ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.112.2010:42
sp. zn. 2 As 112/2010 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: I. B., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2010, č. j. 9 A 78/2010 –
14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 23. 3. 2010, č. j. MV-10106/VS-2010 zamítl
dle ustanovení §152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“) rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 7. 12. 2009, č. j. OAM-5759-11/TP-2009, jímž byla zamítnuta dle ustanovení §75 odst. 2
písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu
dle ustanovení §68 citovaného zákona. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce správní
žalobou a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť zastává názor, že jsou
u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Svou žádost dále odůvodnil
tím, že v důsledku nedostatečné orientace v právním řádu ČR není schopen účinně hájit svá
práva. Žalobce taktéž požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud, poté co obdržel od žalobce zpět vyplněný tiskopis „O. s. ř. č. 60 o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“, vyzval žalobce k doplnění jeho
návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení právního zástupce o údaje
týkající se bydliště, respektive bytu, v němž žalobce na území ČR žije se svou rodinou, způsobu
úhrady nákladů bydlení a uspokojování osobních potřeb žalobce a jeho rodiny. Na tuto výzvu
žalobce nereagoval a městský soud rozhodl shora uvedeným usnesením o zamítnutí žádostí.
Uvedl, že žalobce dostatečně neosvětlil a nedoložil své majetkové poměry. Vyplněný tiskopis
o majetkových poměrech sice vyplnil a vrátil soudu, avšak na doplňující výzvu k upřesnění
majetkových poměrů nereagoval. Současně městský soud poukázal na skutečnost, že průměrný
měsíční příjem manželky žalobce je takový, že přesahuje nezbytné náklady žalobce a jeho rodiny.
Městský soud tak uzavřel, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku,
a proto mu nemůže být soudem ustanoven ani zástupce z řad advokátů, neboť právě na splnění
předpokladů pro osvobození od soudního poplatku je vázána možnost ustanovení takového
zástupce (§35 odst. 8 soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“).
Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
odvolávající se na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s.
Usnesení městského soudu vytýká nesprávné posouzení právní otázky a dále tvrdí,
že usnesení trpí vadami, které spočívají v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen
zákon takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí a soud měl proto
rozhodnutí zrušit. Stěžovatel má za to, že zjištění správního orgánu nemají oporu ve správním
spisu a jsou s ním v rozporu. Pro zamítnutí žádosti nebyly dány podmínky. Současně žádá
Nejvyšší správní soud o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, jehož prostřednictvím
uvede konkrétní skutečnosti podporující důvodnost podané kasační stížnosti. Stěžovatel
je přesvědčen, že splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku a že kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy; důvody sdělí k výzvě soudu. Současně
stěžovatel navrhuje, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V opačném případě
by utrpěl nenahraditelnou újmu spočívající ve ztížení možnosti pobývat na území ČR,
kde má rodinu.
Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že kasační stížnost neobsahuje zákonem stanovené
náležitosti (bližší skutkovou a právní argumentaci). Podmínky pro přiznání odkladného účinku
nejsou, dle názoru žalovaného, naplněny. Navrhuje proto kasační stížnost zamítnout.
Za účelem prokázání naplnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku
a pro ustanovení zástupce z řad advokátů, zaslal Nejvyšší správní soud stěžovateli
k vyplnění formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“; písemnost byla
stěžovateli doručena ve smyslu ustanovení §50 odst. 1 o. s. ř. do domovní schránky dne
17. 1. 2011. Stěžovatel ve stanovené 14 denní lhůtě nereagoval a vyplněný formulář zpět
neodeslal. Nejvyšší správní soud proto stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti
neustanovil a vyzval přímo stěžovatele usnesením ze dne 9. 2. 2011 k tomu, aby doplnil
své podání ze dne 16. 9. 2010 („kasační stížnost“) o náležitosti vyplývající z ustanovení §106
odst. 1 s. ř. s., zejména aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů usnesení městského soudu
napadá. O následcích nesplnění uložené povinnosti byl stěžovatel poučen. Usnesení bylo
stěžovateli opět doručeno dle ustanovení §50 odst. 1 o. s. ř., a to dne 14. 2. 2011. Stěžovatel
ve stanovené lhůtě znovu nereagoval a kasační stížnost o zákonem stanovené náležitosti
nedoplnil.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto
náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván
k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud
nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných
důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše již citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 47, dostupné
z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel má tak, mimo jiné, povinnost označit rozsah napadení
rozhodnutí soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti; takovým rozsahem
a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 s. ř. s.) je pak Nejvyšší správní
soud vázán (§109 odst. 2 s. ř. s). V rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu
podává, že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má
jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány
či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho
část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů
či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry platí bezezbytku
i pro náležitosti kasační stížnosti. Stěžovatelovo podání označené jako „kasační stížnost“ zůstalo
i přes výzvu a poučení Nejvyššího správního soudu nedoplněno, a tedy v něm, v rozporu
s ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s., stěžovatel řádně neuvedl rozsah této stížnosti a důvody,
které ho vedly k jejímu podání. Nejvyšší správní soud především konstatuje, že z kasační stížnosti
lze vyvodit pouze nesouhlas stěžovatele s usnesením městského soudu, jímž nebylo vyhověno
jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Kasační stížnost jinak zůstala zcela neurčitá, neboť z ní není seznatelné, v čem se má spatřovat
nesprávnost napadeného usnesení městského soudu, resp. jaká konkrétní pochybení jsou mu
vytýkána; fakticky tak jde o podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti.
Jelikož nedostatky kasační stížnosti nebyly přes výzvu a poučení soudu odstraněny,
a z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu
s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití ustanovení
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu