ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.135.2011:91
sp. zn. 2 As 135/2011 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., České
Budějovice, proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o
kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2011, č. j. 10 A 241/2011
- 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1.] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze, jímž soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních
poplatků. Jako důvod uvedl soud zneužití tohoto institutu spočívajícímu v samoúčelné povaze
uplatňování některých procesních institutů, které svědčí o stěžovatelově snaze neustále
zpochybňovat i dílčí úkony správních orgánů a soudů.
[2.] Stěžovatel v kasační stížnosti označil několik pochybení městského soudu, která jsou
podle jeho názoru důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Především soudu vytýká rozpor
mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich vyvozuje. Dále poukazuje na značnou
libovůli městského soudu při výkladu právních norem a hodnocení skutkových zjištění, která
má výrazně snižovat šanci stěžovatele na ochranu jeho práv. Stěžovatel rovněž namítá neznalost
částí českého práva ze strany městského soudu a úmyslnou a dlouhodobou „velenepravdivost“
některých výroků obsažených v jeho odůvodněních.
[3.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[4.] Co se týká podmínek řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud netrval s ohledem
na specifický charakter napadeného usnesení městského soudu na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Jak se tento soud vyjádřil
již dříve, osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné právní zastoupení je navázáno
na posouzení poměrů konkrétního žadatele. Pokud nejsou splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, je rovněž vyloučeno i právo na bezplatné právní zastoupení (§35 odst. 8
s. ř. s.). Pokud je přitom cílem této kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí, že stěžovateli nemá
být přiznáno osvobození od soudních poplatků, pak by se uplatňováním požadavku na uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost, resp. trvání na povinném zastoupení advokátem, jen
řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz rozsudky ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, či ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupné
na www.nssoud.cz).
[5.] Stěžovatel výslovně neoznačil žádné kasační důvody, zakotvené v ustanovení §103 odst.
1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“). Nicméně s ohledem na jejich
obsah má za to, že když stěžovatel namítá formální a materiální vadnost napadeného usnesení,
je zjevné, že uplatňuje kasační důvody podle písm. a) a d) cit. zákonného ustanovení.
[6.] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, účastník může být osvobozen
od soudních poplatků při splnění těchto předpokladů: 1. podání žádosti o osvobození
od soudních poplatků, 2. podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3. doložení
nedostatku prostředků.
[7.] Protože je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho činnosti známo, že o podobných návrzích
stěžovatele bylo zdejším soudem rozhodováno již v desítkách případů, je třeba vycházet
z konstantní judikatury (viz např. rozsudek ze dne 26. 7. 2011, č. j. 2 As 78/2011 - 27,
in: www.nssoud.cz), podle níž „dochází-li ze strany účastníka řízení ke zneužívání institutu osvobození
od soudních poplatků, není možné mu tuto výhodu přiznat.... Na druhou stranu je však třeba zdůraznit,
že každou žádost o osvobození od soudních poplatků je nutné s ohledem na okolnosti konkrétního případu pečlivě
posoudit s tím, že rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu zneužití tohoto dobrodiní
ze strany účastníka řízení musí být řádně odůvodněno.“
[8.] V nyní projednávaném případě je proto klíčové posouzení toho, zda městský soud
dostatečně odůvodnil a konkretizoval, v čem spatřuje zneužívání institutu osvobození
od soudních poplatků stěžovatelem. Nejvyšší správní soud má za to, že této svojí povinnosti
městský soud dostál, když uvedl konkrétní důvody, pro které nebylo lze vyhovět žádosti
o osvobození od soudních poplatků v daném řízení: stěžovatel podal žalobu u místně
nepříslušného Krajského soudu v Brně, ačkoliv byl v minulosti již opakovaně poučen o tom,
že místně příslušným soudem je u žalob brojících proti České advokátní komoře Městský soud
v Praze; kasační stížnost byla přesto podána proti usnesení o postoupení věci a následně ji odmítl
Nejvyšší správní soud pro neodstranění vad. V rámci řízení o této kasační stížnosti podal
stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajským soudem v Brně, který
však byl jako nedůvodný zamítnut Nejvyšším správním soudem. Dále podal stěžovatel návrh
na určení neúčinnosti doručování písemností, ačkoliv i o tom byl opakovaně poučován. Proti
usnesení, kterým byl tento jeho návrh zamítnut, směřuje rovněž kasační stížnost.
[9.] Nejvyšší správní soud ostatně nemohl ani přehlédnout, že v dané věci stěžovatel žalobou
brojí proti rozhodnutí České advokátní komory, kterým se mu určuje advokát k poskytování
právní služby; blíže nespecifikovaným rozhodnutím ze dne 19. 1. 2010, které stěžovateli nebylo
doručeno, bylo toto určení údajně zrušeno. Podobného rázu jsou i jiné spory stěžovatele
projednávané Nejvyšším správním soudem a soudy krajskými. Tyto spory přitom nejsou
takového charakteru, aby měly vztah k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry.
Netýkají se, a to ani nepřímo, stěžovatelova majetku, životních podmínek či jiných podobných
záležitostí. Jde naopak o spory vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí. Takové spory má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo
procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod,
aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce,
za stěžovatele pravidelně nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození
od soudních poplatků nicméně nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést
bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků,
a přitom je na místě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní
sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně (viz též rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, dostupné na www.nssoud.cz).
Takovou povahu však předmětný spor nemá.
[10.] Lze tak učinit závěr, že z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu
je dostatečně patrno, že plně respektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu,
založenou na tom, že ve výjimečných případech lze odůvodnit neosvobození od soudního
poplatku zneužitím tohoto institutu, a to za podmínky, že toto odůvodnění bude dostatečně
konkrétní, rozumné a přesvědčivé.
[11.] K dalším námitkám lze souhrnně konstatovat, že většina z nich není vůbec způsobilá
zpochybnit věcnou správnost a zákonnost napadeného usnesení (např. vytýkané používání
minulého času v odůvodnění, tvrzené chyby v psaní, mrhání papírem soudy, polemika s jinými
rozhodnutími stejného soudu atp.). Další námitky se obsahově vztahují k rozhodnutí žalované
o určení advokáta stěžovateli, což však není předmětem tohoto řízení, neboť v daném případě
městský soud rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a nikoliv o tom, zda bylo
zákonné určení advokáta stěžovateli a jeho následné zrušení. Konečně poslední skupina námitek
brojí proti důvodům, pro které stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků,
které však – jak plyne ze shora uvedeného – vyhodnotil a odůvodnil městský soud správně
a v souladu s judikaturou zdejšího soudu.
[12.] Ze všech shora popsaných důvodů soud konstatuje, že kasační stížnost není důvodná,
a proto byla zamítnuta (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[13.] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §60 odst. 1 za použití §120
s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch, a úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu