ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.50.2010:59
sp. zn. Nao 50/2010 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: L. U., zast.
Mgr. Radimem Němečkem, advokátem se sídlem Dvořákova 644, Uherské Hradiště, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti předsedkyni senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii
Turkové v řízení o kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. 4 Ads 65/2010 proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010, č. j. 22 Cad 130/2009 – 29,
takto:
Předsedkyně senátu JUDr. Marie Turková není v y l o u č e n a z projednávání
a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Ads 65/2010.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v řízení o kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. 4 Ads
65/2010 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010, č. j. 22 Cad 130/2009 – 29,
vznesl po poučení o složení senátu 4 Ads, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce věc
přidělena k projednání a rozhodnutí, námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu JUDr. Marii
Turkové. Tuto námitku odůvodnil tím, že JUDr. Marie Turková byla členkou senátu Vrchního
soudu v Olomouci, který rozsudkem ze dne 15. 1. 2002, č. j. 2 Cao 327/2001 – 58, zamítl
odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2001, č. j. 22 Ca 58/2000 – 36,
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2000, č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho
žádosti o plný invalidní důchod. Protože se jmenovaná soudkyně v minulosti podílela na
projednávání a rozhodování věci, která je základem nyní projednávané věci, získala o věci vědomost té
povahy, jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o její nestrannosti. V této souvislosti odkázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54.
Ve vyjádření k námitce podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Marie Turková velmi
podrobně popsala, jakým způsobem bylo rozhodováno o stěžovatelových opakovaných
žádostech o přiznání plného invalidního důchodu. Zdůraznila, že ve stěžovatelem uváděné věci,
v níž rozhodovala jako soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, se jednalo o soudní přezkum
rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2000, č.j. X, o žádosti stěžovatele ze dne 3. 11. 1999. Toto
rozhodnutí nebylo soudy zrušeno. V nyní projednávané věci se jedná o rozhodnutí žalované ze
dne 20. 7. 2009, č. X o stěžovatelově žádosti o výplatu dávky plného invalidního důchodu.
Přestože se tedy řízení vede mezi totožnými účastníky o přiznání plného invalidního důchodu,
nejedná se o řízení v totožné věci, neboť není přezkoumáváno totožné rozhodnutí žalované, byť
se stěžovatelem souhlasila, že obě věci spolu věcně i právně souvisí. Podle jejího názoru však není
splněn předpoklad uvedený v §8 odst. 1 věta druhá s. ř. s. pro její vyloučení z projednávání a
rozhodování věci, neboť se nejedná o tutéž věc. Rovněž uvedla, že nemá žádný poměr k věci,
účastníkům ani k jejich zástupcům.
Věc byla v souladu s rozvrhem práce předložena jinému senátu Nejvyššího správního
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle §8 odst. 5 s. ř. s., ten se zabýval vznesenými
námitkami a dospěl k názoru, že jsou nedůvodné.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Pro posouzení stěžovatelovy námitky je rozhodující, zda řízení před Vrchním soudem
v Praze, na jehož projednávání a rozhodování se soudkyně JUDr. Marie Turková podílela, bylo
řízení „ve stejné věci“ k nyní projednávanému a rozhodovanému řízení o kasační stížnosti
vedenému pod sp. zn. 4 Ads 65/2010. Z dikce §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. je totiž zcela zřejmé,
že důvod pro vyloučení soudce je jeho podíl na rozhodování ve stejné věci v předchozím řízení
u soudu nižšího stupně, a nikoliv rozhodování v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž
účastníků (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18,
dostupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud shledal, že v daném případě se nejedná o stejnou věc, neboť
zatímco řízení před Vrchním soudem v Praze se týkalo posouzení rozhodnutí žalované ze dne
3. 11. 1999 o přiznání (resp. nepřiznání) plného invalidního důchodu, tak v nyní posuzovaném
řízení o kasační stížnosti je předmětem přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2009 nárok
na doplatek přiznaného plného invalidního důchodu za dobu od 22. 6. 1999 do 8. 1. 2005.
Přestože je spor veden mezi týmiž účastníky, je přezkoumáváno jednak jiné rozhodnutí žalované
vydané v řízení iniciované odlišným podáním a jednak se řízení liší i předmětem řízení,
když rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2000 přezkoumávané Vrchním soudem v Praze se týkalo
posouzení jeho zdravotního stavu, zatímco nyní posuzované rozhodnutí žalované ze dne
20. 7. 2009 stanovuje dobu, za kterou dobu má být dávka zpětně vyplacena. Předmětem právního
posouzení je tak jiná právní otázka posuzovaná v jiném řízení, byť se v širším smyslu stále týká
výplaty plného invalidního důchodu, o což stěžovateli zřejmě od počátku jde. Řízení se tedy vede
v jiné věci, a proto řízení před Vrchním soudem v Praze, na jehož rozhodnutí se jmenovaná
soudkyně podílela, nebylo „předchozím řízením“ ve vztahu k řízení nyní vedenému Nejvyšší
správním soudem pod sp. zn. 4 Ads 65/2010.
Stěžovatel namítl, že pojem předchozí soudní řízení použitý v §8 odst. 1 věta
druhá s. ř. s. je nutné ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004,
č.j. Nao 13/2004 - 54, vykládat tak, že soudce, který procesně působil v předchozím soudním
řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu, kdy již získal o věci vědomost té povahy,
jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti, je z následného řízení
vyloučen. Pojem předchozího soudního řízení je přitom nutné v daném případě vyložit
materiálně s ohledem na konkrétní a přímou souvztažnost a věcnou souvislost předmětných
řízení. Nejvyšší správní soud k této výtce považuje za nutné zdůraznit, že stěžovatelem citované
usnesení na danou otázku nedopadá, neboť řeší skutkově jinou situaci, kdy soudkyně příslušného
senátu Nejvyššího správního soudu, který měl věc podle rozvrhu práce projednat, se rovněž
podílela na projednávání a rozhodování věci před krajským soudem, který k žalobě rozhodnutí
správního orgánu zrušil a se závazným právním názorem vrátil věc správnímu orgánu k dalšímu
řízení. Následné rozhodnutí správního orgánu bylo opět napadeno žalobou, kterou opětovně
projednával a rozhodoval krajský soud. Uvedená soudkyně do doby svého odchodu na Nejvyšší
správní soud ve věci činila pouze jednoduché procesní úkony. Nejvyšší správní soud
při posuzování dané věci shledal, že zatímco tyto jednoduché procesní úkony nejsou důvodem
pro její vyloučení z projednávání a rozhodování předchozí věci podle §8 odst. 1 věta druhá
s. ř. s., neboť její podíl na tomto předchozím řízení nebyl významnějšího rozsahu, tak skutečnost,
že se podílela na projednávání a rozhodování věci, která byla následně se závazným právním
názorem správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, čímž byl ovlivněn výsledek následně
vydaného rozhodnutí, jsou důvodem pro její vyloučení na projednávání a rozhodování věci.
V daném případě se totiž jednalo stále o pokračování řízení v zahájeném řízení, které se vedlo
ve stejné věci, a bylo tak předchozím řízením k řízení vedeném Nejvyšším správním soudem.
Naproti tomu nyní posuzovaná řízení byla zahájena odlišnými úkony a i předmětem jejich
posouzení jsou odlišné právní otázky. Stěžovatelem citované usnesení, v němž je vysloven
uvedený názor, s nímž se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, tak na nyní posuzovanou situaci
nedopadá.
Nejvyšší správní soud podotýká, že závěr o nestrannosti soudce nelze založit
pouze na tom, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku
řízení), nýbrž také na tom, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý vztah ohrožující jeho nezaujatost.
Subjektivní hledisko stěžovatele sice může být podnětem k jejímu zkoumání, avšak rozhodování
o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. Nao 44/2008, či rozhodnutí Ústavního soudu vedené
pod sp. zn. I. ÚS 370/04). Přestože se tedy ze stěžovatelova pohledu může jevit, že předsedkyně
senátu JUDr. Marie Turková se podílela na projednávání věci v předchozím soudním řízení,
a byl by tak dán důvod pro její vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci, objektivně
tomu tak z výše uvedených a vyložených důvodu není. Nejvyšší správní soud proto shledal,
že předsedkyně senátu JUDr. Marie Turková nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům,
a proto rozhodl, že není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu