ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.3.2010:108
sp. zn. Nao 3/2010 - 108
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2005, č. j.
KUOK/21204/05/OSV - DS/7025/SD - 134, v řízení o námitce podjatosti,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Petr Indráček, n en í vylou čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad
21/2005.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 7. 2005, č. j. KUOK/21204/05/OSV - DS/7025/SD - 134. Podáním ze dne 25. 8. 2009
a 21. 12. 2009 (obě podání na samé hranici čitelnosti) vyjádřil žalobce nepříliš srozumitelnou
a konkretizovanou námitku podjatosti. Uvedl pouze, že dle §8 odst. 1 a 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jsou všichni soudci vyloučeni.
Dále uvedl, že proti osobám jednajícím za Krajský soud v Ostravě je vedeno řízení o zbavení
způsobilosti k právním úkonům, osoby jsou zastoupeny opatrovníkem a veškeré právní úkony
jsou neplatné. Na Policii ČR proti těmto osobám probíhá trestní stíhání. Pokud se jednalo
o specifikaci osob, vůči nimž neurčitě formulovaná námitka podjatosti směřuje, pak jedinou
konkretizovanou osobou v podání je soudce JUDr. Petr Indráček, který měl ve stejné věci
se svými kolegy rozhodnout několika prvostupňovými rozsudky, proti nimž byly podány kasační
stížnosti.
Námitka podjatosti byla poté Krajským soudem v Ostravě předložena Nejvyššímu
správnímu soudu, který je podle §8 odst. 5 s. ř. s. věcně příslušný o námitce podjatosti
rozhodnout. Podle vyjádření JUDr. Indráčka, vůči němuž námitka podjatosti směřuje, nejsou
dány důvody jeho podjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zás tupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl;
zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží.
Podle §8 odst. 5 s.ř.s. musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud poznamenává, že lze uznat jako
dostatečně konkretizovanou pouze námitku vůči soudci JUDr. Petru Indráčkovi, který byl
v podání jediný výslovně označen. Nelze uplatňovat námitku podjatosti vůči soudu jak o celku,
či obecně vůči „osobám jednajícím za soud“. Podjatost je institutem, který se váže přísně
na osobu, nikoli na instituci jako celek. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí: Soudci jsou
vyloučeni z projednávání věci pro jejich poměr k věci, k účastníků m nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je
tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).
Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon
přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti,
které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný
výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti
o nepodjatosti soudce.
V daném případě žalobce uvádí celou řadu skutečností, žádná z nich však nesvědčí
o přímém poměru jmenovaného soudce k věci, nebo k účastníkovi - žalobci. Objektivní fakt
případného probíhajícího trestního stíhání nezpůsobuje podjatost, jak byla osvětlena výše.
Případné vedení řízení o zbavení způsobilosti rovněž ne (poznámka: zastoupení opatrovníkem
nebylo v podání nijak prokázáno, ani specifikováno). Ani soudce sám si není vědom přímého
poměru k věci nebo k účastníkovi, jak vyplývá z jeho vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaný
soudce výslovně uvádí, že k projednávané věci ani k účastníkům nemá žádný osobní vztah
a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by jej z projednávání a rozhodnutí věci vylučovaly. Je
třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou
tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, který rozhoduje v dané věci, nelze
dovodit ani z vyjádření tohoto soudce, ve kterém potvrzuje, že k věci, ani k účastníkům nemá
žádný osobní vztah. Pokud žalobce sám podal trestní oznámení a návrh na zbavení způsobilosti
k právním úkonům jmenovaného soudce (což ovšem z žalobcových podání explicitně neplyne),
je možné přiznat, že tyto skutečnosti by za určitých okolností mohly založit (subjektivní)
negativní vztah soudce k žalobci, který by mohl vyvolat pochybnosti o podjatosti soudce
a nestrannosti soudního rozhodování. K této věci se již dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud
v usnesení č. j. Nao 52/2009 - 39, ve kterém odkázal zejména na usnesení NSS ze dne
14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49, kde bylo konstatováno, že „soudce ve výkonu své veřejné funkce
musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou a nepodloženou kritikou a na nikoliv přátelské jednání
účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky vyloučily z projednání a rozhodování věci“. Ve vztahu
k podanému trestnímu oznámení účastníkem řízení proti soudci dospěl ve stejném usnesení
Nejvyšší správní soud k závěru, že podá-li účastník řízení podnět k prošetření trestného činu,
jehož se měl dopustit soudce rozhodující v jeho věci, nezaloží to zpravidla bez dalšího důvod
pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování v dané věci. Jak Nejvyšší správní
soud uvedl dále, „opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků ovlivňov at složení ve věci
rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných trestních oznámení, která by pak
automaticky vedla k vyloučení soudce.(…) Podání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací
činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto účastníku. Na druhé straně
lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení.
V tomto směru se však posouzení jednotlivých př ípadů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých
skutečností, pojících se s konkrétní věcí.“ Obdobné závěry lze podle názoru Nejvyššího správního
soudu v dané situaci vztáhnout i na případ podání návrhu na zbavení způsobilosti k právním
úkonům soudce účastníkem řízení. Z námitky podjatosti v nyní projednávaném případě
nevyplývá, že by se jednalo o osobní úkon žalobce vůči soudci, a z vyjádření jmenovaného
soudce nevyplývá, že by např. podáním trestního oznámení získal poměr k věci, účastníkům
řízení či jejich zástupcům, který by ho vylučoval z dalšího rozhodování. Jinými slovy,
z příslušných vyjádření zúčastněných subjektů nelze dovodit, že by žalobcem uváděné skutečnosti
založily negativní vztah dotčeného soudce k žalobci, který by ovlivnil jeho další rozhodování.
O případné podjatosti uvedeného soudce pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená
ve spise. Žalobce dále ve svém podání zmínil, že JUDr. Indráček projednával a rozhodoval jeho
jiné věci. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení
soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech, tedy v tomto
případě dřívější rozhodování JUDr. Indráčka ve věcech žalobce. Pro úsudek o podjatosti soudce
a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle pak není dostačující toliko
obecné či subjektivní přesvědčení žalobce. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vznesené
námitce podjatosti jmenovaného soudce nevyhověl, což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení (§8
odst. 5 s. ř. s.).
Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Pro úplnost se poznamenává, že žalobce ve vyjádření k probíhajícímu řízení o námitce
podjatosti u Nejvyššího správního soudu uvedl, že „ve stejné věci a ve věci samé jednají
vyloučení soudci NSS“. Je třeba uvést, že rozhodování vyloučeného soudce je závažnou
skutečností, která může vést ke zrušení rozhodnutí ve věci. (Podle §103 písm. d / s. ř. s. lze
např. kasační stížnost podat mj. z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen .) V daném případě však nebylo zjištěno,
že by soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu byli vyloučeni z rozhodování ve věci.
Naopak, v témže spise se nachází dřívější rozhodnutí z května 2008 o námitce podjatosti
(vznesené při projednávání kasační stížnosti proti usnesení o přerušení řízení), kterým soudc i
šestého senátu NSS JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Brigita
Chrastilová explicitně nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci (poznámka:
jmenovitě proti JUDr. Kateřině Šimáčkové pak námitka podjatosti není výs lovně podána,
či specifikována - k osobnímu charakteru institutu podjatosti viz výše).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu