ECLI:CZ:NSS:2011:1.AZS.1.2011:53
sp. zn. 1 Azs 1/2011 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: G. B., zastoupen Mgr. Jiřím Ostrýtem,
advokátem se sídlem Polská 15, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové
a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 6. 2010, čj. OAM-128/LE-BE03-BE03-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2010, čj. 46 Az 21/2010 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Ostrýtovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vydal dne 10. 6. 2010 rozhodnutí, kterým rozhodl o nepřípustnosti opakované
žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně řízení v této věci
zastavil podle §25 písm. i) výše cit. zákona . Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou
u Krajského soudu v Praze. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění
rozsudku soud uvedl, že z druhé žalobcovy žádosti žádná nová skutečnost nevyplývá, všechny
skutečnosti žalovaný již meritorně posuzoval a není žádný důvod k tomu, aby tak činil znovu.
Dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného netrpí ani žádnou vadou po formální stránce . Byly tak
splněny podmínky k tomu, aby správní orgán řízení o opakované žádosti žalobce, která
je nepřípustná, zastavil.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnil svou
kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu s tím, že j i podává z důvodů dle §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a pro vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisu.
[3] Stěžovatel velmi obecně v kasační stížnosti namítá, že jak správní orgán, tak soud
zaměnily pojmy „důvody opakované žádosti“ a „ nové okolnosti, které nebyly v předchozím řízení předmětem
zkoumání“, současně však neuvádí, v jakém smyslu měly být uvedené pojmy zaměněny. Stěžovatel
se domnívá, že důvody žádosti mohou být totožné. Správní orgán a soud musí zkoumat, zda
žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně
ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany . Stěžovatel je přesvědčen, že z obou řízení
vyplývá, že nové skutečnosti a nová zjištění v dané věci uvedl, byť důvodem jeho druhé žádosti
je tentýž důvod jako v předchozím řízení. Na základě toho má za to, že posouzení jeho žádosti
jako nepřípustné a zastavení řízení nebylo na místě.
[4] Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný měl zkoumat, zda má stěžovatel odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině nebo zda jsou v jeho případě
důvodné obavy, že pokud bude vrácen do země původu (Mongolsko), hrozilo by mu nebezpečí
vážné újmy, např. mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, případně by jeho
vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR a je tak dán některý z důvodů udělení
doplňkové ochrany.
[5] Stěžovatel z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti ve smyslu §102 ve spojení s §104 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud připomíná, že v případech, kdy je podána kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby za účelem jejího meritorního přezkoumání splňovala
kasační stížnost kromě podmínek přípustnosti také podmínky přijatelnosti. To vyplývá z usnesení
zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS;
všechna rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz), na které zdejší soud v této
souvislosti odkazuje.
[8] Zdejší soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. tedy dále zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[9] Otázkou, jaké důvody žádosti o mezinárodní ochranu lze pokládat za nové oproti žádosti
dřívější, a tedy za důvody opodstatňující meritorní posouzení opakované žádosti o mezinárodní
ochranu, se zdejší soud zabýval již opakovaně ve svých rozhodnutích vykládajících zde
aplikované ustanovení §10a písm. e) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení je žádost
o mezinárodní ochranu nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž
by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů
pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.
[10] Zdejší soud toto ustanovení vyložil zejména ve svém rozsudku ze dne 11. 6. 2009,
čj. 9 Azs 5/2009 - 65: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní
postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou b ěhem předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při
opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto
podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může v ést
k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní
opakovaných žádostí.“
[11] Stěžovatel sám přiznává, že ve druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany sice uvedl
totožný důvod jako v žádosti předchozí, avšak zároveň tvrdí, že uvedl nové skutečnosti a nová
zjištění, které měl žalovaný a následně i soud posoudit. Kasační stížnost v této otázce však
zůstává zcela pouze v obecné rovině; stěžovatel žádným způsobem tyto údajně nové skutečnosti
nebo nová zjištění nekonkretizuje a ani jiným způsobem na ně neodkazuje. „Novost“ těchto
skutečností není zjevná ani ze správního spisu (srov. obecně např. rozsudek NSS ze dne
30. 6. 2009, čj. 4 Azs 23/2009 - 64).
[12] Stěžovatel dále trvá na tom, že jak žalovaný tak soud měl i zkoumat skutečnosti uvedené
v bodě [4] meritorně. Tyto skutečnosti však ani v kasační stížnosti nijak nekonkretizuje, zůstává
jen u naprosto obecných tvrzení. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že bylo-li
řízení zastaveno, žalovaný nebyl povinen posuzovat podmínky pro udělení doplňkové ochrany
za situace, kdy tato otázka byla předmětem zevrubného posouzení v prvém řízení v této věci
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2010, čj. 5 Azs 4/2010 - 122).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele (obdobně ve vztahu k mongolským žadatelům např. usnesení NSS ze dne 17. 2. 2011,
čj. 2 Azs 1/2011 - 74 či ze dne 27. 1. 2011, čj. 7 Azs 1/2011 - 72). Nelze tedy než souhlasit
s žalovaným, že kasační stížnost je nepřijatelná ve smyslu §104a s. ř. s. Z tohoto důvodu o ní
Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. I. tohoto usnesení.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve s pojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s . ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání
doplnění kasační stížnosti v důsledku čehož byla kasační stížnost přípustná) a 1 x 300 Kč
na úhradu hotových výdajů v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu