárním městem Ústí nad Labem týkající
se poskytnutí dotace ve výši 800 000 Kč, je veřejnoprávním vztahem podléhajícím ustanovením
zákona č. 576/1990 Sb.; porušení podmínek čerpání dotace představuje porušení rozpočtové
kázně podle §30 citovaného zákona. Pokud však investor, jemuž byly peněžní prostředky podle
zákona č. 576/1990 Sb. poskytnuty, tyto prostředky následně využívá k naplnění cíle schválené
investiční akce, jedná se o soukromoprávní vztah mezi investorem a osobou, jež se na naplnění
účelu investiční akce podílí (v tomto případě stavebník). Z výše uvedeného vyplývá, že dotace
ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb., byla ze státního rozpočtu České republiky poskytnuta
statutárnímu městu Ústí nad Labem, které v souladu s rozhodnutím Ministerstva místního
rozvoje o poskytnutí dotace vybralo podle zákona č. 199/1994 Sb. nejvýhodnější nabídku
a pověřilo stavebníka (žalovaného) ke zhotovení stavby „Komunikace, chodníky a infrastruktura
pro 24 rodinných domů v Krásném Březně“ smlouvou uzavřenou dne 30. 11. 1999.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení krajského soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. května 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu