ECLI:CZ:NSS:2011:1.AZS.11.2011:84
sp. zn. 1 Azs 11/2011 - 84
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühn a, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupené Mgr. Markem Janstou,
LL.M., advokátem se sídlem Palackého 267, Mladá Boleslav, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 , o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2010, č. j. OAM-93/LE-BE03-P12-2010, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, č. j. 46 Az
18/2010 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Marka Jansty se u r č u je částkou 2880 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Dne 16. 4. 2010 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany. V záhlaví
specifikovaným rozhodnutím ze dne 5. 5. 2010 žalovaný rozhodl, že žádost je nepřípustná podle
§10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky (dále jen „zákon o azylu“) , a že se řízení zastavuje podle §25 písm. i) téhož zákona .
Žalobu žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl krajský soud výše uvedeným rozsudkem
ze dne 11. 10. 2010, proti němuž nyní žalobkyně brojí kasační stížn ostí.
[2] Správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že již v minulosti (v roce 2004)
jedné žádosti žalobkyně o udělení azylu nebylo vyhověno. Podle žalovaného jsou důvody nové
žádosti stejné jako v případě předchozí žádosti; žalobkyně uvedla, že byla členkou politické strany
Ar-Namys a účastnila se akcí této strany, pak jí bylo kvůli tomu vyhrožováno ze strany
policejních orgánů (jediný rozdíl oproti předchozí žádosti spočívá v tom, že v původním řízení
tvrdila, že byla toliko sympatizantkou uvedené s trany). Žalovaný zároveň zhodnotil i zprávy
o aktuálním vývoji v Kyrgyzstánu, zvláště s ohledem na události související se svržením režimu
prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, ke kterému došlo v dubnu roku 2010. Správní orgán dospěl
k závěru, že žalobkyni nehrozí v případě jejího návratu do vlasti nebezpečí, neboť dle jeho
poznatků nenáleží ke skupině vysokých představitelů bývalého režimu, ani k příbuzným
svrženého prezidenta Bakijeva. Žalobkyně nadto svou druhou žádost o udělení mezinárodní
ochrany podala až poté, co jí bylo rozhodnutím Policie ČR ze dne 8. 4. 2 010 uloženo správní
vyhoštění, přičemž v rámci řízení o správním vyhoštění bylo žalovaným vydáno závazné
stanovisko, v němž rovněž nebyl shledán důvod znemožňující žalobkyni vycestování do země
původu ve smyslu §179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Opětovné podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany proto považoval žalovaný za účelové.
[3] Krajský soud se s hodnocením žalovaného ztotožnil. Konstatoval, že základní důvod,
pro který žalobkyně opakovaně žádá o udělení mezinárodní ochrany, je stále týž (problémy
spojené s její údajnou činností ve straně Ar-Namys). Soud přitom neuvěřil jejímu tvrzení
uvedenému ve druhé žádosti, tedy že byla dokonce členkou této strany. Na zákonnosti
rozhodnutí o nepřípustnosti nové žádosti dle soudu nic nemění ani žalobkyní nově předkládané
důkazy (čtyři předvolání z let 2006 a 2007, jimiž kyrgyzské státní orgány předvolávaly žalobky ni
v pozici obviněné). K námitce žalobkyně, že se žalovaný nezabýval možným porušením zásady
non-refoulement v případě jejího vycestování do země původu, krajský soud uvedl, že v daném
řízení nebylo povinností správního orgánu řešit tuto otázku. Tuto povinnost má pouze v případě,
že věcně rozhoduje o udělení mezinárodní ochrany.
II.
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uvedla, že ji bylo v zemi původu
bráněno v právu na svobodu politického přesvědčení, což mělo podobu postihů ze strany
státních orgánů, konkrétně bezdůvodných předvolání k policii a šikany ze strany dalších orgánů
veřejné moci. Stěžovatelka se domnívá, že odůvodnění napade ného rozsudku je nedostatečné
a že krajský soud pochybil, jestliže opakované jednání policie vůči ní v yhodnotil pouze jako jakýsi
exces a označil za neprokázanou souvislost mezi jednáním policie a politickou činností
stěžovatelky. Soud se dále chybně ztotožnil s tvrzením správního orgánu, podle nějž
se stěžovatelka nemůže dovolávat zásady non-refoulement. V případě návratu do vlasti
se stěžovatelka obává opakování popsaného jednání ze strany státních orgánů. Stěžovatelka
zároveň požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Ustanovený zástupce v doplnění kasační stížnosti namítl, že stěžovatelka v žalobě
jako důvod žádosti o udělení azylu uvedla mimo jiné pronásledování její osoby mocenskými
orgány Kyrgyzské republiky, jmenovitě orgány tamní tajné policie a policie. Uvedené
pronásledování dokládala celkem čtyřmi předvolánkami policie, na kterých je jméno stěžovatelky
uvedeno s označením osoby podezřelé ze spáchání trestného činu. Důvodem této perzekuce
stěžovatelky byla její účast na mítincích a politické činnosti opoziční politické formace Ar -Namys.
Vzhledem k časové kontinuitě předvolání stěžovatelky k policejním výslechům je patrné, že její
osoba je dlouhodobě ze strany mocenských orgánů domovského státu pronásledována
za politické názory. Stěžovatelka spatřuje v postupu soudu nezájem blíže se zabývat úrovní
dodržování lidských práv v zemi jejího původu, kdy stav ochrany lidských práv a dodržování
zákonnosti v této zemi je tristní. Soud pominul výpověď stěžovatelky, která od počátku
azylového řízení tvrdila, že byla před svým nuceným odchodem z území Kyrgyzské republiky
vystavena opakovanému nátlaku policejních složek, kdy jí bylo vyhrožováno fyzickou likvidací.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.
K námitkám právního zástupce stěžovatelky uvedl, že nemohou být předmětem soudního
přezkumu v tomto řízení, neboť žaloba i kasační stížnost směřovaly do správního rozhodnutí
procesní povahy, v němž správní orgán vůbec neposuzoval věcné důvody z hlediska naplnění
některé z forem mezinárodní ochrany.
III.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (publikované pod č. 933/2006 Sb.
NSS; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[8] K nyní posuzované věci je třeba předně uvést, že stěžovatelčinu žádost o udělení
mezinárodní ochrany shledal žalovaný nepřípustnou ve smyslu §10a písm. e) zákona o azylu.
Konstatoval přitom, že se jedná o opakovanou žádost, v níž stěžovatelka neuvedla žádné nové
skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jejího vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů
pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci
mezinárodní ochrany. K úpravě opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu, jak je v zákoně
o azylu obsažena od 21. 12. 2007, se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne
11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65. Zde uvedl, že „[i]nstitut opakované žádosti o udělení mezinárodní
ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem
je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které
nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti,
ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu
poměrů ve vztahu k osobě žadatele. “
[9] Správní orgán tedy při rozhodování o opakované žádosti o mezinárodní ochranu hodnotí
jednak to, zda žadatel uvádí nové skutečnosti nebo zjištění, a dále to, zda se jedná o takové
skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení.
Jak přitom uvedl Nejvyšší správní soud v cit. rozsudku č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, za nové
skutečnosti nebo zjištění je nutno „považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze
takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Ostatně v jiných případech
by nové správní řízení pozbývalo jakéhokoli smyslu, protože jeho výsledek by byl předem daný a ve svém důsledku
by takové správní řízení nekorespondovalo s požadavkem hospodárnosti vnímaným jakožto dosahování žádoucích
výsledků s co nejmenšími možnými náklady.“ V případě, že tyto požadavky nejsou naplněny, správní
orgán již opětovně nehodnotí věcně otázku, zda má stěžovatel nárok na udělení některé formy
mezinárodní ochrany (s možnou výjimkou doplňkové ochrany, ale k tomu blíže viz níže).
I při následném soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu je předmětem přezkumu
zejména otázka, zda byly naplněny uvedené požadavky.
[10] S takto vymezeným předmětem nynějšího soudního přezkumu se však některé
z kasačních námitek uplatněných stěžovatelkou míjí. Námitkami, že stěžovatelka byl a před svým
nuceným odchodem z území Kyrgyzské republiky vystavena opakovanému nátlaku policejních
složek, že ji zde bylo bráněno v realizaci práva na svobodu politického přesvědčení apod.,
se proto Nejvyšší správní soud nebude zabývat. Relevantní ve vztahu k otázce, zda byl namístě
závěr o nepřípustnosti žádosti stěžovatelky, jsou stěžovatelkou nově předložená předvolání
ze strany mocenských složek Kyrgyzské republiky z let 2006 a 2007. Nejvyšší správní soud
se však ztotožňuje s hodnocením žalovaného a krajského soudu, že z nich není patrné, že by
mohly mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Jednak z nich není patrné, z čeho
je v daných řízeních stěžovatelka obviněna a zda mají tato řízení nějakou souvislost s její tvrzenou
politickou činností před odchodem z Kyrgyzstánu v roce 2004. Ale co je ještě podstatnější,
v dubnu roku 2010 došlo ke svržení režimu prezidenta Bakijeva, kterého stěžovatelka označila
za původce jejího pronásledování. Posuzování toho, zda jsou dány důvody k udělení azylu, má
přitom do jisté míry i prospektivní charakter. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval
např. v rozsudku ze dne 24. 11. 2005, č. j. 4 Azs 76/2005 - 73, pokud v zemi, v níž byl žadatel
pronásledován pro své aktivní politické postoje (respektive tvrdí, že byl p ronásledován), dojde
k takové změně politické situace, že tvrzená perzekuce již nadále nehrozí, odpadá v takovém
případě i potřeba mezinárodní ochrany formou azylu.
[11] Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud pochybil, jestliže uvedl, že se v daném řízení
nemůže dovolávat zásady non-refoulement. K tomu Nejvyšší správní soud předně uvádí, že otázka,
zda je správní orgán povinen posoudit udělení doplňkové ochrany a odůvodnit své rozhodnutí
v tomto směru i v případě, že zastavuje řízení podle §25 písm. i) ve spojení s §10a písm. e)
zákona o azylu, je nyní předložena rozšířenému senátu zdejšího soudu, a to ve věci vedené
pod sp. zn. 3 Azs 6/2011. Senát rozhodující v nynějším řízení má nicméně za to, že je oprávněn
o kasační stížnosti stěžovatelky rozhodnout a nemusí přerušit řízení do doby zodpovězení
uvedené otázky rozšířeným senátem. Žalovaný se totiž v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval
také tím, jaká je v současné době situace v Kyrgyzstánu a zda zde stěžovatelce nehrozí v případě
jejího návratu nebezpečí. Dospěl přitom k závěru, že nepatří mezi osoby, které by byly spjaty
s nedávno svrženým režimem, a že tedy nemusí mít z případného návratu obavy. Správní orgán
se tedy vypořádal s možnou kolizí svého rozhodnutí o zastavení řízení se zásadou non-refoulement.
Nutno dodat, že logicky a přesvědčivě. Nejvyššímu správnímu soudu není zřejmé, proč by
stěžovatelka měla mít po návratu do země původu obavu z opakování jednání, kterému byla
dle svých tvrzení vystavena před tím, než ji opustila, jak namítá v kasační stížnosti. Jak již bylo
uvedeno v předchozím bodě, režim prezidenta Bakijeva, k terého stěžovatelka označila
za původce jejího pronásledování, byl v roce 2010 svržen, a tím, kdo nyní může mít potenciálně
obavy z pronásledování, jsou spíše jeho stoupenci.
[12] Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
[15] Žalobkyni byl ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Výše odměny advokáta byla stanovena
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za jeden úkon právní služby spočívající
v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 20. 5. 2011, a náhrady hotových výdajů, tedy
ve výši 2100 Kč a 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 citované
vyhlášky], celkem 2400 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšují se náklady řízení o částku 480 Kč, odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému advokátovi se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 2880 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu