ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.8.2010:36
sp. zn. Nao 8/2010 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při
Národním památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo
kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne
15. 1. 2010, č. j. MK 715/2010 OLP, ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobkyní proti
soudcům senátu 10 A Městského soudu v Praze v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, č. j. 10 A 12/2010 - 18,
takto:
Soudci senátu 10 A Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan
Kašpar, JUDr. Pavel Horňák, JUDr. Ludmila Sandnerová a JUDr. Jan Ryba n e j s o
u v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 26. 1. 2010, č. j. 10 A 12/2010 - 18, v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozhodnutí ministra kultury ze dne
15. 1. 2010, č. j. MK 715/2010 OLP. V podané žalobě stěžovatelka požádala
o osvobození od soudních poplatků. Své majetkové poměry doložila vyplněným
formulářem (vzor č. 060 o. s. ř.) a rozvahou a výsledovkou zpracovanou ke dni
27. 12. 2009. Městský soud vydal dne 26. 1. 2010 pod č. j. 10 A 12/2010 - 18, usnesení,
kterým stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení kasační stížnost, v níž mimo jiné
vznesla námitku podjatosti vůči soudcům senátu 10 A, a to „nikoli z důvodu negativního
rozhodnutí o návrhu žalobkyně (pozn.: návrhu na osvobození od soudních poplatků),
ale z důvodu zjevného porušení elementární profesní etiky soudců senátu, která jim dovolila vyprodukovat
tak nedbalé rozhodnutí“.
Krajský soud předložil spis sp. zn. 10 A 12/2010 Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o námitce podjatosti a k rozhodnutí o kasační stížnosti s vyjádřeními všech
členů senátu 10 A (Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan Kašpar, JUDr. Pavel Horňák,
JUDr. Ludmila Sandnerová a JUDr. Jan Ryba), podle kterých se necítí být podjati a nejsou
jim známy jakékoli důvody pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Vyloučení soudců a dalších osob upravuje §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle odst. 1 tohoto
ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že již ve svém rozhodnutí ze dne
18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, dostupném na www.nssoud.cz, vyjádřil názor, že
„i ve fázi po vydání rozhodnutí o věci samé je v případě, kdy proti rozhodnutí byla podána kasační
stížnost a kdy je tato stížnost přípustná, nezbytné (a tedy i přípustné) rozhodnout o námitce podjatosti
soudců krajského soudu, kteří rozhodnutí vydali, byla-li taková námitka včas vznesena“. Je tomu tak
proto, že ve fázi mezi podáním kasační stížnosti a předložením věci Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí krajský soud zpravidla činí ve smyslu §108 s. ř. s. řadu
přípravných úkonů směřujících k tomu, aby o kasační stížnosti mohlo být řádně
rozhodnuto. Také u těchto úkonů je přitom třeba (stejně jako při rozhodování o věci
samé), aby byla vydána nepodjatými soudci.
Ze shora uvedené právní úpravy, jakož i z citovaného rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, rovněž vyplývá, že o námitce podjatosti soudců krajského
(zde městského) soudu je možno rozhodnout pouze tehdy, byla-li taková námitka
vznesena včas. Pokud by uvedená námitka podjatosti byla podána opožděně,
pak by k ní Nejvyšší správní soud nemohl ve smyslu §8 odst. 5, věty třetí, s. ř. s. přihlížet.
Z obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil,
že stěžovatelka nebyla před rozhodnutím soudu poučena o složení senátu a o právu
namítat podjatost soudců. Proto jí lhůta v délce jednoho týdne pro uplatnění námitky
podjatosti počala běžet až od okamžiku doručení usnesení (dne 28. 1. 2010), kterým soud
rozhodl o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků, neboť teprve tímto
okamžikem se stěžovatelka dozvěděla, kterému senátu byla věc dle rozvrhu práce
přidělena k rozhodnutí (k tomu srovnej shora citované usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, dostupné na www.nssoud.cz). Vzhledem
k tomu, že námitka podjatosti byla uplatněna v kasační stížnosti doručené městskému
soudu téhož dne, tj. 28. 1. 2010, je nutno ji považovat za včasnou, avšak nedůvodnou.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní
zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod); přípustnou výjimku z této zásady představuje pouze
vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů nebo na základě námitky podjatosti
uplatněné stranou sporu. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak
akcentují další klíčový ústavní princip, jímž je princip nestrannosti soudců.
Stěžovatelka shledává důvod podjatosti soudců senátu 10 A Městského soudu
v Praze ve zjevném „porušení profesní etiky soudců uvedeného senátu, která jim dovolila vyprodukovat
tak nedbalé rozhodnutí“. Nejvyšší správní soud k takto formulované námitce podjatosti
odkazuje na §8 odst. 1, větu poslední, s. ř. s., v němž se výslovně uvádí, že důvodem
vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci. V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že usnesení
městského soudu je založeno výlučně na právní argumentaci a ani náznakem z něj není
patrné jakékoli zaujetí soudu vůči stěžovatelce (žalobkyni). Tím samozřejmě Nejvyšší
správní soud ani v nejmenším nepředjímá, zda předmětné usnesení městského soudu
pokládá za věcně správné či nikoli. Posuzování věcné správnosti uvedeného usnesení
bude předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti
vedeném pod sp. zn. 9 As 10/2010.
Ani v jiných ohledech pak nelze v jednání soudců senátu 10 A Městského soudu
v Praze spatřovat jakékoli nestandardní postupy vůči stěžovatelce, která ostatně neuvádí
žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly jakémukoli porušení povinnosti
nestranného a nezaujatého vystupování jmenovaných soudců v řízení,
jehož je stěžovatelka účastníkem.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů rozhodl tak, že ve výroku tohoto
usnesení jmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí dané věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu