ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.39.2011:54
sp. zn. 2 As 39/2011 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. Š., proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti výrokové části II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.
12. 2010, č. j. 22 A 107/2010 - 33,
takto:
Výroková část II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2010,
č. j. 22 A 107/2010 - 33, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
[1.] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl žalobou rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje („žalovaný“) ze dne 7. 5. 2010, č. j . MSK 40163/2010,
kterým bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 22. 1. 2010,
č. j. MMOP/91671/2009/ZIVN/MaE. Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli zrušeno
živnostenské oprávnění k provozování živnosti volné s předmětem podnikání „výroba, obchod
a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona “, a to z důvodu, že byl pravomocně
odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu podvodu, takže na něj nelze pohlížet jako
na osobu bezúhonnou.
[2.] Stěžovatel současně požádal krajský soud o přidělení práv ního zástupce a o osvobození
od placení soudního poplatku. Kasační stížností napadeným usnesením Krajského soudu
v Ostravě bylo stěžovateli (I.) přiznáno osvobození od soudních poplatků a (II.) současně mu byl
ustanoven zástupcem advokát JUDr. Vlastimil Vezdenko.
[3.] Tuto výrokovou část II. napadl stěžovatel kasační stížností a odůvodnil ji tím,
že JUDr. Vezdenko zastupuje ve sporu se stěžovatelem E . Š., takže dochází ke střetu zájmů.
Pozdějším podáním požádal, aby mu byl jako zástupce ustanoven Mgr. Marian Babic, který mu
byl přidělen soudem v jiné věci, přičemž problematika obou případů spolu úzce souvisí a
zmíněný advokát je tedy s věcí seznámen.
[4.] JUDr. Vezdenko následně soudu sdělil, že není zproště n mlčenlivosti a může proto pouze
sdělit, že v letech 2007 a 2008 paní E. Š. skutečně poskytl právní služby v obchodně právní věci
proti stěžovateli, nicméně v současnosti jmenovanou již nezastupuje.
[5.] Nejvyšší správní soud přezkoumal výrokovou část II. nap adeného usnesení Krajského
soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
[6.] Především je nutno uvést, že stěžovatel sice výslovně neoznačil žádný kasační důvod,
nicméně z obsahu stížnosti je patrno, že brojí proti nezákonnosti napadeného usnesení krajského
soudu, což představuje důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7.] V daném případě se jedná o problém výkladu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. (poznámka
NSS: krajský soud chybně označil odst. 7 stejného zákonného ustanovení). Podle věty první
tohoto ustanovení platí, že „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvoboz en od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i
advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě
stát.“
[8.] Toto zákonné ustanovení opakovaně interpretoval Nejvyšší správní soud.
Klíčový je v tomto smyslu rozsudek jeho rozšířeného senátu ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 - 141 (in: č. 1995/2010 Sb. NSS), z něhož plynou zejména následující závěry:
Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. je konkrétním projevem ústavně zaručeného širšího práva
na právní pomoc v řízení před soudy (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Rozhodování o ustanovení zástupce lze v zásadě rozdělit na posouzení toho, zda vůbec
navrhovatel splňuje podmínky dané ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. (předpoklad osvobození
od soudních poplatků a je-li zastoupení třeba k ochraně práv účastníka). Teprve jsou-li splněny
uvedené podmínky, následuje úvaha soudu o tom, kterého konkrétního zástupce účastníkovi
řízení ustanoví.
[9.] V nyní projednávaném případě není spornou první z nastolených otázek, tj. zda vůbec měl
být stěžovateli ustanoven zástupce. V tomto směru totiž krajský soud žádost stěžovatele plně
akceptoval a zdejší soud nemá žádný rozumný důvod tyto jeho závěry jakkoliv zpochybňovat.
[10.] Rozšířený senát dále k ustanovení konkrétního zástupce uvedl, že „vyhovět návrhu
na ustanovení konkrétního zástupce bude namístě především tehdy, bude- li takové rozhodnutí opřeno o rozumné
a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými hledisky, které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě
zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení navrhne konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat,
obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a vě cně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje
určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě
ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato důvěra přitom představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi
advokátem a jeho klientem [srov. rozsudek Nejvyššíh o správního soudu ze dne 30. 11. 2005,
č. j. 7 Azs 214/2005 - 96 (www.nssoud.cz)]. Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala- li se navrhovaná
osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li
jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími významnými aspekty
nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou předpokladem pro to, že by mohla ve věci
účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby. Takovými
specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například specia lizace navrhovaného zástupce
na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat s účastníkem řízení (typicky právě v případě žadatelů
o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce, kterým se dorozumí.“
[11.] Je tak zřejmé, že sice není dán nárok žalobce na ustanovení konkrétního zástupce
(advokáta), nicméně na straně druhé je třeba při rozhodování o ustanovení zástupce
akcentovat zmiňovaný vztah důvěry (viz také rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 8 As 43/2007 - 156, in: www.nssoud.cz). Při postupu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
je proto třeba respektovat předpoklad subjektivní důvěry účastníka řízení k ustanovenému
zástupci, a to jak v pozitivním smyslu (je namístě zpravidla ustanovit zástupcem osobu, kterou již
účastník zná a má k ní důvěru), tak také ve smyslu negativním (zástupcem by neměly být osoby,
vůči nimž má úč astník a priori záporný vztah, pokud samozřejmě tento vztah není dán zjevně
iracionálními důvody).
[12.] Proto také vyslovil rozšířený senát v citovaném rozsudku právní názor, podle něhož jestliže
navrhne účastník řízení ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh
je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak je namístě zpravidla takovému návrhu
vyhovět. Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být
především okolnosti, které svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných
a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu. Takovými situacemi bude
například to, že vzhledem k místu konání soudního řízení či k místu pobytu účastníka řízení
by komunikace zástupce se soudem, s účastníkem řízení či s jinými osobami narážela
na neúměrné obtíže, nebo to, že navrhovaný zástupce je toho času zaneprázdněn poskytováním
právní pomoci jiným osobám a není schopen se věci účastníka řízení věnovat s potřebnou péčí.
V tomto ohledu je nicméně třeba trvat na tom, že pokud soud návrhu účastníka řízení
na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným
způsobem odůvodnit.
[13.] V nyní projednávané věci stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce žádnou konkrétní
osobu neoznačil a učinil tak až v přípisu ze dne 10. 2. 2011, takže krajskému soudu nelze
vytknout, že se s touto žádostí nevypořádal. Rovněž důvody, pro které stěžovatel odmítl
ustanoveného zástupce JUDr. Vezdenka, krajskému soudu v době jeho rozhodování nebyly
známy. Na straně druhé, s přihlédnutím k významu ústavně zaručeného základního práva
na právní pomoc, má Nejvyšší správní soud za to, že v tomto konkrétním případě nelze
po stěžovateli požadovat, aby vůči ustanovenému advokátovi JUDr. Vezdenkovi s ohledem
na shora popsané okolnosti subjektivně pociťoval důvěru, nezbytnou pro jejich vzájemnou
spolupráci. Proto považuje kasační stížnost za důvodnou.
[14.] Lze tak uzavřít, že Nejvyšší správní soud na základě shora předestřené argumentace dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná, neboť se krajský soud dopustil nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky výkladu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., jakkoliv se jedná
o protizákonnost zjištěnou teprve ex post a bez vědomí či dokonce zavinění krajského soudu.
Byl tak naplněn kasační důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto
Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je tento soud vázán shora uvedeným právním názorem,
což znamená, že bude znovu rozhodovat o ustanovení zástupce stěžovateli, kterému buď
ustanoví stěžovatelem požadovaného Mgr. Mariana Babice, anebo ve shodě se shora nastíněnou
judikaturou odůvodní, proč tento zástupce není vhodný a ustanoví zástupce jiného.
[15.] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu