ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.49.2010:15
sp. zn. Konf 49/2010 - 15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance , JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Milady Tomkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Berouně, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 92/2009, o 2669,50 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66,
IČ 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33,
a žalované L. J.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně
pod sp. zn. 9 C 92/2009, v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 2550 Kč,
je správní orgán.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2009, čj. 28 Co 504/2009 - 80,
se zrušuje ve výroku I., kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu
v Berouně ze dne 22. 7. 2009, čj. 9 C 92/2009 - 53.
III. Rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 1. 2010, čj. 9 C 92/2009 - 99,
je n i c o t n ý .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 9. 7. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním a Okresním soudem v Berouně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 9 C 92/2009 týkající se zaplacení 2669,50 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela
s žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalované
poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby se žalovan á
zavázala platit měsíčně částku, kterou jí Telefónica vyfakturovala. Žalovaná neuhradila čtyři
faktury na částku v celkové výši 2669,50 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupila Telefónica pohledávku ve výši
2669,50 Kč žalobkyni. Žalobkyně podala proti žalované dne 18. 11. 2008 u Okresního soudu
v Berouně žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 22. 7. 2009, čj. 9 C 92/2009 - 53, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Rozhodování sporů o úhradě za poskytování telekomunikačních služeb
mezi poskytovatelem a osobou, která je účastníkem využívajícím telekomunikačních služe b
na základě účastnické smlouvy, nepatří do pravomoci soudů. Uvedený závěr nemůže změnit ani
okolnost, že žalobkyně je právní nástupkyní poskytovatele telekomunikačních služeb, kterému
pohledávka za žalovanou vznikla. Opačný výklad by byl nepřípustným zásahem do legitimního
očekávání účastníků, že spory vzniklé podle zákona o elektronických komunikacích bude řešit
k tomu účelu zákonem zvlášť zřízený správní orgán. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení
zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Proti usnesení okresního soudu brojila žalobkyně dne 4. 8. 2009 odvoláním u Krajského
soudu v Praze. Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc rozhodovat
Český telekomunikační úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v §129 zákona
o elektronických komunikacích. Český telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi zákonem
stanovenými subjekty, a to osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem nebo uživatelem na straně druhé. Žalob kyně není osobou vykonávající komunikační
činnost, k rozhodování sporu je proto příslušný soud.
Krajský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Dlužná částka 2669,50 Kč
se skládá z nezaplacených plateb za telekomunikační služby ve výši 119,50 Kč a ze smluvní
pokuty ve výši 2550 Kč. Dle krajského soudu není právo na zaplacení smluvní pokuty finančním
plněním spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb, nejedná se tedy o plnění
podle zákona o elektronických komunikacích, ale o plnění podle obecných občanskoprávních
předpisů. Krajský soud proto potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení jen ohledně
částky 119,50 Kč, o které i podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat Český
telekomunikační úřad, ale změnil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky smluvní pokuty
2550 Kč tak, že řízení se nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu postoupena
nebude. Vyšel z právního názoru, že o smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat soud.
Okresní soud v Berouně, vázaný právním názorem odvolacího soudu, rozsudkem ze dne
11. 1. 2010, čj. 9 C 92/2009 - 99, stanovil žalované povinnost zaplatit 2550 Kč s příslušenstvím
a náhradu nákladů řízení.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny
a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako
orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního
porušení povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2550 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se musel nejdříve zabývat otázkou, zda o pos toupené pohledávce
(ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel.
Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování účastnických sporů
vymezuje ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. V době, kdy spor
mezi žalobkyní a žalovanou vznikl a kdy byla žaloba podána k Okresnímu soudu v Berouně, bylo
znění citovaného ustanovení následující: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv
ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu
podléhá správnímu poplatku“.
Zákonný text (ve znění účinném do 30. 6. 2010) - na pohled dostatečně jasný - ve
skutečnosti umožňoval dvojí výklad se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho,
kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být rozuměno „rozhoduje existující spory...“, po druhé
„rozhoduje spory vzniklé mezi...“. Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, publikovaném pod č. 1994/2010 Sb. NSS, přisvědčil za užití obvyklých
interpretačních metod výkladu druhému z následujících důvodů:
Ustanovení §129 odst. 1 zákona o telekomunikacích vymezuje dvě podmínky, které musí
být současně splněny, aby byla dána pravomoc ČTÚ věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení [„spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7)
na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“ ] znamená osobnostní vymezení předpokladu
pravomoci. Je proto otázkou, ke kterému okamžiku má být splnění tohoto předpokladu
zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku, nebo k okamžiku vzniku sporu, anebo k okamžiku,
kdy je pravomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postoupí-li věřitel (osoba vykonávající
komunikační činnost) svou pohledávku za účastníkem (obvykle tedy telefonním účastníkem)
jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otázkou, zda se tedy mění i pravomoc orgánu,
který o sporu má rozhodnout.
V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením , resp. tam,
kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu rozhodoval bez pochybností Český telekomunikační
úřad.
Smluvní postoupení pohledávky, cessio voluntaria (poznamenává se výslovně, že zvláštní
senát nezkoumal případ cese ze zákona nebo úředním výrokem, stejně tak nezjišťoval, zda tu jde
nebo nejde o tzv. cesi fiduciární či inkasocesi, při níž se pohledá vka převádí jen formálně,
totiž proto, aby postupník pohledávku vymohl a převedl výtěžek postupiteli), je upraveno v §524
a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Předmětem postoupení není celý závazkový
vztah (ale právě jen pohledávka, případně u dospělé pohledávky také nárok). Cesí nedochází
k zániku dosavadního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového (nepostupuje se tedy
„smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale závazek se mění v subjektech. Na místo
dosavadního věřitele (postupitele) nastupuje osoba tře tí (postupník). Na postupníka
s pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle §524 občanského
zákoníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Zvláštní senát dále přihlédl také k důvodům právní úpravy: Z důvo dové zprávy
k §127-129 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje pouze spory uvedené v těchto
ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto zákonem). Vyňato je řešení sporů o plnění
povinnosti k peněžitým plněním. Pravomocí Úřadu rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran obrátit
se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (§7 občanského soudního řádu). Není tím však
dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zák onodárce podmínit
rozhodovací činnost ČTÚ tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený. Vlastní zákonná
úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled proto
svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zákonodárce vložil do vlastního zákonného textu,
je mnohem spíše časově vztaženo k okamžiku vzniku závazku než k okamžiku vzniku sporu.
To platí tím spíše, že v okamžiku odstoupení od cese, nebo v případech její absolutní neplatnosti
atp., by se pravomoc musela „vracet“ ČTÚ, což bez pochyb zákonodárce nesledoval.
Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení
pohledávky nemají v posuzované věci vliv na změnu pravomoci k řešení sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že takovýto výklad §129 zákona o elektronických
komunikacích je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne
7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elek tronických komunikací
(dále jen „Směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) Směrnice ukládá vnitrostátním regulačním
orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povinnost, aby zajistily
dostupné a nenákladné postupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elektronických komunikací
by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách. Tím má být zajištěna ochrana
spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) Směrnice. Je zřejmé, že směrnice tu sleduje právě možnost
dovolit rozhodování v takovýchto věcech regulátorům. Není zřejmě sporu o tom, že pokud
by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto případech rozhodovaly soudy, bylo
by ustanovení §8 odst. 4 písm. b) zbytečné, neboť tu jde o zcela obvyklý závazek soukromého
práva, o kterém (civilní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to, aby pravomocí
k rozhodování sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené, nebo
pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným speciálním
civilním řízením podle části páté občanského soudního řádu). Původci směrnice oprávněn ě
očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování
speciálních - mnohdy ryze technických - otázek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají
jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb).
Navrhovatel (ČTÚ) je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen,
je odpovídajícím způsobem vybaven odborně i personálně, a lze proto očekávat, že jeho
rozhodování bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné. Je ostatně významné i to,
že jeho rozhodování (jako rozhodování z jednoho centra) už z povahy věci nenese riziko
odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí ČTÚ je možné brojit rozkladem u předsedy
Českého telekomunikačního úřadu, a případně dále podat řádnou civilní žalobu u soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení (podle části páté občanského soudního řádu).
Proto zvláštní senát ve shora citovaném usnesení uzavřel, že jeho výklad zákona
o elektronických komunikacích o pravomoci ČTÚ k rozhodování ve sporech i v případě
postoupených pohledávek odpovídá i požadavkům, které na český právní řád klade právo
evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí ze dne
31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil
stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě
změna osoby uvedené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou
vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování
sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem. Postoupením pohledávky osobou vykonávající komunikační
činnost na žalobkyni (§524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni
(postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pohledávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly
též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke splnění dluhu,
přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu
promlčecí doby“.
Zákon o elektronických komunikacích byl s účinností od 1. 7. 2010 novelizován zákonem
č. 153/2010 Sb. Cílem přijatých změn bylo „zohlednit zjištění a zkušenosti nejen správních úřadů,
ale i podnikatelů v oblasti elektronických komunikací a dotčené veřejnosti nabyté při tříleté aplikaci tohoto
zákona“ (sněmovní tisk č. 1025/0, dostupný na digitálním repozitáři www.psp.cz). Změny dostálo
rovněž ustanovení §129 odst. 1 zákona: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv
ze stran sporu, pokud se s por týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž
rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k závazku. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce,
ve zvláště složitých případech 6 měsíců“.
Z důvodové zprávy k zákonu č. 153/2010 Sb. vyplývá, že zákonodárce přis toupil
ke změně právní úpravy veden mj. snahou o „narovnání některých výkladově sporných částí zákona
o elektronických komunikacích a úpravy některých procesních i hmotně právních otázek v oblasti správního
trestání“ (sněmovní tisk č. 1025/0, dostupný na digitálním repozitáři www.psp.cz). Včleněním věty
druhé do původního znění ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
zákonodárce de facto převzal závěry vyplývající z výše citovaného usnesení zvláštního senátu
a zcela jednoznačně stanovil, že pravomoc Úřadu k rozhodování účastnických sporů je dána
i za situace, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (nebo na straně uživatele,
resp. účastníka) došlo ke změně závazku na jinou osobu, např. postoupením pohledávky.
Ze všech vyložených důvodů proto zvláštní senát uzavřel, že pro určení pravomoci
je prvý předpoklad pravomoci ČTÚ splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající
telekomunikační činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter
sporu nezměnilo (§129 odst. 1, věta druhá, zákona o elektronických komunikacích); proto
i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude rozhodovat
Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v §129 zákona o elektronických
komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej nemění.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Protože pak v řízení, které následovalo po řízení odvolacím, okresní soud mimo svou
pravomoc (vázán v té době rozhodnutím krajského soudu) rozhodl o té části návrhu, která
se týká smluvní pokuty, vyslovil zvláštní senát podle §5 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. nicotnost
rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 1. 2010, čj. 9 C 92/2009 - 99).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající
na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. září 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu