ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.28.2010:22
sp. zn. Vol 28/2010 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Lenky
Matyášové, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: M. Ch., proti
odpůrci: Státní volební komise se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, o návrhu na neplatnost voleb,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Návrhem, došlým Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 6. 2010, doplněným dne
14. 6. 2010 a označeným jako „Návrh na neplatnost voleb“, navrhovatelka požaduje, aby soud nařídil
příslušnému státnímu orgánu ve věci voleb přezkum výsledků voleb. Uvádí, že Č eský statistický
úřad chybně vyložil zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně
a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“),
když nepřidělil mandáty politickým stranám, které v krajích získaly více než 5% hlasů.
Navrhovatelka dále tvrdí, že rovné volební právo bude zaručeno teprve tehdy, když bude
„kroužkování“ (tj. preferenční hlasy) povinné.
[2.] Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval vady, které bránily jeho věcnému projednání, vyzval
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), navrhovatelku usnesením ze dne 11. 6. 2010,
č. j. Vol 28/2010-3, k odstranění vad podání. V usnesení navrhovatelce uložil, aby přesně
označila výrok, jehož vydání se domáhá, dále aby označila kandidáta, proti němuž případně návrh
směřuje, a konečně aby uvedla konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá, že navrhovatelkou tvrzené
porušení volebního zákona mohlo ovlivnit volbu konkrétního kandidáta. Za účelem odstranění
uvedených vad stanovil soud navrhovatelce lhůtu tří dnů od doručení tohoto usnesení.
[3.] Soud ji současně poučil o tom, že podle ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), mj. platí, že podáním návrhu
na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana,
politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována. Návrh na neplatnost volby kandidáta může dle odst. 5
cit. ustanovení podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Jinak řečeno, kompetence
Nejvyššího správního soudu je v případě voleb do Poslanecké sněmovny omezena toliko
na posouzení neplatnosti volby kandidáta, resp. kandidátů, přičemž z podaného návrhu není
zřejmé, zda skutečně směřuje k neplatnosti volby kandidáta/ů, případně kterých tak, jak stanoví
zákonná úprava.
[4.] Na tuto výzvu soudu, kterou navrhovatelka obdržela dne 15. 6. 2010, zareagovala
podáními ze dne 16. a 21. 6. 2010 tak, že navrhuje neplatnost voleb a požaduje nařídit Českému
statistickému úřadu podle ustanovení §49 odst. 1 volebního zákona zjistit, které politické strany,
hnutí a koalice získaly alespoň 5% hlasů celkem za příslušný kraj, zařadit tyto do skrutinia
a provést nové výpočty. Státní volební komisi pak má soud nařídit vyhotovit zápis o výsledku
voleb z nových výsledků ČSÚ s tím, že výsledky vyhlášené dne 1. 6. 2010 se prohlašují
za neplatné.
[5.] Je tak zřejmé, že navrhovatelka nevyhověla výzvě soudu a neodstranila vady svého návrhu;
tyto vady jsou zároveň takového charakteru, že brání tomu, aby se soud mohl návrhem věcně
zabývat (§37 odst. 5 s. ř. s.). Jak totiž plyne již z uvedeného výše, navrhovatelka k výzvě soudu
neuvedla žádného zvoleného kandidáta, jehož volbu napadá, a nezformulovala tak petit,
kterým by se soud mohl věcně zabývat. I nadále tak trvá na petitu, o němž Nejvyšší správní soud
není oprávněn věcně rozhodnout, o čemž byla ostatně i výslovně poučena.
[6.] Proto Nejvyšší správní soud návrh odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
[7.] Jen pro úplnost soud uvádí, že podle ustanovení §49 odst. 1 volebního zákona „na podkladě
zápisu o výsledku voleb v krajích Český statistický úřad zjistí, kolik platných hlasů celkem bylo odevzdáno
pro každou politickou stranu, každé politické hnutí a každou koalici“, a dále, které politické strany, hnutí
anebo koalice získaly méně než zákonem stanovené procento hlasů. Podle odst. 2 stejného
ustanovení pak platí, že „při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů se již k těmto
politickým stranám, politickým hnutím a koalicím a hlasům pro ně odevzdaným nepřih líží.“ Soud
má proto za to, že zákonná úprava je zcela jednoznačná a výslovně z ní plyne, že se procentuální
zisk hlasů, nutný pro přidělení mandátů poslanců (tzv. umělá uzavírací klausule či práh), zjišťuje
v rámci celého území České republiky, nikoliv v jednotlivých krajích. Postup volebních orgánů
byl proto správný a souladný se zákonem.
[8.] Navrhovatelka se proto mýlí, když citovanou zákonnou úpravu vykládá tak, že pro zisk
mandátů postačuje překročit uzavírací klausuli toliko v rámci jednotlivých krajů; pro tento výklad
neskýtá dle přesvědčení soudu zákonná úprava žádnou oporu. Nelze totiž přehlédnout,
že podle ustanovení §49 odst. 4 volebního zákona se mandáty politickým stranám, hnutím
a koalicím, které postoupily do skrutinia, rozdělují v rámci volebních krajů. Do skrutinia
podle předchozího odstavce přitom postoupí jen takové subjekty, které překročí celostátní
uzavírací klausuli. Jinak řečeno, logika přepočtu odevzdaných hlasů na mandáty je založena
na tom, že se nejprve na celostátní úrovni zjistí, které politické strany (hnutí, koalice) překročily
uzavírací klausuli, tyto strany postoupí do skrutinia a teprve mezi ně se – tentokrát již v rámci
jednotlivých krajů – přidělují mandáty.
[9.] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s.,
podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu