ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.3.2009:232
sp. zn. 11 Kss 3/2009 - 232
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně kárného senátu
Mgr. Daniely Zemanové a jeho členů: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. et Mgr. Věroslava Řezáče,
JUDr. Aleny Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové rozhodl v neveřejném
jednání dne 5. 12. 2011 v právní věci navrhovatele: ministr spravedlnosti, se sídlem
Vyšehradská 16, Praha 2, proti: JUDr. E. P., soudkyně Okresního soudu v Chomutově, Na
Příkopech 663, Chomutov, zastoupené JUDr. Petrem Zavřelem, advokátem se sídlem náměstí
Winstona Churchilla 2, Praha 3, o nároku kárně obviněné soudkyně na náhradu nákladů účelně
vynaložených v souvislosti s kárným řízením,
takto:
I. Podle §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státníc h zástupců
a soudních exekutorů, se p ř i z n á v á JUDr. E. P., soudkyni Okresního soudu
v Chomutově, Na Příkopech 663, Chomutov, zproštěné kárného obvinění rozhodnutím
kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2011 č. j. 11 Kss 3/2009 - 210,
vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2,
náhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením v celkové výši 8 054
Kč.
II. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2,
je povinna náhradu nákladů v celkové výši 8 054 Kč v y p l a t i t k rukám
obhájce JUDr. Petra Zavřela, advokáta, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 2, Praha 3,
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to na účet vedený u Komerční
banky Praha a.s., pobočka Praha 4, Boleslavova ul., č. ú. X .
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud vedl na základě návrhu ministra spravedlnosti ze dne 5. 2. 2009
řízení o kárné odpovědnosti JUDr. E. P., soudkyně Okresního soudu v Chomutově.
Rozhodnutím ze dne 18. 5. 2011 č. j. 11 Kss 3/2009 - 210, Nejvyšší správní soud JUDr. E. P.
kárného obvinění zprostil, neboť skutek, jenž jí byl kladen za vinu, není kárným proviněním.
Kárně obviněná soudkyně v řízení využila svého práva zvolit si obhájce z řad advokátů,
což Nejvyššímu správnímu soudu osvědčila předložením plné moci udělené zvolenému obhájci.
Na základě výzvy předsedkyně kárného senátu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 11 Kss 3/2009 - 226,
JUDr. E. P. vyčíslila náklady, které účelně vynaložila v souvislosti s vedeným kárným řízením.
Tyto náklady specifikovala následovně: 1/ náklady právního zastoupení v celkové výši 6950 Kč (2
úkony právní služby po 2100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, jízdné vlakem na trase Praha -
Brno a zpět ve výši 550 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený na cestě k jednání a zpět 16x 1
hodiny po 100 Kč); 2/ cestovné ve výši 3304 Kč za vlastní cestu kárně obviněné k jednání soudu
Chomutov - Brno a zpět vlastním automobilem (616 km vozidlem Škoda Octavia, RZ X, o
objemu motoru 1896 cm
3
při průměrné spotřebě 5,4 litrů/100 km a ceně nafty dle vyhlášky č.
377/2010 Sb. ve výši 30,80 Kč). Úhrnem tedy JUDr. E. P. požádala o náhradu nákladů ve výši
10 254 Kč.
Soudkyni JUDr. E. P., která byla zproštěna kárného obvinění, náleží podle §19 odst. 3
zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), náhrada účelně vynaložených nákladů
v souvislosti s kárným řízením, a to vůči státu. O tomto nároku rozhoduje kárný senát buď
současně s rozhodnutím o kárném návrhu, anebo samostatným rozhodnutím (je-li třeba provést
šetření). V projednávané věci kárný senát Nejvyššího správního soudu o nároku na náhradu
nákladů nerozhodl při vynesení rozhodnutí v rámci ústního jednání, rozhoduje o něm tedy nyní
samostatným rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud jako soud kárný musel při rozhodnutí o nároku na náhradu účelně
vynaložených nákladů zaujmout právní názor k pojmu „účelně vynaložené náklady“
a tento výklad konfrontovat s nárokem uplatněným JUDr. E. P., a dále vyslovit, která organizační
složka státu bude za stát jednat, neboť ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. stanoví, že
uvedený nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů má kárně obviněný vůči státu. Použití
trestního řádu, jenž je v souladu s §25 zákona č. 7/2002 Sb. předpisem přiměřeně použitelným i
pro kárné řízení, nepřichází v úvahu, neboť jde o nárok vlastní pouze kárnému řízení.
Nelze pochybovat o tom, že účelně vynaloženými náklady jsou v prvé řadě náklady kárně
obviněné na obhajobu v průběhu kárného řízení. Pokud jde o jejich výši, JUDr. E. P. při jejich
vyčíslení vycházela z přípisu obhájce ze dne 23. 5. 2011, který tyto náklady určil dle vyhlášky č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) , a specifikovala je jako odměnu obhájci a
jeho hotové výdaje.
Náklady na obhajobu pravidelně zahrnují odměnu za zastupování, jejíž výši bude třeba
určit podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně (jako jediného zvláštního
předpisu, jehož užití přichází v úvahu), a dále účelně vynaložené hotové výdaje a náhradu
za promeškaný čas v intencích ustanovení §13 advokátního tarifu. Pokud jde o odměnu
za zastupování, konkrétně určení tarifní hodnoty a sazby za jeden úkon právní služby, JUDr. E.
P. ji v návaznosti na zmiňovaný přípis obhájce ze dne 23. 5. 2011 vyčíslila ve výši 2100 Kč dle §9
odst. 3 písm. f) advokátního tarifu. Podle tohoto ustanovení se za tarifní hodnotu ve věcech
žalob, kasačních stížností a dalších právních věc í projednávaných podle soudního řádu správního
(s výjimkou věcí podle odstavce 2) považuje částka 25 000 Kč, čemuž odpovídá odměna za jeden
úkon právní služby ve výši 2100 Kč.
Kárné řízení ve věcech soudců, vedené podle zákona č. 7/2002 Sb., za přiměřeného
použití trestního řádu, však zcela jistě nelze pokládat za řízení projednávané podle soudního řádu
správního, byť kárné věci projednává a rozhoduje Nejvyšší správní soud, který je zároveň
vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví.
V kárných řízeních Nejvyšší správní soud nerozhoduje jako soud kasační, ale jako soud kárný ,
jehož pravomoc je dána zvláštními právními předpisy, konkrétně §3 zákona č. 7/2002 Sb.
Poněvadž kárné řízení jako řízení sui generis není zahrnuto mezi specifickými typy řízení se zvláštní
tarifní hodnotou, jedná se o řízení po všech stránkách specifické a jeho tarifní hodnotu lze určit
obtížně, kloní se kárný senát k závěru, že ve věci je nutno aplikovat nikoli §9 odst. 3 písm. f)
advokátního tarifu, ale §9 odst. 1 téhož předpisu. Podle tohoto ustanovení nelze-li hodnotu věci
nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, považuje
se za tarifní hodnotu částka 5000 Kč. Sazb a mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby
z této tarifní hodnoty pak činí částku 1000 Kč (§7 advokátního tarifu).
Soudkyně JUDr. E. P. doložila, že její obhájce učinil v průběhu kárného řízení celkem dva
úkony právní služby, které jsou blíže specifikovány ve výroku tohoto rozhodnutí (převzetí a
příprava zastoupení dne 5. 3. 2009 a účast na jednání soudu dne 18. 5. 2011). Kárný soud tedy za
tyto úkony přiznává odměnu celkem ve výši 2000 Kč (2 x 1000 Kč). Podle §13 odst. 1 a 3
advokátního tarifu pak činí paušální náhrada hotových výdajů za každý tento úkon právní služby
částku 300 Kč, tj. celkem 600 Kč (2 x 300 Kč).
Dále byly prokázány náklady obhájce související s cestou k ústnímu jednání konanému
u Nejvyššího správního soudu v Brně dne 18. 5. 2011. Rovněž tyto náklady lze považovat
za účelně vynaložené. Obhájce cestoval na jednání soudu vlakem, kárný senát tedy přiznal
jako náhradu nákladů jízdné ve výši 550 Kč na trase Praha - Brno a zpět.
Koná-li se jednání soudu mimo sídlo obhájce, považuje kárný senát za součást nákladů
obhajoby též náhradu za čas promeškaný cestou k tomuto jednání [§14 odst. 1 písm. a) a odst. 3
advokátního tarifu]. JUDr. E. P. vyčíslila tuto náhradu za celkem 8 hodin, jež obhájce strávil
cestováním vlakem k ústnímu jednání a zpět; Nejvyšší správní soud jako soud kárný tedy přiznal
jako náhradu za promeškaný čas celkem 1 600 Kč (tj. 16 x 100 Kč za každou započatou
půlhodinu). Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal na odměně za zastupování a náhradě
hotových výdajů částku 4750 Kč.
Za účelně vynaložené náklady lze nepochybně považovat také cestovní výdaje,
které v souvislosti s cestou k ústnímu jednání konanému u Nejvyššího správního soudu dne
18. 5. 2011 vynaložila sama kárně obviněná. Soudkyně JUDr. E. P. použila k cestě na jednání
osobní automobil zn. Škoda Octavia, RZ X, jehož technický průkaz (resp. jeho kopii) soudu
předložila. Náhrada za použití osobního automobilu se řídí podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve spojení s vyhláškou č. 377/2010 Sb. Celková ujetá vzdálenost na trase
Chomutov - Brno a zpět činí 616 km; náhrada za použití automobilu byla stanovena dle §157
odst. 4 písm. b) zákoníku práce a §1 písm. b) v yhlášky č. 377/2010 Sb. ve výši 2279 Kč (tj. 3,70
Kč x 616km); náhrada za pohonné hmoty byla stanovena dle §158 odst. 2 až 4 zákoníku práce a
§4 písm. d) vyhlášky č. 377/2010 Sb. ve výši 1025 Kč (při průměrné spotřebě dle technického
průkazu 5,4 litrů/100 km, ujeté vzdálenosti 616 km a ceně 30,80 Kč za 1 l nafty). Celková výše
cestovného tedy činí 3304 Kč a tuto částku kárný senát Nejvyššího správního soudu přiznal
JUDr. E. P. jako náhradu účelně vynaložených nákladů.
Pokud jde o posouzení, která organizační složka státu má jednat za stát, který je povinen
náhradu účelně vynaložených nákladů kárného řízení poskytnout, vyšel kárný senát
z charakteristik kárného řízení se soudci jako řízení disciplinárního, jež nenese v zásadě žádné
společné rysy ani s trestním řízením, ani s řízením ve věcech občanskoprávních (k tomu srovnej
nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/09, body č. 53., 58. a 69). Účelem
kárného řízení je zajistit plnění povinností při výkonu funkce soudce, v popředí tedy stojí zájem
státu na jejím řádném výkonu. Za této situace považuje kárný senát za jedině možné, aby za stát
v případě přiznání nákladů vzniklých v souvislosti s kárným řízením jednala ta organizační složka
státu, jejíž vedoucí jako orgán k tomu zákonem pověřený [zde srovnej §8 odst. 2 písm. b) zákona
č. 7/2002 Sb.] podal návrh na zahájení kárného řízení, a vyjádřil tak zájem na řádném výkonu
a fungování soudní soustavy.
Kárný senát proto shledal jako určující kritérium pro posouzení, která organizační složka
státu má v této věci za stát jednat, existenci zájmu na vedení řízení vyjádřeného podáním kárného
návrhu. Specifikace konkrétní organizační složky je přitom nezbytná v zájmu zachování
požadavku na určitost a vykonatelnost výroků ukládajících povinnost státu (zde povinnost
uloženou státu v §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb.). Na základě výše uvedených úvah tak kárný
senát určil, že povinnou je v projednávané věci Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti,
neboť ministerstva jsou podle §3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky
a jejím vystupování v právních vztazích, organizačními složkami státu, a kárný návrh byl podán
ministrem spravedlnosti.
Kárný senát neopomenul ani tu možnost, že by za organizační složku státu byl označen
sám kárný soud, ovšem k takovému kroku kárný senát neshledal žádný relevantní právní důvod.
Nárok podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. se podle přesvědčení kárného senátu
svou povahou nejvíce blíží náhradě škody, přičemž za situace, kdy zákonodárce mlčí k otázce
určení organizační složky státu, která by za něj měla v takových případech jednat, zvolil kárný
senát tu výkladovou variantu, která podle jeho přesvědčení charakteru projednávané věci svědčí
nejblíže. Shodně tuto otázku Nejvyšší správní soud jako soud kárný posoudil
již ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2011, č. j. 12 Ksz 4/2010 - 141: „Nárok na náhradu nákladů
podle §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
vzniká za stanovených podmínek proti státu; za stát (Českou republiku) jedná organizační složka státu – státní
zastupitelství, jehož vedoucí podal návrh na zahájení kárného řízení (v případě, že by návrh podal ministr
spravedlnosti, pak Ministerstvo spravedlnosti jako organizační složka státu ).“
Ke splnění povinnosti plynoucí státu z výroků tohoto rozhodnutí stanovil kárný senát
lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Tato lhůta je zcela dostatečná k tomu, aby byla
náhrada nákladů vyplacena, a to k rukám obhájce kárně obviněné soudkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu