ECLI:CZ:NSS:2011:1.AFS.101.2010:83
sp. zn. 1 Afs 101/2010 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně IRON & STEEL GROUP,
s. r. o., se sídlem Vlašimská 5, 101 00 Praha 10, zastoupené JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem,
advokátem se sídlem Mírové náměstí 157/30, 412 01 Litoměřice, proti žalovanému Celnímu
ředitelství Hradec Králové, se sídlem Bohuslava Martinů 1672a, 501 01 Hradec Králov é,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 6. 2009, čj. 6515-2/2009-060100-21, 6515-3/2009-060100-21,
6515-4/2009-060100-21, 6515-5/2009-060100-21, 6515-6/2009-060100-21, 6515-7/2009-060100-21,
6515-8-2009-060100-21, 6515-9/2009-060100-21, 6515-10/2009-060100-21, 6515-11/2009-060100-21,
6515-12/2009-060100-21, 6515-13/2009-060100-21, 6515-14/2009-060100-21, 6515-15/2009-060100-
21 a 6515-16/2009-060100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2010, čj. 30 Ca 84/2009 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
V období únor až prosinec 2007 dovezla žalobkyně do České republiky ocelové bezešvé trubky
od ukrajinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works, jež byly propuštěny do režimu volného
oběhu na základě celních prohlášení (JSD), v nichž bylo předmětné zboží zařazeno pod zbožový kód
7304 39 58 a doplňkový kód 99. Kontrolní skupin a Celního ředitelství Praha provedla u žalobkyně
v období od 1. 9. 2008 do 19. 2. 2009 následnou kontrolu těchto dovozů zaměřenou mimo jiné
na správnost sazebního zařazení zboží. V kontrolním protokolu ze dne 19. 2. 2009, čj. 13470-18/08-
170100-24, kontrolní skupina konstatovala, že žalobkyně navrhla zařadit dovezené zboží do Taric kódu
7304 39 58 99, do nějž patří „ostatní“ trubky, jež nelze zařadit mimo jiné do podpoložky 7304 39 58 30,
která zahrnuje trubky s kruhovým průřezem nejvýše 406,4 mm a současně s hodnotou uhlíkového
ekvivalentu C
ekv
nejvýše 0,86. Po přezkoumání kruhového průřezu a hodnoty uhlíkového ekvivalentu
u dovezených trubek kontrolní skupina dospěla k závěru, že předmětné zboží splňovalo kritéria
stanovená v podpoložce 7304 39 58 30, a mělo být proto správně zařazeno do této podpoložky. Celní
úřad Hradec Králové na základě tohoto kontrolního zjištění následně doměřil žalobkyn i patnácti
dodatečnými platebními výměry antidumpingové clo podle článku 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006
ze dne 27. června 2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu určitých bezešvých
trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny,
kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 2320/97 a (ES) č. 348/2000, kterým se ukončuje prozatímní
přezkum a přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých
trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska a Rumunska,
a kterým se ukončují prozatímní přezkumy antidumpingových cel z dov ozu určitých bezešvých trubek
a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z R uska, Rumunska,
Chorvatska a Ukrajiny. Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům zamítl žalovaný
rozhodnutími uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku.
Proti rozhodnutím žalovaného brojila žalobkyně žalobami u Krajského soudu v Hradci
Králové; mimo jiné tvrdila, že jí bylo vytýkáno porušení nezávazného právního předpisu,
neboť v nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je obsažen kód Taric, který je p odle žalovaného informativní,
a nikoliv kód kombinované nomenklatury, který je závazný. Krajský soud spojil vě ci ke společnému
projednání a žaloby rozsudkem ze dne 30. 7. 2010, čj. 30 Ca 84/2009 - 40, zamítl. K nadnesené otázce
uvedl, že Integrovaný celní sazebník ES – Taric – má sám o sobě jen informativní povahu, avšak
v daném případě je rozhodující zejména popis výrobku ve vztahu k příslušným kódům kombinované
nomenklatury, což bylo uvedeno v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006; ten obsahoval i kód Taric
7304 39 58 30. Z článku 1 nařízení dále plyne, že opatření ukládající antidumpingové clo se neuplatňuje
na dovoz veškerého zboží ze třetích zemí uvedeného pod příslušným kódem kombinované
nomenklatury, ale jen pro tu část zboží, která je uvedena popisem výrobku v úvodu článku 1 a které má
být přiřazen kód Taric na devátém a desátém místě (číslo 30) a jež musí současně pocházet z konkrétně
uvedené země a konkrétně specifikované společnosti.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítala, že pro vyměření
cla je rozhodující nejen popis vý robků uvedený v citovaném nařízení, ale též údaj Integrovaného
celního sazebníku ES (Taric), tj. údaj 7304 39 58 30, který se uvádí při dovozu zboží . Podle žalobkyně
je údaj Taric rozhodující, neboť v celním řízení byl předmětem zpochybnění ze strany celní správy. Je-li
Integrovaný celní sazebník (Taric) pouze informativní, nemůže se stát údaj z tohoto sazebníku uvedený
v nařízení Rady (ES) č. 954/2006 právně závazný: nebyla tudíž porušena právní povinnost při zařazení
zboží a nebyl dán důvod k doměření cla. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svá rozhodnutí a vyjádření k žalobám
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasačn í stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou
oprávněnou, má veškeré požadované náležitosti a jsou splněny i ostatní podmínky řízení; soud proto
přistoupil k posouzení věci samé a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Základním předpisem na úrovni Evropské unie (resp. v době realizace předmětných dovozů
Evropských společenství), který upravuje kombinovanou nomenklaturu, Taric a sazební zařazení zboží,
je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře
a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256 , 7. 9. 1987, s. 1, zvláštní vydání v českém jazyce
Kapitola 02 Svazek 02 s. 382); pro projednávaný případ ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000 ze dne
31. ledna 2000, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře
a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 28, 3. 2. 2000, s. 16, zvláštní vydání v českém jazyce
Kapitola 02 Svazek 09 s. 357). Toto nařízení je v souladu s čl. 249 Smlouvy o založení Evropského
společenství (nyní čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie) závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 za vádí kombinovanou nomenklaturu založenou
na osmimístných číselných kódech a slovním popisu zboží, která splňuje požadavky jak společného
celního sazebníku, tak statistiky zahraničního obchodu Společenství a jiných politik Společenství
týkajících se dovozu a vývozu zboží. Kombinovaná nomenklatura sestává z harmonizovaného systému
popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace (prvních šest čísel), dalšího třídění
Společenství k této nomenklatuře (podpoložky kombinované nomenklatury na sedmém a osmém
místě), předběžných ustanovení, doplňkových poznámek ke třídám a kapitolám a poznámek pod čarou
vztahujících se k podpoložkám kombinované nomenklatury. Kombinovaná nomenklatura je uvedena
v příloze I. nařízení včetně celních sazeb a je každoročně nov elizována nařízením Komise
publikovaným v Úředním věstníku Evropské unie. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že kombinovaná
nomenklatura je jakožto součást nařízení závazná a přímo použitelná.
Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 pak ukládá Komisi, aby zavedla integrovaný sazebník
Evropských společenství (dále jen „Taric”), jenž splňuje požadavky společného celního sazebníku, statistiky zahraničního
obchodu a obchodní, zemědělské a jiných politik Společenství týkajících se dovozu nebo vývozu zboží. Tento sa zebník
se zakládá na kombinované nomenklatuře a skládá se z a) opatření stanovených v tomto nařízení; b) doplňkového
třídění Společenství (dále jen „podpoložky Taricu”), nezbytného k provádění specifických opatření Společenství uvedených
v příloze II; c) jakýchkoli jiných informací nezbytných pro uplatňování nebo správu kódů Taricu a doplňkových kódů
vymezených v čl. 3 odst. 2 a 3; d) sazeb cel a jiných dovozních nebo vývozních poplatků, včetně osvobození
od cla a preferenčních cel uplatňovaných při dovozu nebo vývozu specifického zboží; e) opatření uplatňovaných při vývozu
nebo dovozu specifického zboží, uvedených v příloze II. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení jsou podpoložky Taricu
určeny devátým a desátým místem, tvořícím spolu s číselnými kódy kombinované no menklatury číselné
kódy Taricu. Neexistuje-li žádné další třídění Společenství, označí se deváté a desáté místo číslicemi
„00”. Podle článku 5 odst. 1 nařízení používá Komise a členské státy Taric při uplatňování opatření
Společenství týkajících se dovozu do Společenství a vývozu z něj. Podle druhého odstavce téhož
ustanovení se kódy Taricu a doplňkové kódy použijí na veškerý dovoz a případně veškerý vývoz zboží
zahrnutého v odpovídajících podpoložkách. V souladu s čl. 6 nařízení Komise zajišťuje zavedení,
aktualizaci, správu a zveřejnění Taricu a využívá přitom podle možností prostředků automatického zpracování dat.
Zejména přijme opatření nezbytná k a) integrování opatření obsažených v tomto nařízení nebo uvedených v příloze II
do Taricu; b) zavedení kódů Taricu a doplňkových kódů; c) neprodlené aktualizaci Taricu; d) okamžitému zveřejnění
změn Taricu v elektronickém formátu.
Taric (Tarif Intégré Communautaire) tedy obsahuje veškerá obchodní opatření stanovená
v právních předpisech Společenství (Unie), ať už tarifních, zemědělských či obchodních. Taric má
podobu internetové databáze a je denně aktualizován. Ačkoliv původně Komise každoročně
zveřejňovala úplné znění Taricu v Úředním věstníku, rozhodla se v roce 2004 v této praxi nepokračovat
s ohledem na možnost každodenní změny obchodních opatření, která nutně vedla k zastarávání
publikovaného textu (viz Sdělení o Taric, Úř. věst. C 258, 20. 10. 2004, s. 18). Z výše uvedeného plyne,
že Taric nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být
právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchodních opatřeních obsažených v jiných
předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závazné. Účelem Taricu je právě shromáždění
informací o těchto opatřeních na jednom místě, aby se veřejnost mohla okamžitě seznámit s jejich
změnami a nemusela přitom procházet velké množství právních předpisů Společenství (Unie), které
tato opatření a jejich změny závazně formulují. Podpoložky Taric (deváté a desáté číslo zbožového
kódu) přitom nejsou ničím jiným než spárováním zboží (definovaného osmimístným kódem
kombinované nomenklatury) a příslušného obchodního opatření k tomuto zboží nebo jeho některým
druhům (zavedeného závazným právním předpisem Společenství). Z tohoto pohledu je nutné vnímat
kódy Taric jako užitečný identifikátor zboží a k němu se vztahujících obchodních opatření (tarifních
i netarifních, případně žádných). Stejně je třeba vnímat i užití čtyřmístného doplňkového kódu Taric
(předvídaného v čl. 3 odst. 3 nařízení), který zpravidla identifikuje konkrétní osobu – např. výrobce –
z konkrétní země a konkrétní obchodní opatření, jež se ho týká. Užije-li deklarant v celním řízení určitý
kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní
obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric
celním orgánem ve správním rozhodnutí. Toto vnímání kódů Taric odpovídá postoji Soudního dvora,
který kódy Taric podrobuje výkladu z hlediska správného zařazení zboží pod tyto kódy a v případě
nesprávného zařazení aprobuje uložení antidumpingového cla a dokonce i pokuty příslušnému
deklarantovi (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 10. 2010 ve věci C-382/09 Stils Met, dosud
nepublikováno). Z tohoto důvodu nepovažoval Nejvyšší správní soud za nutné předkládat Soudnímu
dvoru v této věci předběžnou otázku (rozsudek Soudního dvora ve věci 283/81 C.I.L.F.I.T. [1982]
Recueil s. 3415, body 13 a 14).
Podstatou projednávané věci je uložení konečného antidumpingového cla na základě nařízení
Rady (ES) č. 954/2006. Článek 1 tohoto nařízení stanoví: na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů
ze železa nebo oceli, kruhového průřezu, s vnějším průměrem nejvýše 406,4 mm, s hodnotou uhlíkového ekvivalentu
(CEV) nejvýše 0,86 podle vzorce a chemického rozboru Světového svářečského institutu (IIW), kódů KN ex73041010,
ex73041030, ex73042100, ex73042911, ex73043180, ex73043958, ex73043992, ex73043993, ex73045189,
ex73045992 a ex73045993 (kódy TARIC 7304101020, 730410302 0, 7304210020, 7304291120,
7304318030, 7304395830, 7304399230, 7304399320, 7304518930, 7304599230 a 7304599320),
pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny se ukládá konečné antidumpingové clo. Dále je v čl. 1
obsažena tabulka se sazbami konečného antidumpingového cla ve vazbě na jednotlivé výrobce
z předmětných zemí společně s doplňkovým kódem Taric. Pro ukrajinského výrobce OJSC
Dnepropetrovsk Tube Works je stanovena sazba cla 12,3 % a doplňkový kód Taric A742. Nařízení
vstoupilo v platnost dne 30. 6. 2006, bylo publikováno v Úředním věstníku (L 175, 29. 6. 2006, s. 4),
a je proto obecně závazné a přímo použitelné v členských zemích Evropských společenství (Unie)
včetně České republiky.
Argumentace žalobkyně rozporující oprávněnost celních orgánů uložit konečné
antidumpingové clo podle předmětného nařízení je založena na předpokladu, že pro uložení
antidumpingového cla je rozhodující Taric kód. Tato úvaha je však nesprávná. V souladu s poznámkou
18 k čl. 1 nařízení se vymezení rozsahu výrobku, na nějž dopadá konečné antidumpingové clo, určuje
kombinací popisu výrobku v čl. 1 odst. 1 nařízení a popisem výrobku podle příslušných kódů
kombinované nomenklatury. Antidumpingové clo se tedy neukládá na dovoz veškerého zboží ze třetích
zemí uvedeného pod příslušným kódem kombinované nomenklatury, ale jen na tu část zboží, která
je uvedena popisem výrobku v úvodu článku 1 odst. 1 nařízení. Konkrétně v případě žalobkyně bylo
antidumpingové clo uloženo za dovoz zboží uvedeného pod kódem kombinované nomenklatury
7304 39 58, které mělo vnější průměr nejvýše 406,4 mm a hodnotu uhlíkového ekvivalentu nejvýše
0,86. Tomuto zboží odpovídá nařízením výslovně uvedený kód Taric 7304 39 58 30. Sazba konečného
antidumpingového cla je pak v čl. 1 nařízení stanovena v závislosti na zemi původu zboží a výrobce
zboží. V případě žalobkyně se jedná o ukrajinského výrobce O JSC Dnepropetrovsk Tube Works
a sazbu cla ve výši 12,3 %. Tomuto sazebnímu zařazení pak odpovídá nařízením výslovně uvedený
doplňkový kód Taric A742.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro uložení antidumpingového cla podle článku 1
nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně
doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového
cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace dovozů, na něž článek 1 nařízení dopadá.
Užití kódů Taric v celním řízení vyplývající z čl. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 je záležitost čistě
praktická, neboť jinak by bylo třeba vždy přesně slovně popisovat dovážené výrobky. Tato praxe
je ostatně žalobkyni známá, neboť sama použila kód Taric při dovozu předmětného zboží
na Jednotném správním dokladu, kde v položce 33 vyplnila zbožový kód 7304 39 58 99. Tím žalobkyně
deklarovala, že dováží určité zboží – mimo jiné takové, které nepodléhá konečnému
antidumpingovému clu podle nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Následná kontrola však prokázala,
že žalobkyně dovezla jiné zboží, než deklarovala, na nějž navíc konečné antidumpingové clo podle
citovaného nařízení dopadá. Tím došlo k porušení právní povinnosti žalobkyně (deklarace nesprávných,
resp. nepravdivých údajů); skutečnost konstatovaná celními orgány, že žalobkyně měla správně použít
kód Taric 7304 39 58 30, je pouze nutným důs ledkem nesprávné deklarace dováženého zboží, nikoliv
příčinou uložení konečného antidumpingového cla. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že konečné
antidumpingové clo bylo žalobkyni uloženo za dovoz výrobků definovaných v čl. 1 nařízení Rady (ES)
č. 954/2006, nikoliv za užití nesprávného kódu Taric. Kasační námitku žalobkyně proto soud shledal
nedůvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně
neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu