ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.140.2011:66
sp. zn. 1 As 140/2011 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Sfinga AM,
s. r. o, se sídlem V Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Alešem Zábršem,
advokátem se sídlem Na Beránce 6, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 - Bubeneč, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 2. 2010, č. j. O-175529/73243/2008/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: CASA a. s., se sídlem v Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupená JUDr. Martinem
Radvanem, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, č. j. 8 A 96/2010 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Společnost CASA a. s. (osoba zúčastněná na řízení) je vydavatelem čtrnáctidenníku
pro luštitele s názvem Křížovka. Titulní strana časopisu obsahuje nápis Křížovka na barevném
podkladě a logo s vyobrazením ležící sfingy v pravém horním rohu. Na základě přihlášky
byla osobě zúčastněné na řízení zapsána žalovaným slovní ochranná známka č. 175529 ve znění
„KŘÍŽOVKA SFINGA“ s právem přednosti od 14. 1. 2002 pro výrobky a služby spadající
do následujících tříd mezinárodního třídění: (16) tiskoviny, tiskopisy, periodické a neperiodické
publikace, papírenské výrobky, formuláře, fotografie, kalendáře, plakáty, letáky, reklamní
a propagační tiskoviny a tabule z papíru, samolepky, štítky, zápisníky, notesy, diáře; (41)
vydavatelství a nakladatelství, knižní a časopisecký servis.
[2] Proti zápisu předmětné ochranné známky podala žalobkyně dne 19. 6. 2008 námitky
ve smyslu §7 odst. 1 písm. a), g) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o ochranných známkách“), které žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2008, č. j. 36376/2008,
zamítl. K rozkladu žalobkyně předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne
17. 2. 2010, č. j. O-175529/73243/2008/ÚPV, napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek
potvrdil.
[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví žalobou
podanou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 20. 9. 2011, č. j. 8 A 96/2010 - 46,
žalobu zamítl. Soud neshledal důvodnými námitky uplatněné v žalobě a uzavřel, že správní řízení
„proběhlo lege artis“, správní orgán se řádně vyrovnal s uplatněným návrhem a rozhodl o věci
v souladu se zásadami logického myšlení.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu včas podanou
kasační stížností namítajíc, že městský soud založil své rozhodnutí na vadném právním
i faktickém posouzení věci. Bez dostatečného odůvodnění se soud nevypořádal se skutečnostmi,
na nichž byla správní žaloba postavena.
[5] Ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných
známkách (tzv. závadná podobnost přihlašované známky se starší ochrannou známkou) městský
soud nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 90/2006. Pominul
zásadní fakt, že stěžovatelka a přihlašovatelka jsou konkurující podnikatelské subjekty, které sídlí
na stejné adrese, a veřejnost není schopna odlišit od sebe tyto dva subjekty. Spotřebitelé budou
nepochybně označení KŘÍŽOVKA SFINGA spojovat se stěžovatelkou, která je majitelkou starší
ochranné známky „Sfinga“. Stěžovatelka vydává časopis s celostátní působností „Sfinga
křížovka“, jehož název je prakticky shodný s přihlašovaným označením. Z uvedeného je zřejmé,
že námitkový důvod podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách existuje,
neboť podobnost ochranné známky stěžovatelky („Sfinga“) a přihlašované známky je závadná.
Závěry žalovaného o nezávadnosti podobnosti zmiňovaných dvou ochranných známek odporují
uvedeným skutečnostem.
[6] Městský soud nepřisvědčil stěžovatelce, že byl v dané věci dán námitkový důvod
podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, tj. že je stěžovatelka uživatelkou
nezapsaného označení s dřívější prioritou. Soud sice připustil, že právo k tomuto označení
stěžovatelce vzniklo před podáním přihlášky kombinované ochranné známky a že je podobné
s obchodní firmou stěžovatelky. Shodně s žalovaným však uzavřel, že nebylo prokázáno,
že by namítané označení bylo užíváno v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné
či obdobné s výrobky a službami, pro něž je označení přihlašováno; podle městského soudu
nebylo rovněž prokázáno, že označení nemá pouze místní dosah.
[7] Z této obecná formulace městského soudu však podle stěžovatelky nevyplývá,
proč má soud za to, že předložené důkazy neosvědčují, že namítané označení není užíváno
v obchodním styku ani proč by mělo mít pouze místní dosah. Napadená ochranná známka
byla přihlašována pro tiskoviny (a jim podobné výrobky) ve třídě 16 a pro vydavatelství,
nakladatelství, knižní a časopisecký servis ve třídě 41. V databázi Úřadu průmyslového vlastnictví
je však v seznamu výrobků a služeb v anglické mutaci uvedena i třída 9, přičemž pro tyto výrobky
nebyla přihlašovaná ochranná známka schválena, a ve třídě 41 jsou v anglické mutaci nad rámec
schválení obsaženy i jiné položky (výrobky), než patří k přihlašované ochranné známce.
Z uvedeného je patrno, že žalovaný nemá v problematice analogových a elektronických nosičů
(třída 9) příliš jasno, a není zřejmé, který seznam výrobků a služeb je skutečně platný.
[8] Stěžovatelka pod svou obchodní firmou Sfinga AM, s. r. o., která je též ochrannou
známkou č. 184876 (byť s pozdější prioritou), vyvíjí také činnost nakladatelskou a vydavatelskou
a v rámci této činnosti vydává časopis „Sfinga křížovka“, který byl předložen jako důkaz
ve správním řízení. Podle stěžovatelky tak byla splněna podmínka používání podobného označení
pro výrobky a služby, pro něž je přihlašována předmětná ochranná známka.
[9] Užívání namítaného obchodního označení Sfinga AM, s. r. o. v celostátním měřítku
je podle stěžovatelky evidentní, neboť časopis „Sfinga křížovka“ je prodáván na celém území
České republiky. Tiskoviny typu křížovek nejsou z drtivé většiny lokálními časopisy,
ale s ohledem na svůj charakter jsou distribuovány celostátně; touto skutečností se soud
v napadeném rozsudku vůbec nezabýval.
[10] Stěžovatelka nesouhlasí rovněž se závěrem městského soudu, že neprokázala zlou víru
přihlašovatelky ochranné známky (osoby zúčastněné na řízení), tj. námitkový důvod podle §7
odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. Podle ní vyplývá nedobrá víra přihlašovatelky
ze všech okolností případu. Přihlašovatelka věděla o zápisu obchodní firmy stěžovatelky
do obchodního rejstříku; se stěžovatelkou se dobře znají a bedlivě sledují své kroky.
Navíc obě společnosti sídlí na stejné adrese. Je tedy nepochybné, že přihlašovatelka registrací
přihlášky kombinované ochranné známky reagovala na zápis obchodní firmy Sfinga AM, s. r. o.
do obchodního rejstříku – proč by jinak zvolila podobné označení? Označení „sfinga“ natolik
neobvyklé, že nelze uvěřit, že by si dva subjekty podnikající ve stejném oboru a sídlící na stejné
adrese nevědomky zvolily toto označení jako svoji firmu, resp. ochrannou známku.
[11] Podle stěžovatelky se soud nad rámec žalobních námitek zabýval výkladem pojmu dobré
mravy, který stěžovatelka v žalobě jednou použila jako pojem nadřazený pojmu dobrá víra.
Námitkový důvod podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách však operuje
s pojmem dobrá víra.
[12] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti
nevyjádřili.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů [ad III. A); důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ],
poté hodnotil námitku nesprávného posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek
[ad III. B); důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Dále se zdejší soud zabýval námitkou
nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1
písm. g) zákona o ochranných známkách [ad III. C); důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]
a konečně námitkou nesprávného posouzení naplnění námitkového důvodu podle §7 odst. 1
písm. k) zákona [ad III. D); důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
III. A)
Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu
[17] Stěžovatelka v kasační stížnosti v obecné rovině uvedla, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný. Ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona
konstatovala, že se městský soud nevypořádal s její argumentací a důkazy a že se z napadeného
rozsudku nedozvěděla nic jiného, než co jí sdělil ve svém rozhodnutí žalovaný. Městský soud
se podle stěžovatelky nezabýval naplněním jednotlivých podmínek týkajících se užívání
napadeného označení v obchodním styku či rozsahu užívání označení a jen zopakoval obecnou
argumentaci žalovaného bez bližšího odůvodnění.
[18] K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů se zdejší soud
vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném
pod č. 133/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že „[n]edostatkem důvodů pak nelze rozumět
dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody,
pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových
zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké
důkazy v řízení byly provedeny.“ Za nepřezkoumatelné se považuje též rozhodnutí, v němž se soud
nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, www.nssoud.cz).
[19] Městský soud na straně 6 napadeného rozsudku označil argumentaci stěžovatelky
k předmětné žalobní námitce za účelovou a dodal, že z podané žaloby ani nebylo jasné, v jakých
konkrétních skutečnostech mělo pochybení žalovaného spočívat. Podle městského soudu
ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný hodnotil předložené důkazy v souladu se zásadou
volného hodnocení důkazu a své úvahy o provedeném hodnocení řádně odůvodnil; postupoval
tak po právní i věcné stránce správným způsobem.
[20] Podle Nejvyššího správního soudu je na místě zdůraznit, že stěžovatelka námitku
nesprávného zjištění skutkového stavu uplatnila v žalobě ve zcela obecné rovině, bez jakéhokoli
bližšího konkretizování a uvedení jasných, dostatečně individualizovaných tvrzení,
z jakých důvodů nebylo možné s náhledem žalovaného na danou problematiku souhlasit.
Proto se městský soud danou námitkou zabýval také pouze ve zcela obecné rovině (obdobně
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 - 41,
nebo nově rozsudek ze dne 29. 7. 2011, č. j. 2 As 100/2010 - 116; oba dostupné
na www.nssoud.cz). Nelze však nyní v řízení o kasační stížnosti úspěšně namítat, že městský soud
byl povinen podrobně se zabývat naplněním zákonných podmínek podle §7 odst. 1 písm. g)
zákona o ochranných známkách, pokud stěžovatelka v podané žalobě sama neuvedla konkrétní
skutečnosti, na nichž by zakládala svoji argumentaci o chybném posouzení skutkového stavu
žalovaným. Městský soud na žalobní námitku stěžovatelky odpovídajícím způsobem reagoval
a v obecné rovině přezkoumal hodnocení skutkového stavu žalovaným, přičemž v jeho postupu
neshledal pochybení.
[21] Nelze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že by odůvodnění rozsudku městského soudu
trpělo v tomto ohledu nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Je nesporné, že úroveň
a obsah podané žaloby předurčuje do značné míry i obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (obdobně
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2005, č. j. 7 Azs 49/2005 - 48,
www.nssoud.cz). V řízení o kasační stížnosti tedy stěžovatelka nemůže městskému soudu
s úspěchem vytýkat, že se danou otázkou zabýval pouze v obecné rovině, pokud ona sama žádné
konkrétní výtky v postupu žalovaného v žalobě nerozvedla. Městský soud se uvedenou žalobní
námitkou podle zdejšího soudu zabýval odpovídajícím způsobem; námitka nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku proto není důvodná.
III. B)
Námitka nesprávného posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek
[22] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že městský soud nesprávně posoudil námitkový
důvod podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, neboť v projednávané věci
byla dána tzv. závadná podobnost ochranných známek. Městský soud ve shodě s žalovaným
k obdobně formulované žalobní námitce konstatoval, že ačkoliv je přihlašované označení shodné
se starší ochrannou známkou stěžovatelky, nebyla v dané věci zjištěna podobnost či shodnost
výrobků a služeb, na něž se obě označení vztahují.
[23] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu vlastníkem starší
ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti
nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje
pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace
se starší ochrannou známkou.
[24] V rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 As 90/2006 - 123, publikovaném
pod č. 1714/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz, se zdejší soud podrobně zabýval výkladem pojmu
pravděpodobnost záměny ochranných známek. Na tato východiska proto zdejší soud
pro stručnost nyní pouze odkazuje. V citovaném rozsudku bylo zdůrazněno, že „zápisnou
nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná (…),
tedy jen taková podobnost mezi přihlašovaným označením a starší ochrannou známkou (popřípadě mezi výrobky
či službami, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují), jež působí pravděpodobnost záměny
na straně veřejnosti (zaměnitelnost) ohledně původu výrobků či služeb.“
[25] V projednávané věci stěžovatelka namítala pravděpodobnost záměny přihlašovaného
označení s její slovní ochrannou známkou č. 277897 ve znění „Sfinga“, která byla zapsána dne
23. 1. 2006 s právem přednosti od 31. 12. 2001 pro následující výrobky a služby zařazené do tříd
podle mezinárodního třídění: (9) magnetické a elektronické nosiče audio, video a audiovizuálních
dat, software; (16) kancelářské potřeby vyjma výrobků z papíru, učební pomůcky vyjma výrobků
z papíru, psací potřeby; (41) informace o výchově a vzdělávání, organizování a vedení sympozií,
kolokvií, seminářů, konferencí, kongresů a školení, vyučování, vzdělávání, instruktážní služby,
výchovné služby, vzdělávací informace, informace o možnostech rekreace, zábavy, rozptýlení
a o výchově.
[26] Žalovaný v napadeném rozhodnutí zkoumal nejprve pravděpodobnost záměny
přihlašovaného označení s dřívější ochrannou známkou, poté se zabýval podobností výrobků
a služeb, na něž se přihlašované označení a starší ochranná známka vztahují.
Co se týče podobnosti přihlašovaného označení a starší ochranné známky, dominantním prvkem
obou označení je prvek „sfinga“. Z vizuálního, fonetického i sémantického hlediska shledal
žalovaný obě srovnávaná označení podobnými.
[27] Co se týče srovnání podobnosti výrobků, žalovaný dospěl k závěru, že výrobky a služby,
pro něž je označení „KŘÍŽOVKA SFINGA“ přihlašováno nejsou shodné ani podobné
výrobkům a službám, pro které je zapsána starší ochranná známka stěžovatelky. Výrobky
uvedené ve třídě 9 (magnetické a elektronické nosiče audio a video, software apod.) nepochybně
slouží k odlišnému účelu a mají jiné vlastnosti a okruh spotřebitelů než výrobky,
pro něž je označení přihlašováno (tiskoviny a další papírenské výrobky, nakladatelství,
vydavatelství). Také kancelářské potřeby nebo psací potřeby obsažené ve třídě 16 představují
výrobky, které nevykazují žádnou podobnost s výrobky a službami uváděnými u přihlašovaného
označení. I při kancelářské práci se jistě mohou používat kancelářské a psací potřeby, stejně
jako papírenské výrobky (kalendáře, zápisníky, listy papíru apod.). Výrobci papírenských
a kancelářských potřeb jsou však zpravidla odlišní; nadto spotřebitelé vyhledávají papírenské
výrobky především pro informace, které obsahují, zatímco výrobky chráněné starší ochrannou
známkou (psací a kancelářské potřeby) jsou vnímány jako mechanické pomůcky usnadňující práci
nebo výuku. Stejně tak neshledal žalovaný podobnost mezi výrobky uvedenými ve třídě 41
chráněnými ochrannou známkou (informace o výchově, vzdělávání, organizování a vedení
sympozií, kolokvií, seminářů, kongresů a školení, apod.) a službami, pro něž je zmiňované
označení přihlašováno (nakladatelství, vydavatelství, knižní a časopisecký servis). Služby chráněné
starší ochrannou známkou stěžovatelky spočívají primárně v organizování událostí,
zatímco u přihlašovaného označení jsou zapsány služby související s vydáváním knih, časopisů
a jiných tiskovin. Nelze tedy předpokládat, že by průměrný spotřebitel vycházel z domněnky,
že subjekt vydávající tiskoviny, publikace, resp. uvádějící na trh papírenské výrobky,
bude subjektem shodným se subjektem poskytujícím informace o vzdělání, výchově a zábavě
či organizujícím semináře.
[28] Žalovaný v dané věci neshledal relevantní argumentaci stěžovatelky,
že ona i přihlašovatelka podnikají ve stejném oboru a sídlí na stejné adrese. V předmětném řízení
šlo o porovnání výrobků a služeb tak, jak jsou zapsány v rejstříku ochranných známek, nikoliv
z pohledu, jak jsou skutečně tyto výrobky a služby na trhu poskytovány. Z toho důvodu nemůže
být v dané věci významná skutečnost, že stěžovatelka i přihlašovatelka podnikají ve stejném
oboru či sídlí na téže adrese; námitky stěžovatelky podle §7 odst. 1 písm. a) zákona musí
vycházet výlučně z ochranné známky zapsané v rejstříku ochranných známek.
[29] Nejvyšší správní soud k dané námitce v souladu se závěrem městského soudu uvádí,
že pro zkoumání podobnosti označení výrobků a služeb s výrobky a službami,
pro něž je přihlášena starší ochranná známka, jsou z pohledu ustanovení §7 odst. 1 písm. a)
zákona o ochranných známkách relevantní údaje obsažené v rejstříku ochranných známek.
V posuzované věci nebylo zjištěno, že by se výrobky a služby, pro něž je označení přihlašováno,
překrývaly s výrobky a službami zapsanými pro starší ochrannou známku stěžovatelky,
ani že by mířily ke stejnému okruhu spotřebitelů nebo že by byly nabízeny a poskytovány na trhu
podobných výrobků a služeb. Nebyla-li prokázána podobnost výrobků a služeb
pro obě označení, nelze odepřít zápis přihlašované ochranné známky s ohledem na §7 odst. 1
písm. a) zákona o ochranných známkách.
[30] Stěžovatelka nesprávnost posouzení dané otázky dovozovala především ze skutečnosti,
že vydává časopis „Sfinga křížovka“, jehož název je podobný s přihlašovaným označením,
resp. že ona i přihlašovatelka podnikají v podobném oboru činnosti a sídlí na stejné adrese.
K tomu Nejvyšší správní soud ve shodě s žalovaným i městským soudem doplňuje,
že pro posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek jsou relevantní pouze kritéria
uvedená v §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, tj. podobnost označení
a podobnost výrobků a služeb, pro něž jsou označení v rejstříku ochranných známek přihlášena.
Jakékoliv vnější okolnosti, tedy např. shodnost oboru podnikání vlastníků ochranných známek
či totožnost adresy jejich sídla, nemohou být v řízení o námitkách pro námitkový důvod podle §7
odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách relevantní.
[31] Ze všech shora uvedených důvodů se zdejší soud ztotožnil se závěrem žalovaného
i městského soudu, že ze strany veřejnosti neexistuje nebezpečí záměny přihlašovaného označení
a starší ochranné známky stěžovatelky ve smyslu §7 odst. 1 písm. a) zákona. Městský soud
tak předmětnou otázku posoudil správně, když přisvědčil závěru žalovaného, že v posuzované
věci nebyl dán námitkový důvod podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách;
námitka nesprávného posouzení této otázky proto není důvodná.
III. C)
Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách
[32] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení skutkového
stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách. Městský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že stěžovatelka neprokázala,
že je namítané označení užíváno v obchodním styku pro podobné nebo stejné výrobky
a že označení nemá pouze místní dosah.
[33] Z ustanovení §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách vyplývá, že přihlašované
označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných
u Úřadu uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné
nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud
označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.
[34] Jak správně poznamenal žalovaný i městský soud, uživatel nezapsaného
nebo jiného označení může zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných
známek, pokud označení splňuje následující podmínky: 1) právo k označení vzniklo přede dnem
podání přihlášky, 2) označení je shodné nebo podobné s přihlašovaným označením, 3) označení
je používáno v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné nebo podobné,
pro něž je označení přihlašováno, 4) označení nemá pouze místní dosah. Absence kterékoliv
z podmínek má za následek nemožnost zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku
ochranných známek.
[35] V projednávané věci nebylo mezi stranami sporu, že první i druhá podmínka
byly splněny. Stěžovatelce vzniklo právo k obchodní firmě přede dnem podání přihlášky
(zapsáním její společnosti do obchodního rejstříku) a označení je obdobné označení
přihlašovanému, neboť v přihlašované ochranné známce je obsažen text SFINGA,
který je dominantním prvkem obchodní firmy stěžovatelky. Sporným tedy v dané věci zůstalo,
zda byla naplněna i podmínka třetí a čtvrtá, tj. zda bylo označení stěžovatelkou používáno
v obchodním styku pro stejné nebo obdobné výrobky a služby a zda označení nemá pouze místní
dosah.
[36] Žalovaný na straně 13 napadeného rozhodnutí konstatoval, že pro posouzení užívání
určitého označení v obchodním styku ve smyslu §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách je nutné vycházet ze stavu v době podání přihlášky, tj. ke dni 14. 1. 2002. Aby užívání
mohlo zasahovat do starších práv namítajícího, musí jít o užívání kontinuální a déle trvající.
Pokud by relevantní důkazy spadaly výlučně do krátkého časového období před podáním
přihlášky, lze tuto skutečnost zhojit např. prokázáním masové propagace v celostátních médiích.
[37] K prokázání naplnění třetí podmínky předložila stěžovatelka kopii výpisu z obchodního
rejstříku a kopii jedenácti daňových dokladů z období prosince 2001 až ledna 2002 fakturovaných
stěžovatelce za sazbu časopisu, zveřejnění inzerce, vyúčtování za telefonní služby, nákup
hardware a software, nákup kancelářské techniky, připojení k internetu apod. Dále
byly předloženy časopisy přihlašovatelky Křížovka, časopis stěžovatelky Sfinga křížovka
č. 26/2002, usnesení Městského soudu v Praze o schválení soudního smíru a potvrzení o evidenci
periodického tisku Křížovka Sfinga. Jelikož všechny předložené doklady byly doklady z krátkého
časového období před podáním přihlášky, zkoumal žalovaný, zda jimi stěžovatelka prokázala
např. masovou propagaci svého časopisu v celostátním měřítku. Po zhodnocení všech důkazů
žalovaný uzavřel, že předložené doklady užívání označení Sfinga v obchodním styku ve smyslu
§7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách neprokazují. Lze z nich dovodit,
že stěžovatelka prováděla přípravy s účelem uvést na trh časopisů křížovkářský časopis Sfinga
křížovka. I když by se jednalo o trh se stejnými výrobky, pro které je označení přihlašováno,
stěžovatelka neprokázala, že by zmíněné přípravy prováděné zhruba 6 týdnů před podáním
přihlášky, bylo možné považovat za rozsah užívání dostatečný k tomu, aby podáním přihlášky
došlo k porušení starších práv stěžovatelky.
[38] Nejvyšší správní soud je ve shodě s městským soudem toho názoru, že shora uvedené
závěry žalovaného týkající se hodnocení předložených důkazů vyplývají z racionálního
myšlenkového procesu, který odpovídá požadavkům formální logiky. V rámci hodnocení důkazů
byl důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň všechny tyto důkazy
v jejich vzájemné souvislosti a provedené hodnocení důkazů bylo v napadeném rozhodnutí
přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Není tedy důvodu odchylovat se od tohoto
hodnocení.
[39] Nejvyšší správní soud současně dodává, že interpretace užívání nezapsaného označení
v obchodním styku provedená žalovaným je v souladu s rozhodovací činností Úřadu
pro harmonizaci ve vnitřním trhu a s jeho výkladem k obdobnému ustanovení - článku 8 odst. 4
nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství
(kodifikované znění, Úř. věst. L 78, 24. 3. 2009, s. 1-42) obsaženém ve Směrnici týkající
se námitkového řízení před Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu [Guidelines Concerning
Proceedings before the Office for Harmonization in the Internal Market
(Trade Marks and Designs), Part C: Opposition Guidelines; dostupná
z: http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/CTM/legalReferences/guidelines/guidelines.en.do;
konkrétně Part 4. Non-registered rights].
[40] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka předloženými důkazy neprokázala, že by přihlašované
označení nějakým způsobem zasáhlo do jejích starších práv. Její obchodní firma podobná
s přihlašovaným označením byla registrována v obchodním rejstříku necelé dva měsíce před
podáním přihlášky ochranné známky, nelze proto hovořit o dlouhodobém dřívějším užívání.
Samotné tvrzení, že od ledna 2002 začal vycházet časopis obsahující ve svém názvu firmu
stěžovatelky a že stěžovatelka tento časopis v médiích hojně a celostátně propagovala, nemůže
zásah do starších práv stěžovatelky prokázat, nebylo-li podloženo relevantními důkazními
prostředky. Stěžovatelka nepředložila jediný časopis vydaný před podáním přihlášky ochranné
známky (ve správním spisu je založena pouze kopie první strany časopisu stěžovatelky č. 1/2002
předložená přihlašovatelkou dne 30. 7. 2008, která však neprokazuje, v jakém nákladu
byl časopisu vydán) a pouze z doložených faktur nebylo možné masivní propagaci časopisu
stěžovatelky dovodit, neboť ve správním řízení nebyly přiloženy žádné konkrétní zveřejněné
inzeráty ani smlouvy o inzerci, které by rozsah a obsah propagace mohly jakkoliv osvětlit.
[41] Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že ani podmínka většího
než místního dosahu označení nebyla v posuzovaném případě splněna. První číslo časopisu
(č. 1/2002) nebylo žalovanému předloženo a nebylo tak jasné, v jakém nákladu byl časopis vydán
ani do jakých oblastí byl distribuován. Navíc z předložených faktur za inzerci
nebylo možné vyčíst, čeho konkrétně se inzerce týkala a zda se v ní předmětné označení Sfinga
vůbec objevilo; navíc se jednalo o inzerci provedenou několik dní před podáním přihlášky
ochranné známky. Užívání obchodní firmy ve vztahu k dodavatelům počítačového a jiného
kancelářského vybavení nelze považovat za užívání označení ve smyslu §7 odst. 1 písm. g)
zákona, neboť ve vztahu ke spotřebitelům takové užívání označení není spojeno s nakladatelskou
činností či tiskovinami a papírenskými výrobky. Z uvedených důvodů žalovaný dospěl k závěru,
že nelze tvrdit, že by označení získalo větší než místní dosah.
[42] Ani tomuto hodnocení nelze podle zdejšího soudu nic vytknout. Žalovaný na základě
předložených důkazů dospěl k přesvědčivému závěru, že stěžovatelka neprokázala větší
než místní rozsah předmětného označení. Pokud v řízení nepředložila časopisy, jejichž název
měl obsahovat zmíněné označení, vydané před podáním přihlášky, ani např. nedoložila inzerci
dokládající propagaci jejího časopisu napříč Českou republikou, nemohl žalovaný jenom
na základě předložených faktur za inzerci v některých regionálních denících dovodit,
že bylo ve větším než místním dosahu inzerováno právě předmětné označení Sfinga.
[43] Ke stěžovatelkou zmiňované nepřesnosti v rejstříku ochranných známek,
kdy u přihlašované ochranné známky jsou uvedeny rozdílné výrobky v české a anglické verzi,
Nejvyšší správní soud dodává, že tato skutečnost nemůže nijak ovlivnit správnost argumentace
žalovaného ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách, neboť žádným způsobem nemůže přispět k prokázání, že stěžovatelka svoji obchodní
firmu dlouhodobě užívala, resp. rozsáhle propagovala před podáním přihlášky ochranné známky,
nebo že bylo předmětné označení stěžovatelkou užíváno ve větším než místím rozsahu.
Tato skutečnost je pro posouzení předmětné otázky irelevantní. Nad rámec je nutné zmínit,
že z §44 zákona o ochranných známkách ve spojení s §11 a §12 vyhlášky Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 20. 2. 2004 č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách,
vyplývá, že přesný překlad výrobků v angličtině nebo francouzštině, pro něž je známka
přihlašována, je přihlašovatel povinen uvádět jen při podání žádosti o mezinárodní zápis
ochranné známky; u národních ochranných známek je tedy anglický překlad výrobků nadbytečný.
Ostatně při vygenerování výpisu předmětné ochranné známky č. O-175529 z rejstříku
ochranných známek zveřejněného na internetových stránkách (http://isdv.upv.cz) se ve výpisu
z rejstříku zobrazuje pouze české znění seznamu výrobků a služeb.
[44] Podle Nejvyššího správního soudu je z rozsudku městského soudu zřejmé,
proč v souladu se správním spisem shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné
a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření
závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
stěžovatelky obsaženou v žalobě. Námitka nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu
k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách proto není
důvodná.
III. D)
Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách
[45] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že městský soud nesprávně uzavřel,
že stěžovatelka v řízení neprokázala zlou víru osoby zúčastněné na řízení v době podání přihlášky
ochranné známky. Městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195, ve shodě s žalovaným uvedl, že stěžovatelka nebyla úspěšná
při prokazování skutečnosti, že přihláška osoby zúčastněné nebyla podána v dobré víře. Důkazní
břemeno přitom spočívalo na stěžovatelce. Samotná existence starší podobné ochranné známky
zapsané pro shodné nebo podobné výrobky o nedostatku dobré víry přihlašovatelky nesvědčí.
Tato skutečnost by musela být podložena dalšími relevantními důkazy.
[46] Podle ustanovení §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se přihlašované
označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných
u Úřadu tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.
[47] Jak správně poznamenal městský soud, z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá,
že při posuzování, zda byla přihláška ochranné známky podána v dobré víře ve smyslu shora
citovaného ustanovení, je nutné posoudit několik podmínek: 1) zda přihlašovatel věděl nebo
vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení) namítatele,
2) zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele
a 3) zda neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. V souladu s presumpcí
dobré víry na straně přihlašovatele a s §34 odst. 1 zákona o ochranných známkách leží důkazní
břemeno ohledně prvních dvou skutečností na namítateli; správní orgán však vždy musí
přihlédnout i ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly zlou víru
vyvrátit nebo naopak potvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008,
č. j. 1 As 3/2008 - 195, publikovaný pod č. 1665/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
[48] Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Stěžovatelka spatřovala nedobrou
víru přihlašovatelky v tom, že podala přihlášku ochranné známky až po zápisu obchodní firmy
stěžovatelky do obchodního rejstříku a po vydání prvního čísla časopisu „Křížovka Sfinga“
stěžovatelky. Z předložených časopisů přihlašovatelky vyplynulo, že minimálně v roce 2001
byl vydáván časopis Křížovka (s obrázkem sfingy) přihlašovatelem. Dne 26. 11. 2001
byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Sfinga AM, s. r. o., která započala s přípravami
na vydávání křížovkářského čtrnáctideníku. Z předložené kopie titulní strany časopisu
stěžovatelky Křížovka Sfinga č. 1/2002 je zřejmé, že první vydání časopisu stěžovatelky
mělo téměř shodnou vnější grafickou úpravu jako časopis přihlašovatelky, který byl vydáván
již před zápisem společnosti stěžovatelky do obchodního rejstříku. Na titulní straně prvního čísla
časopisu stěžovatelky bylo uvedeno „Křížovka, kterou již dávno znáte – nyní pod názvem Křížovka
Sfinga“. Na uvedené jednání stěžovatelky reagovala přihlašovatelka dne 10. 2. 2002 podáním
žaloby na ochranu před nekalou soutěží a podáním přihlášek ochranných známek. Soudní řízení
skončilo schválením smíru (srov. usnesení Městského soudu ze dne 12. 11. 2002,
sp. zn. 15 Cm 24/2002), podle něhož se žalovaná společnost Sfinga AM, s. r. o. měla mj. zdržet
vydávání luštitelského časopisu „Křížovka Sfinga“, distribuce tohoto časopisu, užívání označení
časopisu a užívání postavy sfingy v logu svých časopisů. Na základě uzavřeného smíru
přejmenovala stěžovatelka svůj časopis na „Sfinga křížovka“ a místo postavy sfingy začala v logu
používat pyramidu.
[49] Žalovaný v této souvislosti uvedl, že se přihlašovatelka podáním přihlášky ochranné
známky snažila formálně ochránit označení „KŘÍŽOVKA SFINGA“, přičemž již dříve
před podáním přihlášky užívala označení doplněné o obrázek sfingy. S ohledem na okolnosti
daného případu žalovaný uzavřel, že nelze mít za to, že by jednání přihlašovatelky bylo v nedobré
víře.
[50] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že povinností stěžovatelky při formulování námitek
podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách bylo mimo jiné prokázat zlou víru
osoby zúčastněné na řízení (přihlašovatelky). S ohledem na shora popsaný skutkový stav
lze konstatovat, že v řízení bylo postaveno na jisto, že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní
firmy stěžovatelky (Sfinga AM, s. r. o.), nicméně nebylo prokázáno, že by přihlašovatelka
přihlášením ochranné známky jednala ve zlém úmyslu. Právě naopak, z předložených důkazních
prostředků (především výtisky časopisu Křížovka dokládající dlouhodobou činnost
přihlašovatelky před podáním přihlášky ochranné známky, žaloba na ochranu před nekalou
soutěží ze dne 10. 2. 2002 nebo usnesení Městského soudu ze dne 12. 11. 2002,
sp. zn. 15 Cm 24/2002) má zdejší soud ve shodě s žalovaným i městským soudem
za to, že se přihlašovatelka podáním přihlášky ochranné známky počátkem roku 2002, kdy začala
vydávat svůj časopis stěžovatelka, snažila silněji ochránit svá starší práva, která se jí zdála
být ohrožena právě vydáváním časopisu stěžovatelky.
[51] Důkazní břemeno k prokázání zlé víry přihlašovatelky v souladu s §7 odst. 1 písm. k)
zákona spočívalo na stěžovatelce. Ta jej však předloženými důkazními prostředky (zejména
existencí její obchodní firmy a skutečností, že přihlášky byly podány teprve poté, co stěžovatelka
začala na trh uvádět svůj časopis obsahově podobný časopisu přihlašovatelky) neunesla,
neboť v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka nejednala v dobré víře. Samotná skutečnost,
že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní firmy stěžovatelky a po zahájení vydavatelské
činnosti stěžovatelky podala přihlášku ochranné známky, nemůže svědčit o jejím zlém úmyslu,
je-li z ostatních skutkových okolností projednávané věci zřejmé, že právě podáním ochranné
známky přihlašovatelka reagovala na předchozí nekalosoutěžní jednání stěžovatelky a snažila
se tímto jednáním chránit svá dřívější práva.
[52] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále městskému soudu vytýkala nadbytečnost
jeho argumentace týkající se dobrých mravů, která podle ní není obsažena v námitkovém důvodu
podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. K tomu zdejší soud dodává,
že městský soud zmíněnou argumentací reagoval na tvrzení stěžovatelky uváděné na straně 2
žaloby, že podání přihlášky předmětné ochranné známky přihlašovatelkou bylo reakcí na vznik
společnosti stěžovatelky, a tato reakce byla v rozporu s dobrými mravy. Městský soud
v napadeném rozsudku k tomuto žalobnímu tvrzení podotkl, že s ohledem na dikci předmětného
ustanovení jde o argumentaci v dané věci zjevně nepřípadnou. Dospěl tedy ke shodnému závěru,
k němuž nyní stěžovatelka dospívá v kasační stížnosti, že soulad podání přihlášky s dobrými
mravy není relevantní pro posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. k) zákona.
Uvedená výtka stěžovatelky tedy postrádá jakéhokoliv opodstatnění, neboť stěžovatelka nyní
v kasační stížnosti pouze opakuje závěr městského soudu.
[53] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný i městský
soud správně posoudili, že stěžovatelka v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka při podání
přihlášky nejednala v dobré víře. Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle
§7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách tedy není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[54] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[55] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly. Podle §60 odst. 5 s. ř. s. mají osoby zúčastněné na řízení právo na náhradu
jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem.
Soud však osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil, proto rozhodl
tak, jak je uvedeno v bodu IV. výroku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu