ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.42.2011:47
sp. zn. 2 As 42/2011 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: T. Š.,
zastoupeného Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1046/8, proti
žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, č. j. 57 A
62/2010 - 24, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 3. 2011, č. j. 57 A 62/2010 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, č. j. 57 A 62/2010 - 24, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2010, č. j. KUJI 51079/2010, kterým bylo, dle ustanovení
§90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru
dopravy a silničního hospodářství ze dne 17. 5. 2010, č. j. DOP/15553/2010/691/2010-juran,
a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích
dle ustanovení §22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, a to porušením ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Opravným usnesením ze dne
21. 3. 2011, č. j. 57A 62/2010 - 44, bylo v záhlaví rozsudku a ve výroku II. opraveno pochybení
ve jméně zástupce žalobce z “Faltys“ na „Faltus“.
Rozsudek ve věci byl žalovanému doručen dne 14. 1. 2011, a to prostřednictvím datové
schránky, jak vyplývá z „Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ založeného v předkládaném
soudním spisu.
Proti rozsudku byla žalovaným podána kasační stížnost, která byla dne 31. 1. 2011 osobně
doručena Krajskému soudu v Brně.
Nejvyšší správní soud se před meritorním posouzením podané kasační stížnosti zabýval
nejprve tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti
proběhnout. Jednou z podmínek řízení je i podání kasační stížnosti v zákonem stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“) musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží
tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle odst. 2 tohoto
ustanovení platí, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce.
V nyní projednávaném případě byl dnem určujícím počátek běhu lhůty, ve smyslu
ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. , den doručení rozsudku krajského soudu žalovanému – t. j. pátek
14. 1. 2011. V rozsudku byl žalovaný poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů
od jeho doručení. Následující den musí tedy být považován za první den běhu lhůty pro podání
kasační stížnosti. Konec lhůty tak připadl na pátek 28. 1. 2011 (§40 odst. 2 s. ř. s.). Tento den
byl proto rozhodující z hlediska posouzení včasnosti podané kasační stížnosti, když nejpozději
tohoto dne mohl být příslušný úkon (podání kasační stížnosti) učiněn u soudu (Krajského soudu
v Brně nebo přímo Nejvyššího správního soudu – viz ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s.) nebo
podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§40 odst. 4 s. ř. s.).
V této souvislosti je nicméně třeba vypořádat se otázkou počátku běhu lhůty pro podání
kasační stížnosti v případě, kdy byl napadený rozsudek následně opraven ve formě opravného
usnesení. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., platí, že bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta
(dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti – pozn. Nejvyššího správního soudu) znovu
od doručení tohoto opravného usnesení. V nyní projednávaném případě bylo opravné usnesení
k rozsudku krajského soudu vydáno dne 21. 3. 2011 a zástupci žalobce doručeno dne 24. 3. 2011.
Jak ovšem vyplývá z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123
(dostupný z www.nssoud.cz) „[s]myslem nového běhu lhůty od doručení opravného usnesení (…) není
poskytnout účastníku řízení novou možnost podat kasační stížnost proti původnímu rozhodnutí, ale pouze bránit
se proti provedené opravě a jejímu dopadu na původní rozhodnutí. Ve vztahu k výrokům, které nebyly
opravovány, ani nejsou na opraveném výroku závislé, běžela účastníku řízení lhůta pro podání kasační stížnosti
od doručení původního rozhodnutí. Bylo by v rozporu s požadavkem nediskriminačního přístupu k účastníkům
řízení, kdyby v případě vydání opravného usnesení měl účastník delší lhůtu pro podání kasační stížnosti proti
výroku, kterého se oprava nedotkla, než v situaci, kdy by napadené rozhodnutí opravováno nebylo. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu se tedy uvedená výjimka uplatní jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost právě do výroku
opravným usnesením opraveného, případně do výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. Opačný výklad
by bezdůvodně prodlužoval lhůtu k podání kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí, kterého se provedená oprava
nijak nedotkla, čímž by došlo k neodůvodněnému prolomení zákonné čtrnáctidenní lhůty pro podání kasační
stížnosti, k jejímuž striktnímu dodržování vede Nejvyšším správním soudem opakovaně zdůrazňované pravidlo,
že zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Lze tedy uzavřít, že vydáním opravného
usnesení ze dne 21. 3. 2011 sice došlo k opravě výroku původního rozsudku, avšak provedená
oprava v příjmení právního zástupce žalobce nemohla mít dopad na původní rozhodnutí (výrok
rozsudku), kterým bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno.
Lhůta pro podání kasační stížnosti se tak odvíjela ode dne doručení rozsudku, tedy
od 14. 1. 2011. Tím, že písemnost obsahující kasační stížnost byla osobně doručena na krajský
soud až dne 31. 1. 2011, nelze než konstatovat, že kasační stížnost byla podána až po uplynutí
zákonem stanovené lhůty, a jde tedy o návrh podaný opožděně.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo,
než kasační stížnost žalovaného, ve smyslu §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
usnesením odmítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Dle ustanovení prvně zmíněného nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu