ECLI:CZ:NSS:2011:1.ANS.9.2011:42
sp. zn. 1 Ans 9/2011 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky
Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. K., proti
žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 5. 8. 2011, č. j. 7 A 111/2010 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] V záhlaví uvedeným usnesením ze dne 5. 8. 2011 městský soud zastavil řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného s tím, že žalobce neuhradil soudní poplatek ani poté,
co mu dne 1. 8. 2011 byla doručena výzva k zaplacení poplatku ve lhůtě 3 dnů ode dne doučení
této výzvy. Městský soud v odůvodnění uvedeného usnesení dále poukázal na skutečnost, že již
v daném řízení nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
advokáta (usnesením ze dne 2. 5. 2011, č. j. 7 A 111/2010 - 9) a že kasační stížnost žalobce proti
tomuto rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 1 Ans 7/2011 - 19 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz).
[2] Usnesení o zastavení řízení napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační
stížností. Namítl, že odůvodnění usnesení odkazující na předchozí rozhodnutí soudů v dané věci
je nezákonné, protože městský soud předjímal neúspěšnost žaloby, aniž by zjistil skutkový stav
věci. Takový postup je dle stěžovatele v rozporu s čl. 90 Ústavy, čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod (dále jen „Listina“), §§1 - 3 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“) a „ příslušnými ustanoveními“ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Svou žalobu tak považuje stěžovatel za legitimní, přičemž shrnul důvody, pro které
ji podával. Dále poukázal na to, že doposud byl vždy osvobozen od placení soudního poplatku
a vždy mu byl ustanoven zástupce pro soudní řízení všemi soudy prvního stupně - má tak za to,
že i nyní splňuje zákonné podmínky pro osvobození od soudního poplatku a ustanovení
zástupce. Nicméně vzhledem k tomu, že má velký zájem na tom, aby se před soudem prokázala
důvodnost jeho žaloby, stěžovatel soudní poplatek zaplatil, což dokládá přílohou kasační
stížnosti. Učinil tak z půjčky, kdy dříve poplatek zaplatit nemohl, protože ve stanovení třídenní
lhůtě „žádnou půjčku nesehnal“. Z důvodu „závažnosti žaloby a kasační stížnosti“ a s ohledem na jeho
sociální situaci požádal stěžovatel o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
II.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a že jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Vzhledem k povaze věci nicméně netrval na povinném zastoupení advokátem
ani na zaplacení soudního poplatku. Jak totiž plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce
na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na splnění těchto jinak povinných
náležitostí kasační stížnosti (k tomu viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, a ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37). Citovanou judikaturu
lze přitom přiměřeně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, kdy stěžovatel podal kasační stížnost
proti rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku poté, co již dříve
městský soud negativně rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
zástupce. O jeho nyní uplatněné žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
tak již nebylo třeba rozhodovat.
[6] K samotným kasačním námitkám uvádí Nejvyšší správní soud následující. Jak plyne
ze soudního spisu, městský soud nejprve usnesením ze dne 2. 5. 2011 zamítl žádost stěžovatele
o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta s tím, že žaloba nemůže být zjevně
úspěšná pro její opožděné podání a ustanovený zástupce by tak ani nemohl žádná žalobcova
práva chránit. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 29. 6. 2011 závěr městského
soudu potvrdil a kasační stížnost stěžovatele proti citovanému rozhodnutí městského soudu
zamítl. Také podle názoru zdejšího soudu byl návrh stěžovatele podán zjevně mimo lhůtu
uvedenou v §80 odst. 1 s. ř. s., přičemž její zmeškání nelze prominout (§80 odst. 2 s. ř. s.).
Městský soud poté zaslal stěžovateli opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku, a to ve
lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy (stěžovateli byla doručena dne 1. 8. 2011). Po marném
uplynutí stanovené lhůty zastavil soud řízení kasační stížností napadeným usnesením, které
nabylo právní moci dne 15. 8. 2011. Ke kasační stížnosti, podané k poštovní přepravě dne
29. 8. 2011, stěžovatel přiložil kolkovou známku v hodnotě 1000 Kč.
[7] Stěžovatel tedy svými kasačními námitkami zpochybňuje zejména závěr učiněný
městským soudem v usnesení ze dne 2. 5. 2011 (kterým soud nevyhověl žádosti o osvobození
od soudního poplatku a ustanovení zástupce). Stěžovatelovými výhradami proti tomuto usnesení
se však Nejvyšší správní soud již zabýval a shledal je nedůvodnými. V nynějším řízení
je tak předmět přezkumu prováděný zdejším soudem omezen na posouzení otázky, jestli
stěžovatel řádně a včas zaplatil soudní poplatek a zda tedy byly splněny podmínky k zastavení
řízení z daného důvodu.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Zvláštním zákonem je v daném případě zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle
§4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona vzniká poplatková povinnost v případě poplatku za řízení
podáním žaloby. Tímto dnem je také poplatek splatný (§7 odst. 1 téhož zákona). Podle §9
odst. 1 cit. zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví. Ustanovení §9 odst. 4 písm. c) uvedeného zákona stanoví, že soud řízení
pro nezaplacení poplatku nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku
mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí
soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud
zaplatit. Podle odst. 7 citovaného ustanovení soud zruší usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci.
[9] V nyní posuzované věci není sporu o tom, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
ani současně s podáním návrhu na zahájení řízení, ani ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě k jeho
zaplacení, ale až s podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení. Jak však plyne
z výše uvedeného, dodatečné zaplacení soudního poplatku by mohlo vést ke zrušení usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku pouze v případě, že by k němu došlo ještě
před tím, než dané usnesení nabylo právní moci.
[10] Ke zrušení napadeného usnesení o zastavení řízení nemůže vést ani stěžovatelova
námitka, podle níž si nebyl schopen potřebnou částku ve třídenní lhůtě stanovené soudem
ve výzvě k zaplacení poplatku obstarat. Předně, čas potřebný k obstarání nutných finančních
prostředků byl ve skutečnosti delší, protože soudní poplatek stačilo zaplatit do dne nabytí právní
moci usnesení o zastavení řízení. Dále, stěžovatelovi muselo být zřejmé, že v daném řízení
nebude osvobozen od soudních poplatků, nejpozději v momentu, kdy mu bylo doručen
rozsudek, kterým Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost proti usnesení městského
soudu ze dne 2. 5. 2011. A konečně, nutno znovu připomenout, že stěžovatelem podaná žaloba
byla zjevně opožděná. Jak přitom plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li v době
podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento
nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést
a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s., ale
naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle §46 s. ř. s. odmítnut,
či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48).
III.
[11] Kasační stížnost podanou žalobcem posoudil Nejvyšší správní soud s ohledem na výše
uvedené jako nedůvodnou, podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. ji proto zamítl.
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Žalobce
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu
orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení
příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu