ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.54.2010:185
sp. zn. Nao 54/2010 - 185
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o námitce podjatosti samosoudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Bohuslavě Drahošové,
podané žalobcem v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2004,
č. j. OSV/4216/04/SD-132/KR,
takto:
Samosoudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová není v y l o u č e n a z provádění
úkonů podle §108 s. ř. s. v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 38 Cad 18/2004.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2004, č. j. OSV/4216/04/SD-132/KR, kterou krajský
soud odmítl usnesením ze dne 2. 4. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 - 158 (dále jen „napadené
usnesení“). Proti tomuto napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž uvedl, že jmenovaná soudkyně je vyloučena z projednávání a rozhodování
věci ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., neboť „dosud nevyřídila řízení vedené
pod sp. zn. 19 Cad 124/2003“.
Samosoudkyně, která výše napadeným usnesením odmítla žalobu stěžovatele a po podání
kasační stížnosti měla postupovat podle §108 odst. 1 s. ř. s., posoudila stěžovatelovo vyjádření
jako námitku podjatosti, k níž uvedla, že se necítí podjatá, k účastníkům řízení nemá žádný vztah
a není jí znám žádný důvod pochybovat o její podjatosti. Zdůraznila, že stěžovatel nebyl
s ohledem na obsah kasační stížnosti vyzýván k odůvodnění.
Nejvyšší správní soud nejprve považuje za vhodné uvést, že je přípustné podat námitku
podjatosti proti soudkyni krajského soudu, která po podání kasační stížnosti činí úkony
podle §108 odst. 1 s. ř. s., a Nejvyšší správní soud je o ní povinen rozhodnout (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. Nao 32/2005, či usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2010, č. j. Nao 35/2010 - 97). Je tomu tak proto, že ve fázi
mezi podáním kasační stížnosti a předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o ní činí krajský soud podle §108 s. ř. s. řadu úkonů směřujících k tomu, aby o kasační stížnosti
mohlo být řádně rozhodnuto; v rámci toho je často potřeba vydávat i rozhodnutí procesní
povahy (vyzvat k odstranění vad kasační stížnosti, rozhodnout o žádosti o osvobození
od soudních poplatků či o ustanovení advokáta apod.), která se dotýkají právního postavení
účastníků a u nichž je třeba, aby byla vydána nepodjatými soudci.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být
pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech,
kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům
nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem
(ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti,
apod. V daném případě nebyla zjištěna žádná z těchto skutečností, stěžovatel ostatně podobné
skutečnosti ani netvrdil.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v dané věci je rozhodující znění §8 odst. 1 třetí věta
s. ř. s., podle níž „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Stěžovatel vznesl obecnou námitku
proti délce řízení a způsobu, jakým samosoudkyně vedla řízení v jiné věci, aniž by uvedl
jakékoli konkrétní nestandardní projevy či postupy, které by soudkyně vůči němu činila.
Stěžovatel neuvedl ani žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že by samosoudkyně
měla k věci či účastníkům nějaký vztah. Námitky stěžovatele tak jsou nepochybně námitkami
proti postupu soudkyně v řízení v jiné věci, a jsou proto s ohledem na znění §8 odst. 1 s. ř. s.
nedůvodné.
Protože uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudkyně, a jiné skutečnosti stěžovatel nenamítá, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že samosoudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová není vyloučena z projednávání a rozhodování
této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu