ECLI:CZ:NSS:2011:1.AFS.32.2011:65
sp. zn. 1 Afs 32/2011 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: JUDr. Z. A.,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2010, čj. 2887/10-1500-105219, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011, čj. 10 Af 38/2010 -
40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011, čj. 10 Af 38/2010 - 40, byla
zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o osvobození od soudních poplatků v řízení
o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 19. 5. 2010, čj. 2887/10-1500-
105219.
[2] V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že stěžovatel byl usnesením
ze dne 17. 8. 2010 vyzván k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel nejdříve opakovaně
sděleními ze dne 14. 9. 2010, 4. 10. 2010 a 22. 11. 2010 požádal o prodloužení lhůty k jeho
zaplacení; následně, dne 30. 12. 2010, požádal, aby byl od soudního poplatku osvobozen.
S ohledem na tuto žádost vyzval městský soud přípisem ze dne 12. 1. 2011 stěžovatele k vyplnění
formuláře o majetkových a výdělkových poměrech včetně doložení příslušných dokladů. K tomu
byla stěžovateli stanovena lhůta dvou týdnů od doručení uvedeného přípisu. Současně byl
stěžovatel městským soudem poučen o důsledcích nevyplnění formuláře a nedoložení uvedených
dokladů.
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatel i přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě soudní poplatek
nezaplatil, ani své majetkové poměry nijak nedoložil, městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel
nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. S ohledem
na tento závěr městský soud uvedl, že účastník řízení je v souvislosti s žádostí o osvobození
od soudních poplatků zatížen jak břemenem tvrzení tak břemenem důkazním, tj. musí být
schopen tvrzení o nedostatku finančních prostředků prokázat, jinak nelze jeho žádosti vyhovět.
Městský soud přitom konstatoval, že stěžovateli poskytl dostatečný časový prostor k tomu,
aby mohl své majetkové poměry uvést a doložit.
[4] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které
označené usnesení napadá v plném rozsahu a navrhuje jeho zrušení, neboť je dle jeho názoru
protiústavní. Stěžovatel uvedl, že vzhledem k jeho pobytu v zahraničí si vyhrazuje právo kasační
stížnost podrobněji odůvodnit po seznámení se s obsahem napadeného usnesení městského
soudu. Současně v kasační stížnosti upozornil na „skandální zásah ČAK do jeho práv na právní
zastoupení.“ V kasační stížnosti a jejím doplnění se pak stěžovatel převážně vyjadřuje k řadě
otázek týkajících se jeho údajného majetkového útisku ze strany státní moci, postupů státních
orgánů, které jsou v rozporu s mezinárodními závazky ČR, dále týkající se vraždy JUDr. E. V., či
jeho zastupování ČSSD ve věci týkající se Lidového domu v Praze. K meritu věci (zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků) stěžovatel pouze uvádí, že je v současné době
odkázán na jediný příjem, kterým je exekučně nepostižitelné minimum starobního důchodu
(údajně s měsíčním příjmem ve výši 7000 Kč).
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Zdejší soud především uvádí, že směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, nemusí být podmínky řízení o kasační
stížnosti spočívající v povinném zastoupení a zaplacení soudního poplatku nutně splněny, neboť
striktní trvání na těchto podmínkách by způsobilo jen řetězení téhož problému, případně
by mohlo vést k nepřípustnému odepření soudní ochrany. Zároveň by vedlo k vlastnímu popření
cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační
stížnosti (k tomu viz ustálenou judikaturu NSS, např. rozsudek ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007 - 37 obdobně též rozsudek ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 - 41,
publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS dostupná
na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě je stěžovatelem navíc prokazatelně osoba
s vysokoškolským právnickým vzděláním, která v minulosti vykonávala advokacii, což nakonec
sám stěžovatel ve svých četných podáních opakovaně uvádí.
[8] Jak vyplývá z obsahu kasační stížnosti, stěžovatel jí podal z důvodu podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., neboť přestože stěžovatel uvedl, že disponuje finančními prostředky pouze
ve výši minimálního starobního důchodu, městský soud napadeným usnesením jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítl (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 18. 3. 2004,
čj. 1 As 7/2004 - 47).
[9] Zdejší soud proto zkoumal, zda městský soud pochybil, zamítl-li žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků, resp. zda podklady, ze kterých při tomto rozhodnutí
vycházel, byly dostatečné.
[10] Z předloženého spisu vyplývá následující. Poté, co soudní poplatek za podání žaloby
k městskému soudu nebyl zaplacen současně s jejím podáním, soud vyzval stěžovatele k jeho
zaplacení usnesením ze dne 17. 8. 2010, čj. 10 Af 38/2010 - 6. Stěžovatel podáními ze dne
14. 9. 2010, 4. 10. 2010 a 22. 11. 2010 žádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku.
Městský soud žádostem vyhověl a lhůtu stěžovateli přípisem ze dne 7. 12. 2010 prodloužil
do 31. 12. 2010. Následně, dne 30. 12. 2010, požádal o to, aby byl od povinnosti zaplatit soudní
poplatek osvobozen. Uvedl, že předmětnou žádostí nenamítá samotnou otázku výše poplatkové
povinnosti, ale principiální posouzení, zda žalobci vzhledem k mezinárodním závazkům ČR
poplatková povinnost vůbec svědčí. V reakci na uvedenou žádost byl stěžovateli zaslán přípis
městského soudu s formulářem „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků“ k vyplnění a doložení příslušnými doklady. Městský soud
v přípise stěžovatele poučil, že v případě, že přiložený formulář nebude takto zaslán soudu
ve lhůtě dvou týdnů, bude mít soud za to, že stěžovatel zákonné předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků neprokázal.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (zvýraznění doplněno NSS). Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje s názorem městského soudu v napadeném usnesení, že pokud stěžovatel tvrdí
nedostatek prostředků, stíhá ho břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Ze spisu je zřejmé,
že ve lhůtě poskytnuté soudem, ani nikdy poté, stěžovatel soudu vyplněný formulář nedoručil, ani
jinak své nedostatečné majetkové poměry neprokázal.
[12] V daném případě městský soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky
pro osvobození od soudního poplatku a žádost stěžovatele zamítl. Osvobození od soudních
poplatků lze přiznat na návrh účastníka řízení, avšak výlučně z důvodů předvídaných zákonem.
Tyto důvody však musí žalobce (stěžovatel) řádně prokázat. Právo na soudní ochranu, potažmo
na spravedlivý proces, na které se stěžovatel odvolává, lze uplatnit před nezávislým a nestranným
soudem, avšak pouze zákonem stanoveným způsobem. Splnění poplatkové povinnosti je jedním
ze základních předpokladů pro uplatnění tohoto práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1
Listiny. Stěžovatel však zákonný důvod pro osvobození od soudních poplatků žádným způsobem
nedoložil a ani v řízení před soudem prvního stupně nikdy netvrdil (pozn. soudu: skutečnost,
že jeho příjem je prý omezen jen na 7000 Kč měsíčně, uvedl až v kasační stížnosti). Rovněž
neuvedl ani žádný jiný důvod, který by mu měl pro účely posouzení jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků bránit ve splnění výzvy soudu bez průtahů, to vše ani v dodatečně
stanovené lhůtě.
[13] Městský soud proto postupoval správně, pokud takovou žádost stěžovatele zamítl, neboť
povinnost předložit důkazy, které by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků
je na straně stěžovatele, nikoliv soudu. Rozhodne-li se stěžovatel svá údajně porušená práva
bránit soudní cestou, musí počítat s tím, že mu v této souvislosti vzniknou odůvodněné náklady.
Stanovení soudních poplatků plní několik funkcí a neslouží pouze ke krytí části nákladů na výkon
soudnictví. Účelem soudních poplatků je taktéž omezit počet neodůvodněných
a „kverulantských“ podání notorických žalobců resp. stěžovatelů, které neúměrně zatěžují soudní
systém.
[14] Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je pak umožnit přístup k soudu
i těm, kteří z objektivních důvodů nemají prostředky na hrazení určitých nákladů soudního řízení,
a představuje tak pouze určitou výjimkou, nikoli institut umožňující bezbřehý, bezplatný přístup
k soudu (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2009, čj. 9 Ans 6/2009 - 71 a usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 – 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb.
NSS). Stěžovatel ale v řízení naplnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních
poplatků neprokázal, takže mu poplatková povinnost svědčila. Tento závěr přitom není
v rozporu s mezinárodněprávními závazky ČR.
[15] Rozhodl-li se stěžovatel pro účely řízení o jeho žalobním návrhu požádat o osvobození
od soudního poplatku, postačilo, pokud by své tvrzené nedostatečné majetkové poměry soudu
doložil. Stěžovatel však tak neučinil. Naopak, svým jednáním řízení o jeho žádosti a následně
i o podané žalobě neustále prodlužoval různými podáními, ve kterých se odvolává na důvody
věcně s žádostí o osvobození od poplatků vůbec nesouvisející.
[16] Protože městský soud návrh na osvobození od soudního poplatku zamítl v souladu
se zákonem, Nejvyšší správní soud rozhodl podle §110 odst. 1, poslední věta, s. ř. s. o kasační
stížnosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému
nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu