ECLI:CZ:NSS:2011:12.KSZ.8.2010:81
sp. zn. 12 Ksz 8/2010 - 81
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném
dne 12. 4. 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce
předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty, JUDr. Mileny
Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph.D., návrh krajského státního
zástupce v Praze ze dne 9. 11. 2010 č. j. 2 SPR 438/2010 - 1 na zahájení kárného řízení
proti JUDr. M. H., státnímu zástupci – okresnímu státnímu zástupci v Kolíně, a rozhodl
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. a zákona č. 286/2009 Sb., s e
JUDr. M. H.
nar. X,
státní zástupce – okresní státní zástupce v Kolíně,
bytem Č., Z. R. 437
z p r o š ť u j e
návrhu na zahájení kárného řízení pro skutek spočívající v tom,
že
v postavení okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně, v rozporu
s povinnostmi státního zástupce při výkonu funkce odpovědně plnit své úkoly a respektovat
přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví, zejména postupovat
odborně, svědomitě, odpovědně a bez zbytečných průtahů ve smyslu §24 odst. 1 zákona
o státním zastupitelství, přestože se dne 1. 7. 2010 na Okresním státním zastupitelství v Kolíně
dozvěděl od starosty města Kolína J. B., nar. X, který se k němu bez předvolání dostavil, že má
jmenovaný občan v držení audio nahrávku rozhovoru dvou osob s podezřelým obsahem,
týkajícím se převodu nemovitosti z majetku města Kolína, na jejímž základě má J. B. pochybnosti
o zákonnosti postupu při převodu nemovitostí a podezření z protiprávního jednání konkrétní
osoby, jednající v dané věci jménem města Kolína, postupoval jako státní zástupce z nedbalosti
zcela formálně a namísto toho, aby využil prostředky svěřené státnímu zastupitelství při jeho
činnosti a řádně požadoval na J. B. vysvětlení ke konkretizaci a objasnění jím tvrzených
skutečností a aniž by současně při jednání zajistil pro účely posouzení a rozhodnutí o dalším
postupu audio nahrávku na CD s podezřelým obsahem, kterou měl při návštěvě Okresního
státního zastupitelství v Kolíně J. B. při sobě a výslovně ji okresnímu státnímu zástupci v Kolíně
nabízel k poslechnutí, po zjištění důvodu návštěvy J. B. sice kladl J. B. otázky, vztahující se
k případu, ale nijak poznatky nedokumentoval a o obsah audio nahrávky se nezajímal, přičemž
pouze obecně poučil J. B. o možnosti podat trestní oznámení a doporučil mu, aby po poradě
s právníky napsal trestní oznámení a toto společně s potřebnou dokumentací doručil na Okresní
státní zastupitelství v Kolíně, přičemž zejména pak skutečnost, že nebylo v následujících dnech
na Okresní státní zastupitelství v Kolíně doručeno žádné podání s oznámením o podezření ze
spáchání trestného činu při převodu nemovitostí z majetku města Kolína, byl nečinný a nevyužil
oprávnění státního zástupce ve smyslu §157 odst. 2 trestního řádu uložit policejním orgánům
provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění
věci, takže o podezřelém jednání při převodu nemovitosti z majetku města Kolína se orgány
činné v trestním řízení dozvěděly bez aktivního postupu Okresního státního zastupitelství
v Kolíně až z anonymního trestního oznámení, které bylo doručeno v srpnu 2010 policejnímu
orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby
kriminální policie a vyšetřování v Praze a jehož součástí byla i audio nahrávka s podezřelým
obsahem, a tedy shora popsaný postup okresního státního zástupce v Kolíně neodpovídal
zákonem kladeným požadavkům na postup státního zástupce při plnění úkolů na úseku trestního
řízení ve smyslu §2 odst. 2, 4, 5 trestního řádu ve spojení s ustanoveními §59 trestního řádu a §
157 odst. 1, 2 trestního řádu a současně byl spojen s ohrožením důvěry v činnost státního
zastupitelství, neboť starosta J. B. v souvislosti s podezřelou audio nahrávkou sděloval jiným
osobám, že byl na Okresním státním zastupitelství v Kolíně a informoval okresního státního
zástupce v Kolíně o tom, že obdržel audio nahrávku s podezřelým obsahem rozhovoru
dvou osob, týkajícím se okolností převodu nemovitostí města Kolín a že mu bylo pouze řečeno,
aby podal trestní oznámení a připojil k němu všechny doklady,
neboť skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 11. 11. 2010 doručen návrh krajského státního
zástupce v Praze na zahájení kárného řízení proti státnímu zástupci – okresnímu státnímu
zástupci v Kolíně JUDr. M. H., v němž je mu kladeno za vinu, že v postavení okresního státního
zástupce
„Okresního státního zastupitelství v Kolíně, v rozporu s povinnostmi státního zástupce při výkonu funkce
odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví,
zejména postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a bez zbytečných průtahů ve smyslu §24 odst. 1 zákona
o státním zastupitelství, přestože se dne 1. 7. 2010 na Okresním státním zastupitelství v Kolíně dozvěděl
od starosty města Kolína J. B., nar. X, který se k němu bez předvolání dostavil, že má jmenovaný občan v držení
audio nahrávku rozhovoru dvou osob s podezřelým obsahem, týkajícím se převodu nemovitosti z majetku města
Kolína, na jejímž základě má J. B. pochybnosti o zákonnosti postupu při převodu nemovitostí a podezření
z protiprávního jednání konkrétní osoby, jednající v dané věci jménem města Kolína, postupoval jako státní
zástupce z nedbalosti zcela formálně a namísto toho, aby využil prostředky svěřené státnímu zastupitelství při jeho
činnosti a řádně požadoval na J. B. vysvětlení ke konkretizaci a objasnění jím tvrzených skutečností a aniž by
současně při jednání zajistil pro účely posouzení a rozhodnutí o dalším postupu audio nahrávku na CD
s podezřelým obsahem, kterou měl při návštěvě Okresního státního zastupitelství v Kolíně J. B. při sobě a výslovně
ji okresnímu státnímu zástupci v Kolíně nabízel k poslechnutí, po zjištění důvodu návštěvy J. B. sice kladl J. B.
otázky, vztahující se k případu, ale nijak poznatky nedokumentoval a o obsah audio nahrávky se nezajímal,
přičemž pouze obecně poučil J. B. o možnosti podat trestní oznámení a doporučil mu, aby po poradě s právníky
napsal trestní oznámení a toto společně s potřebnou dokumentací doručil na Okresní státní zastupitelství v Kolíně,
přičemž zejména pak skutečnost, že nebylo v následujících dnech na Okresní státní zastupitelství v Kolíně
doručeno žádné podání s oznámením o podezření ze spáchání trestného činu při převodu nemovitostí z majetku
města Kolína, byl nečinný a nevyužil oprávnění státního zástupce ve smyslu §157 odst. 2 trestního řádu uložit
policejním orgánům provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba
k objasnění věci, takže o podezřelém jednání při převodu nemovitosti z majetku města Kolína se orgány činné
v trestním řízení dozvěděly bez aktivního postupu Okresního státního zastupitelství v Kolíně až z anonymního
trestního oznámení, které bylo doručeno v srpnu 2010 policejnímu orgánu Policie České republiky, Útvaru
pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze a jehož součástí
byla i audio nahrávka s podezřelým obsahem, a tedy shora popsaný postup okresního státního zástupce v Kolíně
neodpovídal zákonem kladeným požadavkům na postup státního zástupce při plnění úkolů na úseku trestního
řízení ve smyslu §2 odst. 2, 4, 5 trestního řádu ve spojení s ustanoveními §59 trestního řádu a §157 odst. 1, 2
trestního řádu a současně byl spojen s ohrožením důvěry v činnost státního zastupitelství, neboť starosta J. B.
v souvislosti s podezřelou audio nahrávkou sděloval jiným osobám, že byl na Okresním státním zastupitelství
v Kolíně a informoval okresního státního zástupce v Kolíně o tom, že obdržel audio nahrávku s podezřelým
obsahem rozhovoru dvou osob, týkajícím se okolností převodu nemovitostí města Kolín a že mu bylo pouze řečeno,
aby podal trestní oznámení a připojil k němu všechny doklady“.
Navrhovatel navrhl jako kárné opatření uložit snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.
Ústní jednání před kárným soudem proběhlo dne 12. dubna 2011 za přítomnosti kárně
obviněného a navrhovatele.
Kárný návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (§8 odst. 5 písm. c/ zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, dále jen „zákon
o kárném řízení“), přičemž byly zachovány lhůty, jež má na mysli ustanovení §9 odst. 1 zákona
o řízení, neboť návrh byl podán do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném
provinění, jakož i do tří (dvou – podle §29 zákona o státním zastupitelství) let ode dne spáchání
kárného provinění (s ohledem na to, že vytýkaného jednání se měl kárně obviněný dopustit
1. 7. 2010 , a návrh byl podán v listopadu 2010, je nerozhodné, že navrhovatel netvrdí ničeho
o tom, kdy se o kárném provinění dozvěděl).
Kárně obviněný ve své výpovědi před kárným soudem stejně jako v písemném vyjádření
ze dne 9. 12. 2010, ve vysvětlení podaném 30. 9. 2010 podle zákona o státním zastupitelství
a dne 25. 10. 2010 podle trestního řádu před orgány Policie České republiky popsal průběh
návštěvy tehdejšího starosty města Kolína, kterého přijal bez předchozího ohlášení dne 1. 7. 2010
v odpoledních hodinách k rozhovoru v délce max. 60 minut (spíše kratšímu, neboť podle knihy
návštěv OSZ byl vyznačen příchod 13.35 a odchod 14.35 hod. a na rozhovor musel starosta
čekat, neboť kárně obviněný jednal s kolegyní JUDr. V.). Starosta mu sdělil, že obdržel
anonymně nějakou nahrávku na CD, a neví, zda je autentická nebo zda nejde o nějakou
provokaci. Z rozvláčného projevu pana starosty vyrozuměl, že nahrávka nějak souvisí s prodejem
pozemků z majetku města, který odsouhlasilo zastupitelstvo. Nesdělil kárně obviněnému
nic konkrétnějšího, nebyla řeč o tom, co je obsahem nahrávky, kdo na ní hovoří, o jaké pozemky
jde, kdo je měl koupit. V žádném případě, ani v náznaku se starosta nezmínil o nějakém úplatku.
Dotaz kárně obviněného, který starostovi v rozhovoru položil, směřoval k tomu, zda pozemky
nebyly prodány p od cenou. Odpověď byla negativní, cena měla odpovídat znaleckému posudku.
Poté se starosta kárně obviněného otázal, zda by si nahrávku předběžně neposlechl a neporadil
mu, jak s ní naložit. Takový postup kárně obviněný odmítl s tím, že starostovi vyložil,
že by tak mohla být do budoucna zpochybněna nestrannost a objektivita výkonu dozoru
nad případným vyšetřováním. Porady pak státní zastupitelství neposkytuje. Vysvětlil starostovi
odpovědnost spojenou s trestním oznámením. Doporučil mu, ať se poradí s advokátem
nebo právníky Městského úřadu. Nabídl mu současně, že trestní oznámení může třeba ihned
podat do protokolu a pak se tím začne státní zastupitelství okamžitě zabývat. To starosta odmítl
s tím, že se přišel jenom poradit. Poučil ho proto o způsobu podání trestního oznámení.
Jinak proběhla jen běžná společenská konverzace. Z rozhovoru podle kárně obviněného
nevyplynuly žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k nějakému
trestnému činu, proto nesepisoval žádný záznam, bral rozhovor jako konzultaci
o tom, jak je možno formálně postupovat při případném podání trestního oznámení; tak se běžně
postupuje na státním zastupitelství i v jiných případech. Následně o návštěvě informoval
svého náměstka Mgr. P. S. Počátkem září se telefonicky dotazovala policistka z protikorupčního
útvaru Policie ČR, zda v Kolíně není vedeno šetření o prodeji pozemků na základě nějaké
nahrávky, k tomu jí kárně obviněný sdělil, že starosta za ním s nějakou nahrávkou byl, ale trestní
oznámení nepodal. Dne 17. září 2010 pak kárně obviněný obdržel anonymní trestní oznámení
s nahrávkou na CD, po jejímž poslechu věc postoupil kolínské policii k zahájení úkonů trestního
řízení s tím, aby bylo ověřeno, zda se záležitostí již nezabývá protikorupční policie. Celkový
dojem z návštěvy měl kárně obviněný takový, že starosta asi hledá cesty jak sice nepodat trestní
oznámení, ale současně chce krýt sám sebe. Za situace, kdy se jako okresní státní zástupce nechtěl
nechat vmanévrovat do role quasi poradce starosty v choulostivých záležitostech, by bylo
protismyslné, aby požadoval vysvětlení ke konkretizaci případu nebo zajišťoval podezřelou
nahrávku. Dalo se sice dovodit, že nahrávka může zpochybňovat nějakým způsobem regulérnost
převodu pozemků, ale z jakých důvodů řečeno nebylo. Naopak na jediný dotaz kárně obviněného
starosta potvrdil, že prodej byl schválen zastupitelstvem města za cenu určenou znaleckým
posudkem. V průběhu rozhovoru tak nezískal konkrétní informace, které by zakládaly podezření
z trestného činu. Až se znalostí skutečností, které vyšly najevo následně, se postup kárně
obviněného nemusí jevit nejšťastnější; zvolil jej však podle nejlepšího vědomí a svědomí a byl
motivován výlučně zájmem na zachování nestrannosti, vážnosti a důstojnosti výkonu funkce
státního zástupce a státního zastupitelství jako instituce.
Z výpovědi svědka náměstka okresního státního zástupce Mgr. P. S. bylo zjištěno,
(obdobně jak již uvedl při podání vysvětlení na krajském státním zastupitelství ve dnech
22. 11. a 24. 11. 2010), že s ním o návštěvě starosty hovořil kárně obviněný, na přesný obsah
rozhovoru si nepamatuje; proto nemůže podat přesný obsah informace,
kterou mu jeho nadřízený sdělil, vzpomněl si, že mu kárně obviněný sdělil, že starosta měl
s sebou nějaké CD, které nabízel kárně obviněnému k poslechu, aby mu poradil,
zda je to na trestní oznámení nebo ne. Kárně obviněný mu sdělil, že tak neučinil, protože nechtěl
dávat nějaké dobrozdání. Obsahově o podezření pana starosty nic svědek neví. Z listinných
důkazů (vysvětlení před Krajským státním zastupitelstvím) pak plyne, že událost vnímal
v několika rovinách a s odstupem času získával nové a nové informace – takže obsah prvého
rozhovoru s kárně obviněným, v němž mu sděloval informaci o návštěvě starosty B., nemůže již
detailně rekonstruovat.
Svědek J. B. ve své výpovědi uvedl, že poté, co obdržel CD s nahrávkou několik týdnů o
věci přemýšlel a po událostech 30. 6. 2010 (místní rada ODS) se vydal za okresním státním
zástupcem. Při návštěvě mu „všechno“ řekl, nabídl CD k poslechu. Především očekával, že se
k věci nějak postaví osoba, kterou na nahrávce poznal jako II. místostarostu města Kolína,
především v tom směru, že sama podá trestní oznámení. Domníval se, že forma,
kterou s okresním státním zástupcem hovořil, je jednou z možných forem podání trestního
oznámení. Písemně svůj úkon nedoplnil, protože právník mu sdělil, že to tak stačí. O věci hovořil
s členy ODS, také některým přehrál CD nahrávku. V orgánech města Kolína o věci nehovořil.
Jeho výpověď tak odpovídá i skutečnostem, které uvedl při výpovědi před Policií ČR dne
30. 9. 2010 a jejíž fotokopii měl kárný soud k dispozici jako součást části spisu Policie ČR
č. j. OFK-226/TČ-2010-2000206.
Svědek pplk. Mgr. P. pouze potvrdil, že v září 2010 Policie na okresním státním
zastupitelství zjišťovala, zda se nevede nějaké řízení ve věci převodu pozemků města Kolína
a s okresním státním zástupcem hovořil přitom, když si vyzvedával část návštěvní knihy,
zachycují návštěvy 1. 7. 2010 na okresním státním zastupitelství.
Kárný senát provedl listinné důkazy navržené navrhovatelem, a to záznamem krajského
státního zastupitelství ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 1 SPR 160/2010 (vysvětlení okresního státního
zástupce JUDr. M. H. k průběhu jednání se starostou Kolína dne 1. 7. 2010), částí obsahu spisu
Policie ČR Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a
vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie č. j. OKFK-226/TČ-2010-2000206,
a to v rozsahu navrženém navrhovatelem, (spis ve věci prověřování korupčního jednání Mgr. R.
P. a P. L. a neoznámení trestného činu ze strany J. B.) a kopií obsahu spisu Okresního státního
zastupitelství v Kolíně sp. zn. 1 ZN 179/2010 ve věci anonymního oznámení na Mgr. R. P. pro
korupční jednání. Z těchto listinných důkazů kárný soud zjistil, že Policie ČR (Útvar pro
odhalování korupce a finanční kriminality) zahájila (na základě anonymního oznámení zaslaného
Policii) dne 13. 9. 2010 úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů
1) přijímání úplatku a zneužívání pravomoci veřejného činitele, kterého se mohl dopustit
Mgr. R. P.
2) podplácení, kterého se mohl dopustit P. L.
(tím, že v roce 2009 Mgr. Pekárek jako II. místostarosta města Kolína požádal P. L. o
úplatek ve výši 1 milion Kč za to, že dojedná a zastupitelstvu města předloží ke schválení prodej
pozemků za výrazně nižší cenu, než byla stanovena, přičemž úplatek měl být poskytnut
prostřednictvím uhrazení faktur za fiktivní práce)
3) neoznámení trestného činu, kterého se mohl dopustit J. B. tím, že dne 10. 8. 2010 na
sněmu ODS Kolín jako starosta města Kolína uvedl, že obdržel anonymní nahrávku,
kterou účastníkům sněmu následně přehrál, obsahem nahrávky bylo jednání Mgr. P. a P. L.,
přičemž z nahrávky vyplývá, že za realizaci prodeje pozemků města Kolína Mgr. P. požádal o
úplatek ve výši 1 milion Kč, přitom přítomným sdělil, že navštívil okresní státní zastupitelství, aby
věděl, jak má dále postupovat a tam mu bylo sděleno, že má sepsat trestní oznámení,
které společně se získanými materiály má donést na Okresní státní zastupitelství Kolín, což J. B.
neudělal a trestní oznámení nepodal, tedy přestože se hodnověrným způsobem dozvěděl, že byl
spáchán trestný čin přijetí úplatku a podplácení a následně mu byl orgánem činným v trestním
řízení přímo sdělen způsob, jak má ve věci postupovat, tak spáchání trestného činu neoznámil.
V rámci svědecké výpovědi v tomto prověřování J. B. uvedl, že okresnímu státnímu
zástupci uvedl jméno osoby hovořící na nahrávce a sdělil mu, o čem tyto osoby hovoří,
tedy že hlas R. P. si říká o peníze. Rovněž uvedl, že 20. 9. hovořil s redaktorem MF Dnes K.,
který měl i zápis z jednání místního sněmu ODS, po tomto rozhovoru podal dne 22. 9. 2010 na
Policii ČR v Kolíně v této věci trestní oznámení.
V rámci šetření podle §158 odst. 1 tr. řádu Policie ČR zajistila rovněž zápis z jednání
místního sněmu MS ODS Kolín ze dne 10. 8. 2010. Podle tohoto zápisu J. B. na tomto sněmu
pustil inkriminovanou nahrávku členům MS ODS Kolín přítomným na sněmu Nato někteří
členové vyzývali k podání trestního oznámení (p. M., p. J.), J. B. měl říci, že navštívil státní
zastupitelství, aby věděl, jak má dále postupovat, a bylo mu řečeno, aby sepsal trestní oznámení,
přidal k tomu všechny doklady a přinesl to. Dále měl podle tohoto zápisu říci, že on nechce
hodnotit, zda jde o trestný čin, je zde však „něco, co může uškodit ODS a nevíme jak s tím
naložit“. Starosta B. měl uvést, že on nechce být tím, kdo bude podávat trestní oznámení,
zneklidňuje ho, že neví, kdo to ještě má a jak to chce použít. Rovněž měl říci, že chce, aby „to
zůstalo v této místnosti“ a že on do této chvíle nepodal písemně trestní oznámení.
Anonymní trestní oznámení na Mgr. P. spolu s CD nahrávkou v této věci obdrželo
Okresní státní zastupitelství v Kolíně dne 17. 9. 2010 (bylo postoupeno Policii ČR).
Z internetových stránek města Kolína kárný senát opatřil a k důkazu byly přečteny zápisy
ze zasedání zastupitelstva města Kolína 14. 9. 2010, kde je zachyceno, že k žádosti p. T.
o objasnění článku v kolínském tisku týkajícího se II. místostarosty (tím byl Mgr. P.)
a jeho jednání, starosta B. odpověděl: „… o korupčním chování pana místostarosty nevím“ (bod
2. - Diskuse). V zápise ze zasedání Rady města ze dne 4. 10. 2010 je obsaženo vyjádření starosty
B. k žádosti zastupitelů o svolání mimořádného zasedání zastupitelstva v reakci na informace
publikované tiskem v září 2010 k možné korupci při prodeji pozemků a k jednání starosty: „Po
anonymním doručení nahrávky jsem požádal pana místostarostu o vysvětlení. Protože se k obsahu nahrávky
vyjádřil odmítavě, nebylo z mé strany možné vše v takto krátkém časovém úseku vyhodnotit. Dne 1. 7. 2010 jsem
navštívil Okresní státní zastupitelství a sdělil své prohlášení. Doposud jsem udělal vše proto, aby byla splněna má
občanská povinnost“.
Kárný senát rovněž zjistil obsah osobního spisu kárně obviněného a pracovního
hodnocení, které vyhotovil krajský státní zástupce dne 21. 3. 2011. Kárně obviněný je hodnocen
veskrze pozitivně, celou pracovní kariéru (téměř 30 let) strávil nejprve jako prokurátor a posléze
státní zástupce v Kolíně a Kutné Hoře. Úkoly plní v odpovídající kvalitě a termínech, v jeho práci
nejsou systémové ani jiné zásadní nedostatky, a to včetně úkolů na úseku správy Okresního
státního zastupitelství. Nikdy nebyl postižen za kárné provinění. Dne 6. 10. 2010 podala bývalá
nejvyšší státní zástupkyně návrh na odvolání kárně obviněného z funkce okresního státního
zástupce, a to v souvislosti s jeho postupem dne 1. 7. 2010 při návštěvě starosty B.
K důkazu byl přečten Pokyn obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 9/2008,
čl. 13 - 15.
Na základě provedeného dokazování dospěl kárný soud k následujícím skutkovým
závěrům. Přitom je možno z hlediska směru a rozsahu dokazování shrnout, že pro závěr
o tom, zda se skutek stal a zda naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, je určující
zjištění, jaké informace a v jakém rozsahu byly při návštěvě dne 1. 7. 2010 ze strany starosty B.
kárně obviněnému sděleny a zda tato tvrzení měla a mohla zavdat příčinu k tomu, aby kárně
obviněný s obsahem rozhovoru zacházel jako s tzv. jiným podnětem, na jehož základě lze učinit
závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Je nepochybné, že bývalý starosta města Kolína
nepřišel na okresní státní zastupitelství podat trestní oznámení ani učinit jakékoli jiné podání
(ústně do protokolu) ve smyslu §59 tr. řádu (ani ve smyslu §16a zákona o státním zastupitelství).
Trestní oznámení podal až pod tlakem událostí 22. 9. 2010. Pokud jde o to, jaký rozsah informací
starosta B. vlastně okresnímu státnímu zástupci sdělil, zůstaly rozpory, které není možno
dokazováním odstranit, neboť jde o obsah rozhovoru dvou osob, který neměl další svědky,
přičemž každá z nich s odstupem doby interpretuje obsah rozhovoru jinak. Na jedné straně kárně
obviněný tvrdí, že starosta B. o obsahu nahrávky nehovořil, zvláště ne o úplatku, ani nehovořil o
konkrétních výrocích Mgr. P. (jména neměla být podle kárně obviněného při rozhovoru
citována). Nesporné pouze je, že se mluvilo o převodu pozemků z majetku města Kolína.
Tomu, že starosta přišel na okresní státní zastupitelství s cílem se pouze poradit, jak má dál
postupovat, odpovídají i výroky starosty na sněmu ODS v srpnu 2010. Velmi závažné je to, co
zachytil zápis z tohoto sněmu (10. 8. 2010), totiž, že starosta chtěl, aby se věc nedostala na
veřejnost a nechtěl v té době trestní oznámení podávat. Tomu by odpovídal i cíl návštěvy
na okresním státním zastupitelství – poradit se obecně, jak postupovat. Starosta disponoval
nahrávkou od počátku června, tedy řadu týdnů a ani 1. 7. 2010 nahrávku například na okresním
státním zastupitelství neponechal, pouze ji nabízel k poslechu. Když jednání starosty
(jeho pasivita) hrozilo zveřejněním v tisku, trestní oznámení podal (22. 9. 2010), přičemž aféra
v tisku vypukla 23. 9. 2010. Jeho postoj jej posléze stál místo na kandidátce do obecních voleb
na podzim 2010. Z tohoto pohledu (tedy z druhé strany) se jeví pochopitelnou výpověď J. B.
v rámci prověřování podezření ze spáchání tr. činu neoznámení trestného činu, učiněná
před orgány Policie ČR a potvrzená i svědeckou výpovědí před kárným soudem, v níž tvrdí,
že okresnímu státnímu zástupci sdělil řadu podrobností (koho na nahrávce poznal, co říká atd.).
Na základě důkazů navržených navrhovatelem však nebylo možno prokázat, jaký rozsah
informací přesně byl kárně obviněnému v rozhovoru podán. Tato skutková neujasněnost
má potom zásadní dopad do závěrů o tom, zda skutek, jak byl v návrhu popsán, je kárným
proviněním.
Kárně obviněného by stíhala povinnost ve věci konat (v duchu ust. §2 odst. 3, 4 tr. řádu,
§157 odst. 1, 2 tr. řádu a čl. 13 odst. 7 ve spojení s čl. 14 Pokynu obecné povahy č. 8/2009
Nejvyššího státního zástupce o trestním řízení), pokud by suma informací z rozhovoru
umožňovala učinit bez dalšího závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Z citovaných
ustanovení plyne jednak povinnost státního zástupce stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví,
a jednak zásada, že orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti, přičemž státní
zástupce může uložit policejnímu orgánu v přípravném řízení provedení takových úkonů,
které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo pro zjištění pachatele.
Podle čl. 13 odst. 7 cit. Pokynu jsou poznatky státního zastupitelství z jiných úseků činnosti
(než z podání ať už označených jako trestní oznámení či nikoliv), z informačních prostředků,
tiskovin apod. jiným podnětem k trestnímu stíhání, lze-li na jejich podkladě učinit závěr
o podezření ze spáchání trestného činu. Podle čl. 14 odst. 1 cit. Pokynu předá státní zástupce
jiný podnět k trestnímu stíhání neprodleně příslušnému policejnímu orgánu s pokynem
k prověření.
Kárným proviněním je podle §28 zákona o státním zastupitelství zaviněné porušení
povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje
důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost
a důstojnost funkce státního zástupce. Podle §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství je státní
zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady,
které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně,
svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů.
V řízení před kárným soudem bylo prokázáno, že starosta B. měl v držení nahrávku, na
které se dvě osoby bavily o převodu nemovitostí z majetku města Kolína, přičemž starosta měl
pochybnost o pravosti nahrávky a obsah hovoru v něm vzbuzoval pochybnosti o dalším postupu.
V tomto ohledu se tvrzení kárně obviněného i svědka B. shodují. V řízení však nebylo
prokázáno, že by starosta konkretizoval obsah rozhovoru na nahrávce, či osoby, které poznal
podle hlasu. Kárný senát nepovažuje svědeckou výpověď svědka B., která je v rozporu
s tvrzeními kárně obviněného, za natolik přesvědčivou, aby ji beze zbytku postavil za základ
kárné odpovědnosti okresního státního zástupce, a to za situace, kdy tento státní zástupce podal
starostovi J. B. veškerá potřebná poučení včetně nabídky okamžitě sepsat trestní oznámení do
protokolu, jež byla odmítnuta. Nabízí se jednoznačně takový výklad, že kdyby chtěl otevřeně
hovořit o všem, co na nahrávce slyšel, nemohl by se bránit podání trestního oznámení způsobem,
jakým to učinil. Tento výklad motivace podporuje i zápis ze sněmu ODS 10. 8. 2010, podle nějž
starosta ještě v této době preferoval, aby věc zůstala nezveřejněna. Z dalších výroků starosty B.
totiž plyne, že jeho zájmem bylo věc, která poškozovala jeho politickou stranu v období před
obecními volbami, nezveřejňovat (nejen výroky na sněmu ODS 10. 8. 2010, ale též výroky na
zasedání zastupitelstva města Kolína 14. 9. 2010, kde k dotazu, co ví o korupčním jednání II.
místostarosty, odpověděl, že nic neví. Taková odpověď je těžko představitelná, pokud by byl
subjektivně přesvědčen, že v určité podobě podal trestní oznámení již dne 1. 7. 2010). Lze se
spíše klonit k interpretaci kárně obviněného, totiž že návštěva na okresním státním zastupitelství
měla sloužit jako alibi svého druhu či jako konzultace o možnostech dalšího postupu starosty.
Rozhodné skutkové okolnosti událostí, jak byly v návrhu popsány, tedy zůstaly
neobjasněny. Nelze přitom nevidět, že se jednalo o situaci vskutku zvláštní: dlouholetý
funkcionář orgánů města Kolína se přišel radit s okresním státním zástupcem, jak má postupovat
v situaci, kdy mu přišla anonymně nahrávka, jejíž obsah ho znejistil, přičemž šlo o převod
vlastnictví majetku města. Poučení o tom, jak podat trestní oznámení, které kárně obviněný
návštěvníkovi udělil, pak bylo zcela přiléhavou reakcí. Pokud by institut trestního oznámení mohl
být paušálně nahrazován „poradami“ se státními zástupci, došlo by k jeho faktickému
vyprázdnění s tím, že osoby disponující informacemi vztahujícími se k podezření ze spáchání
trestného činu by tak přenášely svou případnou odpovědnost na státního zástupce, který by byl
povinen jakoukoli obecnou informaci sdělenou ústně doplňovat konkrétními otázkami,
to vše ovšem mimo jakýkoli procesní prostor. Definice tzv. jiného podnětu k trestnímu stíhání
shora citovaná z Pokynu obecné povahy evidentně nesměřuje k poznatkům, které státní
zastupitelství získá z ústního podání návštěvníka, jenž odmítá své informace sdělit do protokolu
formou zákonem předvídanou. Za těchto okolností (ale právě jen za těchto okolností) nebylo
povinností okresního státního zástupce požadovat po návštěvníkovi další upřesnění jeho sdělení
a zajišťovat nahrávku, kterou starosta B. nepřinesl k předání, ale jen k případnému poslechu,
mimoprocesně poslouchat nahrávku, která se v dalším případném řízení mohla stát důkazem,
a ukládat Policii prověřovat zcela obecné informace. Podle čl. 13 odst. 1 Pokynu obecné povahy
č. 8/2009 o trestním řízení (věty prvé) státní zástupce prověřování neprovádí. Tomu odpovídá
i dikce §158 odst. 1 a 2 tr. řádu, které rozlišují úkoly policejního orgánu a státního zástupce
před zahájením trestního stíhání. Nečinnost státního zástupce by neobstála, pokud by byla
v řízení potvrzena skutková tvrzení svědka B., že státního zástupce podrobně informoval
o obsahu nahrávky; tak se ovšem nestalo – a kárný soud – jak shora vyloženo nemohl kárnou
odpovědnost státního zástupce postavit pouze na izolované výpovědi svědka B. Prvky nečinnosti
vytýkané kárným návrhem, které se nepochybně staly, pak za neprokázání rozhodných okolností,
tedy obsahu sdělených skutečností o nahrávce rozhovoru dvou osob, samy o sobě nejsou s to
naplnit skutkovou podstatu kárného provinění ve všech jeho znacích. Do jisté míry spornou
může být otázka, zda byl okresní státní zástupce povinen dokumentovat poznatky z rozhovoru se
starostou B. Starosta neučinil žádné podání, a to ani ústně do protokolu (ať již podle §59 tr. řádu
či podle §16a zákona o státním zastupitelství). Kárně obviněnému tak zbýval institut „úředního
záznamu“ jako blíže právními předpisy v oboru trestního řízení a v oboru činnosti státního
zastupitelství (s několika výjimkami, např. §158 odst. 5 tr. řádu) obecně neupravený postup,
jenž slouží k zachycení skutečností, které mají vztah k určité právní věci, zjištěné
zejména z ústních sdělení, oznámení, poznámek, obsahů telefonických hovorů apod. Právní
předpisy použití úředního záznamu v této souvislosti neupravují, kárně obviněnému tedy nelze
vytknout, že porušil povinnost uloženou mu právní normou či aktem řízení (navrhovatel
v tomto směru také v návrhu neuvádí, kterou povinnost měl kárně obviněný porušit
tím, že průběh návštěvy nedokumentoval). Jinou otázkou je vhodnost takového záznamu; kárný
senát má za to, že záznam této schůzky by býval byl vhodný, ovšem jednalo by se stejně
pouze o jednostranný úkon ze strany kárně obviněného, jenž by jako důkaz pro prokázání
obsahu rozhovoru mohl sloužit jen velmi omezeně. Ovšem přesvědčení o vhodnosti určitého
postupu nemůže založit kárnou odpovědnost, která je v definici kárného provinění spojena
především s plněním povinností stanovených zákonem.
Tvrzení navrhovatele o poškození důvěryhodnosti státního zastupitelství tím, že svědek
B. jiným osobám sděloval, že mu bylo na okresním státním zastupitelství pouze řečeno, aby podal
trestní oznámení a připojil k němu doklady, nemůže rovněž jako kárné provinění obstát,
neboť jednak nespecifikuje, kdy a komu měl J. B. tyto okolnosti sdělovat, a pokud mělo jít
o sněm ODS 10. 8. 2010, pak ze zápisu (jak je shora identifikován) neplyne žádné rozhořčení
účastníků tohoto politického setkání, nýbrž naopak dotazy na J. B. byly kladeny v tom směru, zda
doporučení okresního státního zástupce vyhověl a trestní oznámení podal. Odpovědí mělo být,
že on nebude tím, kdo podá trestní oznámení. Aniž by kárný senát přeceňoval důkazní hodnotu
zápisu ze sněmu ODS, zapadá postoj svědka J. B. spíše do interpretace kárně obviněného nežli
svědkovy.
Za těchto okolností pak skutek (zejména ve spojení s neprokázaným rozsahem předaných
informací) není kárným proviněním. Proto kárný soud za použití ust. §19 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb., kárně obviněného kárného návrhu zprostil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně kárného senátu
pro věci státních zástupců