ECLI:CZ:NSS:2011:12.KSZ.9.2010:52
sp. zn. 12 Ksz 9/2010 - 52
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném
dne 13. 4. 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce
předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty, JUDr. Mileny
Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph. D. návrh okresního státního
zástupce v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2010 sp. zn. 1 SPR 416/2010 na zahájení kárného
řízení proti Mgr. M. H., nar. X, státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci
Králové, a rozhodl
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb.,
Mgr. M. H.,
nar. X,
státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové,
bytem D. 923, H. K.,
j e v i n n a , ž e
v rozporu s povinností postupovat svědomitě a bez zbytečných průtahů stanovenou
v §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v postavení státního zástupce
Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové při výkonu dozoru nad zákonností
přípravného řízení trestního ve věci sp. zn. 2 ZT 65/2010 proti obviněným M. P. a H. P., kteří
byli ponecháni ve vazbě na základě usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové
ze dne 30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 172, resp. usnesení Okresního státního zastupitelství v
Hradci Králové z téhož dne, č. j. 2 ZT 65/2010 – 174, ve spojení s usneseními Okresního soudu
v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2010, č. j. 0 Nt 1502/2010 – 8 a č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7,
nerozhodla ve lhůtě stanovené v §71 odst. 4 trestního řádu o tom, že se obvinění ponechávají i
nadále ve vazbě, ač tak měla učinit nejpozději do 21. 10. 2010, v důsledku čehož byli obvinění
omezováni na osobní svobodě až do 1. 11. 2010, kdy byli propuštěni z vazby na základě příkazů
státního zástupkyně Mgr. M. H. ze dne 1. 11. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 303 a č. j. 2 ZT 65/2010
- 304,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti státního zástupce ,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství.
Z a t o se j í u k l á d á
Kárné opatření podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
s n í ž e n í p l a t u o 1 0 % n a d o b u 4 m ě s í c ů .
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 13. 12. 2010 doručen návrh okresního státního
zástupce v Hradci Králové (dále jen „navrhovatel“) na zahájení kárného řízení proti státní
zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové Mgr. M. H., v němž jí bylo
kladeno za vinu spáchání kárného provinění podle §28 zákona č. 283/1991 Sb., o státním
zastupitelství. V návrhu na zahájení kárného řízení je jí kladeno za vinu, že „jako dozorová státní
zástupkyně zaviněně porušila povinnosti státní zástupkyně a tím ohrozila důvěru v odbornost jejího postupu, když
v trestní věci vedené na Okresním státním zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 2 ZT 65/2010 proti
obviněným M. P. a H. P. v rozporu s §71 odst. 4 trestního řádu nerozhodla nejpozději do tří měsíců od právní
moci o ponechání obviněných nadále ve vazbě, ponechala je ve vazbě od 21. 10. 2010 do 1. 11. 2010, v důsledku
čehož obvinění setrvali ve vazbě bez právního důvodu, tedy nezákonně.“ Navrhovatel kárnému soudu
navrhl, aby též s ohledem na písemnou výtku, již kárně obviněné navrhovatel uložil dne 9. 7.
2010, sp. zn. 1 SPR 177/2010, kárně obviněné uložil kárné opatření podle §30 odst. 1 písm. c)
zákona o státním zastupitelství, odvolání z funkce.
Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu po zevrubné rekapitulaci řízení, jež předcházelo
vytýkanému skutku, shrnul, že kárně obviněná měla v souladu s §71 odst. 4 tr. řádu rozhodnout
o dalším ponechání obviněných ve vazbě nejpozději dne 21. 10. 2010. Oba obvinění byli z vazby
propuštěni dne 1. 11. 2010 na příkaz kárně obviněné, ačkoliv u nich důvod vazby i nadále trval;
to ostatně bylo potvrzeno i rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2010,
č. j. 0 Nt 940/2010 - 6, kterým byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost
obviněné H. P. proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, a v němž krajský soud
konstatoval, že důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu trval i v této fázi řízení. Navrhovatel
v jednání kárně obviněné spatřuje předně porušení §71 odst. 4 tr. řádu, dále též porušení §20
odst. 1 Vyhlášky ministra spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství,
zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných
právními čekateli a čl. 38 odst. 2 a 5 Pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 8/2009,
o trestním řízení, neboť kárně obviněná nevyrozuměla vazební věznici o právní moci rozhodnutí
o ponechání obviněných ve vazbě č. j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010 – 174.
Ústní jednání před kárným soudem proběhlo dne 13. 4. 2011 za přítomnosti kárně
obviněné, jejího obhájce a navrhovatele.
Kárný návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (§8 odst. 5 písm. d/ zákona
č. 7/2002 Sb., zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
dále jen „zákon o řízení“), přičemž byly zachovány lhůty, jež má na mysli ustanovení §9 odst. 1
zákona o řízení, neboť byl podán do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném
provinění (1. 11. 2010), jakož i do tří (dvou - podle §29 zákona o státním zastupitelství) let
ode dne spáchání kárného provinění.
Z písemného vyjádření kárně obviněné ze dne 11. 2. 2011 (a shodně z její výpovědi
učiněné před kárným senátem) plyne, že kárně obviněná si je vědoma svého pochybení,
i jeho závažnosti, domnívá se však, že uložení navrhovaného kárného opatření (odvolání
z funkce) je příliš drakonické; navrhuje soudu postup podle §30 odst. 2 zákona o státním
zastupitelství, tedy upuštění od uložení kárného opatření, neboť projednání postačí. Kárně
obviněná uvádí, že v její praxi státní zástupkyně (jmenována státní zástupkyní v roce 2001)
se jedná o první pochybení tohoto druhu. Ve vazebních věcech, právě z důvodu závažnosti
této agendy, si kárně obviněná vede ještě vlastní pomocnou evidenci (vlastní kalendárium),
v níž si údaje vyznačuje; tato evidence v její dosavadní praxi nikdy neselhala.
Faktickou příčinu svého selhání (nikoliv omluvu tohoto jednání, jak kárně obviněná
zdůrazňuje), spatřuje ve špatném zaznamenání data právní moci usnesení státní zástupkyně
o ponechání obviněných ve vazbě ze dne 30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 172
a 2 ZT 65/2010 - 174. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dnem vydání usnesení Okresního
soudu v Hradci Králové, ze dne 21. 7. 2010, č. j. 0 Nt 1502/2010 – 8 a č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7,
jimiž zamítl stížnosti proti usnesením státní zástupkyně. Pro určení počátku běhu lhůty
podle §71 odst. 4 tr. řádu byl rozhodný den 21. 7. 2010, který však kárně obviněná zaměnila
s dnem právní moci ostatních výroků usnesení okresního soudu. Tato usnesení totiž obsahovala
též další výroky, jež nabyly právní moci později (v důsledku podání stížností obviněných), kárně
obviněná si tak mylně poznačila konec lhůty k rozhodnutí o dalším ponechání ve vazbě
do své evidence. Toto pozdější datum bylo ostatně vyznačeno i na doložce právní moci usnesení
okresního soudu, což ji v jejím omylu zřejmě utvrdilo.
Při vypracování obžaloby ve věci již pracovala s mylně stanovenou lhůtou a domnívala
se tak, že obžaloba bude podána soudu dříve, než uplyne lhůta k rozhodnutí o dalším ponechání
ve vazbě ve smyslu §71 odst. 4 tr. řádu.
Vzhledem k příčině svého jednání je kárně obviněná přesvědčena, že, i pokud by splnila
své povinnosti plynoucí z §20 odst. 1 jednacího řádu, jejichž porušení připouští, nevedlo
by to (zřejmě) bohužel k zabránění nezákonného držení ve vazbě; kárně obviněná
by totiž pravděpodobně vazební věznici sdělila chybné datum nabytí právní moci (v souladu
se svým mylným přesvědčením) předmětných usnesení.
Kárně obviněná v souvislosti s dalším procesním vývojem v trestním řízení obou
obviněných poukázala na skutečnost, že oba obvinění nyní striktně plní své procesní povinnosti
v řízení před soudem, dostavují se opakovaně k hlavnímu líčení a nepokračují v páchání trestné
činnosti; posuzování vazebních důvodů státní zástupkyní i soudy se tak v tomto světle může jevit
jako příliš přísné. Nepopírá však, že formálně trvá obava, že obvinění se budou domáhat náhrady
škody za nezákonné držení ve vazbě podle zákona č. 82/1998 Sb., avšak za pravděpodobnější
kárně obviněná považuje, že s ohledem na hrozící trestní sankce obvinění spoléhají
spíše na postup podle §92 odst. 1 trestního zákoníku (započtení vazby do uloženého trestu).
Těmito skutečnostmi a úvahami však kárně obviněná nechce nijak zlehčovat závažnost
svého jednání.
Kárně obviněná tedy nezpochybňuje, že se dopustila vytýkaného jednání, a to ve formě
zavinění z nedbalosti. Považuje jej však za jednorázové selhání, které neodůvodňuje tak razantní
postup vůči ní ze strany navrhovatele (navrhované kárné opatření odvolání z funkce).
V této souvislosti se vyjadřuje ještě k výtce, která jí byla navrhovatelem udělena dne 9. 6. 2010;
uvádí důvody, které jí k vytýkanému jednání vedly a jež nebyly dle jejího soudu navrhovatelem
v udělené výtce zohledněny. Navrhuje, aby kárný soud, shledá-li její jednání kárným proviněním,
zvolil postup podle §30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství a upustil od uložení kárného
opatření, neboť projednání věci postačí.
Ověřenou kopií dozorového spisu vedeným u Okresního státního zastupitelství v Hradci
Králové, sp. zn. 2 ZT 65/2010, bylo prokázáno, že věc byla přidělena kárně obviněné k výkonu
dozoru po zahájení trestního stíhání dne 1. 4. 2010. Dne 2. 4. 2010 byla přítomna výslechu
obviněných u Okresního soudu v Hradci Králové, který následně vzal obviněné do vazby
usneseními z 2. 4. 2010., č. j. 0 Nt 786/2010 – 16 (obv. M. P.; nabylo právní moci
dne 27. 4. 2010) a 0 Nt 787/2010 – 17 (obv. H. P.; nabylo právní moci dne 27. 4. 2010). Vazba
započala dne 31. 3. 2010 ve 4. 20 hodin (obv. P.), resp. v 11. 27 (obv. P.). Dne 30. 6. 2010
rozhodla kárně obviněná dle §71 odst. 3 tr. řádu o ponechání obviněných ve vazbě usneseními č.
j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010 – 174, proti usnesení oba obvinění podali stížnosti.
Stížnosti zamítl Okresní soud v Hradci Králové dne 21. 7. 2010 usneseními č. j. 0 Nt 1502/2010
– 8 (výrok I.) a č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7 (výrok I.); tato usnesení obsahovala ještě další výroky,
proti nimž byly stížnosti přípustné, o čemž byli obvinění řádně poučeni. Na stejnopisech usnesení
okresního soudu ani státního zástupce založených v dozorovém spise nejsou vyznačeny doložky
právní moci. Na č. l. 220 dozorového spisu je založeno sdělení Okresního soudu v Hradci
Králové, podle kterého usnesení č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7 (obv. P.) nabylo právní moci dne 3. 8.
2010. Dne 4. 10. 2010 předložila kárně obviněná okresnímu soudu žádost obv. P. o propuštění
z vazby a její nahrazení písemným slibem; v přípisu č. j. 2 ZT 65/2010 - 250 kárně obviněná
uvádí, že žádost předkládá, neboť neshledala důvod jí vyhovět, též uvádí, že usnesení o
ponechání ve vazbě z 30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 - 174 nabylo právní moci dne 3. 8. 2010.
Obvinění byli propuštěni z vazby na základě příkazů kárně obviněné ze dne 1. 11. 2010, č. j. 2 ZT
65/2010 – 303 (obv. P.) a č. j. 2 ZT 65/2010 – 304 (obv. P.) téhož dne. Obžaloba byla podána u
okresního soudu dne 3. 11. 2010.
Z přehledu výkonu státních zástupců Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové,
jež předložil k výzvě soudu navrhovatel, se podává, že na o kresním státním zastupitelství
působilo v roce 2010 11 státních zástupců (včetně okresního státního zástupce
a jeho náměstkyně). Rejstřík ZT (dozor v trestním řízení) vykazuje 368 vyřízených věcí, kárně
obviněná vykázala třetí nejvyšší výkon (47 věcí, 38 obžalob – podle počtu obžalob šlo o druhý
nejvyšší výkon na okresním státním zastupitelství). V rejstříku ZK (dozor ve zkráceném
přípravném řízení) měla pátý nejvyšší výkon (77 věcí) a v rejstříku ZN (všeobecný rejstřík) třetí
nejvyšší výkon (564 věcí.). Zatížení kárně obviněné se jeví v kontextu ostatních státních zástupců
spíše nadprůměrné.
Z pracovního hodnocení ze dne 19. 2. 2011, jež vyhotovil na výzvu kárného soudu
navrhovatel, se podává, že navrhovatel shledává v práci kárně obviněné velké nedostatky,
které pramení podle jeho názoru z neznalosti trestních předpisů. Na nedostatky ve své práci byla
již upozorňována, dokonce byla již projednána v kárném řízení (věc vedená u Vrchního soudu
v Praze, sp. zn. 3 Ds 20/2005), avšak nebyla uznána vinnou. Kárně obviněná není s to pracovat
samostatně, často vyhledává pomoc kolegů. Při práci používá vzory písemností,
a to i v nevhodných případech, sama nedokáže vytvořit písemnosti odrážející její vlastní úvahy.
Ve své práci je pomalá a nedodržuje obvyklé lhůty pro zpracování spisů. Na její práci při dozoru
v přípravném řízení si stěžuje Policie ČR; není schopna vydávat správné pokyny a při konfrontaci
s těmito pokyny jejich obsah popírá. Ze strany soudců je zdůrazňováno zejména její vystupování
u hlavního líčení, kde není schopna samostatně vést výslech, při závěrečných řečech opakuje
obsah obžaloby, ač to neodpovídá změněné důkazní situaci. Navrhovatel však uvádí,
že tyto stížnosti jsou pouze ústní a není tedy možno je jakkoliv doložit. Navrhovatel shrnuje,
že kárně obviněná práci státní zástupkyně nezvládá a není pro ni vhodná.
Osobní spis kárně obviněné nevypovídá ničeho o případně uložených výtkách
za nedostatky v práci.
Na základě provedeného dokazování dospěl kárný soud k následujícím skutkovým
závěrům. Kárně obviněná vykonávala ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Hradci
Králové dozor od 1. 4. 2010, přičemž věděla, že oba obvinění jsou stíhání ve vazbě,
která započala dne 31. 3. 2010 ve 4.20 hodin (obv. P.), resp. v 11.27 (obv. P.). Usneseními ze dne
30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010 – 174, kárně obviněná rozhodla o
ponechání obviněných ve vazbě, přičemž tato usnesení nabyla právní moci dne 21. 7. 2010 (Den
21. 7. 2010 je dnem, kdy Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o stížnosti obviněných proti
rozhodnutí kárně obviněné - č. j. 0 Nt 1502/2010 – 8 a č. j. 0 Nt 1503/2010 - 7), čehož si kárně
obviněná musela být vědoma, ačkoliv doložky právní moci na usnesení okresního soudu chybí.
Pro počátek běhu lhůty pro rozhodnutí podle §71 odst. 4 tr. řádu tedy byl rozhodný den 21. 7.
2010, lhůta tří měsíců pro rozhodnutí ve smyslu §71 odst. 4 cit. zák. skončila dne 21. 10. 2010,
nejpozději v tento den měla kárně obviněná rozhodnout o dalším ponechání obviněných ve
vazbě. To však neučinila a obviněné propustila z vazby na svobodu písemným příkazem až dne 1.
11. 2010. Chybějící doložky právní moci na usnesení č. j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010 –
174 a zavádějící informace okresního soudu na č. l. 220 o nabytí právní moci usnesení č. j. 0 Nt
1503/2010 – 7 nemohou ničeho změnit na zavinění kárně obviněné; ta si totiž měla být vědoma
správného okamžiku rozhodného pro počítání lhůty podle §71 odst. 4 tr. řádu a měla jejímu
uplynutí věnovat maximální pozornost.
Kárný soud tedy nemá pochybnosti o tom, že se kárně obviněná dopustila jednání,
které je jí v kárném návrhu kladeno za vinu, tedy že porušila své povinnosti státního zástupce,
neboť v zákonné lhůtě nerozhodla o dalším ponechání obviněných ve vazbě, nebo nerozhodla
o jejich propuštění na svobodu. Stav, kdy byli obvinění drženi nezákonně ve vazbě trval po dobu
deseti dnů a byl odstraněn kárně obviněnou až dne 1. 11. 2010.
Skutkovou větu rozhodnutí kárný soud oproti návrhu dílčím způsobem upravil,
aniž se dotkl totožnosti skutku (další tvrzená pochybení ve vztahu k zaslání informace věznici
nebyla do skutkové části návrhu, který byl kárnému soudu předložen, pojata, proto do výroku
o vině nemohla být kárným soudem zahrnuta).
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování
nebo jednání, jímž ohrožuje důvěru v činnosti státního zastupitelství nebo odbornost
jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce (§28 zákona o státním
zastupitelství).
Kárně obviněná svým jednáním porušila §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství,
podle něhož je státní zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly
a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví;
zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě
a bez zbytečných průtahů (zde tedy svědomitě a bez zbytečných průtahů). Ust. §71 odst. 4 prvé
věty trestního řádu stanoví, že rozhodne-li státní zástupce, že se obviněný ponechává ve vazbě,
je povinen nejpozději do tří měsíců od právní moci tohoto rozdupnutí znovu rozhodnout
o tom, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se obviněný propouští z vazby
na svobodu Kárně obviněná tím, že nesplnila povinnost rozhodnout o ponechání obviněných
ve vazbě ve stanovené lhůtě, jednala zaviněně ve formě vědomé nedbalosti, neboť věděla,
že svým jednáním může porušit nebo ohrozit právem chráněný zájem, ale bez přiměřených
důvodů spoléhala, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Svým jednáním kárně obviněná
omezila obviněné P. a P. po dobu deseti dnů (od 22. 10. do 1. 11. 2010), zasáhla tím tedy
významně do jednoho z jejich základních práv – práva na osobní svobodu.
Kárný soud zdůrazňuje esenciální povahu práva na osobní svobodu, jež kárně obviněná
svým jednáním narušila. Právo na osobní svobodu je základním lidským právem a jako takové
je chráněno Listinou základních práv a svobod a mezinárodními nástroji ochrany lidských práv.
Právo zasáhnout do osobní svobody jednotlivce náleží pouze státu, ale jen v přesně vymezených
případech, a to s tím, že bude takové zásahy činit v nejmenším možném rozsahu a na nejkratší
možnou dobu. Mechanismus přezkumu trvání vazebních důvodů je v trestním řádu
právě projevem snahy o minimalizaci zásahů do osobní svobody jednotlivců. Státním zástupcům
je v přípravném řízení svěřena odpovědnost za rozhodování o ponechání osob ve vazbě
(§71 odst. 3 a 4 trestního řádu); navíc právě v přípravném řízení jsou státní zástupci v postavení
orgánů dozoru nad probíhajícím řízením garanty zákonnosti a ústavnosti takového řízení
(srov. též v §2 odst . 2 zákona č. 283/1993 Sb.). Státní zástupci tedy musejí věnovat
právě vazebním věcem mimořádnou pozornost, což je vyjádřeno též v §71 odst. 1 trestního
řádu, a vyvarovat se zejména situací, v nichž je obviněný držen ve vazbě nezákonně. Tyto závěry
již kárný soud v minulosti v obdobné věci vyslovil (srov. rozhodnutí ve věci
sp. zn. 12 Ksz 5/2009, sp. zn. 12 Ksz 2/2010) a závěry této dřívější judikatury jsou plně
aplikovatelné i v této věci.
Při úvaze o druhu kárného opatření kárný soud vycházel z následujících skutečností:
Předně je třeba uvést, že v daném případě bylo prokázáno, že se kárně obviněná dopustila
kárného provinění z nedbalosti, přičemž se jednalo o nedbalost vědomou. Sama tato skutečnost
do značné míry limituje okruh kárných opatření, která je možno za takové jednání uložit. Nelze
také přehlédnout, že se jedná o kárné provinění, kterým nedostála své povinnosti plynoucí
z výlučného postavení státního zástupce v přípravném řízení trestním, kdy má zákonem svěřenou
pravomoc rozhodovat o dalším trvání vazby obviněného, tedy vystupovat jako garant zákonnosti.
Vzhledem k těmto skutečnostem a s ohledem na dobu 10 dnů, kdy byli oba obvinění drženi
neoprávněně ve vazbě, přichází v úvahu v rámci druhů kárných opatření volit mezi důtkou
a snížením platu. Kárný senát neuvažoval o možnosti, kterou navrhl navrhovatel,
tedy o nejpřísnějším opatření – odvolání z funkce; byť je pracovní hodnocení značně negativní,
tvrzená pochybení nebyla – s jedinou výjimkou prezentovanou v tomto řízení - následována
formálními výtkami ve smyslu §30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. Projednávaná věc je prvým
případem, kdy je kárně obviněná shledána vinnou kárným proviněním. Na druhé straně
také nebylo možné s ohledem na typovou závažnost kárného provinění upustit od uložení
kárného opatření, jak umožňuje §30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství. O důtce by bylo
možno uvažovat za situace, kdy by tu byly okolnosti, jež by významně podporovaly možnost
uložit důtku jako mírnější druh kárného opatření. V dané věci však prvotní příčinou, která vedla
k následnému neoprávněnému držení obviněného ve vazbě, byla chyba při stanovení právní moci
výroku o ponechání obviněných ve vazbě; byť kárný soud nepřehlédl, že pochybil i Okresní soud
v Hradci Králové při sdělení údaje nabytí právní moci inkriminovaného rozhodnutí, nejedná
se však okolnost, jež by při úvaze o druhu a výši kárného opatření mohla významně převážit
ve prospěch opatření mírnějšího, což platí i o p racovním zatížení kárně obviněné v rámci
okresního státního zastupitelství, jež shledal kárný soud spíše nadprůměrným.
Za těchto okolností kárný soud volí jako přiměřené opatření přísné povahy, a to snížení platu;
přitom vzal v úvahu typovou závažnost jednání kárně obviněné, skutečnost, že dva obvinění byli
nezákonně omezeni na svobodě po dobu 10 dnů i výtku, která byla za drobný nedostatek (v dikci
již citovaného ust. §30 odst. 3 cit. zákona o státním zastupitelství) kárně obviněné uložena
v průběhu roku 2010, na druhou stranu nepominul i poměrně značné pracovní zatížení v rámci
okresního státního zastupitelství a fakt, že se jedná o prvé pochybení, za které byla shledána
kárným soudem vinnou. Zákon umožňuje uložit snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku;
kárný soud za odpovídající naplnění účelu kárného opatření považuje dobu na úrovni
1/3 maximální doby, tj. 4 měsíců, ve výši jedné třetiny maximální možné výše, tedy 10 % platu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné
V Brně dne 13. dubna 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně kárného senátu
pro věci státních zástupců