ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.100.2010:52
sp. zn. Nao 100/2010 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: A. G., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2009, vedeném u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 19 Cad 135/2009, o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Bohuslava Drahošová není
v y l o u č e n a z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 19 Cad 135/2009.
Odůvodnění:
Žalobkyně vznesla dne 30. 11. 2010 při jednání o shora uvedené věci u Krajského soudu
v Ostravě námitku podjatosti vůči soudkyni tohoto soudu JUDr. Bohuslavě Drahošové, které
byla tato věc jako samosoudkyni přidělena k projednání a rozhodnutí.
Z protokolu o jednání ze dne 30. 11. 2010 se podává, že žalobkyně vznesla námitku
podjatosti z důvodu, že soudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová údajně byla proti žalobkyni
od počátku podjatá. To odvozuje ze skutečnosti, že jí JUDr. Dr ahošová na otázku,
zda je MUDr. K. soudní znalec, odpověděla, že se jedná o člověka vysokoškolsky vzdělaného.
Žalobkyně si ale ověřila, že je to „obyčejný posudkový lékař“. Žalobkyně do protokolu rovněž
uvedla, že se jmenovaná soudkyně od počátku zastávala lékařů a žalobkyně u ní neměla žádné
zastání.
Samosoudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová k námitce podjatosti své osoby uvedla,
že se necítí být podjata z projednávání a rozhodování, neboť k této věci ani k účastníkům řízení
nemá žádný vztah.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít
a naplňovat. Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soud ní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního
vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná,
že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci
má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže
lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu,
zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, d ostupné
na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela
najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zást upcům, dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudo u moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
V posuzovaném případě je rozhodováno o vyloučení soudkyně z projednávání
a rozhodování v řízení o vznesené žalobě z důvodů, které – tak jak je žalobkyně
uvedla - nevyvolávají pochybnosti o nezaujatosti soudkyně v tomto případě. Pokud žalobkyně
podjatost soudkyně dokládá na tom, že ji soudkyně údajně uvedla v omyl tvrzením
o kvalifikaci posudkového lékaře, činí tak na základě nesprávného vyhodnocení této odpovědi,
resp. neznalosti. Pokud soudkyně o posudkovém lékaři MUDr. S. K. uvedla, že má
vysokoškolské vzdělání, jedná se o skutečnost, kterou je možné snadno vyvodit
z vysokoškolského titulu „doktor medicíny“ („MUDr.“), který te nto lékař užívá. Tento titul
se podle §46 odst. 4 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
dalších zákonů (zákon o vysokých školách), uděluje absolventům vysokoškolského studia
v oblasti lékařství.
Pokud žalobkyně tvrdí, že se soudkyně „od počátku zastávala lékařů“, aniž by uvedla další
okolnosti, jež by mohly k pochybnostem o nezaujatosti soudkyně vést, Nejvyšší správní soud,
který sám takové okolnosti v daném případě neshledal, nemůže námitce žalobkyně přisvědčit.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení (§8 odst. 5 věta čtvrtá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu