ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.7.2010:15
sp. zn. Konf 7/2010 - 15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Jablonci nad Nisou,
a dalších účastníků sporu původně vedeného u Okresního soudu Jablonci nad Nisou
pod sp. zn. 9 C 38/2009, o náhradu za ztrátu na výdělku po pracovním úraze, nyní vedeného
u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 62 Cad 66/2009: žalobce J.
S., a žalovaných 1) České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, 2)
Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ
47116617,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 62 Cad 66/2009, o náhradu za ztrátu
na výdělku při uznání invalidity, je soud v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 4. 2009, čj. 9 C 38/2009 - 18,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 2. 2. 2010 se Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1
písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ve věci
žaloby o náhradu škody za ztrátu na výdělku po pracovním úraze, vedené u okresního soudu
pod původní sp. zn. 9 C 38/2009.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Dne 13. 2. 2009 se žalobce obrátil na Okresní soud v Jablonci nad Nisou s návrhem,
aby tento soud vydal rozsudek, kterým by žalované 2) uložil od měsíce srpna 2008 povinnost
vyplácet žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po pracovním úraze ve výši, která bude stanovená
rozhodnutím soudu. Touto žalobou se soudní cestou mj. domáhal vůči žalované 1) opravy
protokolu o posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s přiznáním plného invalidního
důchodu.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 28. 4. 2009, čj. 9 C 38/2009 - 18,
řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že se jedná o věc správního soudnictví, kterou
rozhodují soudy podle zvláštního zákona. Zároveň poučil žalobce, že může ve stanovené lhůtě
podat žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 9. 2009,
čj. 62 Cad 59/2009 - 26, žalobu proti žalované 2) vyloučil k samostatnému projednání
pod sp. zn. 62 Cad 66/2009. Dospěl k závěru, že jednou žalobou byly postiženy dva nároky,
které, ač spolu do jisté míry souvisejí, mají odlišný právní režim. Ve vztahu k žalované 1)
se žalobce domáhá opravy protokolu o posouzení zdravotního stavu podle §8 zákona
č. 582/1991 Sb. a k posouzení této otázky je příslušný správní soud. Ve vztahu k žalované 2)
se žaloba týká nároku na náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity podle §371 zákoníku
práce a k projednání je naopak věcně příslušný soud v občanském soudním řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci poté podal dne 2. 2. 2010 shora
zmíněný návrh. Domnívá se, že vzhledem k tomu, že částí žaloby, jíž žalobce uplatňuje
své nároky proti žalované 2), byl zahájen soudní spor o otázce soukromoprávního charakteru,
mělo by být řízení o dané části žaloby vedeno před soudem civilním, nikoliv správním. Navrhl
proto, aby zvláštní senát rozhodl, že k projednání žaloby proti žalované 2) je příslušný soud
v občanském soudním řízení a že se usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne
28. 4. 2009, čj. 9 C 38/2009 - 18, zrušuje.
Na výzvu zvláštního senátu sdělila žalovaná 2), že namítá místní nepříslušnost Okresního
soudu v Jablonci nad Nisou, neboť má sídlo v Praze 1, takže příslušný je Obvodní soud
pro Prahu 1. Dále namítá nedostatek své pasivní legitimace v řízení z důvodu, že za škodu
vzniklou pracovním úrazem odpovídá zaměstnavatel.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním soudem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Předmětem řízení v této věci je jak spor vyplývající ze vztahů práva důchodového
pojištění, tak i spor plynoucí z odpovědnosti za škodu při pracovním úraze.
Okresní správy sociálního zabezpečení podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, posuzují zdravotní stav
a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí
dávek a mimořádných výhod podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních
lékařských prohlídkách. Za tím účelem posuzují invaliditu a změnu stupně invalidity,
a jde-li o pracovní úraz nebo nemoc z povolání, také skutečnost, že invalidita vznikla jako
následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání; tato podmínka je splněna, pokud pracovní
úraz nebo nemoc z povolání je jedinou nebo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci lze přisvědčit, že rozhodnutí
o přiznání plného invalidního důchodu, vycházející z posouzení zdravotního stavu fyzické osoby,
je rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné. O žalobách proti
rozhodnutím týkajícím se důchodového pojištění rozhodují proto soudy ve správním soudnictví
(§4 odst. 1 soudního řádu správního).
Jinak je tomu ovšem u žalobou uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku
při uznání invalidity, který je jedním z nároků z odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech
a nemocech z povolání.
Podle §366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění,
zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla
při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Podle §369 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo
u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu
odpovídá, povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku. Výši a podmínky náhrady za ztrátu
na výdělku stanoví §371 zákoníku práce.
Pracovní poměr je typickým poměrem soukromoprávním, kde obě strany mají rovné
postavení, jedna není nadřízena druhé a žádná ze stran nemůže prosadit svou vůli jinak než před
orgánem, který je k řešení takového sporu povolán zákonem. Spory vyplývající
ze soukromoprávního vztahu zásadně náleží rozhodovat soudům (§7 odst. 1 o. s. ř.); jiným
orgánům jen tam, stanoví-li to zákon (§7 odst. 2 o. s. ř.). Naopak za institut veřejného práva
a tudíž za věc, v níž je příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví, je považován služební
poměr vojáků z povolání (upravený zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v platném
znění), který nelze pro jeho povahu považovat za věc soukromoprávní (pracovněprávní).
Nejinak je tomu u rozhodování o odpovědnosti vojáka za škodu způsobenou státu
(k tomu srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 4. 5. 2005, čj. Konf 51/2004 - 9).
V neposlední řadě i z dostupné judikatury plyne, že se určením náhrady za ztrátu
na výdělku při uznání invalidity zabývá Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského
soudního řádu) v občanském soudním řízení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1233/97 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 29, ročník 2000). I z toho lze dospět k závěru,
že příslušným rozhodnout ve věci náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity je soud
v občanském soudním řízení.
Proto zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout je soud v občanském soudním
řízení (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Současně podle §5 odst. 3 téhož zákona zvláštní
senát zrušil rozhodnutí okresního soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým soud
svou pravomoc popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Jablonci nad Nisou
pokračovat v původním řízení o podané žalobě a zohlední skutečnost, že žalobou jsou uplatněny
dva nároky, které mají odlišnou právní povahu; současně nepřehlédne námitky vznesené
žalovanou 2) týkající se nedostatku její pasivní legitimace v řízení a místní nepříslušnosti
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu