ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.75.2010:49
sp. zn. Nao 75/2010 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: J. T.,
zastoupená JUDr. Josefem Prokešem, advokátem, nám. Dr. E. Beneše 5/13, Liberec, proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, v řízení
o námitce podjatosti samosoudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, Mgr.
Karla Kosteleckého, podané žalobkyní v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne
18. 12. 2008, č. j. OSV/981/2008/87, ze dne 19. 12. 2008, č.j. OSV/981/2008/88 a č.j.
OSV/981/2008/89, a ze dne 14. 1. 2009, č.j. OSV/ 21/2009/R/9 (vedeno pod sp. zn. 63 Cad
8/2009), a v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2009, č.j.
OSV/269/2009/R/435, rozhodnutí ze dne 4. 5. 2009, č.j. OSV/270/2009/R/434 a rozhodnutí
ze dne 29. 7. 2009, č. j. OSV 498/2009/R/701 (vedeno pod sp. zn. 63 Cad 78/2009)
takto:
Samosoudce Mgr. Karel Kostelecký není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věcí
vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 63 Cad 8/2009
a sp. zn. 63 Cad 78/2009.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec
(dále jen „krajský soud“) žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 12. 2008,
č.j. OSV/981/2008/87, ze dne 19. 12. 2008, č.j. OSV/981/2008/88 a č.j. OSV/981/2008/89,
a ze dne 14. 1. 2009, č.j. OSV 21/2009/R/9 (vedeno pod sp. zn. 63 Cad 8/2009), kde řízení
o žalobách pokračuje po zrušení prvotního rozsudku krajského soudu ze dne 1. 4. 2009,
č.j. 63 Cad 8/2009 - 45 rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č.j. 4 Ads
96/2009 – 93. Dále žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 5. 2009,
č. j. OSV/269/2009/R/435, rozhodnutí ze dne 4. 5. 2009, č.j. OSV/270/2009/R/434
a rozhodnutí ze dne 29. 7. 2009, č.j. OSV 498/2009/R/701 (vedeno pod sp. zn. 63 Cad
78/2009), o níž doposud nebylo krajským soudem rozhodnuto.
Žalobkyně podala dne 17. 8. 2010 námitku podjatosti, v níž kromě obsáhlé věcné
argumentace směřující k předmětu žalob namítla, že samosoudce Mgr. Karel Kostelecký
od samého začátku rozhoduje ve prospěch žalovaného. Ani v jednom řízení žalobkyně nedostala
možnost osobně se zúčastnit při soudním jednání a doložit tak skutečná fakta a argumenty
k napadeným rozhodnutím žalovaného. Žalobkyně podala své žaloby s tím, že se domáhala
objektivního a správného posouzení. Dále požádala, aby řízení bylo postoupeno Okresnímu
soudu v České Lípě podle místa příslušnosti.
Samosoudce Mgr. Karel Kostelecký posoudil vyjádření žalobkyně jako námitku
podjatosti, k níž uvedl, že se necítí podjatý, neboť poprvé se o existenci žalobkyně dozvěděl
až podáním její žaloby, osobně ji ani její rodinné příslušníky nezná a soukromně je mu její osud
lhostejný. Dále uvedl, že krajský soud jedná v souladu s ustanovením §7 s. ř. s. Kromě
toho poukázal na to, že i když námitka podjatosti směřovala pouze ke sp. zn. 63 Cad 78/2009,
může jejím obsahem být dotčeno i rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 63 Cad 8/2009.
Žalobkyni byl ustanoven i zástupce, kterému posléze vyjádřila svou nedůvěru.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Důvodem pro vyloučení soudce může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu
soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským),
může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě nebyla zjištěna žádná z těchto
skutečností, žalobkyně ostatně podobné skutečnosti ani netvrdila.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v dané věci je rozhodující znění §8 odst. 1 třetí věta
s. ř. s., podle níž „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Žalobkyně vznesla obecnou námitku
proti způsobu, jakým samosoudce vedl řízení „od začátku“, aniž by uvedla jakékoli konkrétní
nestandardní projevy či postupy, které by jmenovaný samosoudce vůči ní činil. Žalobkyně
neuvedla ani žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že by jmenovaný samosoudce měl
k věci či účastníkům nějaký vztah. Pouhé tvrzení, že jmenovaný samosoudce rozhoduje věc
ve prospěch žalovaného, nezakládá podjatost soudce, a navíc je v posuzované věci naprosto
nepravdivé. Krajský soud rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. 63 Cad 8/2009 prvotním
rozsudkem tak, že žalobkyni vyhověl a napadená rozhodnutí žalovaného zrušil. Prvotní rozsudek
krajského soudu byl zrušen až Nejvyšším správním soudem, který vyhověl kasační stížnosti
žalovaného. Obdobně ani ve druhém řízení není na místě tvrzení, že by jmenovaný samosoudce
rozhodoval v neprospěch žalobkyně, neboť v tomto řízení doposud krajský soud meritorně
nerozhodl. Žalobkyně navíc nemohla doposud mít možnost zúčastnit se jednání v uvedených
věcech, neboť jednání doposud ani v jednom z předmětných řízení nebylo nařízeno (prvotním
rozsudkem ve věci sp. zn. 63 Cad 8/2009 krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného bez jednání).
Je dále zapotřebí dát za pravdu krajskému soudu, že obsahově námitka podjatosti směřuje
nejen proti postupu jmenovaného samosoudce ve věci vedené pod sp. zn. 63 Cad 78/2009,
ale také ve věci 63 Cad 8/2009. Protože uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu §8 odst. 1
s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobkyně nenamítá, Nejvyšší
správní soud rozhodl, že samosoudce Mgr. Karel Kostelecký není vyloučen z projednávání
a rozhodování věcí vedených pod sp. zn. 63 Cad 8/2009 a sp. zn. 63 Cad 78/2009.
K návrhu žalobkyně, aby bylo řízení o jejích žalobách postoupeno k Okresnímu soudu
v České Lípě, Nejvyšší správní soud pouze nad rámec nutného odůvodnění uvádí, že takový
návrh žalobkyně na postoupení věci je nepřípustný a žalobkyni k němu nesvědčí aktivní
legitimace. Z toho důvodu o něm Nejvyšší správní soud ani samostatně nerozhodoval a vyložil
návrh žalobkyně v kontextu vznesené námitky podjatosti. Institut postoupení věci je upraven
v ustanovení §7 odst. 5 a 6 s. ř. s., podle nichž platí, že soud je povinen postoupit návrh
k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému, byl-li návrh ve věci správního soudnictví
podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení. Není-li soud, u něhož byl návrh
podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li
tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu
soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány. O takovou
situaci se v posuzované věci nejedná. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě všech návrhů
žalobkyně, o nichž krajský soud vede řízení, se jedná o věci projednatelné ve správním soudnictví
a věcně příslušným soudem je tedy krajský soud místně příslušný dle místa sídla žalovaného
(§7 odst. 1, 2 s. ř. s.). Okresní soud v České Lípě, který žalobkyně považuje za věcně a místně
příslušný, nevykonává agendu správního soudnictví a není tak věcně příslušný k projednání žalob
proti rozhodnutím žalovaného, které žalobkyně podala. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec je tedy soudem věcně i místně příslušným k vedení řízení ve věcech obou žalob.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu