ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.55.2010:73
sp. zn. Nao 55/2010 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. B. B., proti
žalovanému: Notářská komora České republiky, se sídlem Apolinářská 442/12, Praha 2,
zastoupena JUDr. Janem Camrdou, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, o
kárném provinění žalobce, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům
Městského soudu v Praze JUDr. Ludmile Sandnerové, JUDr. Janu Rybovi a Mgr. Milanu
Tauberovi,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Sandnerová, JUDr. Jan Ryba
a Mgr. Milan Tauber nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 308/2008.
Odůvodnění:
Žalobce JUDr. B. B. se domáhá žalobou podanou dne 4. 12. 2008 u Městského soudu
v Praze zrušení rozhodnutí kárné komise žalované Notářské komory České republiky ze dne
4. 11. 2008, č. KK 2/2008 - 202, kterým byl uznán vinným kárným proviněním, za nějž mu bylo
uloženo kárné opatření - odvolání z funkce notáře.
Před zahájením ústního jednání dne 19. 5. 2010 žalobce vznesl námitku podjatosti
proti všem členům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze, který má o žalobě rozhodovat.
Tuto námitku žalobce odůvodnil tím, že je synem politického vězně z 50. let dvacátého století,
na právnickou fakultu se dostal až napotřetí, přestože složil přijímací zkoušky a jeho
středoškolský prospěch byl velmi dobrý, a funkci notáře získal až tři roky poté, co se o ni ucházel.
Proto nechce, aby věc byla posuzována někým, kdo byl či je členem Komunistické strany
Československa (dále jen „KSČ“).
Členka senátu 10 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Sandnerová ve vyjádření
k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení
ani k jejich zástupcům. Nejsou jí známy žádné okolnosti, pro které by měla být vyloučena
z rozhodování věci.
Člen senátu 10 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Jan Ryba ve vyjádření k námitce
podjatosti uvedl, že ta byla vznesena z důvodu, který nesouvisí s předmětem řízení,
neboť jím je posouzení zákonnosti rozhodnutí učiněného kárnou komisí žalované Notářské
komory České republiky. Žalobce osobně nezná a k předmětu řízení nemá žádný osobní vztah.
Necítí se být podjatý v neprospěch žalobce, neboť i on je synem člověka politicky
perzekuovaného za minulého režimu a rehabilitovaného po roce 1989. Ostatně žalobce vznesl
námitku podjatosti bezprostředně až poté, kdy byla v jiné věci jeho žaloba týmž senátem
zamítnuta.
Člen senátu 10 Ca Městského soudu v Praze Mgr. Milan Tauber ve vyjádření k námitce
podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k dané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům.
Nepodílel se na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu ani v jiném soudním
řízení. Na výsledku řízení nemá žádný zájem. Nejsou mu známy ani jiné okolnosti, pro které
by měl být z rozhodování věci vyloučen. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany
ani politického hnutí.
Po předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu byl žalobce poučen i o možnosti
namítnout podjatost soudců sedmého senátu, případně zastupujícího pátého senátu, kteří mají
podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti vznesené proti soudcům senátu
10 Ca Městského soudu v Praze. Této možnosti žalobce využil a vznesl námitku podjatosti
těch soudců sedmého a zastupujícího pátého senátu Nejvyššího správního soudu, kteří byli
v minulosti členy či kandidáti KSČ. Tuto námitku podjatosti žalobce odůvodnil shodně
jako námitku podjatosti vznesenou vůči soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze a dodal,
že nedoporučení ke studiu na právnické fakultě bylo v jednom případě odůvodněno jeho neúčastí
na prvomájové oslavě. V průběhu praxe justičního čekatele u Okresního soudu v Hradci Králové
měl příležitost zblízka sledovat rozhodování jednotlivých soudců a získal přitom zkušenost,
že členové KSČ nerozhodovali vždy nestranně. Obdobnou zkušenost získal i v posledních
dvaceti letech při čtení některých rozsudků vydaných těmito soudci. Přitom nelze souhlasit
s názorem, že profesní minulost soudců je pouze morálním problémem, neboť neformální vazby
mezi bývalými kandidáty či členy KSČ přetrvávají dodnes a mohou mít vliv na rozhodování
soudců. Svoji kauzu vnímá jako komplot bývalých nomenklaturních kádrů, jehož výsledkem
má být jeho profesní likvidace. Ze soudců sedmého a zastupujícího pátého senátu nikoho nezná,
a proto se omlouvá všem z nich, kteří nebyli členové či kandidáti KSČ. Žádá, aby výše uvedené
důvody byly vzaty v úvahu i při rozhodování o námitce podjatosti soudců Městského soudu
v Praze, neboť protokolace této námitky je neúplná a neodpovídá přednesu.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. Nao 73/2010 - 62, bylo
mimo jiné rozhodnuto tak, že v této věci podle rozvrhu práce rozhodující soudci Nejvyššího
správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Karel Šimka nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům
senátu 10 Ca Městského soudu v Praze, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Ca 308/2008.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vychází rozhodující senát Nejvyššího
správního soudu nejen z výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, ale především
z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení soudního řádu správního jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že
příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by účastník mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Jediným důvodem žalobcem vznesené námitky podjatosti vůči soudcům senátu
10 Ca Městského soudu v Praze bylo jejich případné členství či kandidatura na členství
v předlistopadové KSČ, když žalobce tvrdil, že toto členství nebo kandidatura představují
překážku v jejich účasti na rozhodování o žalobě proti rozhodnutí kárné komise Notářské
komory České republiky ze dne 4. 11. 2008, č. j. KK 2/2008 - 202.
Touto otázkou se již v minulosti zabýval Ústavní soud, který v usnesení ze dne
17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, http://nalus.usoud.cz, dospěl k následujícímu závěru:
„Otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon
č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech
a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění
pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností,
jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé
angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Podle
názoru Ústavního soudu nelze z bývalého členství určité osoby v KSČ bez dalšího dovozovat, že by nemohla
nezaujatě posoudit restituční případy, byť jde o případy, které mají - stěžovatelovými slovy - "původ ve zločinech
komunismu". Na základě stejné argumentace Ústavní soud v dalším usnesení ze dne 27. 10. 2009,
sp. zn. III. ÚS 2336/08, dovodil, že ani případné někdejší členství soudkyň příslušného senátu
odvolacího soudu v předlistopadové KSČ nepředstavuje bez dalšího překážku jejich účasti
na rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti, týkající se tvrzených aktivit žalobkyně v rámci
justice před rokem 1989.
Podle judikatury Ústavního soudu tedy samotné členství soudce v KSČ bez dalšího
nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a to ani takové,
v níž je požadována náhrada újmy, jejíž vznik má mít souvislost s existencí bývalého
komunistického režimu. Tím spíše nelze za podjaté považovat soudce Městského soudu v Praze,
kteří mají toliko rozhodovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí kárné komise žalované Notářské
komory České republiky. Navíc podle žalobou napadeného rozhodnutí se žalobce dopustil
kárného provinění svou nečinností v mnoha dědických věcech, jež byly vedeny v období od roku
1994 do roku 2005. Předmětem soudního přezkumu je tedy rozhodnutí kárné komise Notářské
komory České republiky, které nemá žádný původ v předlistopadovém komunistickém režimu.
Žalobce jinak ve své námitce podjatosti neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by svědčila
o poměru soudců Městského soudu v Praze k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům,
a která by tak podle §8 odst. 1 s. ř. s. byla důvodem pro zpochybnění jejich nepodjatosti.
Námitku podjatosti žalobce odůvodnil tím, že je synem politického vězně z padesátých
let dvacátého století, že kvůli této skutečnosti měl potíže s přijetím ke studiu na právnickou
fakultu a se získáním zaměstnání na státním notářství, že soudci z řad členů a kandidátů
KSČ nerozhodovali a ani dnes nerozhodují vždy nestranně, že neformální vazby mezi nimi trvají
dodnes a mají vliv na jejich rozhodovací činnost a že daná kauza byla rozpoutána bývalými
nomenklaturními kádry za účelem jeho profesní likvidace. Žalobce se však nikterak nezmínil,
že by se na potížích v osobním a profesním životě, které mu podle jeho tvrzení způsobil bývalý
komunistický režim, podílel některý ze soudců Městského soudu v Praze. Rovněž tak neuvedl,
jaké skutečnosti nasvědčují tomu, že některý ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze
nerozhodoval kvůli svému členství či kandidatuře na členství v KSČ v předlistopadovém režimu
nestranně a že nerozhoduje nestranně ani v režimu demokratickém. Žalobce rovněž neuvedl,
kteří ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze mají mít z důvodu svého dřívějšího
členství či kandidatuře na členství v KSČ neformální vazby na jiné bývalé členy či kandidáty
KSČ a spolu s nim se účelově podílet na zahájení řízení vedoucího k jeho odvolání z funkce
notáře. Ostatně žádný ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze ve svém vyjádření
k námitce podjatosti nezmínil, že by byl členem či kandidátem KSČ a rovněž neuvedl žádnou
skutečnost, pro níž by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí
kárné komise Notářské komory České republiky.
Lze tedy shrnout, že jediným důvodem žalobcem vznesené námitky podjatosti vůči
soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze tak bylo jejich případné členství či kandidatura
na členství v předlistopadové KSČ, které však podle zmiňované judikatury Ústavního soudu samy
o sobě nemohou zpochybnit jejich nepodjatost. Kromě toho samotné členství či kandidatura
na členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 není důvodem k domněnce, že takový
soudce nerozhodoval za minulého režimu nestranně. Již vůbec pak z uvedené skutečnosti nelze
usuzovat na to, že zásadu nestrannosti porušuje takový soudce v nynějším společenském řízení
nebo že se ve spolupráci s dalšími bývalými členy či kandidáty KSČ snaží v určitých řízeních
o ovlivnění jejich výsledku či dokonce tato řízení spoluiniciuje za účelem poškození práv jiných
osob. Pokud by Ústavní soud takové obavy sdílel, pak by jistě nemohl dospět k závěru, že pouhé
členství soudce v KSČ nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Navíc reálnost takových obav nevyplývá ani ze žádné obecně známé skutečnosti.
Samotné případné členství soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze tedy
nepředstavuje důvod, pro který by tito soudci byli podle §8 odst. 1 s. ř. s. vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí kárné komise Notářské komory.
Z předložených podkladů také nevyplývá, že by se soudci senátu 10 Ca Městského soudu
v Praze podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u orgánu Notářské komory České
republiky nebo v předchozím soudním řízení. Stejně tak ze spisu nevyplývají okolnosti, které
spočívají v postupu soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze v řízení o projednávané věci
nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Žalobce to ani ostatně netvrdí.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze nebyla námitka žalobce odůvodněna, a stejně
tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti těchto soudců.
Vzhledem ke shora uvedenému a s přihlédnutím k tomu, že se sami soudci senátu
10 Ca Městského soudu v Praze necítí být v této věci podjatí, neshledal Nejvyšší správní soud
důvodným návrh žalobce na vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Ca 308/2008.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu