ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.36.2010:121
sp. zn. Nao 36/2010 - 121
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Odborová
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu,
se sídlem Bouzov 8, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1,
o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům 6. senátu Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010,
č. j. 10 Ca 56/2009 - 93,
takto:
Soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada
Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková nejsou v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. 10 Ca 56/2009 - 93,
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) domáhala přezkumu oznámení žalované ze dne 13. 2. 2009, č. j. 239/09
o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby. V podané žalobě stěžovatelka požádala
o osvobození od soudních poplatků a přerušení řízení. Městský soud vydal dne 18. 3. 2010
pod č. j. 10 Ca 56/2009 - 94, usnesení, kterým stěžovatelce osvobození od soudních poplatků
nepřiznal a návrh na přerušení řízení zamítl.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení kasační stížnost. V řízení o kasační stížnosti
vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 37/2010 byla stěžovatelkou v reakci
na poučení o složení senátu vznesena námitka podjatosti všech členů 6. senátu, neboť má za to,
že je uvedený senát vůči stěžovatelce negativně vymezen, jestliže jí poškozuje a přivozuje újmu
v řízení účelovým tvrzením o údajné konstantní judikatuře NSS, ač mu je známo, že daná otázka
je předmětem rozhodování rozšířeného senátu NSS. Ke vznesené námitce podjatosti soudci
6. senátu – JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková uvedli,
že se necítí být podjati a nejsou jim známy jakékoli důvody pro vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci.
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudců.
Vyloučení soudců a dalších osob upravuje §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí
takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony,
které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce
nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se
věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce,
Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit
do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání,
musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí
být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též
nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Stěžovatelka shledává důvod podjatosti soudců 6. senátu Nejvyššího správního soudu ve
zjevném „poškozování účelovým tvrzením o konstantní judikatuře NSS ve věcech osvobozování od soudních
poplatků“. Nejvyšší správní soud k takto formulované námitce podjatosti odkazuje na §8 odst. 1,
větu poslední, s. ř. s., v němž se výslovně uvádí, že důvodem vyloučení soudce nemohou být
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. V posuzované věci
je třeba uvést, že stěžovatelkou tvrzené důvody nejsou takového charakteru, který by zakládal
odůvodněnost sebemenších pochybností o podjatosti kteréhokoliv člena šestého senátu
Nejvyššího správního soudu, jenž má rozhodovat v dané věci nebo jeho rozhodování v jiných
věcech. Rovněž z vyjádření těchto soudců, ve kterých potvrzují, že k věci ani k účastníkům
a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah, nelze dovodit naplnění zákonných podmínek
pro jejich vyloučení z projednávání věci. O případné podjatosti uvedených soudců konečně
nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
Lze tedy konstatovat, že pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávislé není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobkyně, která předjímá, jakým způsobem v její věci šestý senát rozhodne, resp. může
rozhodnout, a z tohoto předpokladu pak stěžovatelka činí závěr o podjatosti jmenovaných
soudců. Ani z tohoto pohledu však nelze stěžovatelce přisvědčit, že by vůči ní byly uplatňovány
jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti nestranného
a nezaujatého vystupování jmenovaných soudců v řízení, jehož je stěžovatelka účastníkem.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kate řina Šimáčková nejsou v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010,
č. j. 10 Ca 56/2009 - 93, vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu