ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.60.2010:95
sp. zn. Nao 60/2010 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, se sídlem Bouzov 8, Bouzov, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem
Národní 16, Praha 1, v řízení o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze
JUDr. Naděždy Řehákové, JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže vznesené žalobkyní
v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 54/2010,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž ne jsou v yl oučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 54/2010.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze probíhá řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne
14. 1. 2008, č. j. 89/08, jímž byl žalobkyni podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
určen advokát k poskytnutí blíže specifikované právní služby.
Žalobkyně podáním ze dne 4. 5. 2010 vznesla námitku podjatosti členů senátu 9 A s tím,
že lze důvodně usuzovat na negativní osobní poměr členů senátu vůči žalobkyni. Vzhledem
k tomu, že námitka nebyla zdůvodněna a nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je
dovozována, Městský soud v Praze přípisem ze dne 17. 6. 2010, č. j. 9 A 54/2010 - 88, vyzval
žalobkyni, aby ve stanovené lhůtě odstranila nedostatky podání. V reakci na výzvu žalobkyně
podáním z 23. 6. 2010 uvedla, že při vznesení námitky podjatosti vycházela ze svých vědomostí
o analogické situaci v případě senátu 6 Ca Městského soudu v Praze, který se poté, co žalobkyně
podala podnět orgánům činným v trestním řízení, sám prohlásil podjatým. Dále uvedla,
že vzhledem k tomu, že ke stejné situaci došlo i v případě rozhodujícího senátu 9 A,
kdy žalobkyně využila 29. 4. 2010 svého zákonného práva učinit podnět orgánům činným
v trestním řízení k prošetření podezření spáchání trestného činu pomluvy, lze podle mínění
žalobkyně důvodně pochybovat o nestrannosti „oznamovaného“ senátu a objektivního
rozhodování vzhledem k negativnímu vztahu k osobě oznamovatelky jednající za žalobkyni.
Městský soud v Praze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle §8
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věcně příslušný o námitce
podjatosti rozhodnout.
Ke vznesené námitce podjatosti se soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda
Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž vyjádřili tak, že jim nejsou známé žádné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení, či k zástupcům účastníků řízení. Členové senátu dále
uvedli, že jim není známo nic bližšího o podnětu žalobkyně orgánům činným v trestním řízení,
zmiňovaném v podání žalobkyně z 23. 6. 2010.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a
spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a
nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že žádný z důvodů podjatosti
podle §8 odst. 1 s. ř. s. dán není a žalobkyně jej ani relevantně netvrdí. Námitku podjatosti členů
senátu 9 A dovozuje ze skutečnosti, že lze důvodně usuzovat na negativní osobní poměr členů
senátu vůči žalobkyni, který brání věc objektivně a nestranně posoudit, a to za situace,
kdy žalobkyně učinila podnět orgánům činným v trestním řízení k prošetření podezření spáchání
trestného činu pomluvy „oznamovaného“ senátu. To však podle výslovného znění zákona - §8
odst. 1, věta poslední, s. ř. s. - nemůže být důvodem pro vyloučení soudce.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení soudců není dán.
S ohledem na skutečnosti, že žalobkyně v rozporu s §8 odst. 5 s. ř. s. žádný relevantní důvod
neuvedla, a soudci, kteří věc mají rozhodovat, takovýto důvod sami neshledávají, nemohl
Nejvyšší správní soud rozhodnout jinak, nežli tak, že soudci Městského soudu v Praze
JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu